Rozhovor s Janem Paulym vedl exkluzivně pro ParlamentníListy.cz showman a moderátor Frekvence 1 Luboš Xaver Veselý.
Překvapilo vás rozhodnutí Akreditační komise, nebo jste to tak trošku čekal?
Poté, co jsem zmapoval situaci na fakultě, tak mě to samozřejmě překvapilo, a to velice. Jsem překvapen, že komise vyjadřuje překvapení nad tím, že by mě to mělo překvapovat.
Byla to nespravedlnost?
To jsou silná slova, ale já vidím velký rozdíl mezi tím, co Akreditační komise požaduje ve svých publikovaných standardech a mez tím, jaké výsledky fakulta vykazuje. Jsem přesvědčen, že všechny tyto požadavky fakulta splňuje.
Co si o tom máme myslet my jako veřejnost?
Těžko říct. Veřejnost by si sama měla porovnat rozdíl mezi tím psaným a tím aplikovaným. Nemůžu to sice ze své pozice jasně hodnotit, ale vidím tam velký rozpor. A to ať už se jedná o to, co je v oněch standardech a co se po nás požaduje, tak i v tom, co se žádá na nás a co se obvykle požaduje při standardních akreditačních řízeních na jiných fakultách.
Co nesplňujete z těch zaběhlých daných standardů?
Vtip je v tom, že i z těch zaběhlých standardů principielně splňujeme vše. Příkladem mohou být garanti, tedy většinou vedoucí kateder. Splňují všichni to, co se po nich požaduje, byť obecně se to požaduje pouze po jednom garantovi z celého oboru právo. Pokud jde o to, co nesplňujeme a na co nejsou vznášeny požadavky ani u jiných fakult, jedná se například o to, aby profesoři a docenti neměli úvazek vůbec nikde jinde. Tento požadavek se klade vždy jen na garanta daného programu, kdežto u nás je požadován u kdejakého docenta či profesora, ačkoliv jinde toto pravidlo neplatí.
V médiích ale přece proběhly zprávy, že kamenem úrazu je právě personální složení plzeňských práv. Je na každém šprochu pravdy trochu?
Personální složení je to jediné téma, o kterém se v rámci akreditačního řízení bavíme, a já říkám, že je naprosto standardní ve srovnání s jinými fakultami, jimž je akreditace hravě prodloužena. Máme 25 profesorů a docentů, u těch klíčových jsou splněny požadavky celého úvazku a nějakých vedlejších úvazků, které nepřekročí 0,5, takže tam všechno splněno je. Akorát že jsou vygenerovány nejrůznější požadavky další. Najednou se objevila výtka, že naši profesoři vůbec nepublikují v zahraničí. Na základě okamžitých zjištění jsme vytvořili třístránkový seznam publikací profesorů a docentů, přičemž podotýkám, že nejde jen o nějaké publikace na Slovensku. Takže tady dané konstatování ani neodpovídá realitě.
Má si veřejnost myslet, že se tady válčí o plzeňskou fakultu či plzeňskou vysokou školu?
Mám takový nepříjemný pocit, že ta aféra, která vznikla v roce 2009, vytvořila jistý cejch a dědičný hřích, který se automaticky za fakultou táhne a lidé rádi na toto téma šprýmují, ačkoliv dnes pro to nejsou sebemenší podklady. Tím, že byla fakulta poslední dva roky pod drobnohledem, nemůže si dovolit žádné nestandardní rozhodovací postupy. Z těchto hledisek je naprosto čistá a to, co se jakoby s oblibou pomlouvá, jsou mýty a neodpovídá to skutečnosti.
Dovolím si trvat na otázce. Je to válka, není to válka? Zkuste ty věci exaktně pojmenovat.
Já osobně to samozřejmě jako válku vnímám. Stojím na té straně fakulty, která je neustále z nejrůznějších stran atakována a mým úkolem je za ni bojovat a těmto atakům čelit. Tyto útoky si ale netroufnu, jak vy říkáte, exaktně definovat. Nepochybně jeden z motivů těch ataků je jistá setrvačnost a jakási líbivá rétorika, která se leckomu může i hodit. Nevylučuji ale, že jsou tady zájmy jiné, které vedou k tomu, že fakulta by tady už být neměla. Ty zájmy jsou nejrůznějšího charakteru a já se přiznám jako právník, že si nemůžu dovolit o nich spekulovat, když nemám žádné důkazy.
K nám novinářům se dostala informace, že by v Plzni snad měla vzniknout podobná škola s podobným zaměřením, která by byla pod vlivem nějaké lobbistické party. Můžete tuto spekulaci okomentovat?
Před nějakým rokem se tato myšlenka objevila. Pak jsem dostal informaci, že v Plzni nic takového rozhodně nebude a současně se ke mně dostala zvěst, že by na nějaké soukromé vysoké škole měla vzniknout fakulta jiná. Já o tom bližší informace nemám, ale říká se, že jedním ze zakladatelů této fakulty má být jeden profesor, který původně působil na naší fakultě a který fakultu v polovině minulého roku opustil.
Nejedná se o profesora, který napsal nějaký zákoník?
Ano, je to profesor, který se lvím podílem podílel na sepsání toho zákoníku.
Do jaké míry funguje ochranná ruka ministra spravedlnosti Pospíšila nad plzeňskou právnickou fakultou?
Ministr Pospíšil svou ochrannou ruku osvědčil někdy v tom roce 2010, kdy to došlo tak daleko, že akreditační komise konstatovala, že fakulta je stabilizovaná, konsolidovaná a že vše je principielně v pořádku. Umožněno bylo konat na fakultě rigorózní řízení i řízení doktorská. Za rok potom došlo k onomu odchodu skupiny pedagogů, mezi nimiž byl i řečený profesor. Poté už jsem jenom slyšel myšlenku vyslovenou ministrem Pospíšilem, že děkan se s těmito pedagogy měl domluvit. Od té doby jsem nějakou intervenci, aniž bych to však chtěl nějak kritizovat, ze strany ministra Pospíšila nezaznamenal.
Může ministerstvo školství podržet plzeňská práva a i přes nepřidělení souhlasného stanoviska Akreditační komise rozhodnout ve prospěch fakulty?
Ano. Vytvořil se opět takový mýtus, že to možné není. Možné to skutečně není tam, kde se akreditace skutečně uděluje. V našem případě jde ale o prodloužení platnosti, což znamená, že tady platí jiný režim. Můžeme dokonce dovozovat, že zákon říká, pro prodloužení sice platí procesní pravidla vztahující se k udělení, ale otázka souhlasného stanoviska Akreditační komise, není procesní otázkou. Jde o hmotně-právní problém nároku univerzity, o níž jde. Kromě toho existují i další interpretační pravidla. Pokud by se i toto pravidlo aplikovalo, tak pouze přiměřeně a jádro problému je to, že Akreditační komise nakonec souhlasné stanovisko vydala, pouze ale na čtyři měsíce, což není k ničemu a ministerstvo touto lhůtou vázáno není. Jinými slovy řečeno, ministerstvo může za stávající situace volně rozhodnout ve prospěch fakulty a fakultu takto zachránit.
Do jaké míry se škola proti rozhodnutí Akreditační komise bránila, či nebránila? Ptám se proto, jestli náhodou v domě plném právníků neplatí staré pravidlo, že ševcova žena a kovářova kobyla chodí bosa.
Doufám, že tohle opravdu neplatí. Teď jsme ve fázi správního řízení, kdy ministerstvo obdrželo stanovisko komise a bráníme se tak, že jsme vypracovali obsáhlé vyjádření, kde analyzujeme jednotlivé výtky, které shledáváme jako neopodstatněné. Na ministerstvu je, aby rozhodlo, kde ta pravda je. Jak jsme si řekli, rozhodnout už může. To je aktuální stav naší obrany, od které si toho hodně slibuji, protože jsme-li v právním státě a je-li tu nějaké rozhodnutí tohoto typu, nedokážu si představit, že by ministerstvo nerozhodlo v náš prospěch.
Psali jsme:
Další rozhovory z rubriky Na hraně s Xaverem:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Luboš Xaver Veselý
