Úvodem samozřejmě blahopřeji, pane Holíku.
Já vám moc děkuju, já si na ty oficiality moc nepotrpím.
A přitom jich už máte dost za sebou…
Líbil se vám plakát „Putin v pytli na mrtvoly“, který vyvěsil Rakušan?Anketa
Ale neměl jste problém medaili převzít a zúčastnit se ceremoniálu?
Určitě neměl, je pro mě velká čest, že jsem mohl převzít takové ocenění od prezidenta republiky. Navíc být ve společnosti tolika vážených a šikovných lidí, to je vždycky inspirativní. A jsem také rád, že jsem si mohl pro medaili sám dojít, že mi ještě zdraví slouží.
Nazval byste to vrcholem své kariéry?
No, určitě už žádný další nečekám (smích).
Ale ty nejdůležitější chvíle jsem prožíval v letech, kdy jsem reprezentoval, to znamená prakticky celá 70.léta. Z té doby mám doma tři tituly mistra světa, medaile z olympiády, chybí jenom ta zlatá. Myslím, že bychom si ji bývali opravdu zasloužili v roce 1976 v Innsbrucku, kdy jsme měli skutečně velmi silný tým. Ale stříbro se také počítá. Byly to všechno krásné okamžiky, ty mi zůstanou v paměti po celý můj život. Stejně tak mi tam zůstane i ten pocit, kdy z rukou prezidenta přijímám tak vysoké státní vyznamenání a tleská mi celý Vladislavský sál. To je taktéž nezapomenutelné a neopakovatelné.
Fotogalerie: - Pražské zastupitelstvo poprvé
Právě o Miloši Zemanovi se v posledních měsících i letech hovoří s despektem. Jak vy na něj pohlížíte?
Jako na prezidenta, kterého jsme si svobodně zvolili v přímé volbě. Nemám rád, když pak někdo křičí a nadává hlavě státu, protože není schopen se srovnat s tím, že nevyhrál někdo jiný, že nezvítězil právě ten jeho kandidát. Ale taková je demokracie a takovou jsme jí přece chtěli! Není zdaleka dokonalá a může fungovat jenom tehdy, když 49 procent dokáže respektovat to, co podpořilo 51 procent, to znamená těsná většina. Jenomže tak to u nás bohužel často nefunguje. A musím říct, že u prezidenta republiky mě to hodně štve, pokud ho nedokáže někdo uznávat. Jednou je to náš prezident, až bude jiný, tak prosím.
Dost často slýcháme tu větu - ale to není můj prezident…
No, mně to přijde alibistické a hloupé. Můj prezident je ten, který mě zastupuje, který byl řádně zvolen. Ten nás taky reprezentuje všude ve světě, ten je tváří našeho státu a jedná s ostatními státníky, je velitelem ozbrojených sil, což je v této době obzvlášť důležité, jmenuje vládu atd. Takže je to člověk, který ovlivňuje naše životy, často poměrně zásadním způsobem. A co opravdu nesnáším a co jsem viděl třeba na demonstracích Milionu chvilek, to je, když někdo nedokáže říct svůj názor zpříma a sám, tak se raději schová do davu a odtamtud křičí sprosťárny a nadávky na premiéra a především na prezidenta. Premiér je politická figura, ale prezident by měl být nadstranický a jistá úcta k němu a také k tomu úřadu samotnému je podle mě prostě nutností a měla by být i samozřejmostí.
Přemýšlel jste nad tím, že byste medaili speciálně z rukou prezidenta Miloše Zemana nepřijal?
Ne, tak to mě ani na chvíli nenapadlo. A souvisí to hodně s tou úctou k hlavě státu, o které už jsem mluvil.
Fotogalerie: - Národní rada obnovy
Vy jste se před 2,5 lety zastal Jaromíra Jágra, který letěl do olympijského Pekingu jako ambasador her vládním letadlem společně s prezidentem Milošem Zemanem, za což mu část jeho fanoušků začala intenzivně spílat. Vzpomínáte si na tu situaci?
Určitě ano, já si myslím, že to bylo naprosto v pořádku. Oba dva (Zeman i Jágr) letěli do Číny jako zástupci našeho státu. A proč měl letět Jágr jiným letadlem nebo co měl přesně superkorektně udělat, odříct, nebo odsoudit, aby se zavděčil, to opravdu netuším.
Tehdy jste řekl, že kdyby do letadla pozval prezident vás, tak byste neváhal a letěl s ním…
Ano, to stále platí. Myslel jsem samozřejmě, kdyby mi bylo o X let méně a byl jsem ještě v hokeji činný jako je Jarda Jágr. Pak bych určitě velmi rád letěl a považoval bych si to za čest, kdybych dostal pozvání od prezidenta své země, i když jsem ho třeba zrovna nevolil.
Navíc byste letěl do země, která se patrně stane v blízké budoucnosti světovým hospodářským hegemonem...
Tak jistě, Čína je neuvěřitelně velká země, žije v ní obrovský počet lidí nejrůznějších ras a kultur a ti lidé jsou zvyklí už po generace opravdu těžce pracovat. A to se samozřejmě musí odrazit v ekonomice celého státu.
V souvislosti s olympijskými hrami v Pekingu a Jágrovou cestou tamtéž se ale řešila diskriminace menšin a porušování lidských práv. To vám tedy nevadí?
Já k tomu žádné podrobné informace nemá. A myslím, že nebýt té olympiády, tak bychom ani netušili, že v Číně žijí nějací Ujguři. Ale nechci soudit. Já jenom říkám našim politikům – my se tady všichni dohromady pořád hádáme a dohadujeme a to je nás 10 milionů. A teď si představte, co to je za umění, udržet pohromadě tak obrovskou miliardovou zemi jako je Čína. Kdyby tohle třeba někteří naši senátoři namísto věčného kritizování dokázali, tak bych před nimi opravdu smeknul.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Tomáš Procházka
