Jiří Navrátil byl pak zařazen do pracovních oddílů nazvaných Organizace Todt. Brzy ale uprchl a až do konce války se skrýval. Přitom se plně věnoval ilegální činnosti. V květnu 1945 - tedy právě před 68 lety - se aktivně zúčastnil Pražského povstání. Není snad vhodnějšího dne, ve kterém by ParlamentníListy.cz tohoto muže nepožádaly o vzpomínky...
České Květnové povstání vypuklo za tak špatné strategické situace, ve které nebylo za celou 2. světovou válku žádné jiné protiněmecké vystoupení. Zatímco třeba v Miláně a Varšavě byla fronta vzdálená jen pár kilometrů, v případě Prahy se jednalo o celé stovky kilometrů. O čem to podle vás vypovídá? Mělo vůbec nějaký smysl, nějakou cenu?
Přesně vzato to tak nebylo. Ve Varšavě vypuklo povstání, když už Rudá armáda stanula na druhém břehu řeky Visly. Povstalci nemohli tušit, že sovětské velení klidně vyčká, až je Němci udusí v krvi a pro budoucnost Polsko zbaví nejodhodlanějších zastánců svobody a demokracie. Byla to vlastně jakási obdoba Katyně jinými prostředky.
Další rozhovory ParlamentníchListů.cz čtěte ZDE
Pokud jde o Pražské povstání, spojenecká fronta nebyla vzdálena stovky kilometrů, Američani se dostali až do Plzně a zastavili se u Rokycan. Jako spojka jsem dorazil do záložního štábu v paláci Koruna náhodou právě tehdy, když se jeho velitel legionář generál František Hrabčík loučil s americkými důstojníky. Dostali se z Plzně do Prahy bez obtíží a on s nimi za velitele povstání gen. Kutlvašra jednal o americké vojenské pomoci. Američani přijít nesměli, to je známá historie - a vlastně i jakási obdoba mnichovské dohody mezi jinými partnery a jiným způsobem.
PROHLÉDNÉTE SI FOTOGALERII Z UCTĚNÍ UDÁLOSTI dne 5.5.2013
Fotogalerie: - Pražské povstání
Povstání podle mě vypovídá hlavně o tom, že když vzhledem k mezinárodní situaci Češi nemohli bojovat v roce 1938, šli do boje hned, jakmile to bylo možné.
Ptám se proto, že se v poslední době čím dál častěji vyskytují hlasy přepisovačů dějin, placených z Německa, Maďarska nebo Rakouska, podle kterých Češi byli jen zbabělci, co celou válku mlčeli a ohýbali se, pak na poslední chvíli fanfarónsky vystrčili růžky a ty desetitisíce mrtvých během největších bojů na našem území od třicetileté války jsou jen naše vina. Jak mi ale řekl před časem zesnulý válečný veterán plukovník Horal, Češi prostě museli proti Němcům vystoupit, aby sami ze sebe smyli hanbu ze zrady Anglie a Francie v Mnichově, pomstili své zavražděné a aby si sami sebe mohli vážit. Souhlasíte s tímto názorem?
Na tento námět už bylo vybojována spousta bojů – slovy i písmem. A ještě bude. Plukovníka Horala jsem znal, vyprávěl mi svá různá dobrodružství. V něčem jsem s ním souhlasil míň a v něčem víc – jako právě v názoru na smysl povstání.
Jak jste prožíval Květnové povstání v Praze? Byl jste zapojený do odboje už před ním? (Skauti ze Zpravodajské brigády například spolupracovali s paraskupinou Platinum-Pewter, pozn. red.).
Zpravodajskou brigádu založilo sedm starších skautů z pražské Vodní Pětky (v muzeu na Kampě právě probíhá výstava k sto letům jejího trvání). Nakonec dosáhla počtu přes sedm set bojovníků rozdělených do čet a rot a cvičených československými důstojníky – a Němci ji nikdy neodhalili. Celou válku také zasílala do Londýna zpravodajské informace. Skauti totiž dovedli držet jazyk za zuby. V Pražském povstání ZB vystoupila jako ukázněný ozbrojený útvar a kromě jiného střežila Českou národní radu. Velice si vážím vyznamenání, které mi ZB udělila, jejím členem jsem nebyl, byl jsem jedním z vedoucích ilegálních skautských oddílů, které tajně pracovaly v různých sportovních klubech a hlavně v Klubu českých turistů - jediném českém celostátním sdružení, které Němci kupodivu nezrušili. Skautský svaz Junák zrušil sudetský Němec, nacistický „státní ministr“ K. H. Frank dne 28. října 1940 - snad vůbec jako první.
Zpočátku tu šlo jen o vzdor „nenechat si to líbit“. Začalo to být vážnější, když se nacisti rozhodli „vést mládež v duchu Nové Evropy“ a nařídili tzv. povinnou službu mládeže. Tu se podařilo dokonale rozložit. Bylo by to dlouhé vypravování a vydalo by na celou knihu – možná ji jednou napíši. Nakonec se i mladší skauti v oddílech čili „skupinách KČT" věnovali vyhledávání všech možných německých bodů a zařízení, jejich zjištění jsme pak předávali českým důstojníkům. A připravovali svou činnost v povstání. Mluvím stále o Praze, tajné skautské oddíly ovšem působily všude v tzv. protektorátu, například na Moravě zas pomáhaly partyzánům v Beskydech – šest skautů za to nacisti popravili. Skautské oddíly působily i v čs. vojenských jednotkách v Anglii, jeden byl dokonce v Šanghaji atd. O tom všem skoro nikdo nic neví, komunisti jakoukoli zmínku o jiném odboji než komunistickém tvrdě potlačovali. A skautské hnutí opět zakázali a tvrdě pronásledovali.
Jaký je váš nejsilnější zážitek z květnových bojů v pražských ulicích?
Bude to asi vypadat hloupě, ale nejsilnější zážitek jsem zažil už 4. května. Šel jsem z ulice 28. října na Národní třídu, když tu se najednou z balkónu paláce Adria rozvinula veliká československá vlajka – zřejmě ji tam ukrývali celá ta léta… Všichni kolem stáli a chtělo se jim brečet a smát se – chvíli bylo úplné ticho...
Války jsou mládeži přístupné a skauti měli žel i mrtvé. Nedaleko od Adrie se pak tři dny nato udála druhá nezapomenutelná vzpomínka – i když jsem to tenkrát netušil. Braťka mě poslal s nějakým poselstvím do Dejvic a mého dobrého přítele, kapitána 13. vodáckého oddílu Hugo Sedláčka někam jinam. Šli jsme kus cesty spolu a rozešli jsme se na rohu Národní třídy a Perštýna. Podle svého starého zvyku, který jsme měli už dlouho předtím, jsme se rozloučili dvouverším anglického básníka Byrona: „Nuž, sbohem buď – a jestli navždy, tak navždy sbohem buď !“. A on pak druhý den padl.
Reagoval jste tedy na volání z Československého rozhlasu?
Ano. Povstání vypuklo asi o dva dny dřív, než plánovali vojáci, na něž jsme byli napojeni. Jakmile se ozval svobodný Československý rozhlas, šel jsem - jak bylo určeno - na prozatímní skautské velitelství, nejvyšší v Praze přítomný činovník Junáka Jaroslav Novák – Braťka je zřídil ve Školské ulici v tiskárně Kobes. Byla tam i možnost tisku, telefony apod. Představovali jsme si, že skauti vystoupí jako jeden útvar pod jedním vedením (jako ve Varšavském povstání polští harceři – knížka V rozbořeném domě, kterou o nich napsal V. Dobraczynský, byla přeložena i do češtiny). Gen. Kutlvašr však rozhodl, že se mají přidat k jednotlivým velitelstvím ve svém okolí – jedna družina z oddílu, který jsem vedl, tak působila na obvazišti v Libni, V. Jakoubek - Grizzly pomáhal vlasovcům a Jan Ryšavý – Rýša byl nejmladším z vyznamenaných za boj o budovu rozhlasu. Celé Pražské povstání bylo řízeno telefony a rozhlasem, ale i tak na barikádách byly zapotřebí spojky.
Co jako válečný veterán říkáte omluvě premiéra Petra Nečase tzv. sudetským Němcům za jejich odsun, pronesený nedávno ze zcela zjevných zištných - obchodních - důvodů. Část válečných veteránů chce kvůli tomu nyní podepsat petici za Nečasovu demisi. Když slyšíte takové vystoupení našich vrcholných politiků, které mimochodem odsoudil i současný prezident Miloš Zeman, nemáte jako aktivní protiněmecký odbojář pocit, že jste vlastně bojoval ve válce zbytečně? Že to byli vlastně Němci, kdo tu válku vyhráli, když nyní poroučí celé Evropské unii?
Nesouhlasím s označením „válečný veterán“. Je víc než okázalé, a nadto musím ke své hanbě přiznat, že jsem v povstání ani jednou nevystřelil. Proč někdo stále tvrdí, že Češi jsou zbabělci, netuším - každý asi soudí podle sebe. Jisté je, že se většinou nepouštějí do beznadějného boje. Polská jízda dokázala tasit šavle a zaútočit na útvar pancéřových aut s kulomety. Do toho by se asi většina Čechů nepustila. Desetimilionový národ si něco takového ani nemůže dovolit – i kdyby Němci a Sověti společně zabili deset milionů Poláků, stále by tu třicet milionu zůstalo. Nicméně: Naši legionáři, vojáci nastupující v mobilizaci, západní letci, dobrovolníci v Buzuluku, obránci Tobruku, bojovníci v Pražském povstání a další a další určitě zbabělci nebyli.
Na celou otázku tedy, žel, není stručná odpověď. V každém národě je i malé procento lidí závistivých, nepoctivých, hloupých, ale mocichtivých a hlavně zlých – T. G. Masaryk o nich hovoří jako o patologické sedlině. Jako každý slušný stát i Československo dovedlo před nimi své občany ochránit – i německé občany. Ti pak slušný stát zničili a sedlina začala řádit: za tzv. „protektorátu“, za divokého odsunu Němců a konečně po „vítězném únoru“ – pro ni vítězném! Pokud se tedy předseda vlády omluvil za zločiny této malé zločinné skupiny, je to asi pořádku. Za mne, mou rodinu či za vás se omlouvat nemusel. Je samozřejmě rozdíl mezi tím, když vraždí, mučí a loupí vyšinutí jednotlivci a státem, kde jsou vraždy, mučení a loupež povýšeny na státní politiku.
Zákon o Květnovém povstání českého lidu prosazoval Miloš Zeman už v roce 2002. Proč podle vás trvá jeho schválení v Parlamentu tak dlouho? To si Češi neumějí vážit vlastních hrdinů? Ne každý z barikádníků byl přece komunista a i kdyby, odsuzovat šmahem tuto vlnu vlastenectví a statečnosti je ze strany pravice dost dvojsečné. Tedy pokud má pravdu klasik, že národ, který si neváží svých hrdinů, nebude žádné mít, až je bude potřebovat.
Naproti tomu jediná krátká, známá, okřídlená fráze odpoví na otázku proč uznání odboje trvalo tak dlouho: „Nebyla tu politická vůle!“. (Poznámka: Nelze psát „…Ne každý barikádník byl komunista…“ Správné znění je „…Málokterý barikádník byl komunista…“.)
Jste nejen bojovníkem II., ale i III. odboje. Za pokus o svržení komunistického režimu zbraněmi v roce 1949 s pomocí tanků žatecké brigády jste byl odsouzen. Co soudíte o tom, že osvědčení o příslušnosti k nekomunistickému odboji vydává antikomunistům ministr obrany Vlastimil Picek, který měl až do roku 1989 komunistickou rudou knížku? Jeden můj známý antikomunista mi řekl, že si k němu pro toto osvědčení nikdy nepůjde, protože by to bylo stejné, jako kdyby Hitler nebo K. H. Frank rozdávali válečným veteránům československé válečné kříže.
I zde je odpověď krátká – jak pravil sládek Vaněk: „To jsou paradoxy!“
Psali jsme:
Kdo je Jiří Navrátil?
Jiří Navrátil se narodil 10. září 1923 v Lipsku v rodině diplomata. Po návratu rodiny do Československa vstoupil v Praze do skauta. Za války skaut pokračoval pod hlavičkou Klubu českých turistů, Navrátil byl v roce 1944 společně s kolegy zatčen při skautsko-vlastenecké manifestaci během sportovního utkání na Strahově, ale brzy byl propuštěn. Aktivně se zapojil do Pražského povstání v květnu 1945. Dne 25. 2. 1948 se zúčastnil pochodu studentů na Pražský hrad a následně byl vyhozen z Pedagogické fakulty UK. Dne 17. 5. 1949 byl zatčen za podíl na pokusu o státní převrat a v procesu s dalšími skauty odsouzen pro velezradu. Vystřídal řadu vězení a uranových dolů, propuštěn byl při amnestii v roce 1960. Pracoval poté jako čistič bazénů, na výstavách a jako údržbář. V současné době je nositelem dlouhé řady vyznamenání.
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Petr Blahuš, ahe
