"Zapalte ohně!" burcoval v souvislosti s migranty Škromach a strhl se křik. Senátor teď přidal ještě něco navíc

V minulých volbách jste kandidoval pod heslem „Těžká váha do Senátu“. Nač budete lákat voliče letos?

Dobré věci mají pokračovat, takže kampaň povedu pod heslem „Těžká váha do Senátu 2“ a doplním ji o pojmy, které myslím paří k dnešní době, a těmi jsou jistoty a bezpečí. To má význam zvláště v oblasti, kde kandiduji a kde je dlouhodobě vysoká nezaměstnanost a lidé potřebují jistotu, že si slušně vydělají, budou mít práci, budou mít kde bydlet a uživí rodinu. Zároveň by měli mít i pocit bezpečí, a to nejen s ohledem na násilí nebo kriminalitu, ale také ohledně bezpečí zvenčí v této nejisté době. To, co se dnes děje v některých zemích Evropské unie, jako je Německo a Francie, by se nemělo přenést k nám.

Kampaň jste odstartoval videem z bazénku, v němž mluvíte o tradicích v ohrožení a vyzýváte lidi, aby „zapálili ohně a dali najevo, že my se svých tradic nevzdáme“. Komentátor Mitrofanov si všímá pochodní a zapalování ohně, které mu připomínají nacistické průvody, a kritika se ozvala i odjinud. Co říkáte na takové kontroverzní ohlasy?

To video splnilo svůj účel a vyvolalo polemiku. Ukazuje se tady také zajímavá věc – že mnozí takzvaní seriózní novináři a lidé, kteří tvrdí, že mají sociální cítění, mají vlastně zlé srdce. Nic z toho, zač mě kritizují, v mém sdělení nebylo a představu zapálení ohně můžeme spojovat i s ohněm v srdci, který by měl zažehnout aktivitu lidí, aby se jednak nebáli jít k volbám, jednak neměli strach vyjadřovat své názory. Na druhé straně jsou tady lidé, kteří žijí negativně tou zlou a nenávistnou atmosférou a nacistickými pochody. Jestliže takhle přemýšlejí, nikdy nedokážou lidem vrátit dobrou náladu. A já si myslím, že už je tady doba lidem dobrou náladu vrátit. Česká republika na to má, patří mezi země, kde roste nejrychleji ekonomika, máme skoro nejnižší nezaměstnanost v Evropě.

Ve zmíněném videu říkáte: „Ti, kdo přicházejí, ať se přizpůsobí.“ Myslíte, že migrace bude tématem letošních voleb?

Na rozdíl od některých takzvaných odborníků placených kdo ví odkud tvrdím, že kdyby Fico na Slovensku nebyl dostatečně v této věci razantní, měl by dnes Kotleba v parlamentu třicet procent a Ficův Smer deset patnáct. Je jedno, jestli tady máme milion nebo žádného uprchlíka, ale pokud s tématem demokratické strany voliče v oblasti pocitu neosloví, je riziko, že se jej chopí extremisté; a to já si nepřeji. Je důležité, aby lidé měli pocit bezpečí. Na jedné straně čtu v novinách a slyším z veřejnoprávních médií, že migrace není problém, ale když vyjdu mezi lidi a bavíme se o čemkoli, vždy debata nakonec skončí u této problematiky – mluvíme o tom, co se děje ve světě a o tématu migrace. V posledních patnácti letech probíhá nové dělení světa a zároveň také dochází ke stěhování národů, to je vidět na počtech lidí, kteří se dali do pohybu. A tady záleží na tom, nakolik se chceme o náš životní prostor podělit, nebo ho dokonce přenechat jiným kulturám a národům. Koneckonců, stěhování národů není nic nového. Dnes Evropu vidí jako zaslíbený prostor mnohé národy, které by sem rády přišly. Otázkou je, jestli by v tom množství pak ještě nějaká životní úroveň v Evropě zůstala.

Ve věci migrace, ale nejen v tomto tématu, zaznívají z řad vaší sociální demokracie různé hlasy, je rozdíl mezi názory Jiřího Dienstbiera a třeba poslanců Humla nebo Jandáka. Není v tom riziko, že bude strana na voliče působit nekompaktně?

Sociální demokracie historicky byla platformou různých názorů, které sjednocoval základní rámec sociálního vnímání postavení lidí. Pokud jde o otázky současné situace ve světě, postoje k migraci nebo menšinám, to jsou věci, na které máme různé názory, a je dobré, že není snaha násilím tyto různé názory sjednotit. Tam, kde se to dělá, strany končí na okraji zájmu voličů. Problémem je, že někteří sociální demokraté – zejména z pražské části strany – jsou orientováni na ideály západoevropské sociální demokracie z poloviny minulého století, mezitím ale svět prošel výraznými změnami. Západní sociální demokraté výrazně ztratili a naopak v zemích střední a východní Evropy jsou úspěšní. To ukazuje na to, že naše zdravé pohledy na svět mají význam a pomáhají sociální demokracii uspět. Sociální demokracie tedy mluví více hlasy a Jirka Dienstbier určitě není tím hlavním, kdo určuje politiku strany.

Při setkání se studenty Masarykovy univerzity v Brně jste řekl, že jste zastáncem systému standardních politických stran. Jak hodnotíte aktuální úspěch těch „netradičních“, jako je ANO Andreje Babiše, které uspělo s určitou verzí „nepolitické politiky“?

Nepolitická politika je chyba a neznám ve světě demokracii, která by na ní fungovala. Třeba tady v mém obvodu v Hodoníně ANO vyhrálo komunální volby, ale dnes už je hnutí rozděleno na dvě skupiny a ukazuje se to i v jiných regionech. Hnutí ANO je nekonzistentní strana, která na rozdíl od sociální demokracie nemá žádnou historii a podobně jako u jiných stran „na jedno použití“ je možné, že skončí v zapomenutí, kam se už pomalu odebírá i TOP 09. Podobně skončily i Bártovy Věci veřejné a také Úsvit dnes těžko hledá, kam by se zařadil. Sociální demokraté, lidovci nebo komunisté udělali chyby, ale jsou čitelní. Čeká se na nějaké mesiáše, místo aby lidé pochopili, že je třeba jít cestou aktivního občanství, aby každý nejen šel k volbám, ale snažil se ovlivňovat dění kolem sebe a třeba se i stal členem strany, kterou volí, a aby třeba ovlivnil i to, kdo bude kandidovat apod.

Úspěch ANO vychází z nespokojenosti lidí s pravo-levým dělením. Má ještě takové pojetí reálný základ?

Pravo-levé dělení už se změnilo, základním parametrem středo-levého pojetí politiky je ale stále prosazování lepších podmínek pro zaměstnance, zaručené mzdy, jistota, že v důchodu nepoklesne životní úroveň apod. Kdežto pravice staví na tom, že se každý má postarat sám o sebe. Mnohdy je ale zajímavé sledovat, jak se vyjadřují studenti, kteří sice podporují TOP 09, ale když se zeptáte na jejich hodnoty, zjistíte, že jsou levicoví. Problém politických part jako ta Bártova nebo Babišova je v tom, že voliče matou tím, že se rozhodují ad hoc podle toho, co jim přinese popularitu.

Novým výrazným prvkem české politiky je přímo zvolený prezident. Jak hodnotíte způsob, jakým naplňuje svůj mandát Miloš Zeman, který je obviňován, že rozdělil českou společnost?

Miloš Zeman je velice zkušený. Jako předseda strany dovedl sociální demokracii k vládě a umí velmi dobře zacházet s veřejným míněním. Ukazuje se to i v tom, jak vyhrál prezidentské volby. Prezident Zeman velmi dobře pracuje také s emocemi a politika bez emocí podle mne nemá smysl. Dlouhodobě je zde ve společnosti patrná snaha vyvolávat konflikt a nesnášenlivost, bylo to vidět na házení vajíček na premiéra Paroubka, pak se to projevilo v červených kartách pro Miloše Zemana, následovaly červené trenky na Hradě. Lidé, kteří to dělají, říkají, jak Zeman nebo sociální demokracie rozděluje společnost, a přitom za tím stojí nějaké tzv. neziskové aktivity financované ze zahraničí. Česká republika je normální země včetně názorového rozdělení a snaha kompromitovat prezidenta obviňováním z nějaké putinovské propagandy je nerozumné. Miloš Zeman vždy zastával pozici, že Praha musí vycházet jak s Washingtonem, tak s Moskvou nebo Pekingem, ale i s Tel Avivem. Když jsme se v historii upnuli jen jedním směrem, vždy jsme na to doplatili.

Loni byla jedním z mediálních témat vaše prezidentská kandidatura. Jak je to s těmito plány nyní?

Prošel jsem spoustou pozic jak ve vládě, tak v Parlamentu a myslím, že každý, kdo se chce ucházet o prezidentskou kandidaturu, by měl mít předchozí zkušenosti z politiky. Myslím, že „hvězdy“ zvenčí nemohou fungovat, umělci mají v politice nevýhodu, že jsou většinou sebestřední a jejich empatie s lidmi a schopnost řešit jejich problémy není velká. Já jsem vždy dělal lidovou politiku a tu stále nabízím. Předpokládám, že sociální demokracie bude příští rok rozhodovat ve vnitrostranickém referendu o tom, koho nasadí jako prezidentského kandidáta, a pokud bude zájem, jsem připraven. Teď se ale soustředím na senátní kampaň, její úspěch je vlastně i podmínkou pro případné splnění mého snu – když jsem byl malý, chtěl jsem totiž být buď kosmonautem, nebo prezidentem. A kosmonautem už asi nebudu…

Kampaň pro podzimní volby neodstartoval jen váš bazének, ale i dění kolem „fiktivní mluvčí“ Michala Haška. Co na to říkáte?

To je jednoznačně připravená předvolební provokace. Nezaregistroval jsem, že by tam bylo něco nezákonného, a jsem překvapen, jak novináři k věci přistupují. Vypadá to jako připravená kampaň s cílem kompromitovat Michala Haška. Před volbami to tak nicméně chodí. Zdá se, že tato volební kampaň bude tvrdá. Moje životní heslo ale je, že nejhorší je smrt z vyděšení, je proto důležité se neděsit a nenechat se rozhodit pomluvami. A nezapomenout, odkud člověk vyšel.