„Hejtman samopal“ Martin Půta o Zemanovi: Alespoň někdo vidí, že i na venkově žijí lidé. Občas přestřelí, ale protistrana se chová velmi podobně jako on

Není tajemstvím, že jste v prezidentské volbě podporoval Karla Schwarzenberga. Tudíž jste volbu jeho protikandidáta patrně nepřivítal s nadšením. Nicméně Miloše Zemana jste už třikrát doprovázel při návštěvách Libereckého kraje (takže jste s ním strávil 9 dní) a zdá se, že se mezi vámi vytvořil korektní vztah. Změnil jste na něj názor, nebo jen prostě oddělujete rovinu osobní a politickou?

Hlavně je to tak, že dnem, kdy se sečetly hlasy ve druhém kole prezidentské volby, skončily volby. A kdo získal víc hlasů je prezident a vykonává nejvyšší ústavní funkci v zemi. Je na tom podobně jako já. Jsem hejtman a určitě z toho také není řada lidí nadšených. Když přijede prezident do kraje, tak hejtman prezidenta nejenom zve, ale také s ním při prezidentské návštěvě tráví čas. Přistupuji k tomu tak, že jsem hostitel, zastupuji kraj. On je návštěva, zastupuje Českou republiku při té návštěvě. Nemá to nic společného s tím, jestli na některé věci máme rozdílné názory.

Když už jsme u těch návštěv krajů, zdají se mi být docela náročné. U prezidenta se v souvislosti s jeho další kandidaturou spekuluje o zdraví. I on sám ostatně říká, že se v březnu 2017 rozhodne o případné kandidatuře na další prezidentské období podle svého zdravotního stavu. Vy ho můžete pozorovat při zaplněném programu návštěvy kraje, Jak se vám po zdravotní stránce jeví?

Když člověk trpí nějakými zdravotními problémy, tak má určitá omezení, třeba při chůzi do schodů. Jinak si ale nemyslím, že by po této stránce byl nějaký rozdíl mezi první a třetí návštěvou. Je jasné, že výkon jakékoliv funkce – i když se to řadě lidí nezdá – většinou není jenom sezení v kanceláři. Takže nějaký zápřah to je. Chápu, že se chce rozhodnout až v nějaké fázi i podle toho, jak se bude cítit zdravotně.

Všiml jsem si, že na facebooku jste ve čtvrtek večer napsal, že bojujete s bacily. Není to následek prezidentské návštěvy, která se uskutečnila v Libereckém kraji minulý týden, od středy 24. do pátku 26. února?

Je to spíše součet prezidentské návštěvy, Hejtmanského plesu a dalšího plesu v sobotu a v neděli dalších povinností. Ve chvíli, kdy řádí ve vzduchu všechny možné bacily a člověk se pohybuje mezi stovkami lidí. Je to spíše únava, která přišla v tuto dobu a nějaké přecházení nastydnutí.

Co si myslíte o prezidentských návštěvách krajů? Mně trochu diskuse s občany připomínají talk show, kdy lidé čekají, co zase řekne prezident vtipného, respektive provokativního. A také se mi zdá, že návštěvnost debat má s každou návštěvou vyšší... A ještě mě napadá, že asi každá návštěva kraj také něco stojí?

Je to zhruba 300 tisíc korun, které platí kraj. Platíme ubytování prezidenta a jeho doprovodu, nějaké občerstvení, obědy a večeře. Kromě těch viditelných částí pro veřejnost – což je jak jste řekl talk show pro občany, kteří chtějí přijít (mimochodem když ty počty lidí stoupají, je vidět, že talkshow funguje) – jsou tam i obědy s podnikateli, setkání se starosty, zastupiteli i zástupci firem. Musím říci, že pro kraj jsou většinou důležitější věci, na které veřejnost přístup nemá.

Měli jsme teď docela podle mě užitečnou diskusi s lidmi, kteří mají co mluvit k rekonstrukci Ještědu. Přímo na Ještědu pan prezident získal informace o tom, jak daleko je příprava projektu na rekonstrukci hotelu. Druhý den bylo zajímavé setkání v Harrachově s podnikateli z toho regionu, z bývalého semilského okresu. Kde podnikatelé měli možnost říci panu prezidentovi, jak oni vidí jak funguje stát a co by potřebovali. Tohle považuji trochu za důležitější než setkání s voliči. Ale rozumím tomu a vidím to velice podobně, že každý politik se musí setkávat s voliči, mluvit s nimi a slyšet co si myslí.

Při právě uplynulé návštěvě jste upoutal pozornost médií svým darem sovětského samopalu „sudajev“, a to poměrně krátce po kauze „kalašnikov“. Vy jste dar vysvětloval tím, že víte o prezidentově zájmu o historii. Za což jste byl kritizován například opoziční zastupitelkou Zuzanou Kocumovou. Podle ní je zjevné, že to má souvislost s tím kalašnikovem a tudíž jste to měl na rovinu přiznat. Kromě toho bylo ale plno dalších reakcí, něco o carovi... mně nejvtipnější přišla ta, podle které kraj ukázal, že je centrem biatlonu, protože prezident vedle samopalu dostal od vás ještě sněžnice... Co k tomu můžete říci?

Dokonce jsem posléze zjistil, že ten den bylo výročí útoku v Uherském Brodě, což jsem samozřejmě nevěděl. To, že to někdo spojuje s kalašnikovem, tak to vypovídá hlavně o něm. Ten dárek takto prvoplánovitě míněný nebyl.

Co si myslíte o celé kauze „kalašnikov“?

Na tomto případu se dá hezky dokladovat to, jak funguje obecně diskuse ve společnosti. Že se vůbec nediskutuje o skutečném obsahu slov, tak jako se nediskutovalo o obsahu slov pana prezidenta, který se týkal kalašnikova. A už se diskutovalo jen o kalašnikovu a atentátu na premiéra. Což když si přečtete pozorně, co říkal při té debatě, on to způsobem sobě vlastním popsal, že demokratickým způsobem výměny politiků jsou volby a zaznělo tam, že on není příznivcem těch nedemokratických metod. Pak se z toho udělala zkratka a diskutuje se jenom o těch nadpisech, a ne o obsahu. Na příkladu „sudajeva“ to bylo ještě absurdnější. Než jsem stačil k tomu vůbec cokoli říci, tak už k tomu byly všechny teorie dávné vytvořené. Takže nebylo potřeba vůbec žádného slova v tomhle případě.

Jak pohlížíte vůbec na prezidentovy „bonmoty“? Ve čtvrtek přijal Senát usnesení, v němž prezidentovi doporučil, aby své výrazivo mírnil...

Senát má na své usnesení samozřejmě právo. Ale Miloš Zeman takový je, a byl takový ještě než se stal prezidentem. Očekávat, že to bude jinak po jeho zvolení, bylo příliš velké očekávání. On si v těch přirovnáních a vtipech libuje, je to jeho způsob komunikace. Tak jako s každými vtipy – někdy člověk udělá lepší vtip, někdy horší, a někdy se úplně nepovede. I když je něco jiného, když vtipy říká běžný zaměstnanec firmy, nebo prezident. Prezidentovy vtipy jsou více vidět a jsou o hodně více komentované. Nemyslím si ale, že by prezident kvůli usnesení Senátu přestal vtipkovat.

Prezident má také své výrazné odpůrce a ti nejdou ve své kritice také k ostrým slovům daleko. Například zní slova o ruském agentovi či velezradě. Mám pocit, že nejostřejší kritika zaznívá z politických stran od TOP 09. S nimi Starostové mají na celostátní úrovni spojenectví. Je v přístupu k prezidentovi rozdíl mezi topkou a Starosty (i když i u Starostů se dají najít velcí prezidentovi kritici), nebo je to spíše individuální záležitost?

Je to samozřejmě jednak individuální, protože jak pan prezident rád říká vtipy a silné výroky, tak jsou politici v jednotlivých politických stranách, kteří také rádi říkají vtipy a silné výroky. A pro média je ideální, když mohou postavit dva silné výroky proti sobě, protože to je nejjednodušší, jak se dá věc popsat. Druhá věc je politická. Otázka směřování země. Tady chápu, že je naprosto legitimní, když nějaká politická strana popisuje svoje obavy z toho, že přece jenom směřování na Východ není dlouhodobý cíl této země. Protože jsme země evropská a ekonomicky navázaná především na Západ a na Německo. Je to podobné jako s prezidentem. Chce něco říci, tak použije výrazy, aby to všichni zaregistrovali. Velmi podobně se chová i druhá strana, když ho chce kritizovat.

17. listopadu 2015 Miloš Zeman promluvil na Albertově ve společnosti Martina Konvičky a dalších ostrých hochů české politiky. Považujete to za prezidentův největší přešlap za dobu jeho působení?

Je to jedna z věcí, na kterou jsem se ho ptal, když jsme spolu mluvili. Pro mě osobně tohle bylo mimo prostor, kde bych chtěl vidět prezidenta republiky. Aby se pohyboval, navíc při výročí 17. listopadu, s některými extremisty na jednom pódiu. Platí to obecně. Mám to tak, že s některými věcmi zásadně nesouhlasím, u jiných pro to můžu mít pochopení. Je to o jednotlivých názorech a tématech. Není to o tom, že by si člověk měl kohokoliv zařadit do škatulky nepřítel a vše co řekne je špatně.

Je něco, co byste na prezidentovi ocenil?

Oceňuji jako hejtman to, že když se probírají témata týkající se regionů, tak to nikdy neskončí jen nějakým obecným slibem. Buď prezident řekne – nezlobte se, ale skleníky v Polsku mi přijdou jako marginální problém, kterému se věnovat nechci. Ale až se potkám s polským prezidentem, tak mu řeknu o těžbě hnědého uhlí. (Jedná se o hnědouhelný důl Turów ležící u českých hranic, u kterého se české obce s ním sousedící obávají, že při rozšíření těžby do větší hloubky přijdou o spodní vodu – pozn. PL.) Vím, že v minulosti témata, o kterých jsme se bavili, zafungovala. Takže takzvané hejtmanské úkoly pro prezidenta jsou podle mě docela užitečné. Pro prosazování konkrétních věcí člověk potřebuje politickou podporu. Vážím si toho, že pro pana prezidenta nekončí svět na Hradě nebo v Lánech, a chápe, že i v regionech a na venkově žijí lidé.