Cyril Svoboda je pobouřen chováním Schwarzenberga krátce po volbách

Jak hodnotíte průběh a výsledek volby prezidenta?

Podle mne je důležité, že prezidenta máme. Podle mě měli být velkorysejší oba dva kandidáti po volbě. Miloš Zeman se měl poněkud brzdit v některých výrocích, na druhou stranu Karel Schwarzenberg Miloši Zemanovi neblahopřál, alespoň v televizi jsem to neslyšel.

Víte, ať už ve Spojených státech nebo v kterékoliv jiné zemi, první, co poražený kandidát udělá, je, že popřeje vítězi. Očekával bych proto slova typu 'Česká republika má nově zvoleného prezidenta, kterým je Miloš Zeman. Je to náš prezident, já mu blahopřeji a přeji mu, aby uspěl ve svém úřadu.' Ať tam třeba může lámat vzteky tužky, nebo cokoli jiného.

Pokud jde o prezidenty přímo volené lidmi, platí toto pravidlo i ve východní velmoci, v Rusku, kde Vladimíru Putinovi jeho poražení soupeři blahopřáli mezi prvními.

Patří to prostě ke kultuře, je to pro nás nová kultura, takže se mi zdá, že je jí u nás třeba dodat trochu velkorysosti, která mi chyběla. Další chybou po volbách, kterou jsem zaznamenal, je vytýkat něco voličům. Říkat, že Zemana volili ti, co jedí vepřo-knedlo-zelo, ti, co neznají noblesnost. Pravidlo je, že se občanovi nevytýká výsledek voleb, protože je to jeho svobodné právo.

Stejně tak je podle mne chyba říkat 'To víte, volili venkovani a volili chudí a kdekdo… takže co je to za volbu…' nebo udělat petici Miloš Zeman není náš prezident. Je to náš prezident. Také jsem nesouhlasil s mnoha kroky, které dělal Václav Klaus, ale marná věc, je to náš prezident. Podle mne je proto nevkusné a neumím si představit v USA nebo ve Francii, že by někdo podepsal petici: Toto není náš prezident. To prostě nesvědčí o pochopení té nové kultury, která pro nás znamená, že musíme přijmout volbu většiny. Dokonce se mi ani nezdají vkusné ty věty plné kondicionálů, jako 'přáli bychom si, aby dělal něco…', zkrátka, prezident je prezident a budeme soudit podle toho, jaké kroky udělá a nemá smysl v kondicionálu mluvit o tom, co by bylo, kdyby. Byl řádně zvolen, jeho kroky bude veřejnost zcela jistě soudit, stejně jako soudí kroky všech prezidentů České republiky. Podle mne to není věc na zahájení večírku a pití šampaňského, ale beru to jako reálný fakt, takto voliči rozhodli, rozhodla většina. Miloš Zeman je silnou osobností, je to člověk politický a to, že zaujímá postoj politický, se dalo očekávat. Nevím proto, proč to nějakou výkonnou radu ODS překvapuje. On je takový a bude takový. Zaujímal postoje a bude zaujímat postoje.

Jakou má reálnou moc, to je druhá stránka věci, a také bych dal stranou všechny hypotetické úvahy o tom, co bude, ve smyslu, že bude rozkládat politické strany. Víte, politická strana, která je v dobré kondici, nerozloží ji ani Miloš Zeman. Je-li ve špatném stavu, tak ji může rozložit nejen Miloš Zeman. Když je zkrátka strana v dobré kondici, žádný prezident ji nemůže rozložit. A ještě bych připomněl, že rozhodně by se nemělo cokoliv vyčítat voličům. To je asi stejné, jak kdybych vyčítal voličům, že nevolili křesťanskou demokracii.

Moc platné by Vám to asi nebylo…

Ale ani by mě to nenapadlo. Ten den, kdy KDU-ČSL prohrála, jsem rezignoval, protože tak rozhodli voliči a nemá smysl cokoli komukoli vyčítat.

Říkal jste, že v určitém aspektu je pro demokracii ještě důležitější než proces volby prezidenta fenomén amnestie, který se nyní hodně na veřejnosti probírá.

Pro samotný charakter demokracie je podstatně důležitější amnestie. Jestliže podsvětí ví o obsahu amnestie, na které činy se bude vztahovat, je něco špatně. Vzpomeňte si například na Miroslava Vlastníka z kauzy vytunelovaných fondů Trend, který se v prosinci vrátil do republiky, aby byl zatčen. Vrátí se z ciziny a nechá se zavřít na několik dnů, protože ví, že bude osvobozen, to je velice vážné. Připomnělo mi to vtip, kdy pan Roubíček volá pana Kohna do Ameriky, aby přijel zpátky. Ten mu říká: nepřijedu, vy tam máte ten třídní boj. Roubíček na to: ty tři dny to vydržej. To je přesně o tom, že ten člověk ví, že to ty tři dny vydrží, a že bude omilostněn.

Takže podsvětí ví to, co nám říká, že neví premiér, neví to prý ani vláda, dušují se předsedové všech parlamentních stran, stejně jako Karel Schwarzenberg a Miroslav Kalousek, Karolína Peake, Petr Nečas a další. Prý to podepsali jako vláda a přitom nevěděli? Jak to, že v takovém případě to ví podsvětí? A proti tomu, věřte, volba prezidenta bledne. Protože není přece možné, aby podsvětí vědělo, co je obsahem amnestie prezidenta republiky. To jen vyvolalo spekulaci, kdo tu amnestii připravoval, zda to nebyli advokáti lidí, kterým hrozily vážné tresty. My ale můžeme jen spekulovat, protože ve skutečnosti nevíme, jak to je. Oni to nerozkryli.

TÉMA: Amnestie

Co lze proti tomu dělat?

Podle mne je třeba podat žalobu na prezidenta republiky a podat žalobu k Ústavnímu soudu ČR, aby to právě Ústavní soud rozřešil. Pokud jde o odsouzení za velezradu, tak rozhodnutí podle tohoto zákona obsahuje tři prvky. Ten první je, že prezident přichází o svůj úřad, což už je vlastně v tomto případě teoretická otázka, protože mandát prezidenta Václav Klause končí. Pokud jde ale o druhý prvek, pak už ten mandát nemůže nikdy nabýt. Podle naší Ústavy totiž prezident nemůže být zvolen vícekrát jak dvakrát po sobě, ale neříká, kolikrát může být zvolen celkem, což může být třeba pětkrát. Podobně jako prezident Putin měl přestávku na jedno období, a pak byl znovu zvolen. Třetí bod už je částí rozpočtovou, protože prezident ztrácí nárok na 100 tisíc korun měsíčně, auto, řidiče a ochranku, kterou má jinak na doživotí. Nemluvím o tom proto, že bych byl nějaký pomstychtivý, ale společnost musí říct, že demokracie má svoje pevné hranice a že žádný prezident nesmí v budoucnu udělat takovou amnestii.

Kdo vlastně může podat tuto žalobu?

To mohou jedině senátoři. Senát je k tomu oprávněn. A pokud to Senát neudělá, tak rezignuje na svou kontrolní funkci a říká občanům: tak jsme si zanadávali po česku, jak je ta amnestie hrozná, a nic jsme s tím neudělali. Ale za tuto amnestii musí nést někdo odpovědnost, protože to, co se stalo, se prostě nesmí opakovat. Já jsem si kvůli tomu dokonce nastudoval Husákovu amnestii z roku 1989, amnestii Václava Havla z ledna roku 1990 i z roku 1993 ke vzniku státu. To byly úplně jiné typy amnestií.

V jakém směru?

Husákova amnestie propustila všechny, kdo byli zavřeni za typické socialistické trestné činy. Například hanobení představitelů světové socialistické soustavy, nebo nedovolené podnikání, rozvracení socialistické republiky, ale všechny ty trestné činy jsou přesně vyjmenovány a byly to trestné činy, které byly spáchány pouze v socialistickém státě.

To byla ta amnestie z 15. prosince 1989?

Ano, tehdy se na této amnestii dohodli zástupci Občanského fóra a prezidenta Gustáva Husáka. Nato přišla Havlova amnestie, a ta propustila hodně lidí, ale pozor, vyloučila trestné činy vraždy, znásilnění a řadu závažných trestných činů. Takže výroky o tom, že Havel pustil vrahy, neobstojí, protože byli z amnestie vyloučeni. A také často není zohledněna skutečnost, že šlo o 23 tisíce osob z celého Československa, tedy z 15 milionů obyvatel, a ne z 10 milionového státu. Z České republiky jich bylo 15 tisíc. (Poslední amnestie prezidenta Václava Klause pustila přímo z vězení přes 6 tisíc vězňů, rozhodnutí prezidenta se však dotkne i dalších zhruba 14 500 osob podmíněně odsouzených s probačním dohledem, a dalších lidí. S veřejnými pracemi a domácím vězením půjde vcelku asi o 32 tisíce osob. - pozn. red.)

Havlova amnestie ke vzniku českého státu se týkala méně závažných trestných činů. Přesněji neúmyslných trestných činů do 3 let a nedbalostních do 2 let. Klausova amnestie však postrádá vnitřní logiku, protože je v ní ode všeho něco – ze závažných i méně závažných, až po bagatelní trestné činy, nebo dokonce i některé případy, u nichž rozsudek jen nenabyl právní moci. Amnestie nemá logiku, kdo je vlastně propuštěn a co se tím sledovalo. Takže to může budit dojem, a to je skutečně můj dojem, že primárně šlo o ten článek 2, pustit ty pachatele nejzávažnější trestné činnosti a schovat to za křoví celkové amnestie. Nejhorší je, že osoby jako soudce Berka nebo lidi z případu Union banka či H-system už nebude možné žalovat. Bude možné žalovat H-system jako takový, nebo třeba Union banku, která už vlastně neexistuje. Zkrátka ti, co obhajují amnestii a říkají, že je možné podat civilní žalobu, mají pravdu pouze teoreticky. Prakticky to nemá šanci.

A co když Ústavní soud amnestii zruší?

Ano, ta žaloba je podána, ale já jsem skeptik. Myslím si, že je možné, aby soud v té věci rozhodl. Nesouhlasím ale s příznivci amnestie, kteří tvrdí, že Ústavní soud nemůže zrušit amnestii, ale pouze zákon. Já v tom vidím ale jiný problém, a to je problém nerovnosti dopadu. Ti, kteří byli propuštěni, už se nevrátí. Protože nález Ústavního soudu nemůže platit „od počátku“, ale takzvaně od teď (od vydání nálezu) do budoucna. Takže o návratu těch, kdo už jsou venku, nemůže být ani řeči. Takže se jedná o nerovnost. Zde jsem skeptik. Pokud jde ale o vydání nálezu Ústavního soudu. V té žalobě na prezidenta ale skeptik nejsem, protože, opakuji, nejsem pomstychtivý, ale společnost musí dát jasně na vědomí, že nechce, aby se něco podobného opakovalo.

Miloš Zeman prohlásil, že nechce vyhlašovat vůbec žádnou amnestii.

Nemyslím, že je to dobrý výrok. Řeknu vám, kdy je možné vyhlásit amnestii. Stát se například rozhodne, že všichni odevzdají nelegální zbraně a vyhlásí amnestii, která se týká pouze abolice ve věcech nedovoleného ozbrojování, za podmínky dobrovolného odevzdání zbraní a výbušnin nejpozději do takového a takového data. Druhým příkladem je situace, která se uplatňuje v řadě zemí světa, a to v případě dlouhodobých nelegálních migrantů, kterým se může pardonovat nelegálnost pobytu, protože ten člověk už tam fakticky je a řadu let, čímž podporuje buď černou či šedou ekonomiku. Taková amnestie vede k tomu, že ten člověk získá legální pobyt, může veřejně pracovat a platit daně. A nebude mít pro získání občanství překážku v podobě nelegálního pobytu. Poslední argument je fiskální. Formálně to vede státní rozpočet jako pohledávku za lidmi, kteří čelili trestnímu stíhání. Ti lidé už totiž nikdy nezaplatí a státní rozpočet má fiktivní částku v příjmu, ale nikdy ty peníze reálně neuvidí. Vztáhne-li se na tyto lidi amnestie, mohou si najít práci, zkrátka pardonuje se něco, aby se ti lidé mohli zařadit zpět do společnosti, a zároveň zbaví státní rozpočet mnohamilionových fiktivních částek.

Nesouhlasíte tedy s Milošem Zemanem a amnestii byste v určitém rozsahu připustil…

Amnestie, a v tom nesouhlasím právě s Milošem Zemanem, není aktem milosrdenství, ale má řešit nějaký společenský problém. Proto říct, že „amnestie nikdy“ podle mne prostě neobstojí. Může být udělena zřídkakdy, třeba i jednou za století, ale ne nikdy, protože si o ni společenská poptávka prostě řekne. Vemte si, že američtí prezidenti - jak Bush, tak Obama - udělili amnestii přistěhovaleckým Hispáncům, kterým řekli, že kdo je na území USA déle než…, tak se mu to promíjí. Ti lidé tak mohou začít normálně žít, získat občanství a platit daně. A co tak asi s nimi mohou jiného dělat? Nemohou je přece nacpat do nějakých vagónů a poslat zpět do Mexika. To nejde. A tady je ta amnestie velmi vhodný nástroj. Proto s výrokem Miloše Zemana nemohu souhlasit.