Výkonný ředitel Seznamu: Volby bude vyhrávat dobrá internetová strategie

Ve vaší statistice vydané kolem prezidentských voleb zvítězilo jméno poraženého kandidáta Karla Schwarzenberga. Lidé ho jako heslo hledali nejvíce. Nicméně jaké slovo je za vaši šestnáctiletou historii úplně nejvyhledávanější?

Seznam. Ostatně prezidentská kampaň je jedním z příkladů, jak lze vytěžovat data o hledání. Na jednu stranu je to produkt pro uživatele, ale lze ho využít i pro zmapování toho, co je mezi lidmi v kursu. Data okolo prezidentských voleb byla velmi zajímavá.

Na přímé volbě prezidenta se ukázalo, jak se budou volební kampaně přesouvat z reálného světa na internet. Jak to bude podle vás vypadat?

Internet podle mě bude hrát už jen větší a větší roli ve všech volebních kampaních. S televizními debatami prezidentských kandidátů začal na internetu šrumec. Lidé si už v průběhu debat hledali na internetu hesla, o nichž se v diskuzi hovořilo. Ne nadarmo se říkalo, že prezidentu Baracku Obamovi internet vyhrál volby. Otázka zní, kdy se z toho stane standard. Podle mě, soudě dle Schwarzenbergova úspěchu v prvním kole prezidentských voleb, poměrně rychle. Každé další volby bude vyhrávat hlavně internetová strategie. Populace voličů, co se dostávají za hranici osmnácti let a mají právo volit, se bude stále více rekrutovat z řad lidí, co mají už od mala internet za samozřejmé a dominantní médium. Když vidím svého rok a půl starého syna, který spolehlivě vezme do ruky tablet a umí s ním, tak jsem přesvědčen, že pro mladou generaci bude hlavním nositelem informací už jen internet. Budou si tam hledat informace o kandidátech, politických stranách a tak dále. Je to pro lidi vždy jednodušší, vybrat si, co je zajímá, než se nechat zahlcovat předžvýkanými informacemi, které mohou být někdy dost tendenční. Je třeba být jen aktivní. Vedle toho ale internet samozřejmě nabízí i ty předkousané informace.

TÉMA: Přímá volba prezidenta

Debata o tom, jestli internet převálcuje potištěný papír, se vede pořád. Jaký je váš postoj?

S printem to už nebude nikdy tak dobré, jako před lety, kdy měla elektronická média mnohem slabší pozici. Dnes se s tím valná část mediálních domů, která stála a padala na printu, smířila. Skoro bych si tipl, že dnes má každý vedle tisku i digitální podobu. Uvědomili si to. Nespěje to k tomu, že by tisk měl v nějakém krátkém časovém horizontu zmizet ze světa. Jen bude mít výrazně menší objem než kdysi. Možná se specializuje na potřeby lidí, kteří budou hledat jiné tipy zpráv než horké novinky. Třeba delší analýzy či specializovanější články. Horké zprávy se podle mě přesunou na internet. Jestli to bude znamenat, že se v tomto stadiu zastaví, anebo tisk skoná zcela a bude jen internet, to vám dnes nikdo neřekne.

Myslíte si, že se bude zatím menšinový trend placeného zpravodajství na internetu rozvíjet?

My na tom zájem nemáme. V budoucnu asi přibudou některé specializované zdroje informací, které budou zpoplatněny. Není to však o tom, že by se nyní dalo říci, které to budou. Realita je taková, že dnes je zvykem za internetové zpravodajství neplatit. Je nereálné najít za rok důvod, abych jako uživatel za stejné informace platil. Když tam někdo najde přidanou hodnotu oproti dnešku, tak se dá před uživateli obhájit nový produkt, který bude placený.

Nadační fond manželů Livie a Václava Klausových pořádá naučné kursy zacházení s internetem pro seniory. Do jaké míry je to prospěšné?

Nejdůležitější je, jestli se to ten senior naučit chce, protože mu někdo vysvětlí, jaké to má výhody. Pak je dobré, že jsou příležitosti, kde se to může naučit. Znám stovky dobrých a špatných příkladů. Největší motivaci mají ti starší lidé, kteří žijí daleko od svých dětí a rodin. Internet jim stonásobně zjednodušil komunikaci s dětmi a to je výhoda.

Nedávno jsem slyšel jednoho staršího pána s lítostí říkat, že on má na počítači jen Seznam, kdežto na Google se musí chodit dívat k sousedovi. Jak je na tom Česko s internetovou gramotností?

Na to můžeme použít tisíc a jedno kritérium. Podíl v počtu připojených domácností k internetu se v Česku pohybuje nad úrovní šedesáti procent. Nejde o číslo, které by bylo na prvních místech v rámci světa či Evropy. Cesta před námi je ještě dlouhá. Internet táhnou dopředu velká města, kdežto v méně osídlených oblastech jsou možnosti dost omezené. Pokud je dnes běžné konzumovat videa, tedy datově hodně náročné obsahy, tak s mobilním připojením mimo velká města to jde ztuha. Vždyť video je dnes největším tahounem honu za rychlejším připojením. Obyčejné webové stránky bez multimédií nejsou tak veliké a datově náročné, aby tím sprinterem byly. Video se na internetu konzumuje každoročně více a více. Tam míří budoucnost internetu.

Do jaké míry vám dohoda ACTA, kterou USA a další země přijaly, ale Evropská unie prozatím ne, znepříjemnila život?

Protože to padlo, tak moc ne. ACTA byl výstřel, co by zkomplikoval plány všem, co používají internet, ať už na straně uživatelů anebo na straně tvůrců obsahu. Nebyl to však dokument, co by měl nějaký zásadní dopad. S odstupem času se ukazuje, ale bylo to přehlušeno emotivní diskusí okolo toho, že spousta věcí, které ACTA chtěla zavést v národních legislativách, tak už v českém právním řádu v nějaké podobě zaneseny jsou. Pro Česko by to tedy žádný zásadní problém nebyl. Důvod, proč jsem na začátku řekl, že by to komplikace byla, je ten, že ACTA do určité míry překračovala pomyslnou hranici toho, co se považuje ve světě elektronických komunikací za porušování autorských a kopírovacích práv a co je na internetu bráno za běžné. To je třeba řešit velmi citlivě a ne na úrovni národních legislativ či vybraných států po světě. Když se to totiž zavede v části světa a zbytek to bude ignorovat, tak se dostanete do zásadního rozporu, kdy službu, co fyzicky provozujete na serveru v Číně, nemáte šanci ovlivnit, protože tam platí jiná legislativa, ale podnikatel v Evropě se takovým omezením podřídit musí. Paradoxně bude mít pak horší pozici než jeho konkurent v Číně. To je nebezpečí, které je s každou snahou o regulaci nějakých témat v elektronické komunikaci třeba brát velmi vážně. Často se totiž týkají jen té takzvané západní části světa. Bohužel je tu pro nás i ta druhá část světa, neméně nevýznamná, kde fungují jiná pravidla hry.

Myslíte kopírovací eldorádo v Asii, Africe a Jižní Americe?

Možná by se to o některých vybraných zemích dalo říci. Když se tam nic nezmění, tak bychom si jen tady zhoršili pozici a vlastní podnikatelské prostředí. To přeci nedává smysl. My si máme tady doma pomáhat a podmínky srovnávat, ne ty nůžky ještě více rozevírat.

Nicméně jak vám vyhovuje stávající autorský zákon v Česku?

Není úplně nejnovější a v některých směrech nereflektuje reálie roku 2013 a nástupu elektronických komunikací. Jestli se nepletu, tak se v tuto chvíli chystá nějaká novela autorského zákona, která možná část věcí posune do jednadvacátého století. Uvidíme, jak se to bude vyvíjet, ale rezervy jsou určitě i v českém právním řádě. Jeden konkrétní příklad za všechny. Jde o distribuci digitální hudby a to, co je dnes ještě legální a co už není. Nekonečné debaty, jestli stávající model, jak funguje třeba server Uložto.cz a jemu podobné servery, je v Česku jen na hranici zákona anebo už za ní. To jsou věci, na které stávající autorský zákon či další právní předpisy neumí jednoznačně odpovědět a je na čase se tomu věnovat.

Do jaké míry jsou u nás tedy pro internetové podnikání vytvořeny legislativní podmínky?

Rozhodně by to mohlo být lepší. To, co nám chybí, ale začíná se napravovat, je přístup Česka k problematice digitální ekonomiky. Jde o relativně čerstvé téma. Když se podíváte na úroveň Evropy, kde na to existuje samostatný direktoriát, tak v Česku jsme v roce 2004 s velkou slávou zrušili ministerstvo informatiky a agenda, kterou by mělo na starost, se poté rozprchla na všechna možná ministerstva a každé ministerstvo k tomu přistupuje po svém. Když něco řešíte, co spadá pod ministerstvo vnitra, tak je to vyhodnoceno jinak, než když se toho potom ujme ministerstvo průmyslu a obchodu. Vyhodnocuje se to špatně a není zde žádný jednotící prvek. Přes ministerstvo informatiky by právě digitální ekonomika mohla být řešena koncepčně.

Můžete být ohledně digitální ekonomiky konkrétní?

Je zde zákon o loteriích, jenž se novelizoval od nového roku. Věc, která způsobila všem podnikatelům, co dělají v Česku digitální či reklamní byznys problémy, protože jim novela de facto zakázala brát peníze za marketing od zahraničních společností, které nejsou jako české sázkovky u nás registrovány, či zde nemají pobočku. Konkrétně třeba firmy jako B-ewin a další registrované v zahraničí se najednou dostaly do situace, že začaly být Českem považovány za nelegály pokavaď u nás marketují a propagují. Nelogičnost pramení v tom, že pokud jen českým firmám zakážete brát peníze od zahraničních, tak jsou zde nadnárodní korporace, co jsou na českém internetu vidět stejně jako Seznam.cz a ty fungují bez omezení. Tuzemské firmy to poškozuje. Jediné funkční řešení je cenzura, kterou ale nikdo rozumný nechce. Tudíž jsou čeští podnikatelé tlačeni k tomu, aby své podnikání odsunuli za hranice anebo k boji za své podnikání. Stejně se můžeme bavit o novém zákonu o kinematografii, kde je podobný problém. Chceme zpoplatnit do fondu české kinematografie ty, co provozují placené video na internetu. Rozumím tomu, že kamenné půjčovny přechází na internet a měly by do fondu kinematografie odvádět peníze. Provozovatel papírově usídlený v Česku odvádět bude. Ale co jiný, který má podnikání provozované z ciziny? Přitom jsou oba pro českého uživatele na internetu úplně stejně dostupní. To jsou zásadní výhrady, které když budou tři, tak se ještě nic zásadního neděje, ale když jich bude třeba osm, tak odtud podnikatelé začnou utíkat a Česko na tom bude bito.

Takže jako se francouzský herec Gérard Depardieu chce odstěhovat do Ruska, tak byste tam v případě takové legislativní pohromy odjeli za ním?

Nic takového nechystáme, ale je pravda, že v některých věcech by bylo výhodnější provozovat naše podnikání z jiné země než je Česká republika. Naopak se snažíme tuzemské prostředí kultivovat, být v kontaktu s úředníky a vysvětlovat jim dopady jejich nařízení. Účastníme se všech diskusí o problematice současné legislativy. Tak, abychom upozorňovali, co to může znamenat v měřítku digitální ekonomiky, kterou se zde od roku 1996 zabýváme. Jsme největší v Česku a chápeme i naši odpovědnost v tomto směru. Snažíme se proto zasahovat do rozhodovacích procesů tak, aby některé zamýšlené novely tuzemskou digitální ekonomiku nepoškodily.

A daří se lobbovat za nové zákony na poli digitální ekonomiky?

Neřekl bych lobbovat, protože to není naším cílem. Spíše se snažíme vysvětlovat, co funguje, co ne a proč to na internetu musí být zařízeno jinak. Posun je zřejmý. Když se dnes kouknu na přípravu digitálního Česka, které je v podstatě před vládou, a mělo by být schváleno, tak je to vlastně druhý dokument od zrušení původního ministerstva informatiky, který vykopává, co pro Česko v této oblasti je a není zajímavé řešit. Třeba se tam píše, že chceme podporovat rozvoj vysokorychlostního internetu, protože si v republice uvědomujeme, že podpora tohoto segmentu podpoří růst digitální ekonomiky a HDP. To jsou pozitivní kroky, ale mohly se dít o čtyři roky dříve. Na druhou stranu díky za to a jde o světlo na konci tunelu, jemuž věřím.

Lidi se bouří proti všemu, každý den se píše o jiné korupční kauze, o neschopnosti naší vlády už si mňoukají i kočky na střeše. Do jaké míry hraje do karet vašemu vyhledavači nejistá současnost?

Jsme apolitická společnost. Jedna věc je nějaká nálada a jiná věc zdravé podnikatelské prostředí. Ano, změny kolem DPH na konci roku, v nichž nebylo do poslední chvíle jasno, co znamenají, příliš nepomohly. Každý měl připravené dvě varianty a zbytečně. Nicméně to není o tom, že bychom tady mlátili hlavou o zeď a řvali, že tudy už cesta nevede, tak to ne. Jsou lepší a horší roky, což je všude na světě stejné.

Jak si Seznam stojí, co se týče národních vyhledavačů?

Nejsme jediní na světě, kteří by měli tu ojedinělou pozici, že dominují na domácím trhu. Vedle Česka jde ještě o Rusko, Jižní Koreu a Čínu. Některé jmenované státy k tomu mají spíše politické důvody, než že by to bylo díky regulérní hospodářské soutěži. V Česku nicméně můžeme být pyšní a hrdí na to, že se Seznamu daří od roku 1996 stále držet pozici domácí jedničky.

Nicméně v konkurenčním boji mezi vámi a Google jde do tuhého. Jaké jsou vaše zbraně?

Vyhýbám se slovu boj. V tomto kontextu se mi prostě nelíbí. Je to přirozená soutěž dvou firem, které se pohybují na stejném poli. Seznam je hráč český, orientovaný na tuzemský trh, a Google je nadnárodní společnost, která má Česko jako jednu z mnoha zemí svého portfolia. Každý máme trochu jinou strategii danou velikostí a specializací a každý to děláme trochu jinak. Seznam.cz je orientován jen na potřeby českého uživatele. Snažíme se klientovi a uživateli zpřístupnit, co potřebuje, co mu může pomoci a hledáme řešení tomu určená. Konkurence nadnárodního typu své produkty primárně navrhuje pro mnohem větší počet uživatelů, kteří budou mít vždy různé potřeby a Česko je pro ně malý trh. Ve spoustě věcí máme tudíž velkou výhodu.

Google chodí s novými a novými inovacemi a podle zlých jazyků vy jen podle nich opisujete. Co řeknete k této výtce?

Nemohu s touto tezí souhlasit, protože jde o strašně účelový pohled na to, co se na internetovém trhu děje. Stejně tak bychom mohli obviňovat i další nadnárodní hráče, jako Yahoo či Facebook, kdo od koho co okopíroval a kdo co přinesl jako první. Na internetu to funguje jinak. Máte uživatele, pro něž se snažíte najít nejlepší řešení. Jestli to znamená, že půjde v danou chvíli o podobnou věc, s níž pracuje konkurent, stát se to může. Tady ale nejde o kopírování, ale o inspiraci k vytvoření nejlepšího produktu. Jedná se o zlepšování věcí, které už na světě existují. Jako nemá cenu stále vymýšlet kolo, tak nemá cenu říkat, že někdo vymýšlí na internetu převratné zlepšováky a ostatní ho kopírují. Každý se v daném roce učí z toho, co už existuje a posouvá věci kupředu.

Můžete uvést příklad vašeho zlepšováku, který zatím nesnese srovnání?

Tak třeba Mapy.cz. Je pravda, že Google má mapy taky, ale podívejte se na naše turistické mapy, turistický plánovač a spřízněné inovace. Ty najdete jen na Seznamu. Nejde o žádné kopírování, ale o to, že mapy děláme s cílem a vizí, že užitečnější budou, když budou obsahovat tyto konkrétní funkce. Turistika je totiž v Česku dost rozšířená a to, co funguje u nás, nemusí fungovat jinde. Právě v tom je výhoda lokálních hráčů, co se specializují na výrazně užší trh a mohou si dovolit dělat věci, které by se v globálním měřítku nevyplatily.

Nezkoušeli jste nabídnout jedinečné řešení turistických map někam do zahraničí?

Ne, tady to v tuto chvíli nepotřebujeme. Třeba na hledání zahraničních webů jsme po určitou dobu využívali externí hledání přímo u Google a pak se spolupráce navázala s Microsoftem. To je třeba příklad zahraniční spolupráce, kterou používáme. Co se týče hledání na českém internetu, tak tam věříme vlastní technologii, která v Seznamu od devadesátých let postupně vznikala. Věříme, že je pro tuzemské hledání lepší, než technologie, kterou můžete pořídit od zahraničních konkurentů.

Kolik lidí, co si v Česku koupí počítač, bude mít jako vyhledávač nastavený Seznam?

Nemám v ruce přesné číslo, kolik jich je takto přednastavených. Samozřejmě spousta dohod na úrovni nadnárodních výrobců počítačů je o tom, že v rámci prohlížečů jsou přednastaveny určité aplikace a vyhledávací portály. Mám radost ze statistiky, jak je to nastaveno doopravdy, ať už na základě přednastavení nově koupeného počítače anebo díky uživatelově dobrovolnému nastavení. Dnes stále platí, že více jak polovina české populace má ve svém počítači stále jako domovskou stránku Seznam.cz a více jak devadesát procent populace navštíví každý měsíc nejméně jednou nějakou z našich služeb. To je číslo, které už těžko může být lepší. A to nejsou žádné naše odhady, ale čísla z oficiálního měření Netmonitoru, které se návštěvností webů v České republice zabývá.

Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.