Prezident Miloš Zeman se rozhodl zasadit další ránu České televizi a navrhl její zestátnění, tedy převedení její formy z veřejnoprávní instituce, financované poplatky, na státní organizaci, placenou z rozpočtu. Podporujete takový návrh?
Zásadně takovou hloupost nepodporuji. I tesař si občas usekne ruku. Mistra poznáte na první pohled. Má nejen ruce, ale i hlavu právem na svém místě.
Stačí si představit, co by s vysíláním udělala podřízenost České televize vládě Bohuslava Sobotky, resp. jejímu ministrovi pro lidská práva a menšiny Dienstbierovi, ministru zahraničí Zaorálkovi, ministru průmyslu Mládkovi, ministru obrany Stropnickému nebo ministru vnitra Chovancovi. Sobotka by nám v pětiminutovce lásky k EU vysvětloval nutnost vyššího stupně integrace v neoliberálně asociální ESU (Evropská sociální unie), Dienstbier by nám vyprávěl tklivé příběhy nešťastných islamistů ze Sýrie, prchajících před zlým socialistou Asadem do islámského ráje v Německu a dokazoval by nám, že podpora barevné revoluce v Damašku je vrcholnou povinností americké vlády a naší vlasteneckou povinností je s USA souhlasit. Kdo nesouhlasí, je ruský troll. Mládek by nám každý den názorně ukazoval jednu výhodu TTIP, Stropnický by zdůvodňoval účinnost zastrašování Ruska českými Pandury, Chovanec by nám zdůvodnil potřebnost cenzury protistátního Facebooku a blahodárnost léčby pendrekem na nádraží. A nikdo by jim neoponoval. Protože oni by na vládě schvalovali každoroční rozpočet ČT. Obdobné by to bylo, když by čirou náhodou vládl znovu Klaus, Nečas, Julínek a Langer…
Ano, Zeman vsedě by byl každý den dotázán Dolanským v předklonu, co si myslí o tom či onom… A Ovčáčkovy tiskovky by byly v plném znění přenášeny vždy, i kdyby prezidentův mluvčí deset minut mlčel.
Mě stěží může někdo nařknout z nenávisti vůči prezidentovi. Volil jsem ho, souhlasím s ním v mnohém. Repektuji ho jako hlavu státu, která se nebojí formulovat strategické body domácí i zahraniční politiky a korigovat ne vždy moudrá slova a činy Sobotkovy vlády. Nicméně preferuji odbornost pohledu nad servilitou vůči komukoliv. A proto nyní dávám prezidentovi žlutou (ne červenou) kartu. Za neprofesionalitu přístupu, o které se Lenin kdysi vyjádřil jako o vylévání vaničky i s dítětem.
Zatím nikdo nevymyslel jinou – a i podle mě poměrně rozumnou – cestu než veřejnoprávní model fungování mediální veřejné služby. To, že Česká televize v jedné části své činnosti, týkající se desetiny jejího rozpočtu a její činnosti, nefunguje, je otázka personální, nikoli systémová. Demokracie je správná, pokud jí nechybí demokraté. Zestátnění či plíživá privatizace, která bude následovat po takovém kroku, je hloupost.
Zestátnění je cesta k služebnému poklonkování, k nezájmu a odporu občanů a následně po devastaci sledovanosti k postupné a potupné privatizaci. K jásotu komerčních televizí, kterým už ve vymývání mozků diváků nebude nikdo konkurovat. To už víme od doby, kdy se zestátnila či ekonomickým vydíráním exekutivě podřídila některá média v Evropě – naposledy například televize Slovenska, Maďarska či Polska. Opravdu není třeba, aby namísto 25%–35% podílu na trhu měla ČT pouze 5–10 % jako STV po vyhladovění Rybníčkem, následném politickém vydírání Ficem a sloučení do RTVS za Radičové.
Když už nějaké změny v ČT, a ne takovéto... Tak jaké?
Česko má vynikající zákony o médiích veřejné služby, které snesou srovnání s německými či francouzskými, v mnohém je i předčí, má v mnoha ohledech vynikající televizi i rozhlas veřejné služby, ale má dnes bohužel mizerné zákonodárce. Povinností zákonodárců je hnát k odpovědnosti Radu České televize i Radu Českého rozhlasu, které zvolili, a ptát se jich, jak objektivně a jak vyváženě obě média informují, jak plní to, co jim zákon ukládá. Povinností zákonodárců je reflektovat stížnosti občanů – diváků a posluchačů a sledovat, jak věcně a fundovaně na ně s respektem k zákonu Rady odpovídají. Jak Rady vedou redaktory i ředitele k úctě a respektu k zákonům a dodržování Kodexu veřejné služby. V případech, jako je trvalá polemika nemalé části veřejnosti o objektivitě zpravodajství a vyváženosti publicistiky, je na místě vyvolat odbornou i politickou diskuzi na volebním výboru, která povede k doporučení Radě či k neschválení zprávy o činnosti, zprávy o hospodaření a následnému odvolání neschopné Rady. A jmenování nové, lepší. Tak, jak předvídá zákon. Či k odvolání neschopného radního, který je politikem, což podle zákona nesmí (Vodochodský – zastupitel za KDU-ČSL, Stehlík – zastupitel za KDU-ČSL, kdysi Jaklová za ODS), nebo který je schopen dovodit, že cenzuru nepohodlných názorů České televizi nařídila EU, což samozřejmě je nesmysl (Michal Jankovec).
Opakuji: ryba smrdí od hlavy a největší vinu na tristním stavu zpravodajství a publicistiky ČT mají lhostejní či neschopní poslanci, volící lhostejné či neschopné členy Rad. V tu chvíli mají redaktoři pocit moci, nepostižitelnosti a beztrestnosti. A vměšují se do politiky, místo aby ji pouze bezpříznakově reflektovali. Privatizují si obrazovku a vysmívají se svým kritikům i zákonu.
Bohužel blbost plodí blbé nápady. Zeman dnes volá po zestátnění, po kterém volal kdysi už Železný, Langr a Klaus. Železný kvůli konkurenci, Langr a Klaus z obdivu k Thatcherové a privatizaci. Českou televizi se nám tehdy podařilo před privatizátory uchránit a zajistit její rozvoj. Přežila a digitalizace jí pomohla.
Lobbisté ze Sorosových neziskovek v čele se zkrachovalou političkou Marvanovou nyní chtějí takzvané odpolitizování Rad a volbu jejich členů z řad taxativně vyjmenovaných neziskových organizací, církví, vysokých škol a vědeckých institucí. Čili namísto lidí s mandátem politiků, zvolených po vzájemné shodě většinou poslanců Sněmovny, kterým tu moc dali občané ve volbách, chtějí přímé jmenování radních vybraným okruhem na státním rozpočtu většinou závislých organizací. Prý jsou tyto organizace ona občanská společnost, která má větší mandát než poslanci. Negace parlamentní demokracie ale není cesta k nezávislosti a kvalitě rozhodování, to je cesta k tvrdému lobbingu nikým nevolené elity. K negaci zastupitelského systému. Ve výsledku k podřízenosti tomu, kdo rozděluje peníze neziskovkám, vysokým školám, církvím i vědeckým institucím – dnes je to Andrej Babiš.
Chceme-li mít kvalitní vládu, nevolme strany, neodpovědné svým voličům, které pak prostřednictvím zavázaných poslanců zvolí televizní radní (neodpovědné nám – koncesionářům), kteří zvolí ředitele, který zaměstná redaktory, kteří se nám budou řadu let smát do ksichtu.
Dovedu si ale představit přímou a transparentně veřejnou volbu radních politickými stranami. Nominant by musel získat vždy přímou veřejnou nominaci nejméně tří stran, z toho minimálně jedné, která není ve vládě. Těmto stranám by byl odpovědný. Každá z těchto stran by mohla navrhnout jeho odvolání, rozhodovalo by plénum Sněmovny poté, co by vyslechlo na veřejném jednání žalobcovy důvody, svědky obou stran i obhajobu radního. Takto transparentní volba či odvolání by z těchto kroků udělaly vrcholně politickou záležitost, věc odpovědnosti konkrétních politiků. A voliči by posoudili, zda je v právu strana, nebo radní. A o příštích volbách by věděli, koho nevolit. To je fér, ne?
Jak hodnotíte poněkud nepěkný vztah Miloše Zemana a jeho okolí k ČT?
Zemanovi se nedivím. Je alergický na nevzdělanost a nepřipravenost, hloupost, manipulaci i vyložené lži, kterých je v ČT plno. Nesnáší plkavou plytkost. Nesnáší politické útoky, zvlášť pokud se netýkají jeho nepřátel. Ale ctí fair play. Když pod lživými argumenty, vyfabrikovanými rozvědkou a jednou policejní složkou, šlo o krk jeho největšímu sokovi, Václavu Klausovi (během akce nazvané později sarajevský atentát), Zeman se Klause proti útoku televize Nova zastal…
Zemanovi ale podle mých informací vadí pouze jedna část vysílání České televize – zpravodajství a aktuální publicistika. Vnímá účelově pouze medializaci své osoby, druhých se nyní nezastává. Nevnímá dramatickou tvorbu, i když je Česká televize producentem a koproducentem řady hodnotných filmů a seriálů. Nevnímá dokumenty ani tvorbu pro děti, i když je Česká televize producentem a koproducentem řady kvalitních pořadů. Těm, kteří začnou říkat, že i řady nekvalitních, stačí říct, že nikdo učený z nebe nespadl a kvalitu posuzujeme vždy v kontextu jiné tvorby ve stejné době. Zemanové, Dietlové ani Troškové se nerodí každý den. Zeman nevnímá vůbec filmovou akviziční dramaturgii, kde ČT jako jediná přináší kvalitu a ne lacinou atraktivitu. A už vůbec nevnímá roli ČT při zaznamenávání a přenášení událostí z kultury, kde plní roli národního kulturního archivu, kterou nikdy žádná komerční televize plnit nebude.
Časté výpady vůči ČT provádí například předseda zemanovské strany Jan Veleba.
Jan Veleba je Zemanovi pochlebující senilní hlupák, naprosto mediálně negramotný. Zemana deklasuje, jestliže mu naslouchá a do své agendy přebírá jeho argumenty bez interní odborné oponentury. Prezident není osoba, prezident je instituce. Naslouchat nekriticky hlupákovi a papouškovat nesmysly je ponižující pro všechny, kteří prezidenta volili a kteří si ho dodnes váží za mnohé, co pro tuto zemi udělal.
Miloš Zeman by si měl rozmyslet, než začne žvanit o něčem, o čem nic neví. Pokud neví, měl se zeptat někoho inteligentnějšího než senilního Veleby. Třeba jeho krizový komunikační manažer Jiří Ovčáček mu mohl interně poradit ( i když s ním musí veřejně jako jeho tlampač souhlasit)...
Česká televize se nesmí zestátnit (a ani privatizovat), musí se ale zkrotit její manipulativní a veřejnou službu nekonající zpravodajství. To je role poslanců volebního výboru (například poslanci Martin Kolovratník, Martin Komárek, Jan Birke, Slávek Jandák, Stanislav Berkovec, Miloslava Vostrá, Zdeněk Bezecný, Vlasta Bohdalová, Miroslav Grebeníček, Vladimír Koníček, Nina Nováková, Pavla Golasowská, Miroslava Němcová, Jan Chvojka a Jan Sedláček, kterého jsem ještě na výboru nikdy ani neviděl) a parlamentu jako celku – ze zákona. Ctít zákon je pro prezidenta téměř jako první přikázání. Zákon každému občanovi včetně prezidenta dává právo podat stížnost Radě, odvolat se proti jejímu rozhodnutí ke Sněmovně, které je Rada ze své činnosti odpovědná. To je korektní, zákon respektující postup. Vše ostatní je nehodné prvního občana tohoto státu.
Zestátnění televize je krátkozraké totalitní řešení, hodné Hérostrata. Je to výraz politické neodpovědnosti. Je to jako zapálení Národního divadla jen proto, že dvě jeho operní divy zpívají tak falešně, až to trhá uši. Možná by Veleba či Zeman chtěli, aby se Česká televize stala služkou. Jejich či Sobotky. Demokracie však je o vyvažování vlivů i moci. O respektování procedur. Prezident nyní naštěstí jen atraktivně žvaní, protože moc ovlivnit právní postavení ČT má jen jako občan. Stejnou jako já či vy. Horší by ale bylo, kdyby měl moc neomezenou zákony.
Prezident má pocit, že zpravodajství ČT je hlásnou troubou TOP 09. Je to pravda?
Tematizace i politická afinita řady redaktorů zpravodajství a publicistiky se shoduje s názory Schwarzebergovými a Kalouskovými. Dříve s Julínkovými a názory Tlustého. Ještě dříve adorovali redaktoři zcela směšně a nekriticky Václava Klause, předtím milovali Václava Havla a různé „disidenty“. Svorně nenávidí Zemana a vší plebejskost „dolních deseti milionů“, kterou reprezentuje. Ano, ještě dnes jsou Havlovi obdivovatelé na obrazovce v daleko větší míře než jiní komentátoři. Například socioložka Jiřina Šiklová, profesor Jiří Přibáň z Univerzity v Cardiffu, či českoamerický ekonom Jan Švejnar jsou každou chvíli zváni Václavem Moravcem a jinými. Extrémně často je hostem ČT státní úřednice Vladimíra Dvořáková i k věcem, o kterých odborně nic neví, často je vídán profesor Jiří Zlatuška či sociolog Ivan Gabal. Dnes požívá zvláštní televizní přízně českoamerický ministr pro lidská práva Jiří Dienstbier, jehož otec nikdy tak často (ani jako Havlův ministr zahraničí) na obrazovce nebyl…
Ano, zpravodajství i publicistika ČT nejsou vyvážené.
Vysílání ČT o Ukrajině bylo a dodnes je neobjektivně protiruské, vysílání o Číně je zásadně protičínské, protibetské a vyjadřuje mnohdy postoje, které ani EU nemá… ČT bez korekce cituje tendenční či vyloženě lživé informace NATO, cíleně dehonestuje oficiální zdroje ruské. Dění v Latinské Americe ČT většinou ignoruje, socialistické vlády v zemích EU také. O Řecku byla schopna vysílat jen z pohledu věřitelů, ne ale z pohledu Tsiprasovy vlády. ČT neobjektivně popisovala válku v Gruzii, v Libyi i v Sýrii, adorovala arabské jaro, aniž řekla, že šlo o převrat, do něhož byly zapojeny americké vlivové organizace a rozvědky. Jásavě popisovala události na Majdanu, aniž upozornila na válku oligarchů proti legálně zvolenému Janukovyčovi či na fašisty v řadách nového kyjevského režimu. Ve zpravodajství televize události tendenčně hodnotí, místo aby přinášela bezpříznakově strohá fakta. Zpravodajství i publicistika ČT nejsou dlouhodobě vyvážené ani politicky (dle výsledků stran ve volbách do Sněmovny), ani tematicky resp. názorově (preferována jsou liberálně středová a liberálně pravicová témata, řečníci i voliči; témata blízká zejména levici, zejména té konzervativní a odborům jsou minorizována, shazována či ignorována, ignorováni či negativně popisováni jsou zejména komunisté). Množství levicových publicistů v pořadech ČT je hanebně malé. Nejhorší je neobjektivita zpravodajství, manipulující výběrem zdrojů, výběrem vyřčených názorů i výběrem „expertů“ – „mluvících hlav“.
Rada ČT dlouhodobě ignoruje a odmítá kritiku diváků a stížnosti plátců poplatků. Stížnosti, které nemůže ignorovat a odmítnout, dlouhodobě neprojednává. Včetně té, kterou jsem před mnoha měsíci zaslal Radě já.
Přestože jsem dlouhodobě tvrdým kritikem nedostatků v práci ČT, eliminoval bych nedostatky i s jejich původci dle zákona a dle Kodexu, ale nesahal bych na princip veřejného vlastnictví a ekonomické i institucionální nezávislosti České televize. Jsem si vědom křehkosti společenské smlouvy, na jejímž základu veřejná služba existuje. Tento fakt by měl ctít každý komunista, socialista či sociální demokrat, za kterého se dodnes považuje i Miloš Zeman. V poslední době ale nevím, jestli je Zeman demokratem a jestli spíše sociálním, nebo národním…
Existuje řešení, jak by si Zeman a ČT mohli situaci „vyříkat“ a nalézt lepší vztah?
Existuje. Až začne ČT sama od sebe plnit svou úlohu tak, jak má. Bez afinity ke „Karlovi“, bez nenávisti k prezidentovi, bez podpásových útoků na něj i jeho okolí, otevřeně, korektně a věcně, bezpříznakově ve výběru zpráv i dikci otázek hostům. Bez afinity k americké politice a bez slepé zášti vůči Rusku a Číně. Bez odporu k čemukoliv, co se nazývá levicové. Pak snad už nebude důvod k paušálnímu nesouhlasu a útokům ze strany prezidenta. Možná, že by stačilo, kdyby ČT pracovala přesně podle stávajícího zákona. Kdyby ctila volbu lidu. A já věřím, že pak se i Miloš Zeman dokáže povznést nad občasný nesouhlas či věcnou polemiku s jeho názory a postoji. Tři čtvrtiny občanů s ním souhlasí. To by měla reflektovat i Česká televize. Jinak je načase zcela vážně hledat jiné radní a jiného ředitele televize. Nebo musíme hledat jiného prezidenta či jiné občany… Současný stav je neudržitelný, důvěru diváků nepřinášející a poctivou práci stovek zaměstnanců České televize ohrožující.
To je vzkaz na Hrad, na Kavčí hory i do Parlamentu.
Zrovna dnes jedná volební výbor Poslanecké sněmovny o zprávách Českého rozhlasu a České televize. Najdou se fundovaní kritici těchto dokumentů mezi poslanci? Nebo budeme poslouchat zas jen plané řeči a pak se všechny ruce na povel zvednou, aby si nepohněvaly Dvořáka a jeho mediální bič v osobách Dolanského a Železného? Já bych navrhoval otevřít rozpravu o zprávě Rady ČT o činnosti ČT, bod přerušit a pokračovat až po sdělení Rady ČT, jak naložila s pětisetstránkovou stížností, která jí byla v minulých dnech doručena. A podle věcnosti a detailnosti odpovědi Rady na stížnost pak může Sněmovna rozhodnout o tom, jak Rada plní své povinnosti. Tak by to bylo správné a korektní vůči zákonu i nám, kteří Českou televizi platí. Najdou poslanci odvahu?
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Martin Huml
