Novinové titulky hlásají, že Rusko stojí před krachem a zhroucením, že Rusové panikaří, kvůli čemuž Putinovi poklesne popularita a může ho to stát křeslo. Do jaké míry se něco z toho nakonec může stát a do jaké míry jde pouze o hysterii západních médií, která se jistě ráda do Ruska obují?
Ti, co řídí média, si krach Ruska a odchod Putina sice přejí, ale bohužel pro ně je všechno jinak. Rychlý propad rublu, který byl po intervenci centrální banky zastaven, byl způsoben útoky na rubl zvenku, uměle se snížila cena ropy na světovém trhu, přičemž na prodeji surovin je Rusko závislé. Sám Putin přiznal, že Rusko se už dávno mělo rozvíjet v dalších směrech průmyslu, aby na ceně surovin nebylo tak závislé. Kritizoval sebe, ale i vládu a centrální banku. Toto Rusové pochopili a přijali, takže pád rublu se na oblibě Putina nijak výrazně neprojevil. Hysterii lze naopak sledovat u západních médií, protože nic z toho, co dělají USA a EU proti Rusku, nefunguje. Sankce proti Rusku poškodily tuto zemi ekonomicky, ale EU na to musela vytáhnout 40 miliard z vlastní kapsy. Už teď je zjevné, že sankce měly a nadále budou mít nulový vliv na ruskou zahraniční politiku, a navíc pomohly vnitřní politice, protože Putin mohl začít řešit to, co mu bylo dlouho vyčítáno. Například v zemědělství se zaměřil na domácí zemědělce. Ti kvůli pokřivené dotační politice Bruselu nemohli porazit konkurenci, takže své zdravé plodiny, které neošetřují chemicky jako u nás v Evropě, zaorávali.
Vladimir Putin na čtvrteční velké tiskové konferenci prohlásil, že Rusko potřebuje na zotavení z krize dva roky, a zároveň konstatoval, že za současné problémy mohou vnější faktory. Není to jen výmluva? A do jaké míry se může RF za dva roky postavit na nohy, co všechno pro to musí VVP udělat?
Slovo vnější faktor nebylo míněno ve smyslu „za to mohou oni, já muzikant“. Cena nafty na světových trzích je vnější faktor a ta byla důvodem problému rublu. Putin s touto situací počítal, dobře zná svůj cíl, a že jej nedosáhne snadno, ví také. Proto si Rusko udělalo devizové rezervy ve výši 400 miliard dolarů a extrémně nakupovalo zlato. Pokud jde o nějaké stavění se na nohy, Rusové rozhodně nejsou na kolenou. V atomové energetice, kosmonautice a zbrojním průmyslu patří ke světové špičce, jen se musí více snažit v oblasti lehkého průmyslu, kde mají rezervy. V některých sférách jsou na tom přesto lépe než USA, které silně zaostaly ve vývoji kosmonautiky. Kdyby se k nim Rusko chovalo stejně hloupě, jako se chovají USA, tak by Američani opravdu mohli skákat do vesmíru na trampolíně, protože by neměli ruské motory ve svých raketách. Rusové ale dělají jen to, co je pro ně výhodné. Sami nepovedou ekonomickou válku, která by je poškodila. Sebevražedné tendence na rozdíl od EU nemají.
JUDr. Miroslava Hustáková
O vážnosti situace v Rusku může vypovídat i páteční setkání prezidenta federace se čtyřiceti oligarchy, kde chtěl rozptýlit jejich obavy z krize a slíbil státní podporu jejich byznysu. Zeptám-li se trochu primitivně, kde ale chce Putin na případnou státní podporu obřích podniků vzít peníze? A za další, do jaké míry jsou oligarchové vůči prezidentovi poslušní? Jak je to s oligarchy a jejich vztahu k prezidentu federace obecně? Lze reálně říci, do jaké míry musí Putin poslouchat (některé) oligarchy a naopak do jaké míry oni poslouchají jeho?
Putina do čela Ruska nedosadili oligarchové, na rozdíl od naprosté většiny lídrů jiných zemí světa, ale krach Ruska a jeho faktický rozpad, kdy už nikdo tuto funkci nechtěl vzít. Z tohoto důvodu byl jeho vztah k oligarchům od počátku jiný, než by si sami přáli. Nabídl všem spolupráci a někteří to pochopili, jiní ne. Kdo pochopil, jako Abramovič, tak musel Rusku pomoci – stal se gubernátorem na Čukotce, kterou na své náklady musel pozvednout. Typickým opakem je Chodorkovskij, který se domníval, že se bude moci chovat dál jako za Jelcina. Ale i on před pár dny prohlásil, že Putina nepovažuje za nepřítele. Snaha o jeho smíření s Kremlem je evidentní. Amnestii pro ruský kapitál, který se vrátí zpět do Ruska, navrhl Putin již na svém bilančním projevu, a očekávat, že si do týdne všichni sbalí peníze ze světa a přijdou do Ruska, by bylo naivní. Zatím to po jednání s Putinem oznámil oligarcha Usmanov. Ten chce do Ruska vrátit finance z offshorových společností, které má na Kypru. Putin těmto oligarchům nepochybně nabízí nejen ekonomické výhody, ale obrovskou roli tu sehrává jeho osoba a vlastenectví, které je pro každého normálního Rusa samozřejmostí. V této souvislosti mne napadá, co bude dělat s našimi oligarchy příští český premiér, který nastoupí po Bohuslavu Sobotkovi? Od současného premiéra totiž žádný podobný krok jako v Rusku vůči našim veleúspěšným podnikatelům neočekávám. Ti tak mohou dál nerušeně vyvádět finance do zahraničí, takže na rozdíl od 90. let, kdy se firmy jen rozkrádaly, tady dnes nemáme ani fabriky, ani peníze.
Ruská federace má 1 200 tun zlata, devizové rezervy ve výši kolem 400 miliard dolarů. Jak ale bez přístupu k západním úvěrům a při nízké ceně ropy, na kterou je vázán výpočet státního rozpočtu dokáže provést potřebné reformy, o kterých se dlouhé roky za prožírání petrodolarů jen mluvilo? K tomu je potřeba sanovat některé chudé oblasti a podobně… Není deklarované vzchopení se ruské ekonomiky a diverzifikace hospodářství jen sci-fi a současná krize spíše začátkem mnohem horších časů?
Rusko přežilo nejhorší časy v devadesátých letech, které má definitivně za sebou. Jeho vzestup nepůjde po přímé křivce nahoru, budou i nadále výkyvy, jako tomu bylo v minulém týdnu. Podobně, jako sankce Rusku odkryly, kde je závislé na dovozu z jiných zemí, aby mohlo okamžitě pracovat na opatřeních do budoucna, tak i pád rublu ukázal, že vývoj Ruska nemůže být závislý pouze na vývozu obrovského nerostného bohatství, že musí mít i jiné zdroje příjmu a tímto směrem nepochybně půjde. Dálný Východ má samostatnou kapitolu v rozpočtu, aby se podařil záměr jeho rozvoje tak, jak bylo naplánováno. Každý den komunikuji s Rusy, protože mi nestačí jen fotky z Facebooku, kde vidíte obchody plné zboží. Kamarád mi řekl, že si s manželkou chtěli koupit zahraniční vůz, ale protože podražily, tak s tím počkají. Nesetkala jsem se ale u nikoho s hysterií, jak ji popisují naše média. Dostávám naopak rady, abych si rubly zajistila teď, kdy jsou levné, protože na jaře tomu bude jinak. Minimálně z toho vycítíte postoj Rusů k současné situaci.
Psali jsme:
Publicista a konzultant Jan Campbell obsáhleji popsal kolující informace o tom, že Rusko hodlá masivně skupovat všechno zlato od svých producentů, čímž by prý mohlo zahnat dolar do kouta, ze kterého nebude úniku. Známo přitom je, že RF výrazně své zlaté rezervy navyšovala už od počátku letošního roku. Nakolik je informace o skupování všeho zlata a s tím spojené odůvodnění o vnějším stlačení rublu podle vás pravděpodobná? A případně, co by to mohlo znamenat do budoucna?
Putin nikdy neřekne, co nemusí. Není to ten typ plamenného řečníka, jakým je např. Obama. Sděluje jen kroky praktické politiky a názory, za kterými si stojí. Ovládá plně své ego a rád se nechá pochválit, až má práci hotovou. Jednou řekl, že jeho hlavním cílem je dedolarizace, a k tomuto cíli jde a dojde. Jaké cesty k tomu volí, se dovídáme až ve chvíli, když tu kterou zrealizuje. Připomeňme si jaro, kdy se všechna západní média radovala, jak klesly ceny ruských společností, aby nám vláda RF za několik dnů oznámila, že premiér Medveděv mezitím skoupil 30 % akcií těchto firem pro ruský stát. Takové chování je pro Rusy typické, a pro Putina to platí dvojnásobně. Zatímco u nás je zvykem, že politik mnoho mluví, a nic neudělá, Putin na tiskové konferenci jen naznačí, že za situaci nesou personální odpovědnost nejen on, ale i vláda a centrální banka, a okamžitě se spekuluje, koho a kdy vyhodí.
Psali jsme:
Pokud jde o nízké ceny ropy, The Economist, a kromě něj i česká národohospodářka Ilona Švihlíková, tvrdí, že je drží výrazně dole Saúdská Arábie. Ztotožňujete se s tímto výkladem? Do jaké míry je vlastně toto pouštní království satelitem USA?
Paní docentka má podle mne zcela pravdu. Nejsem sice ekonom, ale roli Saúdské Arábie si mohu dovodit z jiných událostí, než jakými jsou přímo ekonomické vazby. Na jaře letošního roku totiž v médiích proběhla zpráva, že v Paříži po jednání Saúdů s Rusy byli přepadeni členové královské rodiny, byli uneseni, a byl jim ukraden kufřík s tajnými dokumenty. Následně byli vyhozeni z auta únosců a jejich mercedes byl shořelý nalezen za Paříží. Tento incident měl Saúdy varovat, co se stane, pokud budou dál jednat s Rusy. Jisté je, že Saudská Arábie se důvodně bojí Islámského státu, který samozvaný četník světa USA naprosto nezvládá. A Saúdové proto nepochybně dál pokračují ve vyjednávání o ochraně Perského zálivu s Ruskem výměnou za to, že platby za ropu už nebudou probíhat v petrodolarech, ale v čínských jüanech. Stlačením ceny nafty si Saúdové mohli chtít uměle vylepšit pozici při jednání s Moskvou, nemuseli nutně jen poslechnout přítele Obamu. Mimochodem Saúdská Arábie je přímo symbolem falešné politiky vlády USA, která pod pláštíkem ochrany lidských práv dovede zaútočit na jakýkoliv stát světa, kde se jí to právě hodí, ale dodržování lidských práv v zemi jejich přátel ji nezajímá.
Psali jsme:
Premiér Bohuslav Sobotka v sobotním rozhovoru v Právu vyjádřil přesvědčení, že současná kritická ekonomická situace by v Rusku nastala bez ohledu na ukrajinskou krizi a protiruské sankce, protože je ruská ekonomika orientovaná hlavně na vývoz surovin a ve chvíli, kdy se rozmáhá těžba břidlicového plynu v USA, je to logické, že Rusku se zhorší pozice na světovém trhu a tím i domácí ekonomická situace. Co si o tom myslíte?
Mnohonásobně dražší břidlicový plyn nemůžete přivézt z USA do Evropy na pár lodích, jinými slovy ruský plyn je pro Evropu nezastupitelný. Asi bych našemu premiérovi měla poskytnout bakalářkou práci své dcery „Vztahy Ruska a EU v energetice“, kterou v září obhájila na výbornou, aby vůbec tušil, o čem hovoří. Podívejme se, jak se nechalo Bulharsko vydírat USA, připravilo se o 150 milionů za tranzit plynu, až se nakonec Rusové dohodli s Turky. Nejsme tedy jediní, kdo má v čele své země nekvalitní kormidelníky. Doufám, že v jiných částech energetiky se naše země také nenechá vydírat, např. dodávkami amerického jaderného paliva, které je pro naše jaderné elektrárny nevhodné. Jak jsem řekla, světová cena nafty byla snížena uměle. Premiér Sobotka je také pouze právník jako já, ale jeho představy o ekonomice jsou, diplomaticky řečeno, velmi naivní.
Na druhou stranu ale Sobotka prohlásil, že Evropa potřebuje Rusko jako partnera a nikdo nemůže mít zájem na dlouhotrvající ruské hospodářské krizi. Nakolik se dá očekávat, že si to postupně uvědomí i další evropští politici a lídři EU?
Netuším, co si premiér skutečně uvědomuje a co ne. V březnu 2015 mají socialisté volební sjezd, takže znovu uslyšíme nejen od něj, ale jistě také od ministra zahraničních věcí, projevy osvícení, které rozumný občan nemůže brát vážně. Je to asi stejně upřímné, jako nabídka přátelství Obamy Kubě, kterou učinil krátce poté, co ministr obrany RF Šojgu navštívil nejen Kubu, ale i Venezuelu a Nikaraguu. S ostatními lídry EU je to stejné, budou lavírovat, dokud to bude možné. Pouze pod hrozbou svržení mění svou rétoriku, a když se situace uklidní, jedou ve stejných kolejích.
Psali jsme:
Dá se podle vás očekávat, že pomocnou ruku k vyřešení ruské hospodářské situace nabídne Čína? A je to něco, co by vůbec Putin chtěl? Publicista Jefim Fištejn nedávno napsal, že Číňané berou Rusko jen jako pouhého dodavatele surovin, srovnatelného třeba s africkými státy…
Čína 18. prosince potvrdila, že říjnová dohoda o valutové výměně o objemu 150 miliard jüanů trvá. Číňané deklarovali, že je to z důvodu podpory Ruska, aby vyvážili negativní vliv USA. Putin bude jednat s každým, kdo ekonomicky přispěje na rozvoj Ruska. Největší důraz klade na společné projekty, protože tím rozumně dává základ tomu, aby obě strany měly zájem na jejich realizaci až do konce. Putin proto už na jaře podepsal řadu dokumentů, které tyto projekty umožní uskutečnit. Rusové budou společně s Číňany stavět most přes Amur, aby se do Číny dostali suchou nohou, obrovský společný projekt je zaměřený na výrobu těžkých vrtulníků určených pro armádu i civilní sféru, spolupracují v kosmonautice, postaví se plynovod z nových nalezišť Sibiře, a tyto prostředky půjdou na rozvoj oblasti, odkud se plyn bude těžit. Pro Rusko je Čína důležitějším obchodním partnerem, než je Rusko pro Čínu. Vzájemný obchod to dokazuje. Obě země jsou ale součástí BRICSu a jejich společným zájmem je snížení vlivu USA, dedolarizace světového trhu, ovšem tak, aby se nenaplnil ruský vtip o veterináři, který dával slonovi klystýr, a včas nestačil uskočit. Čína je největší věřitel USA, a dokud to pro ni nebude výhodné, tak USA ekonomicky nepoloží.
Pokud jde o hodnocení pana Jefima Fištejna, tak si jen každý přejme, abychom se nemuseli dostat do životní pozice, v jaké se nachází on. Narodil se na území SSSR, jako absolvent Lomonosovy Univerzity, fakulty žurnalistiky v Moskvě, dnes plive na vše, co je ruské. Není jediný, koho naše proamerická média zneužívají pro antiruskou propagandu, a já si jen přeji, abych se nikdy nemusela snižovat k tomu, že v zahraničí budu plivat na Českou republiku. V této souvislosti jsem přemýšlela, co spojuje lidi u nás, kteří odmítají vymývání mozků proamerickými médii, brojí proti lžím veřejnoprávního zpravodajství ČT, nesouhlasí se sebevražednou akceptací diktátů z Bruselu, když to jsou lidé věřící i ateisté , vzdělaní i nevzdělaní, chudí i bohatí. Pojí je jediné. Vlastenectví k České republice.
Psali jsme:
Jaká mohou být i s přihlédnutím k Ukrajině a islámskému fundamentalismu bezpečnostní rizika pro svět (nejen) v příštím roce? Nebo se máme spíše obávat Ruska a jeho imperiálních choutek, jak o tom mluví někteří politici? Jinými slovy, hrozí válka v širším měřítku?
Praktické projevy islámského fundamentalismu jsou pro evropského křesťana nepřijatelné a jejich tolerance, nebo dokonce podpora ve formě prodeje zbraní svědčí o tom, kam až vyspělá civilizace došla. Co se týče Ruska, tak jeho postoj k islámu je možno vysvětlit odpovědí prezidenta RF jednomu americkému novináři, který tvrdil, že v Rusku nejsou zaručeny náboženské svobody. Tehdy mu Putin řekl, že Ruská federace umožňuje rozvíjet všechna náboženství, která se na jejím území nacházejí, ovšem pokud by se chtěl stát islámským radikálem, ať přijede do Moskvy, kde mu zajistí takovou obřízku, že ho tato snaha přejde. K otázce Ukrajiny, její stav je největší tragédií pro obyvatele, kteří tam žijí. Před 100 lety tato země neexistovala, část patřila Habsburkům, většina carskému Rusku . Ukrajina je uměle vytvořený stát, který nespojuje ani náboženství, ani společná historie stovek let, jako je tomu v jiných klasických státech.
Teritoriálně jde ale o důležité území, které tvoří hranici mezi EU a Ruskem, a toho Ukrajinci dokázali využívat. Rusové je už ale dál finančně podporovat nebudou a EU jim nedá to, co pro život potřebují. V této souvislosti je přímo tragické chování západních médií, jež se hystericky radují z problémů Ruska, a fakticky krachující Ukrajinu mají jako druhořadý problém. Západ ale tuto situaci sám vytvořil, tak by se k ní měl postavit čelem. Tím samozřejmě nemyslím nahradit roli Ruska v dotační politice. Pro začátek by stačilo přiznat, že Ukrajina byla od počátku pouhým nástrojem k poškozování Ruska, EU má sama problémy se svými členskými státy a výrazný počet jejich občanů s pomocí Ukrajině nesouhlasí. Pokud jde o hrozbu války, růžové brýle nikomu nepomohou. Státní dluh USA ve výši 18 biliónů dolarů se před nimi valí jako sněhová koule, a hrozící dedolarizace by neznamenala jen krizi, ale ekonomický krach USA. My Evropané si více vážíme míru, protože jen ta válka, která se vede přímo na vašem území, je historickou zkušeností, kterou nikdo normální nechce znovu zažít. USA se tomu ve 20. století vyhnuly, proto si zjevně míru tak neváží. Naopak z válek prokazatelně těžily, ať už je vyvolaly, nebo se na nich jen podílely.
V posledních letech jim však militantní politika spíše ubírá na státním rozpočtu a finance zpět nepřicházejí. Logické je, že se to snaží řešit na úkor kde koho, a kdyby Putin skočil na provokace a vojska RF obsadila Donbas, tak by USA svůj záměr již naplnily a dnes už bychom byli ve válce. Rusové ale mají tak otřesné zkušenosti z války, že strategie, kterou Obama zvolil, mu tak lehce nevyjde. U ruských hranic se prokazatelně shromažďují ozbrojené síly, ale NATO si trouflo vždy jen na slabší. Bombardovat Srbsko, zabít Kaddáfího, bojovat s Tálibánem v Afghánistánu, který USA v minulosti samy vyzbrojovaly, na to tato Aliance má. Bojovat se srovnatelně vyzbrojenou armádou, která má ovšem miliony a miliony vlastenců, kteří jsou okamžitě připraveni svoji zemi hájit, to je už jiná píseň. Rusko na Evropu nezaútočí a pevně věřím, že občané Evropy i přes mediální masáž nikdy nenajdou důvod zaútočit na Rusko, protože zkušenosti Napoleona i Hitlera jsou platné dosud.
Psali jsme:
Jak máme číst současnou situaci na Ukrajině s výhledem do příštího roku? Na jedné straně od prezidenta Porošenka zaznívají prohlášení o míru, až na občasné excesy je na východě klid zbraní a k tomu slyšíme jestřábí prohlášení Turčynova o použití síly a vytlačení všeho ruského. Přitom ho tajemníkem bezpečnostní rady jmenoval právě Porošenko…
Ukrajina je v totálním krachu, ekonomickém i morálním, a řeči jejích představitelů to jen potvrzují. Čeká ji historická zkušenost, která bude zcela jiná, než veřejně prohlašuje Brusel, USA a Kyjev. Rusko nechá Ukrajinu být v jejím samotném vývoji, miliardy pomocí z MMF a Bruselu jsou naléváním vody do nádoby s proděravělým dnem, a tato podpora jednoduše skončí, protože politici si to nebudou moci před svými občany dál zdůvodnit, a Ukrajina tak bude mít velký vliv na vnitřní politický vývoj řady zemí EU. Pokud jde o vytlačení občanů ruské národnosti z jejich domovské Ukrajiny, tak o to se přece snažili mnoho měsíců a sami vidí, jak to dopadlo. Ještě před příměřím používali vše, co jim přišlo do ruky, nejen bombardování civilního obyvatelstva zakázanými fosforovými bombami, ale používali i smrtonosná děla „ smršť “, která zabíjí vše živé ještě 10 metrů pod zemí. Porošenko mohl být po svém zvolení mírotvůrce, ale vybral si jinou cestu. USA jim nepochybně zbraně ještě dodají, nakoupili také staré tanky ze zemí, které byly do roku 1989 pod vlivem SSSR. Nechuť Ukrajinců jít bojovat na Donbas je ale obrovská, právem necítí důvod nechat se zabít pro něco, co sami nechápou. Militantních nácků je tam sice dost, ale ne tolik, aby porazili odhodlání ruské části obyvatelstva, které se s neústavním vojenským pučem v Kyjevě nikdy nesmíří.
O tragické ekonomické situaci Ukrajiny už bylo řečeno hodně. Nicméně žádné zlepšení nepřišlo a zatím se zdá, že jen tak nepřijde. Lze říci, jak dlouho může stát fungovat, aniž by se zhroutil celý systém a lidé začali mít v masivní míře existenční problémy?
Lidé tam mají existenční problémy již nyní, nemají si jak zabezpečit základní potřeby pro normální život, včetně elektrické energie a tepla. Krach Ukrajiny považuji za nezvratný. Porošenko požádal o další pomoc MMF s tím, že již nyní hrozí státní krach. EU oznámila, že pro tento rok již finance nedá, protože je nemá. Nezapomeňme, že nejde jen o neplacený ruský plyn, Kyjev je fakticky odstaven od průmyslové části Ukrajiny Donbasu. Není schopen si zajistit ani uhlí, které se tam těží. Pokud přestanou na Ukrajinu téci dotační peníze, tak zkrachuje velmi brzy. Já ale očekávám, že jim MMF ještě nějakou tu miliardu dolarů poskytne a časově se krach této země protáhne.
Psali jsme:
Dlouho se mluví o vyjednávané dohodě TTIP mezi EU a USA. Měla by smlouvu Evropa přijmout, nebo ji poškodí? Co je na TTIP dobrého, a co naopak špatného? Nebo by EU měla směřovat spíše ke spolupráci se státy BRICS?
Smlouva Transatlantického partnerství pro obchod a investice ( TTIP ) má za cíl odstranění překážek v široké řadě hospodářských odvětví, aby bylo snazší kupovat či prodávat zboží a služby mezi EU a USA a také se dalo snadněji vzájemně investovat. Pokud vstup ČR do EU vedl ke krachu našeho cukrovarnictví, produkce brambor, kdy naši zemědělci nežijí ani tak z produktů, jako z dotací, je k nám zbytečně dováženo kde co, a např. čerstvá rajčata, která by měla mít chuť rajčat v obchodně neseženete, tak něco podobného lze očekávat u zemědělství EU jako celku vůči USA v případě, že se TTIP podepíše. Farmáři v USA hospodaří na mnohonásobně větších polích, mají vyšší efektivitu výroby, a to i díky používání geneticky upravovaných plodin a hormonů v živočišné výrobě. Toto je v EU zakázáno. Jinými slovy evropský zemědělec přestane být po podpisu smlouvy vůči USA konkurenceschopný a dopadne jako český zemědělec v rámci EU. Existují další sporné oblasti například v kulturní sféře, v otázce autorských práv, kdy Evropa nechápe napsanou píseň jen jako zboží, ale kulturní dědictví. Dále si vezměte postavení pracujících v USA, které musí být pro Evropu nepřijatelné už proto, že obecně zákoníky práce u nás chrání pracující daleko víc než v USA.
Je jasné, že povinné odvody na zákonné pojištění musí být pro evropského podnikatele nevýhodou, když v USA dosud ani povinné zdravotní pojištění neexistuje. Ekonom Niedermayer jako zastánce TTIP zdůrazňuje ekonomickou studii, která údajně dokazuje ekonomický přínos pro obě strany. Už samotný fakt, že se vše vyjednává v režimu utajení, mne nabádá k ostražitosti. Myslím, že mnozí z těch, co u nás hlasovali v referendu v roce 2003 pro vstup do EU, by to dnes již neudělali. Když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají, a já tedy doufám, že se dohoda TTIP neuzavře. Nezapomeňme, že Marine le Penová již v letošním roce vyhrála volby do EU a v roce 2017 se může stát prezidentkou Francie. Jejím hlavním cílem je odejít z EU a NATO. Chce, aby se Francie vyvíjela svobodně a uzavírala jen ty dohody, které jsou pro ni výhodné. EU bez Francie ztratí smysl, a tedy i podepsaná dohoda s USA nemusí být naplněna tím, že ji nebude mít na druhé straně kdo naplňovat.
Co obecně soudíte o situaci ve Spojených státech i o pozici USA na mezinárodním poli? Mluví se o vzkříšení amerického průmyslu díky návratu výroby do USA a břidlicovém plynu, který prý navíc stojí za poklesem cen ropy a ekonomickými problémy Ruska. Bude Amerika i nadále světovou velmocí číslo jedna? Co může její pozici reálně ohrozit?
K situaci v USA můžete najít celou řadu ekonomických rozborů, které jsou navzájem protichůdné nejen v jejím hodnocení, ale i v předpokládaných perspektivách vývoje. Protože nejsem ekonom, ale právník, snažím se zachovat zdravý rozum, který mi velí jedno. Není podstatné jen to, kolik vyrábíš, ale kolik spotřebuješ. USA dluží 18 bilionů dolarů, dluh se stále zvyšuje, a tento dolar existuje jen proto, že se s ním na světových trzích obchoduje. Pokud se s ním obchodovat přestane, nebude zapotřebí, a tím takový druh ekonomiky končí. Už bude muset žít za své. Nelze odhadnout přesný čas, ale výsledek ano. Pokud se na tom dohodly státy BRICSu (Brazílie, Ruska, Indie, Číny a Jižní Afriky), tak je to ohromné množství lidí v řádech miliard, v podstatě polovina světa. I tady platí rčení „mnoho myslivců, zajícova smrt“. EU tomu nebude schopna zamezit, protože už teď se chová jako zlatokopka v Pařížské ulici, co si musí na zlatou kreditní kartu koupit 10. značkovou kabelku, ale kdo její kredit zaplatí, ji nezajímá. Tento trend může přerušit jen válka v Evropě a tu, doufám, nedopustíme.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Radim Panenka
