Na šest míst v Radě ČT se sešlo 90 přihlášek. Čím si vysvětlujete rekordní zájem o členství v mediálních radách obecně?
Velký zájem o členství v Radě ČT byl i před šesti lety. Je to dáno tím, že je v Radě ČT šest volných míst. To je jedna věc. Druhá věc je, že rozhodování o podobě vysílání ČT je dlouhodobě traumatizující, panuje nespokojenost s tím, jak se Česká televize vypořádává se zpravodajstvím a publicistikou. Jistě se shodneme na tom, že například filmové spoluprodukce terčem kritiky mohou být jen těžko. Je to Česká televize, bez které by kvalitní česká kinematografie neexistovala.
A hlavně, důvod zájmu veřejnosti o členství v Radě je i to, jak ČT hystericky a agresivně reaguje na kritiku sebe sama. Vzpomeňme, co se odehrávalo po analýze Jana Křečka pro RRTV, z níž vyplynulo, že Česká televize je nakloněna TOP 09. Nazvala bych akci České televize pokusem „vyřídit si to s ním pěkně po bolševicku“. Vzpomeňme na soukromé reakce některých redaktorů na sociálních sítích, výsměšné a někdy na hraně i za hranou sprostoty.
Proto mnozí z kandidátů na členství v Radě vstupují do procesu kontroly České televize jako do boje s tím, že zamezí aroganci a „plýtvání“. O němž se hojně mluví, aniž by vlastně kdo znal podrobné ekonomické ukazatele (kromě managementu a ekonomicky vzdělané části dozorčí komise rady). Pravdou je, že z 6 miliard, které nashromáždil generální ředitel Janeček a jeho finanční ředitel Lambert v rezervním fondu televizních poplatků na budoucí rozvoj, odčerpal Dvořák většinu. A dnes je Česká televize bez rezerv.
Mnozí kandidáti, jak se ukazuje při každém slyšení, vlastně dost dobře neví, co radní dělá. Nebo co by dělat měl. Někteří se chovají jako kandidáti na programové ředitele. Sešly se zde tedy dva faktory: je hodně volných míst a nespokojená část společnosti polemizuje s tím, co jí televize předkládá a má pocit, že „řídit televizi“ může každý. I oni. Třaskavá směs frustrovaného odporu a diletantismu.
Mediální profesionálové už se do Rady nehlásí. Poté, co je poslanci nezvolili, nemají zapotřebí se vnucovat. Posledním je mediální historik Jakub Končelík.
Fotogalerie: - Květiny pro Koněva
Mnohé z nominací do Rady ČT se staly předmětem čilé debaty. Novináři kladou otázky, zda ten či ten má na nominaci dostatečný morální kredit, či zásluhy…
Jaký „morální kredit“? Může mi někdo sdělit, jaký „morální kredit“ mají ti, kteří se cítí být arbitry? Kdo jsou, aby rozhodovali o něčím morálním kreditu? Kandidáti, kteří budou slyšeni, splnili zákonné podmínky. Tečka. Ti, kteří je nesplnili, byli vyškrtnuti. Tečka. Tak praví zákon. Vše ostatní je politika. Nenávistná, bipolarizující celou společnost.
Co říkáte kandidátům? Zaujal vás někdo?
Je to obvyklá směska nic nevědoucích romantiků, chamtivých pragmatiků, kteří chtějí prostě být v radě, pár obskurních postaviček, pár bláznů, kterým nedokážete, že jsou blázni, a pak pár lidí, kteří opravdu rozumí tomu, co média obnáší a co bude jejich rolí. Ti jsou ale jako obvykle v naprosté menšině. Nikoho jmenovat nebudu, nerada bych někomu dala polibek smrti.
Pod drobnohled se dostala zejména ekonomka Hana Lipovská, kterou nominovala Česká biskupská konference. Lipovská je terčem kritiky proto, že dříve pro ParlamentníListy.cz uvedla, že nechápe smysl existence veřejnoprávních médií. Někteří jí vyčítají také angažmá v Institutu Václava Klause nebo pochvalu pro Ladislava Jakla. Jsou to oprávněné výtky? Jde o problematické věci?
Je docela legrační, jak se zvedl odpor vůči Lipovské. Je to konzervativní katolická ekonomka, zaujatá Adamem Smithem a neviditelnou rukou volného trhu. V roce 2020 je to „klaunovské“ a póza. Absolvovala obor Hospodářská politika na Ekonomicko-správní fakultě Masarykovy univerzity, kde nyní působí na katedře ekonomie. Učit neviditelnou ruku či teorii her v ekonomii je jednoduché…
Lipovská pro PL loni na jaře uvedla: „Nerozumím smyslu existence veřejnoprávních médií. Zárukou nestrannosti či svobody slova nejsou – rozhlas přece existoval i během německé okupace, televize vesele sloužila komunistickému režimu.“
Lipovská, bohužel, nezná dějiny a neví, kolik „svých“ mrtvých rozhlas během německé okupace měl. A jak se choval během okupace roku 1968. Mezi prvními oběťmi v protektorátu byl slovenský redaktor zpravodajského oddělení rozhlasu Pavol Donner. 15. března 1939, když němečtí vojáci vstoupili do budovy rozhlasu, skočil z okna. Franta Kocourek, který zahynul v Osvětimi a který je autorem legendární věty o černé ráně v okamžiku, kdy komentoval v přímém přenosu přehlídku říšské branné moci. Její prohlášení je účelové, nebo je to hanebná neznalost. A ano, to budu kritizovat, nikoliv to, že se angažovala v nějakém institutu.
Ale i ODS, hnána „neviditelnou rukou volného trhu“ a vidinou profitu od privatizátorů ještě před několika lety chtěla média veřejné služby zcela nepokrytě zlikvidovat, zprivatizovat. Stalo se to programem europoslance Kožušníka, prosazoval to Ivan Langer, Ladislav Jakl i Petr Štěpánek. Pamatuji, jak ODS protlačila do Rady Českého rozhlasu Danu Jaklovou a další lidi, kteří zcela nepokrytě chtěli veřejnou službu omezit. Bránili rozhlasu v technologickém přerodu, brzdili nové technologie, dokonce Jaklová protlačovala záměr prodeje budovy rozhlasu na Vinohradské a odstěhování na okraj Prahy do pronajatých prostor developerů. (Komu z dnešních „slavných“ by asi patřily?) Dalo velkou práci rozhlas a jeho majetek ubránit. Generální ředitel Kasík tento ideový spor nakonec zaplatil životem.
Nyní, po pádu do bezvýznamnosti zaznívá z ODS prst zdvižený na obranu médií veřejné služby… Důvod? Jeden jediný. Soukromá média už „fialovými“ občanskými demokraty jako neschopnými pohrdají. Ten jásot jako v devadesátých letech už nezaznívá odnikud.
Ano, možná Hana Lipovská není nejostřejší tužka v penále, ale i odpůrci veřejné služby včetně Václava Klause jsou nuceni ji platit a mají právo na svého zástupce. To je v praxi uvedená teorie vyváženosti. Mimochodem… Kdyby se Lipovská angažovala v Knihovně Václava Havla, bylo by to lepší?
Psali jsme:
Pro Deník N s odkazem na poslední vývoj Lipovská zmínila, že „vyvážená, objektivní Česká televize, která by opravdu důsledně plnila vše, co jí přikazuje zákon, mít smysl může“. Co si o tom myslíte?
Její věta pro Deník N znamená buď, že by ráda do rady a nerada by po šest let případného mandátu o místo přišla, nebo že změnila ekonomickou doktrínu. Rozhodně to nesvědčí o jakékoliv znalosti mediálních témat. Kandidát na radního je pouhý občan. Může měnit názory podle toho, jaké je venku počasí.
Podle kardinála Duky v Radě ČT musí být i kritické hlasy. „Veřejnoprávní média musí existovat, ale je zapotřebí, aby tato média skutečně respektovala celé složení naší společnosti nejenom co do výčtu všech, ale také i co do šíře jejich života, aktivit a názorů,“ uvedl také kardinál Dominik Duka. Co k tomu říci?
Stačí spočítat počet minut křesťansky orientovaného obsahu a procento křesťanů v populaci. Kardinál nemůže médiím odpustit jejich polemiku ohledně restitucí. Upřímně řečeno, nevím, proč se tolik upínáme ke kardinálu Dukovi. Ale má pravdu, média veřejné služby musí respektovat složení společnosti. V této zemi jsou jen čtyři procenta praktikujících křesťanů. Devadesát šest procent je nevěřících, i když vůči křesťanům tolerantních. Toleranci mají média v zákoně a ostatně to řeší i zákon o rozhlasovém a televizním vysílání.
Fotogalerie: - Čínské švadlenky
Radní RRTV Vadim Petrov na Facebooku uvedl několik příkladů subjektivně zabarvených či hodnotících výroků z úst moderátorů ČRo na adresu premiéra Andreje Babiše a jeho okolí. Podle Petrova takové věci působí jako rány bičem na ty, kteří očekávají nestranná veřejnoprávní média. Pozorujete u ČT a ČRo podobné tendence také?
Komentáře, a tedy vlastní názor, vyjadřuje komentátor. Názorová vyhraněnost je očekávatelná, ale povinností média je předložit vyváženou skladbu komentářů tak, aby byly zastoupeny všechny názorové proudy ve společnosti v tom poměru, v jakém se ve společnosti vyskytují. Moderátor či redaktor zpravodajství nemá projevit ani mžiknutím oka, co si myslí. Má přinést zpravodajství. Beze slova. Bez komentáře. Bez hodnotících slov. Zpráva je pouze, CO se stalo, KDE se to stalo, KDY se to stalo a KDO tam byl. To se, žel, některým moc nedaří. To, že redaktor občas sklouzne k hodnocení toho, kdo je demokrat a kdo tyran, by nebylo žádné drama, prostě doba je taková, že diskurs „Babiš je zlý“ je znakem těch, kteří by rádi byli sami ideovými vůdci národa, a nemají na to. Navzdory všem kodexům.
Co je víc na pováženou, je, že jakoukoliv kritiku či vytknutí své chyby okamžitě berou redaktoři jako důvod, proč zaútočit na kritika. Vzpomeňme jen na Janka Kroupu. Udělal zásadní chybu. A jaký se ozval pokřik, jaká nenávist, jaký vztek, jaké pokusy o diskreditaci, jaké hledání čehokoliv na ty, kteří ho kritizovali. Jak se svolávala senátní komise pro média, která s médii nemá ze zákona co do činění. Takhle se skutečně demokraticky smýšlející lidé nechovají.
Pod palbou se ocitl i moderátor Českého rozhlasu Luboš Xaver Veselý…
No jo… Dovolil si vystoupit z řady, neštěkat na své hosty a dělat rozhovory jinak. A lidé to okamžitě zjistili. A ocenili. I v případě jeho rozhovoru s předsedou vlády.
Hovořilo se mimo jiné o tom, že by Xaver mohl do budoucna připravovat rozhovory s prezidentem Milošem Zemanem. U Xavera prý podle Nory Fridrichové hrozí, že bude Zemanovi jen úslužným „držákem na mikrofon“. Co si o tom myslíte?
Ten rozhovor by podle všeho měl být jeden. Xaver je zkušený novinář. Možná zvládne rozhovor s velmi náročným partnerem lépe než všichni před ním. Ale i kdyby těch rozhovorů mělo být víc… Všimla si již Nora Fridrichová, že Miloš Zeman je prezidentem této země a že jej zvolil lid? 2 853 390 voličů. To není málo. Chápu, že je pro ni možná složité pochopit, že demokracie znamená i riziko, že lid si zvolí někoho jiného, než se jí líbí, ale tak to prostě je. Já chápu, že by si možná udělala rozhovor s Milošem Zemanem ráda sama a pokřikovala na něj své názory, ale prostě ten rozhovor bude mít Xaver. Protože se bude chovat slušně a bude naslouchat názorům prezidenta. Kyselé hrozny jsou kyselé hrozny.
Xaver Veselý byl jedním ze tří recipientů anticeny Kyselý citron od Českého filmového a televizního svazu FITES. Ten mu ji udělil za podbízivý styl moderování a za to, že projevuje své sympatie a antipatie k hostům. Celá věc byla vysílána v přímém přenosu na ČT. Je takové „ocenění“ na místě?
Kdo nejde s námi, jde proti nám. To je, bohužel, opět jedna z ukázek nedemokratického smýšlení. Nepatříš k nám? Pak tě tedy nenávidíme a budeme se snažit tě zničit. Delegitimizovat. Takto začíná diktatura. Jeden dostane citron, druhý žlutou hvězdu. A u Žida nenakupujeme. To není nic, za co lidé před třiceti lety cinkali na náměstích klíči. A mimochodem, byli to ti lidé, na něž dnešní umělci a rádoby elity plivou a říkají o nich, že to jsou staří primitivové, kterým by měli odebrat volební právo. Jenže právě ti je živí. Trapné, že?
Člověk má být pokorný k lidem, kteří jej živí. Je to pomsta Veselému za to, že se nenechal vláčet Newsroomem a za to, že nachytal v nedbalkách ty, jimiž se Newsroom zaštiťuje. Xaver zjistil, že Ústav nezávislé žurnalistiky je bouda v zahrádkářské kolonii, když se pustil do souboje se serverem Hlídací pes.org. Proč by nemohl mluvit s Andrejem Babišem nebo Milošem Zemanem normálně? To se nesmí? To už existuje nějaký předpis, na koho být hodný a na koho ne? Kam jsme se to dostali? Mimochodem, proč jsou arbitry všehomíra herci? Proč ne vědci? Protože vědci pracují a bádají, zatímco herci jsou okouzleni zrcadlem?
Fotogalerie: - V Austrálii hoří...
Veselý si pro anticenu přišel jako jediný osobně a na místě přednesl krátký projev, ve kterém se nevyhýbal ani kritice koncesionářských poplatků. Za svá slova pak v sále sklidil potlesk. Cenu pak dal na aukro. Co na to říci?
Veselého si za tento čin velmi vážím. Přišel. Přišel do nepřátelského prostředí, převzal cenu, choval se korektně a slušně. Profesionálně. On nekritizoval koncesionářské poplatky. Kritizoval, co příjemci poplatků za ně odvádějí. Kritizoval drzost. Kritizoval aroganci porotců. A za to mu lidé tleskali. Nepochybně mezi tleskajícími byli i příjemci peněz z poplatků. To je optimistické. To, co opět ukázalo, že herci nabyli dojmu, že hýbou zemí, je naprosto neprofesionální výlev moderátora večera.
Aukro je hezký nápad. Tak se totiž věci dělají. S noblesou, vtipem, sarkasmem. Ne s upachtěnou nenávistí. No a dostat za Kyselý citrón dvacet tisíc… Hezké.
Jak hodnotit náladu ve společnosti? Vnímáte kolem sebe kritické názory na adresu ČT? Nebo jsou lidé spokojeni? Co vám vadí a co naopak dělá ČT lépe než ostatní?
Já kolem sebe vnímám na adresu ČT kritická slova už i od lidí, kteří ji ještě nedávno do krve hájili. To, co jim vadí, je neprofesionalita a nepokora. Mě to mrzí. Já jsem a vždycky budu obrovským zastáncem médií veřejné služby. I České televize, jejíž jedna redakce se ocitla v palbě kritiky. A právem. Ale Česká televize dělá úžasné věci. Dělá nádherné hrané filmy. Vysílá na dvojce skvělé dokumenty, Felliniho a další filmovou klasiku 20. století. Na ČT Art je radost pohledět. ČT1 vysílá fantastické severské seriály. Vysílá pro děti i něco jiného než komerční prefabrikáty z dílen Walta Disneyho. A je strašná škoda, že tuhle velkou a nádhernou práci kazí pár samozvaných nositelů pochodně té jediné pravdy.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Daniela Černá
