Žádná ze stran ukrajinského konfliktu nehodlá ustupovat, sobotní pokus o nové dohody v Minsku skončil neúspěchem, lídři doněckých vzbouřenců hodlají dokonce mobilizovat až 100 tisíc nových dobrovolníků, což zase prý odmítají ti luhanští, protože mají bojovníků dost… Američané navíc po spekulacích řekli, že nebudou Ukrajincům posílat zbraně. Jak máme podle vás toto všechno číst? Bude se na Ukrajině válčit až do úplného zničení jedné z bojujících stran? Co by mohlo být významným impulsem k tomu, aby obě strany skutečně začaly striktně dodržovat příměří a dál pouze vyjednávat o budoucím uspořádání?

Když kdokoliv volá po jednání, je třeba se zeptat – vždyť jednání již dávno probíhají a zejména ruská strana jejich výsledky a dojednané dohody nedodržuje. Na Ukrajině se stále objevuje čím dál více ruských zbraní, což dokazují desítky reportáží relevantních médií a řady studií vojenských expertů. Je třeba rozlišovat mezi stranami konfliktu a nezapomenout na předchozí i aktuální jednání Moskvy. Ruské jednotky byly přítomny na Krymu, což Kreml popíral do té doby, než se ukrajinského území zmocnily.

Dnes sami aktéři, jako je Igor Gorkin zvaný Strelkov, popisují, jak museli místní politiky silou donutit, aby přikývli Moskvě. Následné hlasování nebylo referendem, nebyla umožněna svobodná kampaň na obou stranách, žádní skuteční mezinárodní pozorovatelé. Proto toto hlasování civilizované země, ani OSCE neuznávají. Mimochodem, porovnejte si to s referendem ve Skotsku. Tam uvidíte rozdíl mezi svobodnou volbou a pokusem ospravedlnit okupaci silou.

Na východní Ukrajině dnes nemáme nějaký konflikt. Jde o ruskou agresi vůči Ukrajině. Abychom byli konkrétní – v Kyjevě sedí prezident i vláda, kteří byli zvoleni ve férových a mezinárodně uznaných volbách. Ruskem vyzbrojení a přímo podporovaní separatisté válčí s ukrajinskou armádou, která hájí svou zemi.

Tento konflikt lze opravdu vyřešit jen jednáním – jenže nejdříve musí být proruští separatisté zastaveni. Jednou z cest je Kyjev lépe vyzbrojit.

Lídři doněckých vzbouřenců hodlají dokonce mobilizovat až 100 tisíc nových dobrovolníků, což zase prý odmítají ti luhanští, protože mají bojovníků dost… Američané navíc po spekulacích řekli, že nebudou Ukrajincům posílat zbraně. Jak máme podle vás toto všechno číst? Bude se na Ukrajině válčit až do úplného zničení jedné z bojujících stran? Co by mohlo být významným impulsem k tomu, aby obě strany skutečně začaly striktně dodržovat příměří a dál pouze vyjednávat o budoucím uspořádání?

Po Ukrajině nelze požadovat, aby se Donbasu vzdala. Proto se dá očekávat že bude bojovat, dokud území nezíská zpět nebo dokud nebude zcela jasné, že nemá kapacitu separatisty porazit. Této situace chtějí rebelové samozřejmě dosáhnout, a s pomocí Ruské federace se jim to možná podaří. Lídři DNR (Zacharčenko) opakovaně mír odmítají a netají se plánem své území ofenzivně rozšiřovat. Opět – když například český, slovenský či rakouský premiér volají pouze po jednání, jde o jistou formu alibismu. Musí vědět, že jednání již probíhalo a probíhá, jenže Rusko dohody z Minsku nerespektuje a nedodržuje. Měli by tedy nabídnout alternativu, pokud přímo či nepřímo odmítají sankce.

Co se týká odpovědi Západu obecně a USA konkrétně, ve čtvrtek (5. února) na Ukrajině jednal John Kerry, v pátek se s prezidentem Porošenkem sešla kancléřka Merkelová a prezident Hollande. Všichni tři státníci vyzvali Rusko, aby se stáhlo z Ukrajiny. Je totiž jasné že dokud bude RF podporovat separatisty, mír na Ukrajině nebude. Tam leží zastavení a začátek skutečného řešení tohoto konfliktu. Západní politici si to uvědomují a proto na tento bod směřují svá jednání. Jestli budou dostatečně odvážní a úspěšní, je otázkou.

Novinářka Tereza Spencerová soudí, že úvahy o amerických dodávkách zbraní ukrajinské armádě mohly sloužit jako zastrašení evropských spojenců, kteří začali jednat příliš samostatně na Washingtonu. Co si o takové variantě myslíte? Případně, co za tím rozhodnutím zbraně zatím nedodávat je?

Tato snaha vytvářet dojem, že je Evropa jakousi kolonií či vazalem USA, je slyšet z tiskového oddělení Kremlu a jeho oficiálních i neoficiálních mluvčích. U nás se do této role dobrovolně staví KSČM, někteří představitelé ČSSD a občas i krajní pravice. Upřímně doufám, že jde u daných jednotlivců jen a pouze o dobrovolnou volbu motivovanou kombinací obdivu k hrubé síle, odporem ke svobodné společnosti postavené na právním státu a lidských právech, či nenávistí vůči Západu a Americe.

V české debatě najdeme různé zástupce neoficiální skupiny Přátelé z Ruska, nejexemplárnějším příkladem je Václav Klaus, některými satiricky označován za neoficiálního velvyslance Ruské federace v České republice.

U tohoto problému bychom neměli zapomenout na vztahy mezi Ruskem a USA. Pokud by začal Washington dodávat Kyjevu zbraně, z konfliktu na Donbase by se mohla stát proxy válka mezi Ruskem a Amerikou. Tato možnost vzbuzuje ve Washingtonu obavy i z důvodu nutné a potřebné spolupráce s Ruskem v boji s islamismem.

Europoslanec za TOP 09 Jaromír Štětina kritizuje přístup EU k Ukrajině. Podle něho se nad unií vznáší duch paktu Molotov - Ribbentrop a závan mnichovanství. Jediná Litva je podle jeho slov statečná a dodala Ukrajině zbraně. Jak se na to díváte?

Často to tak vypadá. Na Ukrajině se začíná Evropské unii přezdívat Unie znepokojených národů, protože EU vydává různá prohlášení, ale odmítá se separatistům postavit čelem. Navíc se stále (neúspěšně) snaží přesvědčit Rusko, aby od Ukrajiny odložilo ruce, zatímco Ukrajina je na tom ekonomicky čím dál hůř a nutně potřebuje naši pomoc.

Zdá se, že EU se bude na celý konflikt dívat zpovzdálí a potom se ptát, proč nic neudělala. Zahraniční politiku EU totiž tvoří a rozhodují jednotlivé státy, tudíž jde jen o volbu jednotlivých vlád. Každá má své zájmy. Humanitární pomoc a vojenské vybavení jsou sice vítány, ale Ukrajina jen těžko porazí Ruskem vyzbrojené separatisty polskými spacáky nebo českými lahvemi na vodu. Naším zájmem je, aby Ukrajina neztrácela své území.

Francouzský prezident Hollande a německá kancléřka Merkelová přednesli v Kyjevě vlastní nový plán na řešení konfliktu. Francois Hollande soudí, že nám hrozí totální válka a je třeba vše zastavit. S plánem oba jedou také do Moskvy k prezidentu Putinovi. Iniciativa podle Hollandea bude přijatelná pro všechny a podle všeho počítá s větším územním ziskem pro vzbouřenecké lidové republiky. Je tohle ten správný způsob, jak válku ukončit nebo tomu aspoň napomoci?

Opět se nabízí známé “o nás bez nás”. Před několika dny před prezidentským palácem v Kyjevě protestovaly stovky veteránů a požadovaly, aby Porošenko vyhlásil stanné právo a víc se zasadil o boj na východě země. Ukrajina v tuto chvíli prochází procesem národního obrození, a pokusy jiných zemí rozhodnout o její teritoriální celistvosti by mohly vážně narušit její vnitřní politickou stabilitu. Ta země je napadena svým sousedem, byť prozatím zástupně a limitovaně. To neznamená, že máme sledovat jednání Kyjeva růžovými brýlemi a potenciálně tolerovat jakékoliv porušení pravidel válčení.

Začalo se uvažovat o dalších protiruských sankcích, ale shoda v EU už není tak jednoduchá jako dříve. Nyní se navíc zcela změnil přístup Řecka, jehož nový premiér Tsipras nastolil vůči Moskvě vstřícnou politiku a dokonce po svém nástupu do funkce jako jeden z prvních kroků přijal ruského velvyslance. Budou podle vás další sankce či nikoli? A je k jejich vypsání racionální důvod? Za co je nyní třeba Rusko potrestat?

Přístup Řecka se nezměnil zcela, Řecko s novou verzí sankcí na posledním zasedání Rady EU souhlasilo a evropskou jednotu se podařilo udržet. K rozšíření seznamu osob, na které se sankce vztahují a k prodloužení jejich platnosti už došlo. Ve světle informací od mezinárodních organizací, pozorovatelů a bezpečnostních služeb nelze zpochybnit, že Ruská federace zásobuje povstalce na Donbase technikou i mužstvem. V praxi tak činí v rozporu s mezinárodním právem, narušuje suverenitu cizího státu, přispívá k narušení územní celistvosti Ukrajiny. Takové kroky nelze nechat bez reakce, protože by došlo k nastavení precedentu, který by narušil nejhlubší základy míru v Evropě.

Pokud někdo řekne – podívejte se, sankce nefungují, jsou tu dva jasné protiargumenty. Zaprvé, sám ruský prezident ve svém novoročním projevu přiznal, že sankce mohou za 20-30% ruských ekonomických problémů. Zadruhé – když někdo řekne, že sankce nefungují a Putina nezastavili, pak logickou odpovědí je – dobře, pak tedy přitvrdíme.

Fotogalerie: - České uhlí nebo ruský plyn ?

Reportér ČT na východní Ukrajině Miroslav Karas nedávno uvedl, že sice na Ukrajině viděl ruskou techniku, ale nikoli ruské vojáky. Podle Karase tam „všichni nenávidí všechny“ a jen tak brzy to neskončí. Západ sice trvá na dodržení mezinárodního práva ve smyslu zachování územní celistvosti Ukrajiny, ale nebylo by nakonec lepší trochu ustoupit? Jak si představit, že lidé, kteří nyní na Donbasu čelí bombardování ukrajinské armády, budou v budoucno po případném vítězství Kyjeva loajálními a spokojenými občany?

Nedodržení mezinárodního práva by nastavilo nebezpečný precedent do budoucna v duchu „agresivní a válečnou strategií je možné legálně získat území od suverénního státu“. Územní celistvost hranic v Evropě musí být nedotknutelná, jinak přijdeme o cennou zkušenost 20. století a světových válek. Možnou cestou je mírová dohoda Kyjeva s druhou stranou. Ta může obsahovat hlubší autonomii regionů na Donbase či další vstřícné kroky a tím si získat spokojenost a loajalitu místních.

Není možné přijmout přístup, že hranice lze měnit silou a území vojensky slabšího souseda si lze ukrást a přivlastnit zbraněmi. I proto se dnes baltské státy bojí o svou existenci. Tyto národy jsou našimi blízkými spojenci a právě proto je nebezpečné a nepromyšlené, když někteří naši politici Vladimíru Putinovi otevřeně tleskají či jeho jednání tolerují a omlouvají.

Prezident USA Barack Obama v rozhovoru pro CNN potvrdil, že Spojené státy „zprostředkovaly předání moci na Ukrajině“. Různé informace se o tom objevují už hodně dlouhou dobu, nicméně teď to řekl šéf Bílého domu. Berete to jako řadovou informaci, je to třeba odsuzovat, anebo je to v pořádku a takové věci se dějí normálně? Co si o tom myslíte?

Dohoda z 21. února byla zprostředkována zástupci EU, Polska, Francie a Německa. Během eskalujících konfliktů, během kterých dvě strany ve státě nejsou schopny najít společnou řeč, je mediace zahraničními aktéry historicky naprosto běžnou praxí. Podpora USA a EU první vlády Arsenije Jaceňuka je kontroverzní, nicméně poté, co úřadující prezident Janukovyč utekl ze země a za úřadující garnituru neměl kdo s opozicí dále jednat, neexistovala jiná reálná možnost, jak dojít k dohodě, stabilizovat situaci v zemi a zabránit krveprolití. Dnešní vláda i prezident byli zvoleni ve férových a mezinárodně monitorovaných a uznaných volbách.

Jak pohlížíte na úvahy o tom, že Rusko nebo Čína pomůžou Řecku finančně a to tak bude zcela nezávislé na Bruselu. Je to pravděpodobné? Jak by mohl případný odchod Řecka z eurozóny zamíchat celou EU?

K půjčkám či investicím ze strany Ruska a Číny může dojít, nicméně Řecko „zcela nezávislé“ na Bruselu určitě nebude. Ekonomika je stále navázána na Eurozónu, stejně tak institucionálně bude Řecko stále patřit do EU. V zahraniční politice, která je na evropské úrovni stále poměrně rozvolněná a nekonzistentní, by se však takový vliv Ruska na Řecko mohl projevit oslabením jednoty unijní pozice vůči Rusku.

Případný odchod Řecka z eurozony by se však nyní na rozdíl od situace před 3-4 lety pravděpodobně nepromítnul nijak dramaticky negativně na postavení eurozóny na světových trzích a na jejich důvěře v ekonomiku eurozóny. Také máme již postavené záchranné mechanismy a pojistné polštáře, které eurozónu jistí.

Řecko je v do jisté míry unikátní situaci a obavy, že opuštění společné měny mohly následovat další zadlužené státy (Španělsko, Irsko, Itálie) nejsou realistické. Euroskeptická hnutí by jistě mohla Řecko využít jako model, ale pouze pokud by se Řecku odchod „vyplatil“, což není vůbec jisté. Na krajní pravici i na krajní levici také najdeme společný prvek – obdiv k Putinově linii.

Psali jsme:

Tisíce lidí podepsaly mezinárodní výzvu z české antikomunistické iniciativy, aby státy NATO reagovaly na politiku Ruska

Expremiér Paroubek označil Babiše za velké nebezpečí pro zemi. A toto se prý může stát na sjezdu ČSSD

Putin nás vydírá, Řecko bude jako rakovina EU a Zemanova slova s křížkem po funuse. Miroslava Němcová promlouvá

Jaromír Štětina: Je mi líto, že se můj exkolega Honza Petránek stal částí prokremelské páté kolony. Nad Evropou se vznáší závan mnichovanství

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

Líbil se Vám tento článek?

---

Nezávislost naší redakce můžete podpořit peněžitým darem v jakékoliv výši bankovním převodem na účet:

131-981500247/0100

QR kód obsahuje údaje k platbě, výši částky si určete sami.