V Horní Suché žije asi dvacet rodin. Jak na tom byly, než přišly sem?
Tady jsou ubytovaní lidé z celého kraje. Byli vystěhovaní z různých měst a obcí. To se děje v Česku masově. Říká se, že jsou neplatiči, ale každá mince má dvě strany. Když má majitel vůli vytvořit z člověka neplatiče, pak se to i stane. Bezbranný člověk se stane neplatičem. Určité skupiny společnosti jsou zkrátka bezbranné. Možná Romové sem tam zakřičí, ale stejně jsou bezbranní, protože spoustě věcem nerozumí. Situace se mění s dobou. Teď, když například také důchodci začínají padat do podobných pastí, začíná společnost reagovat. Romové, kteří přišli sem, bydleli dřív například v Ostravě, Vítkovicích, v centrech, v lukrativních částech měst, ale dostali je pryč. Bylo jednoduché je vystěhovat, když se o to zasadily mocné skupiny měst a obcí. To se dělo v celém kraji. Tyto rodiny pak po kraji putovaly.
Důvodem vystěhování bývají ale dluhy na nájemném...
Měli třeba malý dluh za vodu. Často měli dluhy na službách, ne na nájmu. Nejhorší je asi roční vyúčtování za elektřinu. Najednou přijde účet za elektřinu na 10 tisíc korun a rodina nemá šanci to zaplatit, tak ji to skolí. Pod slovem nájem se často schovává i elektřina. Pak se řekne: „Dlužíte na nájmu a ven.“ Pak se rodiny začnou toulat i s dětmi. Rodiny, které tady teď vidíte, sem přišly v prosinci 2010. My jsme byli fascinovaní tím, že jsou z celého kraje, z Bruntálu, Osoblažska i z Havířova. Byli jsme pro ty rodiny poslední nadějí, protože neměly zastání u zvolených starostů ve svých obcích.
Určitě znáte příběhy těchto lidí, který Vás nejvíc zasáhl?
Byla to mladá žena v sedmém měsíci těhotenství. Jmenovala se Nikola a měla dvě malé děti. Byla vystěhovaná z Bohumína. Její maminka bydlela na ubytovně v Ostravě, takže za ní jezdila. Každou noc lezla přes okno k ní i s malými dětmi, aby je vrátný neviděl, jen proto, aby měla kde přespat. Zní to jak z nějakého válečného filmu. Kdyby její matku tehdy chytili a zjistili, že má u sebe někoho na černo, tak by ji vyhodili taky.
Vy jste začali hledat v regionu pro lidi v nouzi sociální bydlení s nízkým nájmem a nakonec se to podařilo v Horní Suché. Proč ne v Ostravě?
Ostrava nebyla ochotná poskytnout jim bydlení, i když mají 1700 volných bytů. Prý že nejsou z Ostravy. Od města jsme nemohli čekat žádnou pomoc a čekat, až vyjde projekt z Evropské unie, to pro nás bylo příliš časově zdlouhavé. Potřebovali jsme lidem pomoct hned. Nakonec poskytla společnost RPG byty tady v Horní Suché okamžitě. Kdyby se to nepodařilo, ty rodiny by zmrzly. Spaly předtím po sklepech a na půdách. Kdyby se to dozvěděli pracovníci úřadů, hned by jim odebrali děti.
Fotogalerie: - Komunita v Horní Suché
Existuje šance na nějaké zaměstnání pro tyto rodiny?
Muži pracují na černo. Postupně chceme i tento problém řešit, aby podnikatelé některé lidi vzali do práce. Někteří jsou velmi šikovní. Ze začátku i tady byli všichni proti nám, včetně českého a polského tisku, vznikala panika, ale za poslední tři roky se vše změnilo k lepšímu a teď je tu klid. Měli jen s Romy špatné zkušenosti, já to chápu. Hlavně mladí dělají často blbosti, ale když se vytvoří dobře spolupracující komunita, tak vše začne fungovat. Sem například nechodí technické služby. Nájemníci uklízejí i kolem domů sami a udržují to tu. Snažíme se vychovávat děti a proto tu máme i mateřskou školku.
Věříte tomu, že se sociální politika u nás s novou vládou zlepší?
Ano, také tomu věřím. Za námi žádná politická strana nestojí, ale chceme spolupracovat s poslanci napříč politickým spektrem, pokud jsou otevření. My ale chceme mít svobodu, abychom se férově mohli zastávat lidí. Musíme rychle využít ty čtyři roky, kdy je vláda nakloněná sociálním opatřením.
Psali jsme:
Co by se mělo změnit a v čem Vy vidíte šance?
Evropa by měla být směřována na sociálně tržní ekonomiku. Severní země jsou díky tomuto modelu schopné lépe překonávat krizi. Evropská komise rozhodla dát 20 procent svého rozpočtu na příštích sedm let do sociálních věcí. To je neuvěřitelná částka. Každý národní stát se může přihlásit o peníze a bude to naše věc, jak je využijeme. Nečasova vláda k sociálním věcem neinklinovala a tyto věci zanedbávala. Teď máme konečně šanci. Paní ministryně pro místní rozvoj Jourová by si měla uvědomit, že nabízené prostředky musíme agresivně využít na přehledné programy v sociální oblasti.
Jak to vypadá s rasovými útoky?
Extremisté sem přišli a dělali „hurá akce“. Měli s sebou jen fotbalové chuligány. Pravda ale je, že na první demonstraci do Ostravy přišli i běžní občané, a to jsme se lekli. Když se občan spojí s extremisty, to není dobrý signál. Pak to končí zlem a krví. Naštěstí zájem opadal. Každopádně nechci extremisty podceňovat. Rozumím tomu, že nemají práci a jsou frustrovaní, takže si své problémy chtějí vybíjet. Ve volbách se ale ukázalo, že se Češi nechali jen ze začátku strhnout, ale pak se zalekli a stáhli, hlasy extremistům nedali. Věřím, že Česko je moudrá země. Lidé jen flirtují s různými náladami, ale jinak jsou soudní. Občané extremistům vzkázali, že je s nimi amen.
| Kumar Vishwanathan (narozen 15. listopadu 1963 v Quilonu, Kérala, Indie) je český aktivista, pedagog a sociální pracovník indického původu, který se od roku 1997 v České republice, zejména na Ostravsku, věnuje romské menšině a usiluje o zlepšení jejího soužití s majoritní společností. Bydlí v Ostravě. Z Indie odešel, protože mu vadil tamní kastovní systém. Roku 1990 dokončil studium oboru fyzika-matematika na Přírodovědecké fakultě v Moskvě, poté působil jako stážista ve Velké Británii a v USA. V České republice začínal jako terénní pracovník. Podílí se na budování terénní sociální práce v romské komunitě v ČR, na reformě základního školství a reformě psychologického testování dětí. V roce 1998 mu Nadace Charty 77 udělila Cenu Františka Kriegla za osobní nasazení při sbližování a porozumění mezi Romy a neromy. 8. prosince 2005 mu velvyslanectví USA v Praze udělilo cenu Alice Garrigue Masarykové za úsilí a iniciativu vedoucí k vytvoření Vesničky soužití v Ostravě, ve které společně žijí Romové i lidé z většinové společnosti, za rozvoj lidských práv a podporu sociální spravedlnosti. Kumar Vishwanathan byl historicky druhou osobou, která tuto cenu obdržela. V roce 2007 obdržel cenu Ashoka Fellow. Ministerstvo zahraničí ČR mu udělilo Cenu Jana Masaryka Gratias Agit. Obdržel čestnou medaili policie. V současné době pracuje také jako ředitel společnosti Vzájemné soužití, která má sídlo v Ostravě. |
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Daniela Černá
