V minulých rozhovorech jsme se bavili o vašem nesouhlasu se zákazem kouření v hospodách. Teď do toho přišla ještě navíc elektronická evidence tržeb, zákaz prodeje o svátcích, s čímž také nesouhlasíte. V čem vidíte zásadní problém těchto opatření?

Všechna tato opatření, byť se snaží tvářit, že jsou na ochranu nekuřáků, prodavaček či poctivých podnikatelů, jsou ve skutečnosti jen dalším ukrojením kolečka ze „štangle“ salámu svobody. Vezměme to popořadě. Jsem znám jako zastánce kouření v hospodách. Nic ale není vzdálenější pravdě. Jsem zastánce toho, aby si majitel mohl určit, jaká ta hospoda bude. Pokud by nedávno přijatý zákon byl opravdu protikuřácký, zakázal by kouření na opravdu veřejných místech, jako jsou chodníky, přechody pro chodce, fotbalové zápasy a jiná místa, kde nekuřák musí proti své vůli čichat kouř neslušného kuřáka. Takovému protikuřáckému zákonu bych já zatleskal.

Navíc tento zákon obsahuje spoustu nesmyslů. Například nutí hospodské pod hrozbou uzavření podniku až na dva roky nevpustit dovnitř zjevně opilou osobu nebo nepodat alkoholický nápoj, pokud je riziko, že po jeho požití bude dotyčný působit škodu na zdraví či majetku. Zdá se to jako nevymahatelný nesmysl, ale podle mě to jen zvýší riziko korupce úředníka, který o uzavření podniku bude rozhodovat. A z vlastní zkušenosti z Británie to nepomůže ani těm nekuřákům, kteří se těší, jak si se svými kouřícími kamarády posedí ve voňavé hospůdce. Vypadalo to tak, že kuřáci postávali venku pod teplomety a bavili se, zatímco nekuřáci buď seděli sami u stolu, nebo museli jít taky ven. Takže není to zákon protikuřácký, ale „protihospodský“ a „proúřednický“.

Z podobného soudku, kdy se jen zvyšuje moc úředníka, je i elektronická evidence tržeb. Jistou formu podobné evidence má opravdu poměrně dost států nejen v Evropě. Ale opravdu on-line to má snad jen Chorvatsko a tam to vedlo k pádu původce tohoto výmyslu Slavko Liniče. Pochopitelně bych mohl začít dokládat čísla, kolik podnikatelů v Chorvatsku skončilo, o kolik se zvýšila nezaměstnanost apod. Ale to není ten největší problém tohoto zákona. Jako již mnohokrát, když úřady nedokázaly těch pár jednotlivců, a že i podle renomovaných zdrojů je u nás „šedá“ ekonomika dokonce pod průměrem EU (je cca 15 %), chytit za ruku a dokázat, že opravdu neodvádějí daně tak, jak by měli, tak zavedli nějaký plošný zákon nebo novou povinnost naprosto pro všechny. Tady se prostě jedna skupina obyvatel označila za zloděje. A v médiích se vede poměrně ostrá kampaň, kde se tvrdí, že co živnostník, to zloděj. Takže stát není schopen usvědčit těch 15 %, u kterých má pocit, že neodvádějí to, co by měli, a tak zavede povinnost, že každý musí hlásit vše.

A nejenže se nezvedne vlna pobouření, ono se tomu i celkem tleská. Představme si podobně populistického politika, který „se udělá“ třeba na tom, že kradou všichni Romové a každý Rom bude muset evidovat každou svoji útratu a bude se to porovnávat s tím, co si vydělal, jestli náhodou někde něco neukradl. V principu je to naprosto totéž. To by se vlna kritiky zvedla do úrovně té fukušimské a naprosto oprávněně. Ti podnikatelé, kteří opravdu našli cesty, jak neodvádět daně, jistě najdou cestu znova, těm slušným jen vzrostou náklady a riziko, že omylem „něco nebude sedět“. To je to, co mi na tom zákonu vadí ze všeho nejvíce. Navíc ty náklady pochopitelně podnikatelé přenesou na zákazníky, takže poškozeno nebude těch 15 % nepoctivců, ale opět my všichni.