O co přesně jde ve sporu rady s vedením Ústavu pro studium totalitních režimů?

Spor má několik dimenzí. Jednou ze zásadních věcí je celková koncepce ústavu, kde je relativně velký nepořádek v projektech, které mají zkoumat minulost. Absentuje základní koncepce, která by těm projektům dávala nějaký řád. Projekty jsou přerušovány, v ústavu je velká fluktuace zaměstnanců, lidi odcházejí, a když nám pan ředitel předloží seznam projektů, tak se v něm objevují lidi, kteří už nejsou několik let v pracovním poměru. Projekty končí tím, že někdo z ústavu odejde. Ve hře je také otázka vzájemné důvěry, komunikace mezi radou a vedením ústavu vázne, mám pocit, že se pan ředitel rozhodl s námi nějakým způsobem bojovat. Moc tomu nerozumím.

Rada prý chce, aby se ústav nezabýval odhalováním totalitní minulosti z archivů StB a KSČ. Jsou liché obavy, že rada chce posunout činnost ústavu někam jinam než dnes?

Částečně liché nejsou. Já prostě přicházím s jinou představou Ústavu, já chci, aby zkoumal minulost v celé své celistvosti, to znamená, aby se zkoumaly i další věci, nejen činnost StB a KSČ, ale například i spolkový život, témata jako žena za normalizace, propaganda, abychom tehdejší společnosti podchytili v širším celku. Můj zájem je zkoumat minulost v širších souvislostech, nikoli jen výsekově nějakou drobnou činnost. Tam tedy určitý rozdíl v koncepci je, pan ředitel ji nesdílí, což já respektuji, ale v tom je právě zásadní problém, protože činnost ústavu a jeho směřování podle zákona definuje rada.

Já myslela, že ji definuje především zákon. Neprosazujete jinou koncepci, než pro kterou byl ústav zřízen? Má přece především zkoumat archivy StB, antidemokratickou činnost orgánů státu, KSČ, dokumentovat odboj proti totalitnímu režimu, nacismu i komunismu, analyzovat a zpřístupňovat archivní dokumenty široké veřejnosti. Kdyby zkoumal široké souvislosti, nesuploval by činnost jiných institucí, které se novodobou historií mají zabývat?