Jak se dá vysvětlit to, že s první generací přistěhovalců z Afriky, kteří byli přizváni v době prezidenta Charlese de Gaulla na pásovou výrobu do továren ve Francii problémy nebyly, ale s příslušníky nynější, už třetí, generace jsou? Je to dáno spíš chybějící motivací oproti jejich dědům, nebo hraje roli určitá diskriminace ve společnosti?
Není to ani jedno, ani druhé. Je to dáno tím, že jich je tam prostě moc a země už je neutáhne. Lidé z té první generace dělali ve fabrikách, pracovali jako metaři, zedníci, pracovali na výrobních linkách. Pak jich ale začalo být nějak příliš mnoho, protože si do Francie zvali své bratry, švagry a kamarády. Někteří z nich se třeba ještě chytili tak, že rozjeli svůj vlastní byznys v podobě alžírské, marocké či tuniské restaurace, pekařství, řeznictví, ale ani to nestačí pro všechny. Jich je tam prostě příliš, a proto není pro všechny dostatečná nabídka pracovních příležitostí. Dříve byla volná pracovní místa, na která mířili, kdežto dnes přicházejí imigranti, aniž by je pracovní trh mohl vstřebat.
Mají tedy pravdu ti, kdo říkají, že dřív přicházeli imigranti do Francie i dalších zemí západní Evropy za prací, kdežto nyní za sociálními dávkami?
Taková motivace tam bezesporu je. Oni dobře vědí, že jsou sociální dávky velice štědré a že se z nich dá přežít podstatně slušněji než u nich doma. Jsou na to doslova experti, mají perfektní znalost o tom, na co mají nárok, a velice hlasitě a důrazně se toho dožadují. V tomto jsou privilegovaní ve srovnání s Francouzi, kteří se v té zemi narodili. Ti berou méně dávek, protože v tom umí méně chodit než ti přistěhovalci a jejich synové nebo vnuci. Přistěhovalci totiž mají nastudováno všechno, na co mají nárok, a dokážou si to velice rychle vydupat, jinak okamžitě křičí, že to je znevýhodňování a rasismus, když jim to nedají.
Problémem Francie, ale i jiných zemí západní Evropy je vytváření ghett na okrajích velkých měst. Je to dáno tím, že se přistěhovalci sami stahují do těchto komunit, které spojuje stejné náboženství, vytvářejí si vztahy jen mezi sebou a kvůli tomu vzniká zeď mezi nimi a starousedlíky?
V těch ghetech jsou původně panelákové byty, do kterých se v šedesátých letech stěhovala právě ta dělnická třída. Ale to byli ještě francouzští dělníci, kteří v padesátých a šedesátých letech pracovali hlavně na zmíněných výrobních linkách, nebo jako zedníci nebo ve sféře služeb. Proto tam do dneška máte spoustu názvů ulic jako třeba Stalingradská, Leningradská, Moskevská, Gagarinova a podobně. Ty názvy tam zůstávají, ale Francouzi už dávno odešli. V těch panelácích jsou státní byty, které se pronajímají, ale za redukované, sociální nájemné. Proto tam imigranti jdou, protože je to pro ně nejlevnější a nejdostupnější bydlení. A bílí, ti původní, Francouzi odtamtud utíkají, protože to už je pro ně nebezpečné, a také to je neprestižní na nějaké takové adrese bydlet.
Psali jsme:
V těch strach vzbuzujících periferiích velkých měst tedy bydlí potomci přistěhovalců z té doby někdy před pětapadesáti lety, nebo se tam usazují imigranti, co přišli do Francie až v poslední době?
Obojí. Jednak tam žije třetí generace těch původních přistěhovalců, tedy ti, co už se narodili – a většinou i jejich rodiče – ve Francii, ale k tomu přijíždějí další. Tam to v řadě míst skutečně vypadá tak, že se v postelích spí na směny, protože třeba v bytě pro pět lidí jich bydlí dvanáct. K nynější situaci přispěla také určitá chyba francouzské levice, která se přidala k tomu, aby se všem legalizoval pobyt. To bylo někdy před patnácti, šestnácti lety, když se po Paříži chodilo a skandovalo „Papíry všem, dokumenty všem, zlegalizujme jim to“. Tak se zlegalizoval pobyt i těm, kteří přijeli načerno, a tady jsou výsledky. A ty výsledky se budou ještě teprve dostavovat.
Politici i média v západní Evropě dbají na politickou korektnost, takže od nich se určitě nedozvíme, jak při nynější ekonomické kondici tamních zemí a při známém tvrdém postupu odborů hájících práva zaměstnanců pohlížejí běžní Francouzi na imigranty. Jaké jsou jejich zkušenosti a reakce?
Informace mám z rozhovorů z nejrůznějších sociálních skupin, ať jsou to dělníci, důstojníci, policisté, lékaři nebo i lidé z administrativy. Ti všichni vám nakonec řeknou: „Na tohle my budeme platit, na toto my budeme doplácet a budeme dál vyčerpávat svůj sociální stát kvůli lidem, kteří se nedokáží přizpůsobit a nejsou ochotni se nám přizpůsobit“. Toto především je ve Francii veliký problém.
Proč tedy politici alespoň trochu nenaslouchají hlasu lidu, proč se v nejvyšších politických patrech mluví a jedná jinak, než by lidé očekávali?
To je to jejich tradiční francouzské pokrytectví, hlavně pak pařížské pokrytectví. Stále dokola opakují „Nedělejme amalgám“, tak tomu říkají. Tedy aby se nedávalo rovnítko mezi islámismus a terorismus. Ale řadoví Francouzi dnes už jasně řeknou: „Všechny poslední teroristické útoky, ke kterým tady došlo, způsobili islámisté“. Ale té politické klase to bude ještě dlouho trvat, než se přizpůsobí. Jediný, kdo na tom sbírá body, je tak Národní fronta pod předsednictvím Marine Le Penové.
Často se mluví a píše o hrozbě islamizace Evropy. Za jak reálnou ji považujete a v čem se kupříkladu už teď projevuje?
Samozřejmě že hrozba islamizace Evropy existuje a konkrétní projevy už tady jsou. Jsou to třeba celé ty jejich čtvrti. Jsou to školy, do kterých už řadoví Francouzi – ale ono podobné to je i v jiných zemích – své děti už nedávají, protože tam jsou předmětem šikany. Islamizace se projevuje všude možně. Projděte se po bulvárech, projděte se po velkých náměstích a všude to vidíte. Nejhorší je to, že oni se nepřizpůsobují, ale naopak chtějí, aby se země, která je přijala, nakonec přizpůsobila jim. A stalo se už i v Belgii, že někteří z těch islámistických radikálů Belgičanům řekli: „Jestli se vám to nelíbí, tak si táhněte jinam.“
Kolik muslimů a z jakých zemí především ve Francii nyní žije?
Je tam šest milionů muslimů a jsou to hlavně Alžířané, Tunisané, Maročané, jsou tam lidé z Horní Volty, ze Senegalu, z Pobřeží slonoviny. Ale přesné číslo není, protože Francie tady doplácí na tu svoji tzv. politickou korektnost, protože si i zakázali je počítat. Argumentují, že spousta z nich dostala dokumenty, jsou to francouzští občané, tak nerozlišují, jaký to je francouzský občan. Dostali se tak sami do pasti toho, čemu říkají politická koreknost.
Nizozemský politik Geert Wilders, který je známý svým nesmiřitelným postojem vůči islámu, upozorňuje, že radikálních islámistů je malé procento, ale velká většina muslimů jejich činy neodmítá a na násilí Islámského státu vůči nevěřícím nevidí nic špatného. Platí něco podobného i ve Francii?
Stává se, když dojde k teroristickému útoku, že v televizi okamžitě vystupují představitelé muslimských organizací ve Francii a verbálně to skutečně odsuzují a říkají: „Toto není islám, toto je karikatura islámu, toto je jeho zkreslení, toto je jeho fanatická verze.“ To všichni říkají, protože to říci musí. A někdy jsou i manifestace muslimů, kteří to jakože odsuzují. Jsou to však obvykle jen předsedové různých organizací, které ve Francii jsou. Fungují tam tři takové hlavní organizace přistěhovalců z Afriky, tak ti to odsuzují jménem celé komunity. Ale nikdy nejsou ty manifestace příliš masové. A nikdy také neuvidíte, že by se masově chodilo pokládat věnečky nebo zapalovat svíčky na místo redakce Charlie Hebdo, která byla vystřílena.
V koránu se píše, že věřící se nesmí nadřazovat nad ostatní. Ale objevují se hlasy, že muslimové se kvůli své víře nad ostatní nadřazují. Je ve Francii něco takového patrné?
Nerad bych se pouštěl do religionistických debat, i když jsem kdysi korán párkrát prolistoval a k některým bodům jsem se vracel více. Ale oni si myslí, že jsou nadřazeni. Platí to i pro tureckou komunitu v Německu. Běda, kdyby si jejich dcera chtěla vzít bílého Němce v Německu, nebo bílého Francouze ve Francii. To není jen tak, aby mu tu svoji dceru prostě dali. Oni se většinou žení a vdávají mezi sebou. Tu nadřazenost si ale nechávají mezi sebou, jako by si kontrolovali čistotu své rasy.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
