Zahradil: Stále podporuji umístění radaru v ČR. Část života jsem v kolonii SSSR prožil a nechci to zažít znovu

V NATO se vede debata o posílení obrany proti „agresivnímu Rusku“. Mluví se o zintenzivnění cvičení, o umístění některých vojsk ve východních členských státech EU, již probíhá posílení protiraketové obrany (Rumunsko) a v první řadě se všeobecně naléhá na země Aliance, aby zvýšily výdaje na obranu. Je tato aktivita opodstatněná? Jsou vztahy s Ruskem stále tak problematické, že je potřeba posilovat obranu na hranicích s ním?

Rusové měli od devadesátých let dost času i příležitostí k navázání partnerských vztahů. Ruská federace je od roku 1994 členem platformy Partnerství pro mír a v roce 2002 byl tento status dokonce povýšen na úroveň Rady NATO-Rusko (NRC). A rozhodně jsme to nebyli my, kdo tento vztah degradoval až na současnou úroveň. Zatímco prezident Obama před sedmi lety v Praze hovořil o nutnosti dále rozšířit partnerství s Ruskem, v tu samou dobu vznikla v Kremlu nová bezpečnostní strategie, která o NATO hovoří jako o hrozbě, které je nutné aktivně čelit. Rozhodně to nebyl Západ, kdo vojensky obsadil a zabral část sousední Ukrajiny, a nebyla to Severoatlantická aliance, kdo první vyslal vojáky k hranicím baltských států. Pakliže se prezident Putin rozhodl znovuobnovit Sovětský svaz a svým způsobem i éru studené války, je jen dobře, když mu dokážeme určit nějakou mez. Část života jsem v kolonii SSSR prožil a nechci to zažít znovu.

V rámci diskuse nad tímto tématem padla myšlenka, že bychom měli usilovat jak o stálé vojenské základny NATO, případně USA na našem území, tak o umístění prvků americké protiraketové obrany u nás, což jsme dříve odmítli v případě radaru v Brdech. Podpořil byste tento návrh?

Jediným garantem bezpečnosti naší země je nyní Severoatlantická aliance, to je dobré si občas připomenout. Umístění zařízení protiraketové obrany na našem území jsem podporoval a stále podporuji. Považuji za jednu ze zásadních chyb Baracka Obamy, že projekt zrušil a Evropu pustil k vodě. Vymstilo se to nám všem.

Českem podruhé projel vojenský konvoj americké armády. Ve Vyškově ho „vítali“ odpůrci a válečný veterán oblečený ve slavnostní uniformě na projíždějící kolonu několikrát ukázal holý zadek. Zatkla ho policie a zahájila úkony pro podezření z přečinu výtržnictví. Měl by být potrestán? Anebo jde o legitimní způsob protestu v demokratické společnosti? Sám protestující se prý inspiroval u Pussy Riot.

Tato „událost“ nemá vůbec žádný význam a trochu mě překvapuje, že se tím policie vůbec zabývá. Naši policisté jsou vysoce profesionální, ale někdy mám dojem, že by měli o něco taktněji postupovat ve veřejném prostoru. Vznikají pak zbytečné dohady o přiměřenosti jejich zásahů.

Jak se díváte na občasné návrhy na zrušení sankcí proti Rusku? A jaké události v Rusku lze očekávat? Někteří političtí komentátoři tvrdí, že bude ve své agresivní politice pokračovat. Další, zejména vojenští analytici naopak říkají, že k tomu nemá Rusko žádný důvod a konflikt s NATO by pro něj znamenal sebevraždu… Co si o těchto argumentech myslíte?

Sankce byly na Rusko uvaleny v souvislosti s vojenskou anexí Krymu a podporou ozbrojeného povstání na východě Ukrajiny. V tom se nic nemění, a nevidím tedy nyní důvod, proč tyto sankce rušit. Novou oponu mezi Západem a Východem spouští Vladimir Putin a zatímco doma mu projde všechno, na mezinárodní scéně musí jasně vidět, že my ruskou cestou jít nechceme.

Nakolik je podle vás legitimní diskutovat o samotné geopolitické orientaci naší země, tedy členství NATO a EU? Objevují se výklady, že o těchto věcech se ani diskutovat nesmí, referenda jsou nepřípustná atd. A měli bychom se nad těmito záležitostmi vůbec zamýšlet?

Diskutovat můžeme naštěstí o všem, především to nás odlišuje od Východu. O mně je známo, že jsem dlouholetým kritikem některých tendencí v Evropské unii a že si Evropu představuji hlavně jako prostor pro svobodnou spolupráci mezi státy, kde si každý může vybrat, jaká forma integrace mu vyhovuje. Přesto bych těm, kteří v poslední době šmahem odsuzují Ameriku, NATO a Evropskou unii, doporučil, aby se na nějaký čas odstěhovali například do Ruska a zkusili tam diskutovat a kritizovat.

Rakouské prezidentské volby nakonec těsně vyhrál exšéf Zelených Alexander Van der Bellen. Přesto jde o historický úspěch tamních Svobodných. Jak může pokračovat trend růstu dalších podobných stran v Evropě (Alternativa pro Německo, francouzská Národní fronta atd.)?

Tyto volby byly jen dílčím pohybem v tektonickém posunu uvnitř Evropské unie, který už probíhá pár let. Nejen Rakousko, ale větší část kontinentu dosud ovládala eurofederalistická koalice lidovců a socialistů, což se pomalu mění a všem kromě fanatiků typu pana Junckera je jasné, že tato cesta dál nevede.

Turecko opakuje hrozby, že v případě nezrušení vízového styku pustí do Evropy migrační vlnu. Jak postupovat, dát Erdoganovi, co chce, nebo opevnit řeckou či makedonskou hranici?

V každém případě bychom měli mít v záloze více alternativ, spoléhat se jen na dohodu s Tureckem je krátkozraké. Pro Evropu představuje překotná liberalizace vízového režimu dost velké bezpečnostní riziko, pro Erdogana zase důležitou výhru, kterou by se doma mohl pochlubit, takže je pravděpodobné, že obě strany budou hrát tvrdě, a může se i stát, že dohoda padne. Doufám, že si prezident Erdogan uvědomí, že je výhodné, aby mu Evropa kryla záda ve chvíli, kdy se Turecko rozhodlo hrát roli regionální velmoci. Turecko je silné a zatím i úspěšné, ale nemělo by se snažit naštvat úplně všechny kolem sebe.

Advokátka Klára Samková nedávno na semináři v Poslanecké sněmovně přirovnala islám k nacismu, na základě čehož se z publika zvedl turecký velvyslanec a na protest odešel. Později dokonce požadoval trestní stíhání Samkové, ta na oplátku žádá jeho vyhoštění. Bylo to srovnání adekvátní? Je to legitimní součást svobody slova a veřejné debaty, nebo mohlo dojít k porušení zákona a mělo by být potrestáno?

Paní Samková využije každé příležitosti, aby se zviditelnila. Budiž jí to přáno. I přes urputné snahy současné socialistické vlády žijeme stále ještě ve svobodné zemi, kde plkání hloupostí na veřejnosti není a nemá být trestné.

Větším problémem může být migrace z afrických zemí přes Itálii. V Libyi je připraven na cestu do Evropy milion lidí, další utíkají už i z Egypta. Jak tomu čelit? Komu máme pomáhat a komu ne? Nakolik je v našich silách pomáhat v místě a řešit situaci přímo v Africe, aby lidé neměli důvod utíkat? Generál Šedivý například navrhuje, že bude nutné učinit nezbytné kroky v Libyi a i pomocí vojenských plavidel tam migranty vracet zpátky. Je to jeden z možných scénářů?

Stále tvrdím, že nejlepší cestou je držet se platných pravidel. Nelegální a nekontrolovaný příval do Evropy je potřeba zastavit a udělovat nějakou formu dočasné ochrany jen těm, kteří na to mají prokazatelně nárok. Jsme dost silní na to, abychom pomohli válečným uprchlíkům, ale nedokážeme se postarat o zbytek světa. Od vypuknutí migrační krize ODS tvrdí, že řešení začíná v oblastech zasažených konflikty, další etapou je zadržování migrantů ve třetích zemích typu Turecka, Jordánska nebo Libanonu, dalším krokem likvidace pašeráckých gangů, a teprve v poslední řadě se můžeme bavit o tom, jak se postarat o žadatele o ochranu.

Při jednání s okolními státy má ale EU ten zásadní problém, že ztratila spoustu času hádkami o zcela zbytečné a nesmyslné přerozdělovací kvóty a k partnerům ve třetích zemích pak přišla v podstatě s prosíkem, což značně ztěžuje vyjednávací pozici.

Ekonomičtí analytici společnosti Cyrrus tvrdí, že Česká republika by z příchodu desítek tisíc migrantů dlouhodobě profitovala. Naše ekonomika jich prý zvládne pojmout až 80 tisíc ročně s tím, že je třeba přizpůsobit trh práce. Ministr Dienstbier to podporuje, odbory to považují za nátlak zaměstnavatelů, aby lidé pracovali ještě za nižší platy. Jak to vidíte vy?

Přínosem jsou lidé, kteří mají nějakou kvalifikaci, jsou ochotni se přizpůsobit našim zvyklostem a jsou připraveni pracovat a postarat se o sebe. Vynikajícím příkladem je například vietnamská komunita v Česku. Netvrdím, že v souladu s mezinárodním právem nemůžeme poskytnout nějakou formu dočasné ochrany válečným uprchlíkům, ale zdaleka ne všichni migranti mohou naplnit pokrokářské neomarxistické sny pana Dienstbiera.