Pane profesore, co se současné ekonomické situace a inflace týče, jsme svědky verbálního boje o to, kdo ji zavinil, kdo ji měl řešit a čí zásluha je, že klesá. Jak vy to vidíte?
Přestože je snižování inflace pozitivní signál, bohužel je u nás stále jedna z nejvyšších v Evropě, což je velmi smutné. Na její pokles má vliv celá řada faktorů včetně klesajících nákladů na energie a fungování ekonomiky. Nelze říct, že by někdo konkrétní měl na její pokles vliv. Jde o souhru domácích i zevních faktorů. Varoval bych před tím, abychom usnuli na vavřínech a začali slavit, vždyť je stále velmi vysoká.
Souvisí s tím extrémní drahota, o které nelze říci, že by polevovala. Máme chatu kousek od německých hranic, takže mohu snadno porovnávat. Pokud si jedu nakoupit do Drážďan nebo blíž do Pirny, kvalita a cena potravin je odlišná proti nákupu v Ústí nad Labem. Nemluvě o Polsku. Kromě potravin například hygienické prostředky. V síti obchodů DM v Německu a Česku jsou také rozdíly v náš neprospěch. Dokonce stavební materiál je už levnější v Rakousku! A to nemluvíme o tržní síle. Je naprosto zřejmé, že řada firem si z nás dělá legraci a zkouší, co ještě sneseme. Mnohé firmy pod záminkou války na Ukrajině a energetické krize si na úkor občanů namastily kapsu. Vláda tomu tiše přihlíží a říká, že žádné kartelové dohody nejsou a všechno je v pořádku.
O nepoměru, že násobně bohatší Němci nakupují nejen potraviny levněji než my, se mluví dlouho. Je to mimořádně bizarní. Nic se na tom ale nemění, vláda to zřejmě nechává být. Češi jezdí stále víc nakupovat za hranice a státu utíkají peníze na daních. Má tento problém reálné řešení podle vás?
Máme zákon o cenách a stát ho může využít, pokud bude chtít. Stejně tak by vláda měla další možnosti a nástroje, jak obchodní sektor regulovat a hájit zájmy občanů České republiky. Evropská unie je výrazně přeregulovaná, takže hovořit o tom, že tady je neviditelná ruka trhu v EU roku 2023, je poněkud úsměvné. Jednou cestou je třeba snížení DPH viz Polsko a stát by musel pohlídat, aby to obchodníci nezneužívali, jako to vidíme nyní u spotřební daně na naftu.
Vláda zrušila snížení spotřební daně na naftu o 1,50 Kč. V červenci jste koupil litr nafty například za 31,90 a teď po deseti dnech na stejném místě koupíte za 35,90, tedy čtyři koruny nárůst. Jestli dobře počítám, čtyři koruny bez koruny padesát jsou dvě padesát. Takže o 2,50 si distributoři, prodejci pohonných hmot a ostatní namastí kapsu. Kdybych chtěl zapojit silnou ironii, asi těch 2,50 stojí přenastavení změny odvodu daně. No a stát? Říká, že bude řešit, jestli je něco v nepořádku. Jestliže se něco má změnit o 1,50 a změní se to o 4 Kč, tak nemusím nic řešit a je naprosto jasné, že tady je něco hodně v nepořádku a opět si z nás někdo dělá legraci. Jsem zvědav, s čím stát přijde za několik týdnů. Dovedl bych odhadnout, že nám řekne, že to šetřili a všechno je v pořádku.
Nemluvě o benzinu, kde se žádná daň nezvedla ani o haléř a cena výrazně stoupla také.
Přesně tak. I kdyby koruna o něco zeslábla, mohlo by se to promítnout, ale z druhé strany, když koruna byla v dobré kondici před několika měsíci a týdny, neviděl jsem, že by v závislosti na to pohonné hmoty zlevňovaly.
Dotkli jsme se vývoje ceny energií a vlivu na inflaci. Přestože ty ceny klesají, stále jsou šíleně vysoké. Nedávno jsem četl vynikající myšlenku profesora Miroslava Bárty, že levné a dostupné energie jsou základním předpokladem k růstu a úspěchu každé civilizace. To se o nás říci nedá. Nemíříme do budoucnosti, která vůbec nebude pěkná?
O problému energetických zdrojů se hovoří dlouho. Zaslepení ideologií a dogmatem velmi rychlého přechodu na alternativní zdroje energie snad v rámci Evropy trošku opadá. Vždyť si stačí vzít kalkulačku a spočítat si, kolik dnů fouká a svítí slunce, abyste zjistili, že Česká republika zde nemá zdaleka takové možnosti jako přímořské a jižní státy. Vodní energie nějaký potenciál nabízí, ale hlavním tématem je rozvoj nebo zvýšení kapacity jaderných elektráren, ale i tradičních zdrojů. Víme ale, jak dlouho se o tom hovoří a jak dlouho trvá stavba. Stát musí napnout úsilí, aby těchto zdrojů byl dostatek, protože je jasné, že spotřeba energií bude stoupat. Na druhé straně se snižuje energetická náročnost u množství procesů ve výrobě i u běžných spotřebičů.
Fotogalerie: - Ceny na česko-polských hranicích
Co tolik skloňovaná a vzývaná elektromobilita? Mám pocit, že to nadšení také opadá.
Elektromobilita s sebou samozřejmě přináší úskalí kde nabít, jak rychle nabít, jak dlouho na to auto vydrží v provozu. Nemluvě o tom, že pokud takové auto vzplane, je velmi obtížné ho uhasit, o čemž jsme se přesvědčili při havárii nákladní lodě s elektroauty. To se může stát v podzemních garážích, na ulici, kdekoli. Stejně tak si musíme být vědomi, že široká dostupná možnost nabíjení aut je limitující.
Neměli bychom si hrát na to, že eletroauta jsou plně ekologická a uhlíkově čistá. Napíšou na elektroauto, že má nula emisí, ale to je prostě falešné. Někde někdo musel tu elektřinu vyrobit a tam se emise velmi často produkovaly.
Ano, je to zcela logické a každému to muselo být od počátku jasné. Přesto jsme to od evropských lídrů neslyšeli. Nejsme ve stavu, kdy nad zdravým rozumem a vědou vítězí ideologie? Prostě si někde v Bruselu řeknou, že vy vědci jste tady od toho, abyste potvrdili jejich politické závěry, místo toho, aby to bylo opačně.
Máte pravdu. Vypadá to, že budeme chtít poručit větru a dešti, jako to bylo raženo v 50. letech. Teď se blížíme k něčemu podobnému a dali jsme si stachanovský závazek, že odstraníme dieselové a benzinové motory bez ohledu na to, že současné moderní spalovací motory mají velmi nízkou produkci emisí, už nepomyslíme na to, co všechno je k tomu třeba udělat. Celé se to rozvíjí do nesmyslných diskusí až k tomu, že bychom neměli chovat krávy, protože produkují metan. O to se nyní vede velký politický boj v Holandsku. Tato země má výrazně efektivní zemědělství, jedno z nejlepších na světě a řeší se, že tato oblast by měla být potlačena v zájmu ideologie a lidé se proti tomu začínají bouřit.
Boj s CO2 řeší výrazně Evropa, ale řeší to tak silně Spojené státy, Čína, Indie? Ne, tyhle země, které v součtu mají 2 a půl miliardy obyvatel tak rychle tímto směrem nejdou. Ekologické otázky tam nehrají takovou roli jako otázky ekonomické. Musíme se na to podívat globálně.
Mnozí by si mohli pomyslet, že se Evropa pokouší zachránit svět za cenu vlastního sebezničení.
Vypadá to tak. Z globálního pohledu jsou v Evropě sice nové technologie, které se zde vyvíjejí, ale z hlediska ceny práce, regulací a zdrojů nerostných surovin, které má Evropa malé, a srovnání s dynamickou Indií nebo i Čínou je v neprospěch Evropy. Přestáváme být v řadě oblastech konkurenceschopní.
Nejednou ve veřejném prostoru zazněla obava, že náš starý kontinent směřuje k tomu stát se skanzenem, kam se bude zbytek světa jezdit dívat na krásnou architekturu a další pamětihodnosti, ale to hlavní už se bude dít jinde. Je to varování na místě, nebo je přehnané?
Evropa má v určitých oblastech špičkové technologie, ale nesmíme se cítit jako pupek světa, kolem kterého se všechno bude točit. Naše země má 10 a půl milionu obyvatel, což středně velké město v řadě zemí světa, zejména v Asii. Může se stát, že evropský trh bude neatraktivní v umu, nápadech, high-tech technologiích apod. Je třeba myslet na to, že velké země jako Indie nebo Čína mají vynikající odborníky, kteří vystudovali prestižní americké a evropské univerzity a ukazuje to, že ty země výrazně investují do vzdělávání i nových technologií. Dnes čteme, že auta z těchto zemí jsou za čtvrtinové ceny proti Evropě a zdejší automobilový průmysl se začíná cítit ohrožený.
Velkým tématem opět začíná být nedostatek léků, což se přes léto tolik neřešilo. Sám ministr Válek dříve na kritiku namítal, že přijde léto a teplo a problém se vyřeší sám. To nám brzy skončí a lidé opět začínají mít strach. Čím to je, že se k nám mnoho preparátů nedostává?
Problém s nedostatkem léků není jen v České republice, má širší přesah. Problém v České republice je dvojí. Jsme malý trh a jsou zde historicky velmi nízké ceny léků. Pokud je zboží nedostatkové, globální farmaceutická firma dodá lék, kterého má omezené množství, spíše na trh, kde ho prodá dvakrát až třikrát dráž než u nás. Nám jen řeknou, že máme smůlu třeba z důvodu výpadku ve výrobě. Tak se to děje.
Otázkou je jednání ministerstva s výrobci a diskuse nad cenami léčiv, aby byl náš trh dostatečně zásoben, ale je potřeba apelovat i na občany, aby léky neskupovali v ohromném množství na základě mediální paniky. Člověk, který by si nějakého přípravku koupil jeden nebo dvě balení, si místo toho pořídí balení 15–20, a tím se situace zhoršuje a nedostatek prohloubí.
Líbí se vám, jak Petr Pavel vykonává úřad prezidenta republiky?Anketa
To se jistě netýká léků na předpis. Jak je to v tomto segmentu?
Zlepšuje se to u některých skupin léků, byť některé nejsou, ale mají alternativy, které je možné použít a lékaři o tom dostávají informace. Smutné v každém případě je, že lékař musí nejdříve volat do lékárny, jestli je daný lék k dispozici, nebo ne. Věřím, že jednání zástupců Ministerstva zdravotnictví se zástupci výrobců léků budou úspěšná, abychom v zimě netrpěli nedostatkem léků na teplotu nebo antibiotik, zvláště ve vhodných formách – sirupy, které jsou určené pro děti.
Obecné řešení problému se týká cenové politiky, jak jsem už zmiňoval. U nás byly historicky nízké ceny léků, což je správně a je skvělé, že to tak dlouho bylo, jenže se teď dostáváme do jiné situace, kdy ceny jdou vzhůru a opakoval bych se s tím, že farmaceutické firmy je raději dodají na trh, kde více vydělají. Je nutné s nimi dojednat, že se třeba o něco zvýší ceny, ale ony budou naopak garantovat určitý objem dodávek s tím, že v případě jeho nedodržení budou následovat vysoké finanční sankce. Odpověď na otázku, nakolik je práce ministerstva efektivní, dostaneme někdy v říjnu, až bude větší množství léků potřeba. Finis coronat opus, tedy výsledek korunuje práci, jak se říká. Doufejme, že výsledek práce ministerstva pozitivně pocítíme.
Ono totiž samotný fakt, že v 21. století zažíváme mnohdy dost nepříjemný nedostatek léků působí dosti zvláštně. Lidé na sociálních sítích často psali, že sice nestojíme fronty na banány, ale na léky, což je horší.
Ano, prioritou pro vládu musí být, aby dostatek léků zajistila. I přes všechny složitosti doby se nám daří relativně dobře a neměli bychom být obětí nadnárodních korporací a řetězců. Tam totiž jednotlivec nemá šanci nic změnit, musí zasáhnout stát a nastavit příslušné regulace. Žijeme v regulované společnosti, nikoliv v prvobytně pospolném kapitalismu, na Klondiku v 19. století, i když to tak bohužel někdy vypadá. Zvláště velké firmy se tak někdy chovají a zkoušejí, co všechno vydržíme.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Radim Panenka
karelhrabě
