Současná vládní krize a vše, co s ní souvisí, nás konfrontuje s některými právními aspekty. Vy jste například uvedl, že Andrej Babiš se komunikací s Markem Přibilem, během které se podle dominantního výkladu v českých médiích měl pokoušet ovlivnit publikace v MF Dnes, mohl dopustit trestného činu. Argumentoval jste kauzou, do které byla zapletena Jana Mrencová. Ta však nabízela za ovlivnění médií peníze, zatímco Babiš na nahrávce spíše jen pasivně přikyvuje a občas utrousí, že by se to mělo nechat na později. Jakou výhodu tedy podle vás měl Babiš poskytnout panu Přibilovi, že se dopustil trestného činu?
Informování občanů a pravdivá prezentace společenských událostí je věcí obecného zájmu. Pokud do věcí obecného zájmu zasahuje nějaká osoba s úmyslem opatřit sobě prospěch, jedná se o jednání protiprávní. Do obsahu médií mohou zasahovat pouze provozovatelé těchto médií, prostřednictvím svých statutárních orgánů, resp. jejich zaměstnanců. Provozovatelé médií jsou také z tohoto důvodu jedinými osobami, které za obsah médií odpovídají. Pokud do obsahu média zasahuje vlastník vydavatele, který je osobou od vydatele odlišnou, jedná se o zásah neoprávněný. Zákaz takových zásahů vyplývá mimo jiné i ze zákona o obchodních korporacích. Na této skutečnosti nic nemění fakt, že obecný zájem v případě médií obstarávají soukromoprávní subjekty, jakým je například akciová společnost vydávající deník.
Je to stejné, jako kdyby například vlastník zdravotnického zařízení ovlivňoval pořadí, v jakém se pacienti tohoto zařízení podrobí nějakému operačnímu zákroku, nebo vlastník soukromé vysoké školy ovlivňoval udělení diplomu tomu kterému studentovi.
V nedávné minulosti jsme byli svědky toho, že soudy judikovaly, že věcí obecného zájmu je například i to, aby privátní kluby hrály férově fotbal. Je nepochybné, že poctivost při informování veřejnosti prostřednictvím médií je daleko důležitější než poctivost při této hře. Následky zmanipulovaného zpravodajství a cinknuté hry jsou nesouměřitelné.
Otázka výhody nebo protislužby, kterou mohl Andrej Babiš Markovi Přibilovi poskytnout, je nasnadě a mohlo jí být například to, že Marek Přibil díky vlivu Andreje Babiše ve vydavatelství MAFRA získá pracovní místo, nebo si toto místo uchová či se zlepší jeho pracovní postavení nebo získá vyšší mzdu. Úplatkem může být totiž téměř cokoli.
Při podplácení totiž hraje větší význam, za co se úplatek poskytuje, než co se jako úplatek poskytuje. Dle ustálené judikatury nelze při správě veřejných věcí strpět jakékoli úplatky a získání či udržení určité funkce, zaměstnání či třeba zakázky je prospěchem, který parametry úplatku dosahuje. Jedná se totiž o určitou výhodu oproti výchozímu stavu před přijetím daného nemateriálního plnění.
V případě kauzy Marka Přibila se objevil podstatný detail – jeho vazba na někdejšího policistu Majera, jehož měl Daniel Beneš Janě Nagyové doporučovat coby šéfa Útvaru zvláštních činností, který zajišťuje odposlechy. Andrej Babiš přitom nedávno zastavil prodej elektrárny Počerady. Podle ekologického aktivisty Jana Rovenského by mohla existovat možnost, že celá „kauza Přibil“ je zpravodajskou hrou související s těmito faktory. Je to podle vás možné?
K tomu bohužel opravdu nemám, co říct.
Pokud jde o nahrávky odposlechů Andreje Babiše, jak se vypořádáváte s argumenty, že mohou být účelově sestříhané? Dále, a to souvisí s minulou otázkou, nevíme, kdo je uvolňuje na veřejnost. Proč je podle vás možné na podkladě takového materiálu činit politické či dokonce trestněprávní závěry vůči Andreji Babišovi?
Trestněprávní odpovědnost by neměla být založena pouze na odposleších, které skutečně nemusí být autentické, mohou být sestříhané či vytržené z kontextu. Na druhou stranu existuje obdobný případ, který skončil (i když zatím nepravomocným) rozsudkem konstatujícím vinu pouze na základě odposlechu. V daném případě dokonce nebyl ani nebyl identifikován novinář, který měl nezveřejnění zprávy zařídit.
Nahrávka údajné konverzace Andreje Babiše a novináře Přibila jsou spíše pouze indicií, že mohl být spáchán trestný čin. K objasnění skutečného stavu věci by měly být získány důkazy další. Andrej Babiš uvedl, že nahrávky jsou vytrženy z kontextu. Měl by tedy objasnit, o jaký kontext se podle něj jednalo. Stejně tak by mělo být objasněno Babišovo tvrzení, že Marek Přibil jednal jako provokatér, a že ho tedy vlastně nabádal ke spáchání trestného činu.
V obecné rovině: Co podle vás praví mediální právo k tomu, jak majitel média smí či nesmí ovlivňovat jeho obsah? Bez ohledu na etický rozměr, čistě trestněprávně: Jde o jeho majetek, kde je hranice, kdy a jak mu zákon zakazuje jím volně disponovat?
Pravomoci vlastníka média ve vztahu k médiu jsou vymezeny zákonem o obchodních korporacích, tiskovým zákonem a zákonem o provozování rozhlasového a televizního vysílání. Pokud vlastník média v souvislosti s tím, co tvoří obsah média, poskytne, nabídne nebo slíbí šéfredaktorovi, editorovi, novináři nebo jiné osobě úplatek, dopouští se trestného činu. Stejně tak se dopouští trestného činu sám novinář, pokud naopak za ovlivnění obsahu média přijme nebo si dá slíbit úplatek, a to i kdyby to bylo od vlastníka média.
Zdeněk Bakala, Daniel Křetínský a Patrik Tkáč, Andrej Babiš, František Savov, Marek Dospiva a spol., Jaromír Soukup a… proč uhýbat, Ivo Valenta. Jak dobří či špatní vlastníci médií jsou?
Vydávání novin nemůže být vnímáno pouze jako byznys nebo jako nástroj ochrany zájmů vlastníka média. Hodnota médií totiž přesahuje zájmy jednotlivců a společností, které je vlastní. Pokud média slouží komerčním nebo politickým zájmům svých vlastníků, nemohou hrát svoji ústavní roli realizátora svobody projevu a kontrolora politické moci.
Marek Dospiva ze skupiny Penta označil koupi vydavatelství Vltava-Labe-Press za investici, která má sloužit mimo jiné také jako „atomový kufřík, štít“, který bude skupinu bránit před iracionálními útoky. Produkce masových médií nemůže být vnímána ani jako nástroj ochrany zájmů vlastníka média. Pokud budou média založena na právu vlastníka určovat obsah média v reakci na různé skutečné či domnělé útoky, není možné takové médium považovat za svobodné. Vlastník vydavatelství ECONOMIA Zdeněk Bakala, který je rovněž význačným podnikatelem v oboru nesouvisejícím s médii, se k motivaci vlastnictví médií nijak silně nevyjádřil, což platí i pro průmyslníka Daniela Křetínského a bankéře Patrika Tkáče, kteří ovládají vydavatelství Czech News Center. U médií napojených na velká podnikatelská uskupení bude vždy existovat pokušení těchto uskupení ovlivňovat jejich obsah, a tudíž ekonomický, podnikatelský, hospodářskosoutěžní, ale i politický vývoj v zemi. Takové ovlivňování pak ničí základní funkci média, které má sloužit veřejnému zájmu a nikoli oportunistickým zájmům silných podnikatelských konglomerátů.
Na druhou stranu na veřejnost nepronikly žádné zprávy, že by Marek Dopiva, Zdeněk Bakala, Daniel Křetínský nebo Patrik Tkáč zpravodajství svých listů ovlivňovali a zasahovali tak do editoriální svobody redakcí listů, které vlastní.
Devastující vliv na média má ale to, že Andrej Babiš vlastnící jednoho z největších vydavatelů denního tisku je zároveň politikem, a to politikem velmi významným. Kombinace politické a mediální moci, kterou má v současné době Andrej Babiš je v rozporu s naším vnímáním demokratického fungování médií. Je otázka, zda to vydrží naše relativně mladá demokracie. Média vydávaná pod podnikatelským uskupením náležejícím politikovi ztratila svůj společenský smysl. Tato média nemohou ze své podstaty být hlídacím psem politické moci, protože se stala její součástí. Tato média jsou ze své podstaty nedůvěryhodná. To platilo i před tím, než vznikla kauza Babiš–Přibil. Zároveň to ale neznamená, že by v médiích soustředěných pod vydavatelstvím MAFRA nebyli dobří a poctiví novináři.
Jediným vydavatelstvím nespojeným s významnou průmyslovou či finanční skupinou je vydavatelství Borgis vydávající deník Právo. Jeho finanční slabost je ale zřejmá ze stále větší inklinace k bulvárním tématům.
Na Západě je běžné, že médium je politicky orientováno. Obecně se má za to, že tato orientace spočívá v ideovém směrování, nikoliv ve stranění jedné konkrétní politické síle. Jak se to daří u nás? Zdeněk Porybný profiluje Právo jako levicový list, tituly Economie jsou ostře liberální, nicméně existují pochybnosti o tom, jak zacházejí s kauzami Zdeňka Bakaly…
Vzhledem k tomu, že odpovědnost za obsah média nese provozovatel tohoto média, musí o konečné podobě obsahu rozhodovat osoby, které jsou pověřeny řízením provozovatele, a to na příslušeném stupni řízení. Rozsah oprávnění rozhodovat o konečné podobě obsahu by pak měl vyplývat z organizační struktury provozovatele média. Termín odpovědnost nemá pouze význam právní, ale dá se rovněž vykládat i jako oprávnění a povinnost šéfredaktora média určovat konečný obsah média. Jedná se tedy o autonomii redakce, a to i ve vztahu k vlastníkovi vydavatele. Vedoucí pracovníci mají za tímto účelem povinnosti vyloučit vnější vlivy, a to i vlivy vlastníka, jimiž by mohlo být ovlivněno zařazení, pořadí nebo obsah informací. Vlastník média by tedy výběrem statutárního orgánu a potažmo výběrem šéfredaktora měl určit základní editoriální linii média. Stanovení této linie ale neznamená možnost zasahování do konkrétních, zejména politických nebo ekonomických informací.
Určitá část veřejnosti má dojem, že v českých médiích jsou nadměrně reprezentovány, obecně řečeno, síly označované jako pravicové, proevropské, prozápadní, protizemanovské. Je tomu podle vás tak? Pojednejme to, prosím, zejména se zřetelem k veřejnoprávním médiím.
Pro naplnění objektivity a vyváženosti obsahu médií nestačí pouze uplatňovat zásadu, že má být slyšena i druhá strana. Vyváženost totiž není možno pojímat pouze mechanicky. Platí Godardův výrok, že objektivitou není „5 minut Hitler a 5 minut Židé. Snaha dosáhnout rovnováhu může vést k nerovnováze, protože někdy je taková i skutečnost. Média a zejména ta veřejnoprávní musí podporovat hodnoty, na kterých stojí politické, právní a společenské struktury demokratických společností, respekt k lidským právům, kultuře a politické pluralitě. Pouhá prezentace názorů zainteresovaných stran by mohla ve skutečnosti vést k nevyváženosti, protože by byly jako rovnocenné prezentovány např. postoje toho, kdo právo porušil, i oběti takového porušení. Takový závěr je však nepřijatelný, protože by vedl k pošlapání hodnot, na kterých stojí naše společnost.
Pokud je tedy zřejmé, že naše integrace do Evropských struktur je pro Českou republiku prospěšná, není důvodu, proč by média neměla zaujímat proevropské postoje, pokud neztratí kritičnost k negativům této integrace. Pokud je zřejmé, že Česká společnost je součástí západní kultury, není důvodu, proč by média neměla zaujímat prozápadní postoje. Pokud je zřejmé, že prezident Zeman porušuje Ústavu nebo se chová hulvátsky, není důvodu, proč by na to neměla média upozornit, pokud budou stejně tak referovat o jeho jednáních, která lze hodnotit pozitivně, a nebudou mít dětinskou radost z každého jeho přeřeknutí či zakopnutí.
Je ale pravdou, že jsme svědky určité žurnalistické konformity. Média prezentují určitou informaci, která je vybavena i jejím kritickým zhodnocením; tato interpretace informace je pak přijímána jako jediná správná i ostatními médii, která pouze hledají další informace podporující konformní výklad události.
Jediným prostředkem, kterým přitom občan disponuje, aby si ověřil, je-li nějaká informace pravdivá, je srovnání diskursu různých médií. Jestli však všechna tvrdí totéž, nezbývá než tento jednotný diskurs přijmout. V našem intelektuálním prostředí je pravdou, na které záleží, mediální pravda. Pravda je tedy to, co uznají za pravdu média jako celek. Svoboda projevu a právo na informace se tak stávají imaginárními, neboť jediný prostor, kde se vede veřejná diskuze, jsou právě média.
O kauze Babiš- Přibil:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Martin Huml
