Kancléř Mynář: Kníže vypadá jako kouzelný dědeček, ale mluví z něj zhrzená ješitnost

Prezident Miloš Zeman ve svém inauguračním projevu jako jeden z ostrovů negativní deviace zmínil část médií, která manipuluje veřejným míněním a vymývá mozky. Potvrdily vám ty necelé tři měsíce na Hradě, že to stále rozhodně platí?

Nevím, zda se něco změnilo duchem, ale mám-li si postěžovat, a rád to udělám, musím potvrdit, že kurz u některých médií zůstal neměnný a možná se naopak přitvrdil. Kdybych řekl zcela konkrétní příklad, zaráží mě přístup televize Nova, která je vůči panu prezidentovi vyloženě negativní. Přitom nevím, z jakého důvodu. My jsme se snažili poskytnout všem médiím vždycky stejné podmínky.

Pokud se však podívám na výstupy TV Nova, tak při pochopení, že jde o komerční televizi, kde hlavní zprávy obsahují v prvé řadě neštěstí lidí a možná na pátém místě dění v politice, tak si umím přestavit, že třeba chtějí obsáhnout nějaký jiný segment diváků. Ale i v tom by měla být vyváženost. Možná mám špatnou či krátkou paměť, ale já si nevzpomínám, kdy by Nova v případě pana prezidenta uvedla něco v normálu, neřkuli v pozitivu. Cítím v tom určitou účelovost, ale určitě kvůli tomu nebrečím. Učíme se s tím žít a bereme to jako fakt.

A další média?

Některá z nich jsou objektivnější, některá jiná, typu MF DNES, s námi neumí komunikovat a nenašli k nám cestu a ani se o to nesnaží. Žádné signály k tomu, kromě občasných stupidních otázek, neregistruji. Přemýšlím, zda vůbec má cenu to opakovaně komentovat, jsem ale věčný optimista a věřím, že se jednou všechno v lepší obrátí.

Samozřejmě ani my nejsme andílci a pokud děláme něco špatně, což není způsobeno záměrem, ale třeba určitou provozní slepotou, pak bych poprosil, ať to média samozřejmě zmíní. V tuto chvíli to ale bohužel musím rozkastovat na média objektivnější a na ty pouze neobjektivní.

Lze s tím v případě těch vyloženě neobjektivních médií něco, reálně třeba z hlediska legislativy, udělat nebo si budeme muset zvyknout, že část médií lže, manipuluje a slouží svým - často zahraničním - vlastníkům?

Určité regule by měly platit i pro novináře a média celkově. Měl by existovat určitý nástroj k tomu, aby se řeklo: Tohle už je za rámec, tohle si dovolit můžete, tohle už ne… Nejsem na to odborník, ale zaslechl jsem názory, že by to částečně dokázal řešit ten tzv. náhubkový zákon (jak ho sama média označila), který platí na Slovensku. Často o tom diskutujeme.

Nejsem v žádném případě pro oklešťování svobody slova a tisku, ale pravdou je, že nějaká regulace by prostě platit měla. Ať si to připouštíme nebo ne, média mají obrovskou moc a sílu, a pokud si někdo usmyslí, že udělá z černé barvy béžovou, tak při hodně vlivných médiích je možnost národu vsugerovat, že to není černé, ale trošku béžové.

Otázkou je, jakým způsobem by se to mělo řešit, aby média nekřičela, že to má někoho zvýhodnit…

Ano, to musím zdůraznit. Žádná taková regulace by neměla být ve vztahu výhody, ať už k Hradu či komukoliv jinému, musí to být padni komu padni. Ještě zmíním jeden konkrétní případ. Před časem jeden bulvární časopis psal o kauze stíhání nějakého snad italského právníka a k tomu byla přiložena moje fotografie. Po zjištění jsem žádal o omluvu, časopis to uznal a omluvil se. Nechci mluvit o sobě, ale dávám to jako příklad. Když dnes o někom někdo něco lživého řekne a poškozený se chce bránit, tak v rámci soudních řízení trvá hrozně dlouho, než je možné se dopracovat k omluvě či případně k odškodnění.

Sankce v případě otištění pomluv by měly být nastaveny v takové výši, aby to média do budoucna nutilo dlouho rozmýšlet, co je možné otisknout a co je daleko za hranou únosnosti. Navíc nyní vidíme, že pokud se média rozhodnou někoho vláčet a pomlouvat, a posléze se to ukáže jako výmysl, možná otisknou omluvu někde na páté, šesté straně v rohu, přestože před tím tomu byly věnovány titulní strany. Alespoň minimální vyváženost by měla existovat.

Nedávno se prezident vrátil ze státní návštěvy v Polsku, které jste se také účastnil. Co považujete za největší úspěch cesty?

Polsko navázalo na velmi úspěšná jednání jak na Slovensku, tak v Rakousku. Dá se předpokládat, že veškerá jednání s nejbližšími sousedy se ponesou ve stejném duchu. V Polsku jsem se také opět utvrdil v tom, že významným faktorem je skutečnost, že pan prezident byl v nedávné historii premiérem a předsedou Poslanecké sněmovny, a tím i přístup politiků na druhé straně je spíše osobního charakteru a má to velmi pozitivní vliv na dnešní jednání. Osobnosti, s nimiž se tam setkává, jsou léty známé vzájemnou spoluprací, a v tomto duchu i ta jednání probíhají.

Na mě to působilo velmi příjemně a sympaticky. Jsem rád i za to, že díky podnikatelské misi nezůstalo ani jediné místo v letadle prázdné. Když se podíváme na návštěvu pana premiéra v Rusku, vidíme, že se početné podnikatelské delegace ujaly, což je jenom dobře. Naše země pro své podnikatele potřebuje práci, a jde o to nejlepší, co politici v tomhle segmentu mohou udělat.

A pokud byste zmínil konkrétní jednání?

Ukázalo to, že pan prezident není žádná politická figura, ale že tam bojoval za české podnikatele, za projekt Odra – Dunaj, ale i spoustu jiných podnikatelských aktivit, což je takový bonus našeho prezidenta, a takto je i vnímán a kvitován v zahraničí.

V rámci ekonomické diplomacie, kterou prezident republiky vyzdvihuje, plánujete už cesty třeba do zemí BRICS, jejichž ekonomiky rostou, zatímco Evropa je v krizi?

Nyní se řešily především návštěvy sousedních zemí, které budou zakončeny na konci června v Německu. Následně chce pan prezident absolvovat cesty po krajích zemí českých, moravských a slezských. To začne počátkem července a během letních měsíců až do části září chceme objet všechny české kraje, přičemž návštěva každého z nich bude zhruba třídenní. Na přípravě budeme pracovat ve spolupráci s Asociací krajů a s jednotlivými hejtmany.

Pak teprve budeme ve spolupráci se zahraničním odborem chystat další zahraniční návštěvy. Zatím se diskutují názvy zemí jako Izrael, kam se pojede asi v říjnu nebo listopadu. Skloňují se země jako Čína, Rusko, Brazílie či Ukrajina. Tedy destinace, které mají velký ekonomický význam a kde může prezident pro naši zemi udělat hodně práce.

Hrad, ministerstvo průmyslu a Úřad vlády jsou vlastně protiklady politiky ministerstva zahraničí. Karel Schwarzenberg na ekonomickou diplomacii moc nepřistoupil a zdá se, že ani nepřistoupí. Nedávno vyšlo najevo, že kvůli jeho kritice Ázerbájdžánu tamní vláda nejspíš mnoha českým podnikům stopne mnohamiliardové zakázky. Čím si ten přístup šéfa TOP 09 vysvětlujete?

Nevím, zda si mohu troufnout to takto říct, ale přijde mi, že je to ze strany toho kouzelného dědečka, a nemyslím to vůbec vulgárně, nějaká zhrzená ješitnost. Víme, že pan ministr Schwarzenberg byl ve druhém kole soupeřem pana prezidenta, a podle mě to v něm zanechalo hlubokou rýhu, kterou nedokáže odbourat. Celé to však bohužel má dopad nejen na vztah prezident – ministr zahraničí, ale i na zahraniční politiku a úspěchy našich podnikatelů.

Je známo, že neshody nejsou jen v otázce Ázerbájdžánu, ale různé náhledy jsou mezi prezidentem a ministrem Schwarzenbergem ohledně Kosova. Pan Schwarzenberg je členem vlády, která reprezentuje náš stát, a měl by zvažovat a konzultovat výroky, které naši zemi mohou poškodit.

Nedávno se také hodně mluvilo o prodeji Lobkovického paláce Německu, kdy Karel Schwarzenberg odmítá veřejnosti sdělit, za jakou cenu by se měl prodat. Přitom jde o významnou památku. Měli by podle vás lidé znát prodejní cenu, ještě než k prodeji dojde?

Samozřejmě. Navíc hledat v dnešní době zdroje peněz způsobem, že pod tlakem prodáme jednu z nejkrásnějších památek, která vůbec v Praze a České republice je, mi přijde jako „něco shnilého v království dánském“. Za další,ani podle mě nejsme připraveni na to, abychom v Berlíně opouštěli naši stávající budovu ambasády a na zelené louce stavěli novou. A pokud by k prodeji Lobkovického paláce mělo dojít, veřejnost musí předem vědět, jaká prodejní částka se diskutuje.

Zazněly neoficiální informace o nějakých šesti stech milionech. Pokud se to zakládá na skutečnosti, tak to vůbec neodpovídá lokalitě a už vůbec ne historii paláce. Pakliže by se to mělo prodávat, mělo by se vyhlásit klasické výběrové řízení, aby se mohl zapojit kdokoliv. Troufnu si říct, že i když pominu historickou hodnotu, tak i reálná hodnota budovy je někde úplně jinde než ta, která zazněla.

Nebo případně z druhé strany, měl by se podle vás Lobkovický palác prodávat?

To je další věc. Myslím si, že takové památky by se prodávat vůbec neměly. Je to součást naší historie, našeho dědictví a patří to k nám. Vyprodali jsme už spoustu věcí, které nás do dneška mrzí.

V závěru bych se ještě dotkl tolik diskutovaného sporu o velvyslance. Ministr zahraničí stále tvrdí, že navrhování je na něm a prezident pouze podepisuje. Ústava ani další zákony ale nic takového neříkají, což potvrzují i někteří ústavní experti. Proč si na tom ministr zahraničí tak trvá?

Vidím to jako alibismus. Chápu, že se pere o své pravomoci jako jeden z členů vlády, a jako takový chce podávat návrhy na obsazení diplomatických misí. Proti tomu nikdo nic nenamítá. Kdybych já byl v jeho pozici, snažil bych se prokázat oprávněnost, že jako ministr zahraničí mám právo velvyslance navrhovat. Ne jen říct jméno, a pak kritizovat Hrad, že s tím nic nedělá. Pan prezident opakovaně deklaroval, že je připraven se s panem ministrem kdykoliv a kdekoliv sejít. Nemyslím, že by se jednalo o nějaké šmelení či handl na úrovni ambasád, tady jde přece o to, aby si dva lidé vyměnili své názory a aby také někdo zkusil vyslechnout pana prezidenta, když říká: nedávejme tam jen naše kamarádíčky z ministerstva, ale lidi, kteří hlavně našim podnikatelům budou nápomocni v získávání zakázek.

Na jednu stranu rušíme ve Vídni kulturní zastoupení naší ambasády, takže asi Vídeň není nic kulturního… Ale to je rozhodnutí pana ministra. Podívejme se ale i na další kroky, které jeho ministerstvo dělá. Ať už to zabalí do ubrousku ekonomických úspor, tak si myslím, že by měla být vedena diskuse. Já být ministrem zahraničí, chtěl bych si obhájit, že ty dané pravomoci mám. On to nedělá, ale pouze alibisticky napadá prezidenta a tvrdí, že si neplní své ústavní povinnosti. Přitom je s měsíčním předstihem vyzýván, aby se k tomu sešli a diskutovali. Pan ministr se sice zaklíná ústavními zvyklostmi, jenže tyto zvyklosti nemají oporu v Ústavě.

Pan prezident není žádný stroj na podpisy nebo razítka. To si sem můžeme dát robota Emila a nemít prezidenta, kterému v přímé volbě dalo hlas dva a půl milionu lidí.

Navíc také kvůli tomu některá média a politici rozvíjí teorie o snaze vybudovat prezidentský systém…

Přesně tak, to je další věc. Rojí se snahy prezidentovi podstrkovat, že se snaží parlamentní systém přebudovat na prezidentský. Už jsem o tom sice mluvil nedávno, ale zopakuji, že se naopak pan prezident dobrovolně vzdává svých pravomocí, viz udělování milostí, vyhlašování amnestie a naposled jmenování profesorů. Všichni mu nasazují oslí uši, a on se mnohého dobrovolně vzdává.