Andrej Babiš podle dosavadních průzkumů směřuje k jasnému vítězství v parlamentních volbách. Je toto konstatování podle vás odpovídající realitě? Myslíte, že vyhraje?
Průzkumy jsou v tomto až trapně monotónní. Není to žádná novinka, táhne se to celou dobu trvání této koalice. Nedovedu si představit, co by se muselo stát, aby se to zvrátilo. Když uvážíme, kolik vypuklo mezitím skandálů. Nejdříve Čapí hnízdo, teď aféra s dluhopisy. S výsledky průzkumů to nehnulo. Vypadá to skutečně na výrazné vítězství.
Kolem Andreje Babiše se skutečně rojí skandály, respektive temná podezření. Přesto to s jeho voliči nic nedělá a jeho hnutí ANO vede v průzkumech. Čím to je?
Je logické, že tuto otázku mi kladete. Ale tuhle otázky by měli klást v průzkumech veřejného mínění lidem. Mohu mít nějakou hypotézu, ale je to hádání ze skleněné koule. Jediné jisté je to, že jim to nevadí. Proč jim to nevadí? Mně to třeba vadí. Ale mám jen jeden hlas. Nemám v ruce dva miliony hlasů. Takže na mně nezáleží.
Andrej Babiš se dá považovat v současnosti za významnou politickou figuru – ač paradoxně tvrdí, že není politik. Směřuje k tomu, aby byl srovnatelným politickým fenoménem, jako byli Václav Havel či Václav Klaus, nebo jakým je Miloš Zeman?
Tady bych byl velmi opatrný, protože ti tři jsou s ním nesouměřitelní. Václav Havel měl za sebou celý život bojů, na oltář vlasti dal své zdraví. Ten se naprosto vymyká. Co se týče Václava Klause – přestože premiér Sobotka hází špínu na devadesátá léta – transformace našeho politického i ekonomického života je spjata s ním. Za to, že se vůbec můžeme nějakým způsobem měřit se zavedenými demokraciemi Západu, do velké míry vděčíme Václavu Klausovi. Zeman má za sebou také vynikající výkon. Pozvedl sociální demokracii z politického živoření. Ačkoliv nejsem rozhodně sociální demokrat ani levicově zaměřený, vždycky jsem tvrdil, že zdravá společnost potřebuje silnou fungující sociální demokracii. To je prostě nezbytnost. Andrej Babiš nemá za sebou nic z tohoto. Je určitému typu lidí sympatický, protože hovoří lidově. Teď cituji jednoho pána: „Pište si, co chcete, ale Babiš a Zeman jsou borci.“ To je ten těžko uchopitelný vliv veřejně činného člověka na lidi. Když se člověk dokáže prosadit, říká se tomu charisma, lidé za ním jdou. Je to ten fenomén Krysaře. Píská na píšťaličku a lidé za ním táhnou a neptají se, kam je vlastně vede. To je zřejmě případ Andreje Babiše. I když bych ho neházel do jednoho pytle s pohádkovým Krysařem. Dávám na dvě strany jeho výkon v politice – ten bych nehodnotil příkře negativně. A pak jeho praktiky obchodní. Voliči, kteří mu dali hlas, však věděli, že je to miliardář.
Andrej Babiš tvrdí, že řídí stát jako firmu, že není ani pravicový, ani levicový. Je to takové nové pragmatické pojetí politiky...
Ano, on je pragmatik. Ale s tou firmou – pořád se mu to maže o nos, ale je to trochu nespravedlivé. Jako když se mazalo Klausovi o nos, že neví, co jsou špinavé peníze. Samozřejmě že to věděl. Chtěl pouze poukázat na to, že žádný finančák není schopen rozeznat původ peněz v ekonomice. Výrok s tou firmou je stejně zkreslený obraz. Babiš tím bezpochyby myslel, že chce, aby stát byl efektivní. Kolikrát si říkáme, že kdyby to bylo moje, tak nestrpíme: teď vyjmenujeme řadu věcí, které nám jdou ve státní správě na nervy. Takhle to nejspíš myslel. Jiná věc je, že chod státní správy je obrovský, komplikovaný moloch. Zdá se, že ho nelze změnit jinak než postupnými kroky. Bůh ví, jestli to vůbec možné je.
Jak je to se zahraniční politikou v podání Andreje Babiše? Moc se do ní, pravda, nepouští, ale několik vyjádření k ní přece jen dal. Velice tvrdě se staví proti imigraci, kritizuje EU a několikrát, když mluvil sám za sebe „z voleje“, zpochybnil smysl sankcí proti Rusku... Co by z hlediska geopolitiky premiér Babiš asi udělal s naší zemí? Zejména v kombinaci s případně znovuzvoleným prezidentem Milošem Zemanem?
To je velká otázka. Rozdělil bych ji na dvě části. Je pravda, že Andrej Babiš se nezabývá zahraniční politikou. Není žádný Talleyrand nebo Metternich. Když se vyjádří k zahraniční politice, tak v podstatě jsou to takové řeči, jaké se povídají v hospodě, kdy se lidé opírají nikoliv o znalosti, ale takzvaný selský rozum. To je také to, co se lidem na Babišovi líbí. Ale co bude dělat, pokud se stane premiérem, je velmi ve hvězdách. Především netušíme, kdo by byl jím pověřeným ministrem zahraničí. To je přece ten člověk, který zahraniční politiku dělá prakticky.
Psali jsme:
S tím asi také souvisí otázka, jaké bude mít případné koaliční partnery – jestli lidovce se Starosty, či ODS, nebo Okamurovu SPD, v úvahu přichází třeba i tichá podpora od KSČM...
Přesně tak. To je to, co absolutně nevíme. Co vyplyne z té bramboračky, která se teď vaří. Současná koalice přinejmenším naoko neprocházela takovými permanentními krizemi, jak jsme byli zvyklí u těch minulých, podstatně křehčích koalicí. Bylo by to tak bývalo i trvalo, pokud by Bohuslava Sobotku nechytila panika při pohledu na výzkumy veřejného mínění a začal se domnívat, že svoji kocábku zachrání tím, že začne házet hnůj na Andreje Babiše. Což se ukázalo jako kontraproduktivní a zpochybňuje to Sobotkovu pozici. Je tedy velká otázka, co se stane, až proběhnou volby. Zatím jsem se ale nesetkal s nějakou analýzou, která by věrohodně předjímala Babišovy postoje. Umí – na rozdíl od Sobotky – jazyky. Je schopen jednat samostatně v Evropě, což Sobotka není. To hraje obrovskou roli. Naváže kontakty na úplně jiné úrovni než ministerské. Je to jiná liga, pokud se stane premiérem. Dá se předpokládat, že nebude hrát na lidskoprávní notu, která je zdrojem mnoha problémů současné Evropy. Promítne se to pravděpodobně i do postoje vůči sankcím, kdy jsme v bizarní situaci. Trestáme Rusko sankcemi, zatímco Turecko, které je přímým účastníkem občanské války v Sýrii a rozdmýchává ji, je naším spojencem v NATO. To je skutečně věc, kterou lze těžko překousnout, pokud si chceme zachovat zdravý rozum. Babiš k tomu bude muset zaujmout stanovisko. Velmi dobře se také může stát, že Martin Schulz se stane německým spolkovým kancléřem, což by byl další zásadní zvrat v situaci. My jako blízký partner spolkové republiky bychom na to museli reagovat. Jsou to věci tak nepředvídatelné, že je těžké si rozumnou prognózu vycucat z palce.
Pořád se bavíme o tom, co se stane, když se Andrej Babiš stane premiérem. Ale co když se všichni proti ANO spojí – a to i v případě, že vyhrají volby, a Andrej Babiš se se svým hnutím ocitne v opozici?
Tady je klíčová role prezidenta Miloše Zemana. Jiřího Rusnoka držel v nikým nepodporované vládě, dokud to bylo únosné. Je samozřejmě možné, že se všichni spojí proti Andreji Babišovi. Pokud hnutí ANO volby vyhraje, prezident Babiše pověří – což je důležité slovo – prezident pověřuje – sestavením vlády. Může se stát, že s ním do vlády nikdo nebude chtít jít, a nastane vládní krize. Pak se může stát cokoliv.
To by asi vyhovovalo Miloši Zemanovi. Pak by nezbylo Andreji Babišovi, než ho výrazně podpořit v prezidentských volbách...
To je velmi pravděpodobné.
Mohl by být v budoucnu Andrej Babiš i prezidentem České republiky?
Určitá tradice tu je. Václav Klaus byl ministrem financí, premiérem a pak prezidentem. Miloš Zeman byl též premiérem předtím, než se stal prezidentem. Technicky vzato by této možnosti nemělo nic bránit. Teoreticky se to stát může. Teď se stal vážným kandidátem na prezidenta Jiří Drahoš. Samozřejmě ho znám, ale takových donedávna asi moc nebylo. Babišova pozice by byla jiná, měl by za sebou velký kus politické práce a nedalo by se říci, že je laik v politice. Což je teď hendikep Jiřího Drahoše. Babišovo další volební období ale nebude snadné. Neplujeme do žádných klidných vod.
Psali jsme:
autor: Oldřich Szaban
_profil_top.jpg)
