Klausův ministr ví o církevních restitucích své: Trvalo by 200 let...

Vy jste jako ministr kultury ve vládě Václava Klause připravoval soupis majetku církví, proč nakonec k jeho vrácení nedošlo?

Tenkrát ještě platilo nařízení vlády o neupotřebitelném státním majetku, podle kterého majetek, který stát nepotřeboval, mohl být převeden exekutivní cestou na někoho jiného. A nešlo jen o církve, touto cestou se měl vydávat i majetek spolků. Jejich seznam mělo připravit ministerstvo vnitra, ale nevím, jestli šel na jednání vlády. Ministerstvo kultury připravovalo na základě této vyhlášky vlády soupis majetku církví, ve kterém byly uvedeny jednotlivé položky, seznam se neustále doplňoval. Bylo toho strašně moc, protože třeba pro vydání jediné fary existovala řada položek - katastrální číslo fary, pozemku pod farou, přístupové cesty i okolní zahrady.

Kdo ministerstvu dával podklady pro soupis majetku? Církev?

Podklady dávala církev, ale to je spousta právnických osob – jednotlivé řády, farnosti, diecéze, které jsme o tyto poklady požádali. Byla to skutečně mravenčí práce, seznam se připravoval hrozně dlouho, materiál měl stovky stran a výsledek byl nulový.

A zabývala se vaším materiálem vůbec vláda?

Jednou se materiál na vládě objevil, vláda ho rozjednala, ale nikdy to nebylo realizováno. Nakonec se z tohoto seznamu několika tisíc položek vydalo asi jen deset objektů. A vyhláška vlády o neupotřebitelném státním majetku byla také zrušena, tím se tato cesta uzavřela.

Nemohl se tento soupis stát základem výčtového zákona, po kterém opozice i část vládních poslanců tak volá?

Po zkušenosti, jak obrovská práce je udělat přesný soupis majetku církví, jsem proti vydání výčtovou metodou. Je to těžko zvládnutelné. Podle odborníků by takový soupis dělal jeden člověk 200 let, obrovský problém je totiž hlavně s identifikací majetku, řada parcel byla za ta léta scelena, přečíslována.

Ale kdyby se na to nasadilo víc lidí, netrvalo by to kratší dobu?

Předpoklady, že kdyby se na soupis nasadilo 200 lidí, pracovali by na tom jeden rok, jsou mylné. Podklady, s nimiž se pracuje, jsou totiž jen jedny, může v nich vyhledávat jen pár lidí najednou. Urychlit se to nedá. A nejde jen o nejsložitější identifikaci, také by se měl dělat odhad majetku. A kdyby už takový výčtový zákon vznikl, následovala by nekonečná debata v parlamentu. Poslanec ze severní Moravy by říkal, že to a to nemá být vydáno, poslanec z jiného regionu by zase upozorňoval, že se na něco zapomnělo.

Věříte, že pokud nyní zákon o majetkovém vyrovnání projde, dostanou církve majetek rychle?

Myslím, že to tak rychle nepůjde. Je to práce na roky i podle tohoto zákona, který má být schválen. Nebude to jednoduché, původní vlastníci budou muset dokládat majetkový vztah, rozhodovat bude Pozemkový úřad, a případnými spory se bude zabývat soud.

Ale určitě to nebude trvat sedmnáct let, což je doba, po kterou bude ještě stát přispívat na činnost církví?

Takové období bylo určeno proto, že když byly církve po dobu 50 let zbaveny možnosti se o majetek starat, musí dostat čas, aby se hospodaření opět rozjelo a aby pak byly schopny se postarat i samy o sebe. Kdyby jim stát příspěvek přestal dávat najednou, pak by se nemohly připravit na správu svého majetku.

Pak by mohlo dojít k tomu, čím hrozí opozice, že by musely část majetku prodat, protože by se o něj nebyly schopny samy postarat. Už tak jsou omezeny, že čtyři roky nesmí požadovat zvýšení platů a příspěvků na svoji činnost.

Jakou hodnotu měl majetek, jehož soupis jste v roce 1997 připravovali pro vrácení církvím?

O žádné hodnotě majetku se tehdy nemluvilo, neprováděli jsme vyčíslování hodnoty majetku, šlo jen o jeho přesnou identifikaci podle zápisu ve vlastnických knihách. Ale později, když ministr kultury Pavel Dostál připravoval výčtový zákon pro církevní restituce, byla hodnota majetku stanovena odhadem na 100 miliard korun.

To byl odhad z přelomu let 1998 až 2002. Připadá vám po dalších deseti letech částka 134 miliard, o kterou se podle současného návrhu na majetkové vyrovnání s církvemi jedná, nepřiměřeně vysoká, jak tvrdí sociální demokraté?

Připadá mi naopak nižší. V průběhu let se hodnota majetku strašně mění. Pozemky, které leží v katastrech obcí, byly dříve pole, louky, dnes jde často o zastavěné nebo stavební pozemky, jejichž hodnota je mnohonásobně vyšší. Katastrální území Prahy se za těch padesát let zdvojnásobilo. Pozemky, které byly tehdy za Prahou, jsou dnes v intravilánu hlavního města. A podobné je to u dalších měst a obcí. A tomu odpovídají i vyšší ceny pozemků.

Myslíte si, že po dvaceti letech odkladů by už mělo být konečně vyrovnání státu s církvemi dokončeno?

Samozřejmě ano. Jsme jedním z posledních států, které to nemají vyřešeno. Navíc všichni víme, jaké komplikace přináší blokování majetku obcím. A když se senátoři pokusili blokační paragraf zrušit, Ústavní soud prohlásil, že to je protiústavní, protože očekávání církví, že získají majetek zpět, je oprávněné. Mnozí zapomínají, že vyrovnání bude znamenat ekonomickou odluku církví od státu, že se zrušením zákona o financování církví dostaneme do situace, kterou předpokládá Ústava.

Opozice ale varuje, že přijetím zákona bude prolomena magická hranice 25. února 1948…

Zákon jasně říká, že se bude vydávat jen majetek, u něhož oprávněná osoba doloží svůj vlastnický vztah k 25. únoru 1948. Myslím, že je to zcela jasné a že podobné obavy jsou zbytečné.

I odborníci upozorňují na prolomení této hranice u případů, kdy byl majetek církvi zkonfiskován ještě před rokem 1948, ale už jim nebyl zaplacen.

Platí zápis v pozemkových knihách. Kdyby byl majetek už přepsán na nového vlastníka, bude mít restituent smůlu, majetek mu nebude vrácen. Bude-li se ctít princip, že je rozhodující zápis v pozemkových knihách, bude riziko prolomení hranice minimální.

Dal byste na to osobní garanci, jakou žádá prezident Václav Klaus po předsedech vládních stran?

Je to stejné, jako kdyby chtěl někdo na ministerstvu dopravy garanci při schvalování zákona o provozu na pozemních komunikacích, kde je nejvyšší přípustná rychlost 130 kilometrů v hodině, že nikdo nepojede rychleji. Je to spíš alibi pro případ, že zákon projde, a když ho prezident bude podepisovat, že se bude odvolávat na tuto garanci.

A co říkáte na návrhy sociálních demokratů, aby nebyl majetek vracen církvi, ale vložen do jakéhosi církevního fondu, z jehož zisku by byla činnost církví hrazena?

Někdo by stejně musel ten majetek, který by se měl někam vkládat, identifikovat. A jak by takové hospodaření fondu zřejmě dopadlo? Stačí vzpomenout na Fond dětí a mládeže, který měl hospodařit s bývalým majetkem SSM. Z výnosu měly být financovány mládežnické organizace. Tento fond skončil krachem, soudními spory a likvidací, jeho majetek byl rozkraden, jen malá část se převedla dětem.