Proč jste se rozhodl kandidovat na prezidenta republiky, když jste se ještě donedávna politice nijak nevěnoval?
Je pravda, že jsem se politice nikdy nevěnoval, dokonce jsem se politice i vyhýbal. Přiznám se, že mě ke vstupu do politiky přiměla současná politická situace. Vstoupil jsem do politiky tím, že jsem se stal koncem loňského roku jedním ze zakládajících členů politické strany Realisté. A důvodem bylo, že jsem asi poslední tři volební období volil to, co jsem považoval za nejmenší zlo. Opravdu jsem si neuměl vybrat z nabídky politických stran někoho, komu bych věřil, kdo by naplňoval mé představy, kam by naše země měla kráčet. A potkával jsem se se spoustou dalších kamarádů, kteří také říkali, že si nemají koho vybrat, nebo že už proto dvanáct let k volbám nechodí. Asi před dvěma roky jsem začal působit v think tanku Institut 2080. Byl jsem požádán, abych v části týkající se bezpečnosti říkal, jak to vidím vzhledem k tomu, jaké mám znalosti a zkušenosti. A potkal jsem se tam se spoustou odborníků a lidí, kteří bezpečnostní situaci ve světě, v Evropě i u nás, a nepřipravenost a neochotu reagovat na to, co se kolem nás odehrává, viděli stejně jako já. A pak jsme si řekli, k čemu nám je myšlenkově think tank, když s tím stejně žádná politická garnitura není ochotna nic dělat. V parlamentní demokracii nemáte šanci bez politické podpory nic prosadit. To byl důvod, proč jsem vstoupil do politiky.
A proč hned kandidatura na prezidenta? Co z tohoto postu můžete prosadit, vždyť je to spíš reprezentativní figura?
Protože si myslím, že hlavně u nás je role vrchního velitele ozbrojených sil vnímána velmi formálně, ale když se podíváme do historie, vidíme, že většinou selhali politici. Já za největší selhání osobně považuji událost v roce 1938, kdy najednou kritické rozhodnutí bylo na prezidentovi. A bohužel prezident Edvard Beneš se zachoval – a já to řeknu napřímo – jako zbabělec. Národ byl odhodlán a armáda připravena bojovat. Tak to musí vždycky být, když vám chce někdo sebrat území, odhodlání a vůle jsou strašně cenné. Beneš jako vrchní velitel ozbrojených sil rozhodoval, jestli vydá rozkaz k obraně, nebo jestli se vzdá. Ale on podlehl Mnichovskému diktátu a utekl. Já si myslím, že tahle role prezidenta je podceňována, přitom vždycky může nastat situace, kdy najednou na prezidentovi bude, jestli bude odhodlán nebo jestli se zachová jako politik. Naše historie vždycky ukázala, že - když jsme byli zrazeni – nikdy to nebylo námi ani armádou, ale vždycky politiky. A já bych nechtěl, aby politici zradili národ.
Co by měla udělat ČSSD v prezidentské volbě?Anketa
Znamená to, že preferujete tuto roli prezidenta, vzhledem k tomu, že jste léta předsedou Asociace zbrojního průmyslu a máte přehled o bezpečnostní situaci i hrozbách ve světě? Ale nemohl byste větší důraz na otázky bezpečnosti prosazovat v politice i na jiném postu než na tom nejvyšším?
Já jsem lídrem kandidátky Realistů v Ústeckém kraji pro parlamentní volby. V rámci Realistů jsme hodně diskutovali, jestli podpoříme nějakého prezidentského kandidáta, nebo předložíme vlastního. Spíš jsme se přikláněli k tomu, že když se objeví někdo, kdo splní naše představy, tak ho podpoříme. Jsme přece jen začínající politická strana. Ale on se nenašel nikdo, kdo by naplnil naše představy. Pak jsme diskutovali, jestli je u nás někdo nejvhodnější, a definovali jsme tři základní role, které považujeme za nejdůležitější pro funkci prezidenta. Ta role vrchního velitele ozbrojených sil a člověka, který se zajímá o stav připravenosti obrany a bezpečnosti v zemi, je jedna z nich. Ta druhá role je neméně významná, a to je podpora exportu českého průmyslu. Prostě prezident je v roli nejvyššího ekonomického diplomata a musí umět nabízet výrobky českého průmyslu. Česká republika je strašně závislá na exportu, a to především na exportu průmyslových výrobků. Já vlastně celý život nedělám nic jiného, než pomáhám s exportem výrobků obranného průmyslu, a myslím, že to dělám dobře, protože za dobu, co se tím zabývám, náš export v oblasti obranného průmyslu narostl od roku 2001 zhruba na desetinásobek. Zkušenosti s tím mám, takže tuto roli bych plnil. Bezpečností se zabývám dvacet let, takže roli vrchního velitele ozbrojených sil bych také plnil. A potom je tam role, kterou osobně považuji za nejdůležitější, aby prezident ve všech svých krocích, které činí, ať už je to v oblasti vracení zákonů nebo neformálního vlivu na politickou scénu vždycky dbal národního zájmu. Já to mám v sobě. Vždycky jsem měl národní zájem na prvním místě, proto jsem vždycky podporoval domácí průmysl, nikoli zahraniční, protože si myslím, že tak to má být.
Jak současný prezident podle vás tyto role, které jste označil za nejdůležitější, plní?
Roli ekonomického diplomata na svůj věk plní podle mne výborně. Nicméně myslím, že bych ji plnil nejméně stejně dobře. Na funkci prezidenta republiky je třeba mít také dobrou fyzickou kondici a dobrý zdravotní stav. Sám vím, jak obrovsky namáhavé jsou zahraniční služební cesty, protože na ně jezdím z pozice prezidenta Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu. A v roli prezidenta republiky je to ještě mnohem namáhavější, protože tam je na vás mnohem větší nápor. Miloš Zeman tuto roli plní velmi dobře, ale věřím, že bych ho dokázal v této věci zastoupit. A plním to i rád, protože to tak cítím. A roli vrchního velitele ozbrojených sil bych dokázal plnit lépe, vykonával bych ji velmi aktivně, protože bych nedopustil, aby armáda byla tak poddimenzována, jak dneska je. Nedopustil bych, aby politici jen slibovali, jak navýší rozpočet armády, ale je zajímavé, že slibují, že ho navýší až někdy v budoucnu. Až oni tam nebudou. Další vláda přijde a řekne: my jsme ve složité situaci, uděláme plán, jak armádě přidat. Dnes je armáda poddimenzovaná, ať už personálně nebo stavem techniky, že to je až tristní. Je to odsouváním zodpovědnosti do budoucnosti. Myslím, že tady by měl prezident využít své neformální autority a vložit se do toho, aby sliby byly plněny.
Psali jsme:
A jak byste prosazoval národní zájmy jako prezident? Současné hlavě státu – Miloši Zemanovi – je například často vytýkáno, že se podbízí Moskvě a Pekingu. To je v našem národním zájmu? Jak byste se choval vůči těmto velmocem vy?
Určitě ne všechno, co v této věci prezident Miloš Zeman dělá, je špatně. Ale myslím, že to musíme dělat tak, aby to bylo pro Českou republiku výhodné. Osobně odmítám ekonomické sankce jako nástroj, protože nikdy nefungovaly, vždycky byly nástrojem slabých politiků. Když politici nevěděli, kudy kam, tak si vymysleli sankce, ty přitom ve skutečnosti nefungovaly. Takže sankce proti Rusku považuji za špatnou věc, ale to vůbec neznamená, že se chci Rusku podbízet, já s ním prostě chci jednat jako rovný s rovným. Nesmíme Rusku v žádném případě politicky podlehnout, ale nevidím jediný důvod, proč bychom s ním nemohli obchodovat. Protože když s někým obchoduji, neznamená to, že mu politicky podléhám. Tak se musíme chovat ke všem zemím. Prostě být sebevědomým hrdým národem. A my můžeme být hrdým národem, máme na co navazovat. Někdy se říká, že jsme národem Švejků. To je absolutní nesmysl. Švejk je fiktivní postava, která nikdy neexistovala. Je to způsob českého humoru, který je fantastický, ale nesmíme to brát, že je to národní vlastnost. Takoví opravdu nejsme. Za německé okupace jsme byli jediná země, kde byl popraven předseda vlády. Generál Eliáš byl popraven nacisty, protože byl v odboji. Byli jsme jediná země, která připravila vojenskou operaci, která měla za cíl odstranit masového vraha, autora holocaustu Heydricha. A my jsme ji vykonali, i když to byl třetí nejvyšší muž v Říši. Naši vojáci za tuto operaci zaplatili životem. Byli jsme jedinou zemí v Evropě, když se podíváme po okolních zemích, tam zdaleka takový odboj nebyl. My si zbytečně dáváme nálepku Švejků a kolaborantů. Tady byly desetitisíce bezejmenných lidí, kteří pomáhali parašutistům a zaplatili za to, i jejich rodiny, životem. Máme opravdu na co navazovat. Nevidím jediný důvod, proč se máme hrbit před velkými zeměmi. A je jedno, jestli se hrbíte před Ruskem, před Čínou, nebo se hrbíte před Evropskou unií nebo Amerikou. My máme tradici, jsme hrdým sebevědomým národem, jen si to neuvědomujeme. A potřebujeme mít v čele někoho, kdo bude říkat, tohle nechceme, protože to není v našem národním zájmu. A ne že budeme všechno implementovat jen proto, že si to unie přeje, když už jsme tam vstoupili. Když si unie bude přát, abychom část svého území někomu dali, tak to taky splníme? To je přece nesmysl.
Jak jako odborník na bezpečnost vnímáte migraci a islámský terorismus? Považujete ho za velkou hrozbu, vzhledem k tomu, co se děje v západní Evropě, naposledy v Barceloně, kde do davu turistů na hlavní třídě najela dodávka a zabila spoustu lidí?
Někdy je mi vyčítáno, že zbytečně straším něčím, co tady není. Já říkám, že musím na věci, které tady nejsou, reagovat dřív, než tady budou. Protože až tady budou, nebudu mít sílu je změnit. To už je pozdě. To je podobné jako se základním vojenským výcvikem, který chceme zavést. V branném zákonu se praví, že každý občan České republiky je povinen podrobit se vojenskému výcviku a platí to v době ohrožení státu nebo ve válečném stavu. Vždyť je to úplný nesmysl. V době ohrožení státu a ve válečném stavu nemáte šanci nikoho podrobit vojenskému výcviku, jediné, co můžete, je lidi posílat na smrt. Musíme tomu předejít a dát jim šanci, aby mohli bránit sebe a své rodiny, dát jim nějaký elementární výcvik. Takový, který jim nezasáhne příliš do života, ale dá jim nějakou schopnost, kterou pak mohou využít pro svůj prospěch.
Takže jste pro znovuzavedení povinné základní vojenské služby?
Ano, ale v úplně jiné podobě. Tříměsíční velmi intenzivní výcvik, pro muže povinný. Někdy je mi vyčítáno, že chceme povinný vojenský výcvik. Ale já říkám: kdybyste postavili stát na dobrovolném placení daní, tak vám to také nebude fungovat. Jak chcete bezpečnost státu postavit na nějaké dobrovolnosti? Pro muže by to bylo povinné, pro ženy dobrovolné. To vám dává nějakou schopnost čelit nebezpečím, která na Západě jsou. Nelegální migrací, jak dnes probíhá, jsou porušovány principy, na kterých stojí Evropská unie. Někdo - naprosto v rozporu s jakýmkoli zákonem - se dostane až doprostřed Evropy, je tam narušení schengenského prostoru, porušení Dublinských pravidel, to znamená, že kdo chce požádat o azyl, musí tak učinit v první demokratické zemi, do které vstoupí, ale to se neděje. A všichni se na to dívají. Co se pak může stát? Nic jiného než terorismus. A od individuálního terorismu už je jen krok k pokusu o převzetí moci formou nějaké občanské války. Je to jen otázka množství lidí, kteří se do toho zapojí, a toho, jak jim narostou ramena, že se jim daří. Na Západě je to naprosto aktuální hrozba, ale tam se to nezastaví, to půjde dál. Proto tvrdím, že musíme být připraveni. Nelegální migraci v této formě naprosto odmítám, považuji za naprosto špatné, že západní země to dostaly tam, že to ohrožuje nejen je, ale do budoucna to bude ohrožovat i nás.
Psali jsme:
Myslíte si, že se s tím ještě dá něco dělat, nebo už je pozdě, protože se nedaří vracet do zemí původu ani ty migranty, kteří na azyl v Evropě nemají nárok? Zůstávají v evropských zemích bez prostředků, takže jsou snadnou kořistí pro teroristy nebo kriminální prostředí.
Musí se s tím dát něco dělat. Příští rok oslaví naše země sto let státnosti, a já se obávám, že kdybychom s tím nezačali něco okamžitě dělat, dalších sto let už asi neoslavíme. Je otázka, kde naše děti a vnuci budou žít. Přijde sem úplně jiná forma života, neslučitelná s evropskou křesťanskou demokracií. Oni sem nepřijdou proto, aby společně s námi žili v klidu a míru. Jejich mentalita je jiná, oni to vezmou za své území. Nechci, aby moje děti musely někam utíkat. Ani nevím kam.
Jakým způsobem hodláte svůj program představit voličům? Budete se snažit získat padesát tisíc podpisů, nebo se budete ucházet o podporu poslanců nebo senátorů, protože už do přímé volby nezbývá moc času?
Zkouším všechny varianty. Pravda je, že mi zbývá dost málo času na posbírání padesáti tisíc podpisů a od včerejška neděláme já, moji přátelé a známí nic jiného než odesíláme petiční formuláře, protože chci posbírat těch padesát tisíc podpisů. To je moje absolutní priorita. Tím zjistím i to, jestli je o moji kandidaturu ve veřejnosti zájem. Doufám, že mi ve sběru podpisů pomohou dobrovolníci a využiji také petičních míst, která mají Realisté. Ale budu se snažit i získat podporu senátorů a poslanců, protože nechci ponechat nic náhodě.
Co budete dělat, abyste se vy osobně i váš program stal známým?
Já jsem v části komunity hodně známý. Ale pro běžnou veřejnost nejsem zdaleka tak známý jako stávající prezident. Ale kdo ještě před několika měsíci znal pana Drahoše a pana Horáčka? Ti také byli známi jen v určité komunitě jako já, ale běžná veřejnost o nich nevěděla. Možná znala pana Horáčka jako textaře. Určitě musím oslovit mnohem víc lidí, sázím hodně na osobní kampaň.
Zatím jsem se dočetla, že do kampaně chcete dávat vlastní prostředky, což asi nebude snadné, pokud nejste miliardář jako pan Horáček…
Zatím pojedeme takovou lehkou nízkonákladovku, pevně věřím, že mi také malinko pomůže rodina mé manželky, nejen finančně, ale třeba i prací. Proto první mítink s občany máme tuto sobotu na Masarykově náměstí v Rožnově pod Radhoštěm, odkud manželka pochází. Bez podpory manželky bych do toho nikdy nešel. Vážím si toho, že mi nejen odsouhlasila vstup do politiky i kandidaturu, ale že mi i pomáhá.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Libuše Frantová
