Jak hodnotíte uplynulá léta? Jak jsme na tom třicet let od listopadu 1989?
30 let od listopadu 1989 jsme na tom nepochybně dobře. Podařilo se vybudovat demokratický stát se všemi funkčními institucemi a pluralitní demokracií. Jsme mnohem bohatší, můžeme cestovat po celém světě, můžeme si koupit to, na co máme, a nemusíme stát ve frontách. Považuji oněch 30 let za roky úspěšné, i když jsme občas škobrtli a udělali jsme nějaké chyby, ale tím bychom se neměli nechat otrávit.
Co přinesl listopad 1989 vám osobně?
Listopad 89 pro mě znamenal zcela zásadní životní změnu. Z vedoucího domova důchodců na malé vesnici na benešovském okrese jsem se velmi rychle dostal do politiky, přestěhoval jsem se do Prahy, potkal jsem svoji ženu, máme děti a mám práci, která mě plně uspokojuje. Ještě v říjnu 89 by mě ani nenapadlo, že se můj život může tak razantně změnit.
Také máme díky němu svobodu. Mnozí se však obávají, že jí opět ubývá. Cítíte to také tak?
Nevím, jestli lze říci, že nám ubývá svobody. Já říkám pořád stejně, co si myslím a co cítím. Na druhé straně vnímám, že je tady řada skupin, které chtějí určovat, co je dobře a co není dobře, co je správné a co není správné. Nálepkují ty, kteří mají jiný názor. Lze si to názorně ukázat na jednoduchém příkladu. Kdybych před listopadem 89 napsal někam větu, že rodinu tvoří otec, matka, děti a případně prarodiče, tak se nad touto větou nikdo nepozastaví, protože to je fakt, který nemůže nikdo zpochybnit. Dnes mohu být za tutéž větu nazván homofobem, potlačovatelem minoritních skupin a podobně. Slova ztrácejí svůj původní význam a z toho mám velkou obavu.
Jste předsedou Národní rady osob se zdravotním postižením. Jsou tito lidé dostatečně začleněni (a to i ekonomicky) do společnosti, zlepšuje se to oproti minulosti? A je toto případné zlepšení dostatečné?
Život lidí se zdravotním postižením se jak ekonomicky, tak společensky v mnohém zlepšil. Zpřístupňuje se prostředí, jsou podpůrné programy pro zaměstnávání a studium lidí se zdravotním postižením a mnoho dalšího. Samozřejmě, že je pořád co zlepšovat. Některé instituce, které mají pomáhat lidem se zdravotním postižením, nefungují tak, jak by měly, a to je velká chyba, na to si mnozí stěžují. Stát striktně vyžaduje dodržování lhůt a pravidel od občanů, ale sám je velmi často porušuje.
Fotogalerie: - Věnce a svíčky po třiceti letech
Je dle vás možný návrat socialismu? Objevují se názory, že se vrací v jiné formě z nečekané strany...
Myslím si, že návrat k socialismu, pokud vůbec před rokem 89 můžeme mluvit o socialismu, byl to totalitní režim, se určitě nemůže vrátit. Reálně nám však hrozí, že se společnost dostane do područí skupin, které budou hlásat jinou ideologii, například opřenou o strach z klimatu, z vyčerpání zásob a podobně. A v rámci této ideologie může docházet, a dnes už se tak děje, že jsou různé restrikce, které zasahují do svobody jednotlivců.
Pokud by tento trend pokračoval, tak se obávám, že se můžeme dostat do nové totality, která ve jménu ochrany ovzduší, přírody, zdrojů, minorit bude zakazovat kdeco. To je velké nebezpečí, které vnímá čím dál více lidí, a to je dobře. Tím vůbec nechci říci, že nemáme chránit přírodu, ovzduší apod. Všechno však musí mít určitou míru. Musíme používat rozum, a nikoliv ideologii. Ve jménu ideologií jsme zažili již dvě totality, a proto musíme být vnímaví k těmto tendencím.
Někdo zase tvrdí, že ohrožení nezávislosti České televize je ohrožením demokracie. Podobné hlasy říkají, že ohrožením demokracie je současný prezident a premiér. Je naše demokracie skutečně ohrožena? A kým?
Nerozumím termínu „nezávislost“ České televize. Na čem nebo na kom by měla být nezávislá? Určitě naše demokracie nestojí a nepadá s „nezávislostí“ České televize. Spíše se domnívám, že Česká televize preferuje spíše názory, které fandí ideologiím zaměřeným na klimatickou krizi a podobně. Nemyslím, že pan prezident a pan premiér představují ohrožení demokracie v naší zemi. Oba byli zvoleni v demokratických volbách, dostali nejvíce hlasů, a to nikdo nemůže zpochybnit. Až skončí jejich mandát, tak proběhnou nové volby a doufám, že budou stejně demokratické jako ty minulé. Pan prezident kandidovat nemůže, to znamená, že bude zvolen nový prezident; a pokud jde o pana premiéra, zase bude záležet na výsledku voleb. Nějak nevidím to ohrožení demokracie.
Psali jsme:
Při nedělních oslavách 17. listopadu na Národní třídě skupina lidí vypískala a nadávala některým politikům. Od novodobých kádrováků to schytal i Václav Klaus mladší, křičeli na něj zrádče a tak podobně a nezastavil je ani fakt, že s ním byla jeho dcera... Přitom Václav Klaus mladší nikdy nebyl komunista, naopak před třiceti lety se aktivně zúčastnil listopadu 89, byl ve studentském stávkovém výboru. Napadá mě otázka, co je tohle za lidi a kam až to může dojít?
Považuji to, co se stalo na Národní třídě, nejen vůči Václavu Klausovi ml., ale i některým dalším politikům za nepřijatelné. Ti lidé by měli říct a pojmenovat, v čem Václav Klaus ml. zradil, co způsobil svojí zradou, ohrozil někoho? Připadá mi to spíš jako křik najaté skupiny lidí. Mnoho lidí se účastní různých shromáždění a nátlakových akcí a jejich chování je urážlivé a hrubé. Tito lidé by se měli zamyslet nad tím, čemu vlastně slouží a zda nejsou manipulováni lidmi, které mají podivné úmysly. Měli by se zamyslet nad tím, zda opravdu chtějí to, co je jim na některých shromážděních vnucováno. Mohli by za čas zjistit, že se stalo něco, co ve skutečnosti vůbec nechtěli.
Fotogalerie: - U hrobu Václava Havla
Osobně si nedovedu představit, že bych na ulici na někoho takto hrubě křičel, jako se to stalo Václavu Klausovi ml. Ty hrubé urážky byly hrozné. Dav vždycky dává jednotlivcům odvahu k pokřiku. Mnoho lidí mi také ublížilo, ale nikdy jsem takto nevystupoval. Agresivita lidí nepochybně stoupá, což je nepochopitelné, když se ve skutečnosti máme velmi dobře.
Dokonce se objevil výrok Nadačního fondu proti korupci. Ten totiž na adresu Klause ml. a jeho účasti na akci 17. listopadu uvedl: „Jen člověk vychovaný v absolutním sobectví a bezlásce bere své dítě do války.“ Jsme snad ve válce? Někteří lidé to tak asi chápou...
Nadační fond proti korupci vedou asi lidé, kteří by měli vyhledat lékaře. Jestliže zapálit svíčku u památníku 17. listopadu 1989 je akt války, tak to už je opravdu na doktora Chocholouška. Já v žádné válce nejsem. Měli bychom se všichni zklidnit a zkusit argumentovat a přestat na sebe křičet.
Jak pohlížet na akce Milionu chvilek pro demokracii? Oni tvrdí, že nechtějí měnit výsledky voleb, pouze hlídat politiky, aby nepřekračovali červené čáry na politickém hřišti. Jejich oponenti si však myslí, že svojí činností výsledky svobodných voleb zpochybňují. Jak to vidíte vy?
Právo demonstrovat je ve svobodné zemi zaručené a každý se může účastnit demonstrace, která není zaměřena proti ústavnímu pořádku a zásadám demokratického státu. Bohužel, někteří si demonstrace pletou s tím, že je možné popustit uzdu svým vášním a urážet své oponenty. Také jsem mockrát demonstroval při prosazování některých důležitých věcí pro osoby se zdravotním postižením. Nikdy jsem nedovolil, aby byli uráženi naši oponenti. Někdy jsem je pozval i na pódium, aby mohli odůvodnit svůj postoj. Demokracie je o diskusi a nikoliv o dryáčnickém pokřikování. Milionu chvilek pro demokracii, jak já říkám, „nevěřím ani pozdravení“.
Máte nějaké obavy z budoucího vývoje? Případně jaké?
Mám obavy z budoucího vývoje, protože slova ztrácejí svůj skutečný smysl. Připadá mi, že čím jsme bohatší, tak tím více hloupneme. Řešíme věci, které neexistují: 64 nebo ještě více pohlaví, gender apod. Tito lidé falešně usilují o absolutní rovnost pohlaví. Dosáhnout úplnou rovnost mezi muži a ženami nebude nikdy možné. Ženy rodí děti, a tudíž jsou jiné, a chtít úplnou rovnost je blbost. Ženy jsou emocionálnější, muži jsou více racionální, to přeci všichni víme. Ano, ženy musí mít stejný plat za stejnou práci jako muži, musí mít stejné možnosti studia, zaměstnání a čehokoliv jiného jako muži, ale vždy bude rozdíl mezi mužem a ženou.
Obávám se všech možných alarmistů a podivných ideologií, které nám jsou pod heslem pokroku vnucovány. Mám také strach o naši civilizaci, pokud bude pokračovat nekontrolovaná migrace lidí, kteří se k nám hrnou za lepším životem, ale vůbec si nepřipustí, že naše bohatství je ze staleté práce a snažení. Chtějí jen brát. To jsou moje obavy o budoucnost.
Psali jsme:
autor: Oldřich Szaban
