Moderní politická satira má v realitě nespočet námětů, takže se jí daří. Lze říci, že vaše představení Červený Kukiš aneb Sorry jako! navazuje třeba na Blonďatou bestii o bývalé poslankyni Kristýně Kočí či hru Miloš Ubu aneb... málem králem o prezidentu Miloši Zemanovi?
Myslím, že na nic nenavazuje. Neviděl jsem ani jednu z těch satir, ani Ovčáčka čtveráčka. Na politickou satiru nechodím, nejsem přívrženec ztvárňování politiky v divadle. To říkám na rovinu a podle toho je i naše divadelní hra pojatá. Nejde o klasickou politickou satiru, která parafrázuje dialogy, napodobuje a paroduje politiky. Nicméně třeba Jistě, pane ministře se mi líbí. K dramatizaci jsem záměrně přizval režiséra Ivo Šormana, aby tu naši hru posunul úplně mimo realitu, aby z ní udělal pohádku.
Jde ale o dost mrazivou pohádku, jako by ji napsali bratři Grimmové. Podle mě jí na té mrazivosti přidal právě Andrej Babiš, o kterém to všechno je. Nemyslíte?
Je to tak, není úplně veselá. Nicméně realita taková je. Šlo nám o to, aby si lidé uvědomili ten špatný pocit z osoby Ondřeje Kukiše, že jim vlastně není moc příjemný. Je třeba si to prožít. Původně jsme chtěli mnohem větší interaktivitu, ale pak jsme od ní upustili, protože už by to bylo asi přehnané. Mělo jít o talk show s tím, že by byli diváci součástí jejího natáčení. Chtěli jsme lidi snímat na kameru a nějak je ovlivňovat, ale pak jsme to zavrhli. Tohle stačí.
Pozvali jste ministra financí Andreje Babiše na představení?
Budeme ho zvát na reprízu. Máme pro něj připravenou červenou obálku.
VIDEO: Ukázka z divadelní hry
Už jste zaregistroval nějaké reakce ostatních politiků?
Máme spíše neformální reakce s tím, že je to zajímá. Nedávno byla realizována nová aktivita Žlutý baron na stejné téma. Jde o knihu a film. I lidé okolo tohoto projektu věc propagují, když apriori znázorňují, jaký je ekonomický problém kolem ministra financí včetně nátlaku na malé firmy.
Trochu mě vystrašilo, když jsem si všiml na internetu ve speciální skupině, která komentuje politiku, že si to lidé vzali jako demonstraci politického názoru, a ať každý přijde do Vršovického divadla Mana. Je to sice milé, ale nechceme, aby to lidé brali jako součást politického protestu. Ať přijdou i příznivci Andreje Babiše. My je tady nebudeme urážet. Jde o divadelní hru.
Fotogalerie: - Červený Kukiš aneb sorry jako
Nicméně tyto postřehy jsou i obecnou zprávou o černobílém myšlení Čechů...
Ano, jde o lakmusový papírek celého dění v Česku. Neměl jsem ambici udělat z toho slavnou hru a svést se na politických reáliích, abych prodal lístky. Vůbec. Téma bylo tak zajímavé, že se dalo dobře dramatizovat. Fantazijní. Mě hodně inspiruje profesor Ivan Vyskočil anebo Erika Merjavá, u níž studuju herectví. Zabýváme se autorským divadlem.
Na té hře se najednou krásně ukázalo, jak se lidé bojí. Vůbec jsem nepředpokládal, že je tady takový strach. Nicméně jsem si to vyzkoušel. Lidé mi říkali do očí, že se s námi bojí spojovat, mají strach z nějakého postihu, majitel reklamních ploch nám zakázal zaplatit si inzerci a prostě úplná cenzura. Sponzoři se odvrátili. Někteří, pravda, byli ochotni dát peníze tajně, ale to my nechceme.
Nejdřív to bylo úsměvné, pak ale děsivé. Já si totiž ani nemyslím, že by někomu nějaký reálný postih hrozil. To je chiméra. Nicméně Češi mají obecně tendenci být při zdi. Ve hře se Češi dívají do země, proto je vždy někdo ovládá. Přijde frajer ze Slovenska a normálně nás strčí do kapsy, protože nemáme sebevědomí.
Kdybyste napsal hru o Vladimiru Putinovi, bude to možná horší. Nemyslíte?
To bych asi nedožil premiéry. Jsou nějaké hranice. Jsem vystudovaný novinář, ale dělám PR. Určitý nátlak jsem jednou zažil, když jsem vystupoval proti velké nejmenované finanční korporaci. Šlo tam o peníze, které zmizely ze státního rozpočtu a já o tom hovořil. Výhrůžky, napíchlý telefon a tak. V mládí mě to vyděsilo, dnes mě to nepřekvapuje. Co mě překvapuje, že lidé se bojí za každou cenu.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Rychetský
