Napsal jste, že výrok Miloše Zemana o tom, že má rád Srby a Srbsko, nikoliv Kosovo, byly zásahem na solar plexus Kosova. Proč?
Tahle se to řešit nemá. Osobně také nejsem zastánce nezávislosti Kosova, nikdy bych pro ni nehlasoval z řady důvodů. Kosovo vzniklo na základě naprosto špatné premisy, a hlavně alianční bombardování Srbska mělo zajistit, aby Kosovo bylo multietnické, tedy aby se zabránilo Srbům ve vyhánění kosovských Albánců. Výsledkem ovšem je, že máme Kosovo single etnické a kromě tří okresů na severu, které jsou trochu srbské, je zbytek čistě albánský. To je přesně v rozporu s tím, čím se letecká operace v roce 1999 proti režimu Slobodana Miloševiče zaštiťovala. Nemyslím si, že za to, jak kosovští Albánci vyhnali velkou většinu Srbů a vlastně se takzvaně odtrhli od Srbska, si zaslouží uznání. Myslím, že se má celá věc řešit jiným způsobem, nikoliv veřejně. Samozřejmě srbský prezident byl potěšen, ale i on si uvědomuje, že jde o výrok, který – a je vidět, že vláda České republiky s tím nic dělat nechce – je spíše neverbální podporou, než by se na statutu Kosova něco fakticky změnilo.
To, že v Kosovu nemáme velvyslance, ani prezident Havel, ani Klaus žádného nejmenovali, ani Zeman žádného velvyslance jmenovat nebude, jako nepřijme žádného kosovského velvyslance na našem území, je fakt, se kterým nemyslím, že je potřeba cokoliv dělat.
Jaký důsledek má takové vyjádření českého prezidenta v zahraničních vztazích? Navíc Miloš Zeman chce odvolat uznání Kosova. Na základě všech těchto událostí navíc zástupci Kosova zrušili účast na setkání Visegrádské čtyřky v Praze.
Chápu, že zrušili účast. Šlo o jasné diplomatické gesto, že s vyjádřením prezidenta nesouhlasí. Prezident to v dalším vyjádření relativizoval, chápe, že sám v této záležitosti stejně neprosadí změnu. Ačkoliv je špatně, že jsme uznali Kosovo, tak se s tím stejně nedá nic dělat a nikdo s tím pravděpodobně nic dělat nebude.
Kdo by byl lepší předseda TOP 09?Anketa
Na sociální síti jste napsal, že nediplomatické údery Zemana v Srbsku zastínily bezprecedentní kritiku čínského velvyslance v Česku ministrem kultury Lubomírem Zaorálkem: „Výsledkem je zoufalá diplomacie naší země, teď již v přímém přenosu. Myslím, že výsledky uvidíme záhy, a zřejmě nás moc nepotěší,“ uvedl jste. Jak moc je česká diplomacie zoufalá a jaké výsledky uvidíme?
Zoufalá je tím, že nemluví jedním hlasem. Ústava říká, že za zahraniční politiku je odpovědná vláda, k tomu má ministra zahraničních věcí jako realizátora. Prezident… Ano, podepisuje mezistátní dohody, ale není tím hlavním, kdo by měl zodpovídat za zahraniční politiku, byť bude vždy silným hráčem. Ale navenek působíme jako země, která neví, co chce, a není schopná se shodnout na tom, jak věci zprocesovat hlasem jednotným. Aby to, co říkáme, bylo bráno se vší vážností země nikoliv malé, jak se sami často označujeme, ale jako země střední velikosti a ne úplně bezvýznamné. To je problém vnějšku, jak naše zahraniční politika působí. Děláme se sami bezvýznamnými.
Pak je potřeba říci, že každý velvyslanec je představitelem hlavy státu dané země na našem území stejně, jako naši velvyslanci v zahraničí jsou představitelé prezidenta, on je jmenuje. S tím vědomím je třeba také o velvyslancích na veřejnosti hovořit. Uvedl jsem, že kritika čínského velvyslance byla nepochybně oprávněná, ale aby v přímém přenosu člověk, který byl ministrem zahraničních věcí, takto bezprecedentně čínského velvyslance kritizoval slovy, že vůbec neví, co dělá, a nechápe svoji roli, je zde politickým aktivistou… To všechno může být pravda, ale takto se to skutečně neřeší. Obzvlášť ne u země velikosti Číny, která třeba může poškodit Škodovku, když se rozhodne, nebo něco jiného.
Jaká mohou být další opatření, uvidíme, ale zase je v tom cítit organizovaný útok na prezidentovu pročínskou politiku, protože čínská strana to bude nepochybně brát jako poměrně nevybíravý útok na jejího představitele. Mělo se to řešit tam, kde se diplomatické věci řeší, tedy za zavřenými dveřmi, ale ne transparentně na ČT24 a v rozhlase, kde ministr kultury svá slova v podstatě zopakoval.
Pod vaším příspěvkem se strhla bouřlivá diskuze. Zmínil jste, že se vás přátelé ptají, zda není zbytečné podobné diskuze vést. Podle vás nikoliv, protože je třeba respektovat odlišné názory. Na to v současném dění narážíme velmi často, ať už jde o Rusko, Spojené státy a tak dále. Je problémem dnešní doby, což se potom odráží i v diplomacii, že spolu neumíme komunikovat a respektovat názorovou odlišnost?
My se přece dostáváme do polohy, kdy si určitá parta lidí monopolizuje nárok na pravdu. Monopolizují si názor na danou problematiku a kdokoliv vysloví odlišný názor, tak je pražská kavárna, nebo ruský troll a podobně. Často to slýcháme od hochů, kteří toho v životě ještě moc neviděli a nezažili a kteří si možná řadu věcí pečlivě někde nastudovali, ale chybí tomu praktická zkušenost a trochu větší nadhled. Ta samolibost, že já to vím nejlépe a ostatní jsou minimálně hlupáci, pokud ne ruští agenti, přisluhovači Kremlu a Číny a podobně, je velmi nešťastná, a navíc často sklouzává do polohy osobní, urážlivé. Navenek to samozřejmě ovlivňuje to, jak se k sobě lidé chovají, a vidím z poslední své práce, jak roste agresivita lidí vůči zdravotnímu personálu v nemocnicích, která má nepochybně svůj jeden kořen v tom, že spolu neumíme hovořit, neumíme se poslouchat, vnímat se a jsme připravení zahájit boj opravdu způsoby, které se do civilizované společnosti v žádném případě nehodí.
Psali jsme:
Označil byste jako příčinu nebo důsledek tohoto chování snahy snižovat význam podílu Rudé armády na osvobození Československa, které jste označil za ubohé: „Opravdu věříme tomu, že by Němci opustili Prahu bez boje, kdyby nebyla v dohledu vojska 1. ukrajinského frontu, a to jak ze strany Německa, tak od východu?“
Stojím si zatím. Kdyby Koněv a jeho první ukrajinský front, kdyby Malinovského druhý front byly někde u Košic, tak by skupina armád Schorner Mitte, která měla na milion vojáků, jaksi z území Československa nikam nespěchala. Vlasovova armáda, byť její jedna část, divize generála Buňačenka, pomohla Praze v době povstání, neměla zásadní vliv na porážku Němců, jak se nám „znalci“ snaží namluvit. Dokonce říkají, že Koněv vlastně přišel k hotovému. 550 tisíc ztrát v řadách Rudé armády, z toho 140 tisíc mrtvých, je pro ně „přijít k hotovému“.
To přeci vůbec nesnižuje podíl Pražanů, kteří šli do Pražského povstání. Ale pod tlakem postupujících ruských vojsk a za faktu, že byl Hitler mrtev a že byl dobit Berlín, odsud Němci zdrhli. Šli a vybrali si menší zlo, což byl útěk do amerického zajetí. To bylo to podstatné. Já stále věřím tomu, že je správná teze, že Koněv osvobodil Prahu, protože tlak jeho vojsk donutil generála Toussainta (německý generál Rudolf Toussaint, pozn. red.) uzavřít smlouvu s generálem Kutlvašrem (brigádní generál Karel Kutlvašr, pozn. red.) a s Josefem Smrkovským, nechat zde těžké zbraně a zmizet. Jinak by tu Prahu Němci rozflákali, kdyby nebyli pod tlakem. To je realita.
Snaha o revizi výsledků druhé světové války je jen součást debaty. A tato debata nezačala Koněvem, ani Sovětským svazem, ani 21. srpnem. To je jen součást debaty, ve které zaznívá řada velkých nepravd, ať záměrných, nebo z neznalosti věci. Je to zideologizované. Jedná se pouze o část, podobná debata zde jinak probíhá už velmi dlouho.
Česká armáda nakupuje americké vrtulníky. Předseda Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu České republiky Jiří Hynek mi k tomu řekl: „Když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají. V mezinárodních vztazích a zahraničním obchodě je to podobné jako v politice. Na začátku spousta slibů a později nastává drsná realita. Současnou vládou propagovaný způsob nakupování, kterým je vláda–vláda, je velmi rizikový a náročný na vyjednávání.“ Hynek kritizuje, že součástí vyjednávání není nikdo z českého průmyslu. Navíc, že v případě válečného ohrožení je dodávka například náhradních dílů omezená, a proto je chybou pořizovat tyto stroje ve Spojených státech.
My vrtulníky nevyrábíme a musíme je někde koupit. Patříme k západnímu společenství, jsme členskou zemí Severoatlantické aliance a pravděpodobnost, že by nás Američané drželi pod krkem kvůli náhradním dílům na vrtulníky firmy Bell je podstatně, ale podstatně nižší, pokud vůbec nějaká, než podobná situace, pokud jde o ruské vrtulníky Mi. Z tohoto pohledu problém nevidím. Myslím si, že se nemusíme bát, že bychom v případě servisování byli závislí na libovůli Washingtonu, a je lhostejné, zda obchod uzavřela vláda, nebo soukromá firma. Pokud to bude soukromá firma, vyvolá diskuze o tom, do čí kapsy to šlo a podobně.
To, že je ten obchod podmíněn politikou, že premiér Babiš tento obchod vezl Donaldu Trumpovi při jeho návštěvě Spojených států, je celkem evidentní, ač nás nemusí nijak zarážet. Důležité je, aby vrtulníky sloužily Armádě České republiky tak, jak budeme chtít, a abychom věděli, cos těmi vrtulníky chceme dělat. Tady si nejsem úplně jist, protože vrtulníky jsou součástí organizačního stupně divize. Žádnou divizi nemáme, máme jen dvě brigády, které ještě dokonce plánujeme přidělit někomu jinému v době konfliktu.
Zajímalo by mne, jak chceme tyto vrtulníky smysluplně využívat tak, aby především sloužily Armádě České republiky a k její obraně, byť v rámci Severoatlantické aliance. Tady bych skutečně docela rád slyšel lepší zdůvodnění, než že například budeme osvobozovat rukojmí v Africe. Chtěl bych podotknout, že schopnost těchto vrtulníků doletět do Afriky je nulová a že nemáme žádné lodě, na nichž bychom vrtulníky přivezli a někde z pobřeží operovali. Když cokoliv z techniky nakupujeme, je třeba, abychom skutečně měli úplně jasno, jak tu techniku chceme v rámci Armády České republiky použít.
Psali jsme:
autor: Zuzana Koulová
_profil_top.jpg)
