Bude koncem roku 2017 Andrej Babiš ještě v politice?Anketa
Mluví se o uvalení třetí vlny ekonomických sankcí Západu proti Rusku. Objevují se informace, jak ty dosavadní Ruskou federaci zasáhly, že padá hodnota rublu vůči dolaru, že ze země odtékají investice, že se jí zdražily půjčky. Pořád si myslíte jako při posledním rozhovoru, že sankce proti Rusku nejsou řešením?
Konzistentně si o nich myslím totéž. Pro ekonomické sankce platí to, že jakkoli se státu, na který se uvalují, hůř daří a jeho lidem se může začít zdražovat zboží a může se jim hůř žít, to bezpochyby, tak jejich efektivita je úplně jiná, než kdyby byly uvalovány v osmdesátých letech. Lze se snadno orientovat na jiné trhy, zaměřit se úplně jiným směrem a globalizací to jde dnes mnohem snáz než v minulém století. Zpochybňuji proto ekonomickou efektivnost těch sankcí, jakkoli to může krátkodobě vypadat, že jsou účinné. Ale ono se to může vrátit jako bumerang na země, které sankce zavedly. To není jenom jednostranně, že se sníží ekonomická výkonnost v Rusku, ale ta se pak může druhotně zpětně snížit i v těch zemích, které s Ruskem více obchodují. A znovu připomínám, že dnes je velmi snadno možné se přeorientovat na jiné trhy. Navíc nejhlavnější otázka je, jestli právě tohle je to, co má ten spor uhladit, nebo je to naopak to, co ten spor ještě víc rozvíří. Vždyť mohou nastat odvetné sankce, komplikace s ropou, se zemním plynem. Z mého pohledu to může celou věc jen eskalovat.
Jak hodnotíte Andreje Babiše? (ptáme se od 5.6.2014)Anketa
Co jiného než ekonomické sankce ze strany Západu může mít při vytváření tlaku na Rusko nějaký smysl?
Ekonomické sankce se dotknou i lidí, kteří s tím nemají vůbec nic společného, ať už v Rusku nebo v zemích, které sankce zavádějí. Proto mi připadá vhodnější symbolický rozměr, politická úroveň sankcí, což je pořádání sportovních či společenských celosvětových akcí, jako byla zimní olympiáda nebo bude fotbalové mistrovství světa. Zaznamenal jsem, že se hovoří o tom, že by se v Rusku za čtyři roky nemuselo konat mistrovství světa ve fotbale, že by ruské týmy byly vyřazeny z mezinárodních soutěží, jako byly svého času vyřazeny jugoslávské týmy. To jsou podle mě ty symbolické momenty, kdy nějaké společenství států řekne, že nějaká země má agresivní politiku, a proto se ji snaží přimět k jednání a zároveň vytrestat. Ne ekonomicky, ale symbolicky.
Psali jsme:
Tedy nenechat dotyčnou zemi předvádět se celému světu při pořádání akcí mimořádného významu?
Přijde mi jako hrozný kontrast a pro lidi je to nedůvěryhodné, když všichni mluví o tom, že je třeba sankcionovat Rusko, ale zároveň – jakkoli to spolu časově nekoresponduje – se všichni fotí na zimní olympiádě v Soči, za dva roky bude v Rusku mistrovství světa v hokeji a zase tam pojedou nějací politici. To mi přijde v nesouladu s tím, že na nějakou zemi se uvalují sankce, ale přitom se tam pořádají sportovní akce se společenským, ekonomickým a dokonce i politickým přesahem. Právě na tom lze ukázat ten symbol: s něčím nesouhlasíme, a proto vám něco odnímáme a bude se to konat někde jinde, protože to není nároková věc a má symbolický význam. Není to ekonomická sankce, která na nějakou zemi potom dopadne zpětně víc, na jinou méně. Teď jde o to vymyslet, jak zároveň ukázat ten nesoulad, ale i jakým způsobem. Jde o formu. Mně vadí ty černobílé pohledy, že tohle je padouch, tohle není padouch, a proto my uděláme tohle bez kontextu a bez ohledu na cokoli.
Za symbolický krok lze považovat i rozhodnutí, o němž informoval pražský primátor Tomáš Hudeček, že Praha pozastavila partnerství s ruskými městy Moskvou a Petrohradem. Co si o tom myslíte?
To naplňuje v zásadě to, o čem jsem mluvil. Je to nějaký symbol, nějaké vyjádření nesouhlasu, který zapadá do kulturního rámce, v němž žijeme. Z tohoto úhlu pohledu je mi to mnohem bližší než ekonomické sankce, kdy se všichni bojí, aby to nevyústilo v to, že nám Rusko vypne ropovody. To mi přijde trochu jako přetvařování. Děláme bububu, ale moc toho udělat nemůžeme, protože jsme v některých parametrech na Rusku závislí. Kdežto pozastavení partnerství je symbol, který žádný ekonomický efekt nemá, ale má v sobě symbolický nesouhlas. To je mi rozhodně bližší.
Protože jdete do komunálních voleb na třetím místě kandidátky hnutí ANO, tak není vyloučeno, že před podobné rozhodování budete brzy postaven i Vy. Jak byste se zachoval, pokud se o něčem takovém jako partnerství s Moskvou a Petrohradem bude ve vedení města rozhodovat?
To teď určitě říkat nebudu, protože neznám kontext, nevím, jak partnerství fungovalo, co je za tím. Bylo by to ode mě amatérské. Ale jako symbol, že město přeruší partnerství, mi to je bližší. Tím ale neříkám, že bych to udělal. Ten spor ale není černobílý, to je také potřeba vědět. Není to tak, že jedni jsou zlí a druzí dobráci. Nedělám si iluzi o snažení Ruska o návrat ke slávě Sovětského svazu a jeho rozpínavosti, ale stejně tak si nedělám iluze o tom, že Američané měli tendenci získat Ukrajinu pod křídla NATO. Ve chvíli, kdy se NATO rozšíří až k hranicím Ruska, tak je reakce Ruska logická. Stejně tak by se nelíbilo Americe, kdyby to bylo opačně. Ale když už se bavíme o nějakých sankcích, o nějaké reakci, tak mi tohle přijde jako symbolické vyjádření nesouhlasu bližší než ekonomické sankce, které mohou problém eskalovat, ale i sjednotit lidi za Putinem.
Nepřipadá Vám od některých českých komentátorů a z některých našich médií, že jsou zklamáni tím, že od pátku platí na Ukrajině dohodnuté příměří?
Cílem je, aby spor byl co nejdříve ukončen, protože jde o lidi, co tam žijí. A milion z nich už musel opustit své domovy. Občas je to hledání vyšší pravdy na úkor těch lidí, kterých se ten konflikt bezprostředně dotýká, bez ohledu na to, zda se zajímáme o osudy těch lidí. A když se díváte na diskuse, nebo na weby, ne ty mainstreamové, tak zjistíte, ať už je to Rus nebo Ukrajinec, že každý chce, aby ten konflikt už skončil, že do 21. století nepatří. A tady by ho někdo chtěl eskalovat, protože chce prokázat, že má pravdu, za každou cenu. To dělají lidé, kteří sami v tom konfliktu nejsou. Trochu mi to připomíná intelektuální debatu lidí, kteří kdysi bojovali proti té zdi v Matiční ulici. Já jsem se tam tehdy byl podívat, bavil jsem se s místními lidmi. Ti měli argumenty, zkušenosti, za sebou celou řadu jednání, jak řešit situaci, která tam nastala a dlouhodobě přetrvávala. Ale intelektuálové z Prahy, kteří to nezažili, na to měli jiný názor. A tahle častá překorektnost mi vadí.
Co Vás vede k tomu, že kandidujete v komunálních volbách v Praze právě za hnutí ANO, je to osobnost jeho předsedy?
Nejdřív bych chtěl celkem razantně říct, že nejsem člověk, který by přejímal názory jiných. V základních ekonomických i společenských věcech jsem už zakotvený a konzistentně o nich mluvím posledních deset, patnáct let. Nejsem ten, že bych podle toho, kdo mi je sympatický, papouškoval jeho názory. Kdybychom šli do detailu, jsem ekonomický liberál, člověk, který by chtěl, aby se přerozdělovalo co nejméně cizích peněz. U nás se lidé, kteří se dostávají do politiky, chovají k cizím penězům macešsky, úplně jinak, než by se chovali ke svým vlastním.
Společensky jsem zakotven konzervativněji než v ekonomice, jsem pro návrat rodinné pospolitosti, což prosazuji velice vehementně i v rámci komise pro penzijní reformu, abychom se vrátili k tomu základnímu. Tedy jako se rodiče starali o nás, když jsme byli děti, tak my se postaráme o rodiče a stát je až poslední ochrana, jinak se toho systému nedopočítáte. Stejně jako je přirozené, že nenecháte malé tříleté dítě na ulici bez pomoci, tak stejně tak nenecháte sedmdesátiletou nebo osmdesátiletou mámu nebo tátu na ulici. Zatímco u toho prvního si to nikdo neumí představit, u toho druhého to nikdo moc neřeší a spoléhá se, že se postará stát.
Jaký je tedy Váš názor na Andreje Babiše?
Mě na něm fascinuje to, že to je člověk, který do politiky vstupuje, aniž by to potřeboval. A přitom má za sebou takový úspěch v jiné oblasti. Nevstoupil do politiky z ekonomických důvodů, protože už má vyděláno. Je to člověk, který má za sebou něco, kde měl velkou zodpovědnost za firmu, za zaměstnance, který zná hodnotu práce, lidí kolem sebe, peněz a podobně. Tohle se mě na něm líbí, politika někoho takového potřebovala, to mě oslovilo. Není v tom patolízalství, za ním jsou hmatatelné výsledky. Splňuje to, co se říkalo, že do politiky mají jít úspěšní lidé. Ne aby se recyklovali stále stejní politici, kteří nepoznali reálný život. Nemá motiv, který u nás, bohužel, převládá. Nejde do politiky proto, aby zbohatl, aby získal kontakty, zcela evidentně, člověk, který má za sebou nějaký uchopitelný úspěch, zaměstnává spoustu lidí, má zkušenosti se řízením. Z tohoto úhlu pohledu mě oslovil, pro parlamentní volby jsem ještě odmítl, teď jsem na to kývl.
Také politický úspěch Karla Schwarzenberga jako předsedy TOP 09 je spojován s tím, že se veřejnosti tlouklo do hlavy, že má volit jeho, protože vstupuje do politiky jako bohatý člověk s kontakty, jenž nemá zapotřebí z ní profitovat. V čem vidíte mezi oběma muži rozdíl a proč Vás oslovil Andrej Babiš, a ne Karel Schwarzenberg?
Základní postuláty a popisy osobností jsou podobné, nicméně jenom z toho prvotního pohledu, do většího detailu to tak až není. Za prvé Andrej Babiš nikdy předtím v politice nebyl. Šel tam rovnou, založil své hnutí a šel s kůží na trh. Karel Schwarzeberg je v politice už nějakou dobu, prošel několika stranami, prošel ODA, Unií svobody, neřeším jestli byl členem, byl ministrem za Stranu zelených, pak za TOP 09. Zatímco Andrej Babiš to hnutí vybudoval od píky, tak Karel Schwarzenberg, když to hodně zjednoduším, se jen dobře narodil. Pochází z prostředí, které ho předurčuje k tomu, že může být vhodný aspirant na významné společenské postavení. Mně jsou ale sympatičtější lidé, kteří něco dokázali vybudovat, jako je Andrej Babiš, Tomáš Březina, Radim Jančura. Vybudovat něco, uživit sebe, uživit zaměstnance, to fakt není žádná sranda.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
