S odstupem času: Co si myslíte o amnestii?Anketa
„I kdyby našli jednoho 'pachatele' amnestie, stejně dostal nějaké politické zadání. Toho, kdo měl být odpovědný, toho jsme už dávno měli. Byl to prezident a krutě za to zaplatil,“ řekl v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz. obhájce.
Vaše klientka, poslankyně za TOP 09 a bývalá ministryně obrany Vlasta Parkanová, která je obviněna kvůli údajně předraženému nákupu vojenských letadel CASA, byla znovu vyslýchána na policii. Objevilo se v případu něco nového?
Nic nového, rozhodně nenastaly žádné nové skutečnosti, nic se v té věci nezměnilo, alespoň podle mého přesvědčení. Pokud jsem mohl zaregistrovat, polská strana odmítla sdělit jakékoli detaily jimi kupovaných letadel CASA, což se samozřejmě dalo čekat, to není nic překvapujícího.
A ze Španělska, kde byla letadla vyrobena, a dalších zemí, které je nakoupily, ještě nepřišly informace, které si česká policie k případu nákupu vojenských letadel CASA vyžádala?
Ne a ani z Portugalska nic nedorazilo.
Psali jsme:
Jako velmi kontroverzní se ukazuje obvinění dalšího bývalého člena vlády, exministra zdravotnictví Tomáše Julínka. Podle policie způsobil škodu téměř 800 milionů korun, když převedl leteckou záchranku pod dvě soukromé firmy, protože vrtulníky ministerstev obrany a vnitra by ji provozovaly levněji. Neukazuje se, že obvinění stojí trochu na vodě?
Já Tomáše Julínka také hájím. Mohu jen říci, že Ministerstvo obrany se jasně vyjádřilo, že jejich náklady na provoz letecké záchranné služby by byly vyšší. Ministerstvo vnitra se odmítlo vyjádřit s pro mne nepochopitelným argumentem, že nechce ovlivnit vyšetřování, když je jasné, že tohle je první údaj, který měl být policejními orgány vyžádán, než vůbec bylo vzneseno obvinění. Já nepochybuju ani na vteřinu o tom, že to je ještě dražší. Kromě toho jejich vrtulníky nemají licenci pro leteckou záchrannou službu, takže podle mého přesvědčení už jenom to, v jakém omezeném rozsahu ji provozují, je porušením právních předpisů.
Chcete říci, že vrtulníky armády a policie, které provozují leteckou záchrannou službu ve dvou krajích, v Praze a na Plzeňsku, k tomu nemají potřebnou licenci?
Mám několik vyjádření Úřadu pro civilní letectví, že nemají licenci, to se dá ověřit. Kromě toho ani jeden rezort neměl kapacitu na to, aby zajišťoval záchrannou službu na deseti stanovištích. Prostě stát nikdy tuto kapacitu neměl. Převést leteckou záchrannou službu na soukromé osoby bylo samozřejmě politické rozhodnutí, na kterém se podílela tři ministerstva – vnitra, obrany a zdravotnictví. Materiál schválila vláda a tehdejší ministr Tomáš Julínek ho jen realizoval.
Psali jsme:
Jak si vysvětlujete, že policie nebo dozorující státní zástupce k těmto faktům nepřihlédli, řada z nich byla přece z různých oficiálních dokumentů známa, nebo je bylo možné poměrně jednoduše dohledat?
Státní zástupkyně teď přezkoumává stížnost proti usnesení. Na to, proč si policejní orgán nevyžádal kalkulaci nákladů, byste se musela zeptat policejních orgánů, já to považuji za naprosto diletantské, protože tím se mělo začít. Pak nemuselo dojít k situaci, kterou bych já, kdybych byl tím policejním orgánem, považoval za trapnou a ponižující: Kdyby pár týdnů poté, kdy jsem vydal usnesení o zahájení trestního stíhání, ve kterém tvrdím, že náklady Ministerstva obrany byly významně nižší než soukromých firem, samo Ministerstvo obrany řekne, že to bylo naopak. To si přece mohli zjistit, to máte pravdu.
Proto říkám, že je diletantské a nezodpovědné, že si informace nezjistili. Stejnou informaci by byli bývali dostali, kdyby napsali na ministerstva vnitra a obrany před tím, než zahájili trestní stíhání. Teď ji mají prostřednictvím sdělovacích prostředků od Ministerstva obrany a dřív nebo později se bude muset vyjádřit Ministerstvo vnitra, protože bez toho to nejde. Pokládám to za nezodpovědné hazardování mimo jiné i s lidskými osudy, protože sdělovat obvinění na základě takto nepodložených informací a výpočtů, které vycházejí z toho, že na jedné straně je platba státu soukromému subjektu a na druhé straně je platba Ministerstva zdravotnictví ministerstvu vnitra nebo obrany. To bylo všem úplně jasné, že to byly úplně jiné náklady.
Psali jsme:
Dlouho se korupční kauzy související s politikou zametaly pod koberec, veřejnost tedy uvítala, že se vyšetřování některých případů v poslední době rozjelo. Ale některá obvinění – ať už Tomáše Julínka nebo současného vedení pražské radnice kvůli kartě Opencard – vyvolávají řadu otazníků. Nehrozí, že policie podlehla kampani a bude stíhat politiky za politická rozhodnutí?
Svůj názor na to samozřejmě mám, ale vzhledem k tomu, v kolika kauzách jsem angažován, bych se chtěl vyhnout jakýmkoli politickým či jiným komentářům prostě proto, že mohu být kdykoli napaden s odůvodněním, že nejsem v této věci objektivní, protože hájím zájmy klientů. Takže já se k tomu nechci vyjadřovat, ať si každý udělá svůj názor sám, já se budu držet jen reality kauz a ničeho jiného. V této chvíli by to bylo až nerozumné a dokonce by to mohlo škodit i mým klientům, kdybych se jakkoli vyjadřoval obecně k policii a státnímu zastupitelství.
A co říkáte tomu, jak se v posledních týdnech pátralo po autorech amnestie, kterou vyhlásil na Nový rok bývalý prezident Václav Klaus?
Upřímně řečeno, já jsem to považoval za činnost, na kterou má každý právo, když ho to baví. Já bych měl s ohledem na to, jak je lidský život krátký, důležitější věci na starosti. Nakonec se ukázalo, že to nemělo smysl. Tady se vyvíjelo jakési úsilí, pátralo se, pomalu vyšetřovalo, a co? Vždyť bylo jedno, kdo amnestii dělal. Tím se nedá nijak operovat, to se nedá využít. Skončilo to, jak to muselo skončit. Po Hradě se potulovalo několik materiálů, které zpracovávalo několik lidí, a pak z toho někdo dal dohromady konečný materiál. To se v podstatě dalo odhadnout na začátku. I kdyby našli jednoho „pachatele“ amnestie, stejně dostal nějaké politické zadání. A je tam někdo, kdo nese politickou odpovědnost. Já jsem to považoval od začátku za ztrátu času a řekl bych náhradní problém.
Takže si myslíte, že to bylo v kompetenci prezidenta a ten také jako jediný nese politickou odpovědnost za podobu amnestie, ať už její konečný text, který vyvolal takové pobouření veřejnosti, vytvořil kdokoli?
Toho, kdo měl být odpovědný, toho jsme už dávno měli. Odpovědnost za amnestii je nesporná, tu má prezident, protože amnestii uděluje. Mě tam nevzrušuje ani kontrasignace premiéra. Pátrání po formálních autorech textu amnestie tedy považuji za nesmysl. Prezident si přece také svou odpovědnost nesl a v tomto případě velmi krutě. Protože způsob, jakým byl za amnestii pohnán k odpovědnosti, byl dost brutální, a řekl bych v řadě jednotlivých detailů i velmi nespravedlivý. On za to zaplatil. Mně to připadalo jako hysterická kampaň proti němu.
Psali jsme:
Můžete se ale divit právníkovi Pavlu Hasenkopfovi, že v atmosféře, jaká zavládla po amnestii, se bránil nařčení prezidentského kancléře Vratislava Mynáře, že je jedním z autorů konečného textu, a ukázal na skutečné autory? Co byste dělal na jeho místě?
To je asi věc osobní reakce, která je daná osobnostní strukturou. Já bych na to pravděpodobně kašlal, protože by mi bylo jedno, co si o tom kdo myslí. Ale na druhou stranu rozumím tomu, že někdo jiný v takovém případě chce, aby bylo úplně jasno. To už je individuální věc. Takže se tomu ani nedivím, ani se nepohoršuji, ani to nekomentuji.
Psali jsme:
autor: Libuše Frantová
_profil_top.jpg)
