Režisér, který šéfoval komunistům: Havel mě nezajímá, vždyť jen plnil zadání jiných

S jakými pocity jste uvítal nového prezidenta Miloše Zeman a co od něho očekáváte?

Je potřeba brát v úvahu pravomoci, které prezidentovi stanovuje ústava. Miloš Zeman je obratný rétor a myslím si, že může více komunikovat s parlamentem. Tedy, že nebude jen používat veta, ale bude nejdříve chtít parlament a vládu přesvědčit. To je sice možné, ale řekl bych, že ta parlamentní smečka si nenechá nic vzít. Když si něco myslí, prezident může říkat, co chce, ale parlament a koalice se prosadí, co chce.

Nemyslím si, že manévrovací prostor prezidenta je příliš velký. Oproti Václavu Klausovi bude Miloš Zeman samozřejmě v mnoha věcech rozdílný. Už třeba pověsil na Hradě vlajku Evropské unie. To jsem si hned řekl, že si raději vyberu nějaké peníze z banky, kdyby nás náhodou někdy potkal scénář z Kypru a náhodou se v parlamentu nehlasovalo, že mi zdaní to, co jsem si vydělal a dají to bankéřům na hraní.

Takže Zemanův přístup vůči EU vám asi moc nesedí…

Politika Václava Klause vůči Evropské unii mi připadala daleko správnější. Hlavně v tom, že Klaus trval na určitých demokratických principech, protože EU je postavena na nedemokratických principech. Jako volič nemáte prakticky žádnou moc, vždyť český parlament musí schvalovat směrnice přijaté v Bruselu.

Nedávno jsem četl, že řady bruselských úředníků mají větší plat než německá kancléřka Merkelová. Takže kapři si sami rybník nevypustí. Já bych jim ho vypustil rád, a kdyby existovala možnost jak z EU vystoupit, velmi bych to uvítal.

Miloš Zeman se bude pokoušet o konformní evropskou politiku, podobně jako dlouhodobě sociální demokracie. To je cesta, která měla jiné příčiny v době vzniku, kdy byl tento projekt vymýšlen, aby pacifikoval Německo. Dneska se z toho vyvinulo monstrum, kde lidé bez odpovědnosti vymýšlejí zákony. Politika se stává věcí úředníků, kteří mi nařizují. Připomíná to totalitní strukturu, která vládne příkazy a je neodvolatelná.

Jak vidíte zahraniční politiku ministra Karla Schwarzenberga a jeho orientaci v této oblasti?

Určitě by bylo správné reorientovat ekonomiku na technologicky náročné trhy, protože jen to je schopné pozvednout technologicky zaostávající ekonomiku a dostat ji na úroveň západních zemí. Evidentním omylem na počátku devadesátých let bylo, když dvojice Havel a Dienstbier zlikvidovala zbrojní průmysl.

Buď to bylo naivní gesto, anebo úlitba zbrojařským firmám, které vstoupily na trh. Dneska vidíme, že produkce zbraní a jejich prodej vyspělými západními státy, s nimiž jsme v jedné alianci, je na špičkové úrovni. My jsme se toho zbavili humanitárním gestem.

Když v pohledu na prezidenta Zemana vynecháme EU, tak třeba krátce po nástupu do úřadu začal prosazovat Vladimíra Remka jako velvyslance do Ruska. Co na to říkáte?

Vladimír Remek má v Rusku vynikající kontakty a úctu. Když tu byl na návštěvě americký kosmonaut, s Remkem komunikoval jako rovný s rovným. Neptal se ho, za jakou stranu je v Evropském parlamentu a vnímal ho jako partnera. V Rusku je jistě vnímán velmi pozitivně, těžko tam někdo může udělat víc, než on.

Dá se tento prezidentův krok vysvětlovat i jako jeden ze signálů, že bude v zahraniční politice hledět hlavně na národní zájmy, než na situaci někde v Tibetu, což českým lidem žádná pracovní místa nepřinese?

To nemohu komentovat moc odborně, ale já na vysoké škole přednáším, že 80 procent toho o dnešním světě víme z médií a asi jen 20 procent známe z vlastní zkušenosti. My se často vyjadřujeme k věcem, které jsou tisíce kilometrů vzdálené, a známe o tom jen údajná fakta, která si přečteme v novinách.

Třeba když v Číně byla naposled jako ministryně zahraničí Hillary Clintonová, chovala se v otázce lidských práv velmi opatrně, protože věděla, že Čína je největším držitelem dolarových rezerv. My jsme malá země a musíme se to respektovat.

Zmínil jste Hillary Clintonovou. Jak vidíte dnešní Ameriku a její činnost v zahraničí?

Značně se mi nelíbí, že Spojené státy nastoupily politiku bombardování Jugoslávie. Za normálních okolností, které přišly po druhé světové válce, takoví lidé končili u Norimberského tribunálu. Třeba lidé jako byl Richard Holbrooke, který je už na pravdě boží, nebo možná spíše v pekle, to já nevím. Těch mrtvých jugoslávských civilistů ale bylo velmi mnoho.

V Norimberku se to posuzovalo jako zločiny proti míru, ale můžu to já sám říkat i ostatní říkat stokrát, ale USA si stejně budou dělat, co chtějí. Nebo někteří říkají, že je třeba zvát dalajlamu a meditovat s ním. Tak pokud není státním zájmem, abychom se všichni stali buddhisty a koupili si modlící mlýnky, tak k tomu nevidím důvod.

Což je obecně směr, který razí dnešní moderní západ, když tedy mluvíme o napadání samostatných zemí a selektivní podpora lidských práv…

Však se podívejme na Libyii. Vůdci západních zemí jako Francie či Itálie se nejdříve s Kaddáfím kamarádili, dávali mu vyznamenání a objímali se s ním, a jak nakonec dopadl…

Dnes vůbec přestaly platit dohody, které tu platily po staletí, tedy že suverenita zemí je nedotknutelná a nyní, když máte dostatek zbraní, můžete se dělat, co chcete. Nelíbí se vám vůdce v nějaké zemi, vymyslí se tam vzbouřenecké hnutí, a pokud ta země neposlechne po dobrém, pošlou se tam bombardéry a případně se tam pak ještě vysadí kontingent amerických vojáků. Třeba taková válka v Iráku byla postavená na lži, žádné zbraně hromadného ničení se tam nenašly, stálo to životy statisícků Iráčanů…

Svět přestal být idealistický, stal se naprosto cynickým. Jsme v absurdním světě, kde válka je mír a mír je válka, jak to předpověděl Orwell.

Mluvili jsme o Miloši Zemanovi a Václavu Klausovi, tak bych se na závěr zeptal na Václava Havla. Jak jeho činnost hodnotíte?

Moc jsem ho nepochopil. Myslím, že asi směřoval k nějaké jiné kariéře, než v které skončil. Možná směřoval k nějaké celoevropské kariéře, kde si myslel, že právě podporou těch velmocenských stanovisek získá kreditibilitu a třeba se stane evropským prezidentem.

Jinak si to neumím vysvětlit, protože člověk, který o sobě říká, že vyznává humanismus, by asi neuvažoval o „humanitárním bombardování“ a rozhodně by to nepodporoval. Nebyl by asi u výzvy k útoku na Irák. Stal se z něho válečník. Zda to dělal z důvodu, že ve svém věku ztratil náhled, nebo proto, že vzhlížel k mezinárodní politické kariéře, to nevím. Václav Havel pro mě tím skončil. Zajímavý pro mě byl před rokem 1989. Pak se stal pro mě nezajímavým politikem, který plní zadání, jež mu někdo dává.

Kdo je Jiří Svoboda? (zdroj: Wikipedie.cz)

Od roku 1975 do 1989 byl členem KSČ, poté až do června 1993 členem KSČM. I. sjezd KSČM v říjnu 1990 ho zvolil předsedou strany. Jeho volba měla vyjádřit posun komunistické strany k reformám a oslovit širší voličskou veřejnost.

Ve volbách roku 1990 zasedl do české části Sněmovny národů Federálního shromáždění ČSFR (volební obvod Praha) za KSČ (KSČS), která v té době byla volným svazkem obou republikových komunistických stran. Po jejím postupném rozvolňování se rozpadla na samostatnou stranu na Slovensku a v českých zemích. V roce 1991 proto Svoboda přešel do poslaneckého klubu KSČM.

Ve volbách roku 1992 přešel do Sněmovny lidu, kam byl zvolen za KSČM, respektive za koalici Levý blok, kam KSČM přistoupila. Ve Federálním shromáždění setrval do zániku Československa v prosinci 1992. Po volbách roku 1992 byl až do zániku ČSFR členem předsednictva Federálního shromáždění.

5. prosince 1992 byl pravděpodobně v souvislosti se svou politickou činností napaden neznámým maskovaným atentátníkem. Krátce poté ho II. sjezd KSČM znovu zvolil předsedou (Svoboda nebyl sjezdu v důsledku zranění po útoku přítomen). V této době ale uvnitř strany zesilovaly spory mezi konzervativním a reformním křídlem. Svoboda coby reformista navrhoval výrazné změny v programu strany, včetně změny jejího názvu (navrhoval varianty pojmenování Strana demokratického socialismu, Strana radikální levice nebo Strana demokratické levice). Konzervativní skupina ale tyto záměry odmítala.

Do KSČM znovu vystoupil Miroslav Štěpán a konzervativci založili počátkem roku 1993 platformu Za socialismus. Svoboda na tyto aktivity reagoval materiálem Strana na rozcestí, v němž konstatoval, že slovo komunistická je zdiskreditováno a pokračující příklon ke komunistické ideologii může ztížit v budoucnu vytvoření levicové vlády v České republice. Měření sil mezi oběma názorovými tábory mělo vyvrcholit v červnu 1993, kdy se konal v Prostějově III. sjezd KSČM. Krátce předtím proběhla v KSČM anketa o změně názvu, v níž převládli stoupenci zachování stávajícího jména. Svoboda proto ještě před sjezdem rezignoval na předsednickou funkci. Vzhledem k rozporům s částí členské základy rezignoval v červnu 1993 na členství v KSČM.

V roce 1996 neúspěšně kandidoval do senátu na Praze 2 jako nestraník za SDL.

V letech 1999 až 2003 přednášel na FAMU. Od roku 2006 působí na Univerzitě Jana Amose Komenského