Právě nyní dáváte na vědomí své rozhodnutí kandidovat v přímých volbách českého prezidenta. Jak u vás toto odhodlání uzrálo?
Žijeme v době, kdy se naše představy o světě hroutí. Dochází k masovému přeskupování lidí, které skoro nelze nijak ovlivnit. Země se nachází ve smrtelném nebezpečí, slušní občané jsou vyděšeni a neví kudy kam. V takovém okamžiku je třeba jednat, proto jednám. Kdyby mě lidé zvolili, stal bych se nejvyšším služebníkem a ne nějakým vládcem či carem, jak si to někteří kandidáti mylně představují, tak dám jasně najevo odhodlání svou zemi bránit. Evropské unii, do níž jsme se v dobré víře dostali, je třeba dát jasně najevo, že se naše země nikdy nepodílela na drancování světa trvajícím několik století, které se nazývá kolonialismus. Prožily si to celé kontinenty, třeba Afrika. Některé země - Anglie, Francie, Belgie - ze svých kolonií vysály miliardy. Byla to taková doba. A proto v nich dnes žijí lidé z kolonií, velmi často muslimové. Těch lidí je dnes takové množství, třeba v Manchesteru, Birminghamu, části Londýna, že ovládají tamní radnice.
Takže by měl pro evropské země s nekolonialistickou historií platit v přijímání uprchlíků jiný režim?
Základem Evropské unie jsou právě postkolonialistické země. Nicméně nejsem pro to, aby vše braly na sebe a my se do ničeho nezapojovali. Žádný dvojí režim. Jsem pro to, aby celá Evropská unie vytvořila speciální fond, z něhož by se vše financovalo. Samozřejmě, že nejvíc by musely přispět bývalé koloniální mocnosti. My jsme malá země, moc peněz nemáme. Podle mých mezinárodních zkušeností bychom měli tvrdě jít po vládcích zemí, z nichž lidé utíkají. Mám dojem, že v Libyi, Sýrii, Súdánu a další zemích, odkud míří migrace do Evropy, na ní vydělávají hlavně místní vládci, kteří jsou spolčeni s převaděčskou mafií. Zmíněný fond by přispíval k restrukturalizaci systémů těchto zemí, aby odtud lidé nemuseli utíkat. Postavit tam lehký i těžký průmysl.
Nicméně na těchto zemích se nejvíce podepsala politika Západu. Sháňka po surovinách zakrytá potřebou exportu demokracie a ochrany lidských práv, nemyslíte?
To je pravda. Od USA přes ostatní velmoci. Nejrychlejším způsobem, jak z málo rozvinutých zemí rychle odčerpat suroviny, je prvotní vytvoření chaosu a pozdější prodej zbraní na tamním území.
Vraťme se k Pražskému hradu. Své odhodlání kandidovat na prezidenta jste ohlásil až nyní, zatímco všichni ostatní možní kandidáti už svědomitě sbírají podpisy. Nezaspal jste trochu?
Myslím, že ne. Na prezidenta jsem chtěl kandidovat již před lety, kdy jsem byl ještě starostou obce Horní Dubňany, kde se nám podařilo udělat dost dobrých věcí. Někdy je třeba počkat do poslední chvíle a zjistit, kdo všechno chce kandidovat. Kdo co chce. Jaké má zájmy. Která strana koho podporuje a jaké z toho budou závazky. Myslím si, že jsem asi posledním odhodlaným kandidovat. Už se s výjimkou nějakého šílence nikdo nepřihlásí. Pravda, já jsem pološílenec. Nicméně se nestydím za to, co jsem v minulosti udělal. Léta pomáhám veteránům, vojákům, záchranářům, hasičům. Dobrovolným hasičem jsem vždy byl. V rodné obci, u New Yorku, u Londýna. Jsem prostě další možností z výběru, nicméně mám za sebou hodně zkušeností.
Jak vnímáte ostatní kandidáty?
Proti nikomu osobně nic nemám, ale pracuji s fakty. Když si je člověk ve veřejných zdrojích prolustruje, tak zjistí, že nikdo z nich nebyl aktivní v organizacích ve prospěch paměti národa. Jsem hrdý na to, že léta pomáhám ohledně historické paměti jak pochopení Západu, tak i Východu. Společnost Ludvíka Svobody, letci v RAF a tak dále. Pro mě to jsou všichni hrdinové. Dnes mezi mnoha možnými kandidáty lze vidět až panickou hrůzu z Východu. Nicméně je to hloupé. V Ruské federaci mám spoustu přátel, bezvadných lidí. Dnes se hlavně mluví o okupaci z roku 1968, ale zapomíná se na osvobození roku 1945. Mnozí Rusové ostatně okupaci v Rusku odsuzovali a jen pár nejstatečnějších proti ní i demonstrovalo.
Dnešní kritici Ruska ani tak nekritizují velmi rozvrstvenou ruskou společnost, ale spíš Putinův režim a jeho celkem velkou podporu...
Co je Putinův režim? Myslím si, že si ho hodně démonizujeme, zatímco nás a Západ naopak vnímáme přes růžové brýle. Děti, které mají cejch mentálního postižení, strkáme v Česku do zvláštních zařízení. V Latinské Americe jsou opoziční politici likvidováni jako na běžícím pásu, ale moc se o tom nepíše. V USA vládnou mafie či tajné organizace patřící do vládního establishmentu. Dodnes se neví, jestli na smrti prezidenta Kennedyho nezapracovala jedna organizace, o níž se v této souvislosti jen šeptá. Vždyť se bil za práva černochů a tak dále. To, co se dnes děje v USA, se dělo ve třicátých letech v Německu. Neonacistické bojůvky sílí, nenávist k Afroameričanům a Židům také. Náš národ má navíc. Prezident Masaryk přišel s nádhernou ideou, tak se jí držme. Měli jsme republiku, která vychovala vzácné mladé lidi, co za ni pak dokázali umírat.
Co si myslíte o úřadování prezidenta Miloše Zemana, kterému mnozí vyčítají právě bratříčkování s Ruskem, ale i Čínou?
On je entita sama o sobě. Už neví, co dělá. Pošpiní Čínu, pak ji miluje. Pošpiní muslimy, pak se s nimi v Jordánsku bratří. On už se dostal do své vlastní politické propasti a chytá se jakéhokoliv stébla, aby se ještě chvíli udržel před pádem. Huláká, že musíme chránit naši zemi, ale nic ohledně toho nepodnikl. Osobně jsem třeba pro vytvoření nové pohraniční stráže, i když jsme v EU. Evropská unie totiž při ochraně hranic nesmírně zklamala. Kdysi jsem pracoval také jako záchranář na moři. Vím, že tonoucímu či člověku v nouzi je třeba na moři pomoci. Ovšem otázka je, kam jej poté zavezete. Podle mě by se ti lidé měli vracet tam, okud se na moře vydali.
Nicméně nezapomínejme, že v Česku není prezidentský ani poloprezidentský systém, tudíž má prezident především reprezentativní roli...
Mohl alespoň s experty vypracovat nějaký návrh a předložit jej parlamentu. On je sice vrchním velitelem našich ozbrojených sil, ale nikdy v armádě nesloužil. Od roku 1963 má modrou knížku. Bylo to možná tím, že byl jedináček a maminka o něj měla strach. Jak dostal modrou, tak se zázračně uzdravil a potíže se srdcem přestaly. Hlavní je, že nepřinesl pozitivní energii a radost ze života. Pořád je to o blábolení a lhaní třeba o Peroutkovi. Zeman se navíc obklopil divnými lidmi, což ho ještě více odtrhlo od reality. Společnost netáhne za jeden provaz.
Společnost je roztříštěná, ostatně jako v každé demokracii. Podle mě by tu dnešní nesjednotil ani Havel, ani Masaryk. Co vy na to?
Ten proces začal rokem 1990 a podíleli se na tom tudíž všichni polistopadoví prezidenti. Národ není rozbouřené moře, do něhož když nalejete několik barelů oleje, tak se na určitou dobu uklidní. Tak to nefunguje. Potřebuje to optimistu zkušeného v mezinárodní politice, který se pro lidi stane alespoň aspirinem, aby je to přestalo bolet. Ke zlu a nenávisti je alternativou slušný dialog. Pevně věřím, že tahle základní potřeba dobra v národě je. Žije zde množství inteligentních lidí. Nicméně mezi námi je i skupina lidí, co se rádi bahní ve zlosti, nenávisti a pomluvách na základě vlastní neznalosti. Neznalost je totiž základem nenávisti.
Psali jsme:
Do vlasti jste se z emigrace vrátil v roce 1990. Jaká jste měl očekávání?
Očekával jsem, že se setkám s lidmi, které mám rád, a uvidím místa mého dětství a mládí. Vlastenec není sprosté slovo a my byli vlastenci i v zahraničí. V Anglii, Americe či Kanadě byly krajanské spolky plné výborných lidí. Spousta Čechoslováků se v těch zemích dostala do obdivuhodných pozic. V zahraničí máme být právem na co hrdí. Nicméně tady se komunisté, kteří dosáhli na vysoké posty, změnili v šílence. Vždyť po roce 1948 museli utíkat dokonce i hrdinové, kteří bojovali na východní frontě. Třeba generál Josef Buršík, hrdina Sovětského svazu. Právě s ním jsem se koncem devadesátých let seznámil v Londýně.
Krajanské spolky spojoval hlavně odpor vůči bývalému režimu. V současnosti jsou nicméně ve značném stadiu rozkladu...
Nemyslím si, že v rozkladu, ale jsou v útlumu. Lidé, co z Československa emigrovali kvůli komunistům, navíc už hodně zestárli. Jejich děti už jsou poangličtěné, poameričtěné a pokandaštěné. Své vlasti, která vstoupila na cestu demokracie, se rozhodli pomáhat, ale zdejší politická garnitura na to nebrala moc ohled. Václav Klaus o to neměl zájem. Slováci a Maďaři to nepodcenili, všechny spolky oslovili, a vydělali na tom. Krajané například pomáhali s podporou exportu či za své země i jinak lobbovali. Ostatně po roce 1990 se domů vrátilo celkem dost lidí. Berou důchody států, kam emigrovali, a utrácejí je tady, čímž hodně podporují ekonomiku vlasti.
S krajany v zahraničí se snažím hodně komunikovat a proto se nedivím, že na ně vlast při znovunabytí demokracie až tak nevsázela. Krajané jsou kromě kladného působení docela často do krve rozhádaní, nevraživí, postižení nadřazeností (nad)lidí ze Západu a myslí si, že poznatky z různých koutů Západu lze beze změny aplikovat na Česko, přitom zcela přehlížejí zdejší realitu...
I takoví existují, ale až tak moc jich není. Ti, co se vrátili a dělají ze sebe nadlidi, jsou dnes již velmi staří a jde tedy spíše o stařeckou skleslost. Vím, že to spolupráci znepříjemnilo. Nicméně osobně jsem se taky vrátil ze Západu a stal se starostou Horních Dubňan, což by se asi nabubřelému a namyšlenému člověku nestalo. Část krajanů opravdu říká: "Vy jste tady za komunistů nic nedělali!" To ale není pravda. Jsem křesťan pravicového smýšlení, ale nezapomínám, že mám srdce na levé straně. Proto jsem byl nějakou dobu celostátním předsedou České strany národně sociální, až jsem zjistil, že Paroubek a jeho Timurova parta všechno rozprodala a stranu dovedla na dno.
Který volební lídr je vám nejsympatičtější?Anketa
Neříkejte mi, že u takhle malé strany se něco mohlo dít za zády předsedy?
V té době jsem ale ještě předsedou nebyl. Když jsem se jím před deseti lety stal, byla strana v rozkladu. Ze zoufalosti jsem se snažil zachránit alespoň duchovní hodnoty strany, jejímiž členy byli Edvard Beneš či Milada Horáková, jenže už to moc nešlo. Po brkounech to převzali zarudlí brkouni a pak zbrklouni. Paroubek byl právě ten zarudlý brkoun, protože byl ve straně, která patřila do Národní fronty, takže kolaborovala s komunisty. Pak se z něj stal zbrkloun.
Co si myslíte o rozkladu velkých politických stran jako ČSSD či ODS?
Podle mě je to tím, že jejich lídři, kteří se dostali na významné pozice, zblbli a začali nezřízeně hrabat pod sebe. Nikdo politice tak úplně nerozumí. Ale jsou lidé, které ovládá, a lidé, kteří se jí nenechají ovlivnit a snaží se zůstat slušní. Jednou jdete s tím, podruhé s někým jiným, což je strašná past morálky.
Pracoval jste v BBC. Jak hodnotíte českou žurnalistiku?
Každý, kdo pracuje v médiích a umí to, je novinář. O čem, pro koho a proč takhle informuje, to je věc jiná. To je věc osobní morálky. Někdo potřebuje peníze, někdo věří ideím, jiný dělá pro kamaráda a tak dále. Každý máme v sobě vlastní morální hranice. Když se vám zhorší zrak a máte mnoho dioptrií, také už nemůžete řídit náklaďák či autobus.
V Ottawě, hlavním městě Kanady, kde jste žil, měl vzniknou honosný památník obětem komunismu. Zatím nic. Alespoň, co jsem se dozvěděl, se Kanaďané postavili proti s tím, že téma je "zemi javorového listu" velice vzdálené. Proč to?
Kanada je velmi rozmanitá země. Ze všech koutů světa tam žijí nějací lidé, ale většina má kanadské občanství. Občas někteří radikálové z Québecu chtějí Kanadu oslabit, ale to je všechno. Určitou dobu jsem pracoval pro federální vládu Kanady. Začal jsem jako šofér a skončil jako asistent ministra financí Johna Turnera, který se pak stal na několik měsíců předsedou vlády. Kanada spolupracovala se všemi zeměmi. I s Kubou udržovala partnerské vztahy. Nicméně je si vědoma toho, že komunismus je zavrženíhodný. Na druhou stranu nechce staré viny stále ohřívat v hrnci budoucnosti. Co bylo, to bylo.
Byl jste v zálohách kanadské armády a v rámci misí OSN navštívil několik míst, kde měla Kanada jednotky. Nicméně nejsou jednotky OSN vlastně úplně bezzubé či zbytečné, jak je to naznačeno ve výborném filmu Hotel Rwanda, kde vojáci OSN dohlížejí na evakuaci "lidí ze západu" při masakru místních etnik?
Ano, vojáci OSN na spousty věcí nemají mandát. Nelze ale za to vinit vojáky. Když Turci pronikli násilím přes severní Kypr do vnitrozemí ostrova, také tam byly jednotky OSN, ale měly zakázáno střílet. Tak co měly dělat? Dívaly se, jak Turci vyhazují Kypřany z jejich domovů. Dodnes jsou tam obrovské zóny nikoho. Nicméně všechny zahraniční bojůvky jsou jen zastřené akce ve smyslu zákona džungle. Tehdy Američané Turky potřebovali, protože měli na jejich území strategické základny, takže se to uhladilo. Osobně jsem byl zálohou kanadské armády a krátkodobě navštívil země jako Izrael, Egypt, Kypr a podobné. Právě tam byli kanadští vojáci na misích OSN. Stačilo to, aby si člověk uvědomil, že je všechno jinak.
Psali jsme:
Emigroval jste v roce 1968. Představoval jste si, že se jednou vrátíte?
Tehdy jsem žil v Ostravě. Ostatně s Bolkem Polívkou či Janou Švandovou jsem také studoval na Janáčkově akademii múzických umění v Brně činohru. Pamatuju si, že jsem spoluorganizoval pochod brněnských studentů proti válce ve Vietnamu. Došli jsme po staré až do Prahy a já celou dobu nesl transparent: "Válka je vůl!" Když přijeli do Československa Sověti a Poláci, byl to největší šok v mém životě. Říkal jsem si, že zde nemůžu zůstat a chtěl jsem jít do světa. Tak jsem vyrazil do Rakouska a pak si vybral Kanadu.
Později se mi ohledně Vietnamu dostalo zadostiučinění. V roce 1995 jsem doprovázel syna generála Pattona do Plzně, přičemž jsme jeli i do Brna a skončili na Univerzitě obrany. V jednu chvíli se ho někdo zeptal na Vietnam. On tam byl plukovníkem. "Byli jsme tam, bojovali hrdě, ale dodnes nám nikdo nevysvětlil, co jsme tam vlastně dělali," řekl. Tak mi potvrdil můj mládežnický postoj. Tehdy jsem však ještě nevěděl, že se kousek za Prahou v jedné chemičce vyráběl sajrajt, který se přes rakouskou firmu vozil do Vietnamu, kde se ještě s něčím míchal, aby vznikl Agent Orange. Takže to hlásání míru socialistickým táborem byla dost pokrytecká zábava. O tom dnes nikdo nemluví. Možnost návratu do vlasti byla vždy otevřená.
Nicméně opravdu si troufáte kandidovat na prezidenta?
Myslím si, že mohu lidem nabídnout alternativu. A většina známých mi to potvrdila. Pražský hrad by byl s mou osobou otevřen všem. Veteránům, vojákům, hasičům. Tito lidé si zaslouží úctu. Ostatně hrál jsem i v několika filmech, stejně jako Ronald Reagan, jehož dodnes většina lidí hodnotí pochvalně. Myslím si, že lidi dokážu přesvědčit k něčemu dobrému. Vždyť třeba na setkání na památku československých letců britského Královského letectva RAF při příležitosti dvaasedmdesátého výročí jejich návratu do vlasti, které jsem organizoval od a až do zet, dorazilo celkem dost lidí. Před třemi lety nás tam bylo pár.
Fotogalerie: - Památce letců RAF
Jaká jsou vaše hlavní témata?
Musíme zůstat součástí EU, ale musíme v ní být jako Češi spokojeni. Na druhou stranu by měla naše země opět mít svou pohraniční stráž, která by hlídala naše hranice. Prezident by se měl také mnohem více zajímat o lidi. Navíc by měl z republiky vybudovat místo, kde se bude setkávat Západ s Východem. Kdo totiž není součástí řešení, vždy zůstane součástí problému.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Rychetský
