„Každý ze tří nejbohatších mužů světa vlastní dnes už více majetku, než kolik činí suma bohatství 48 nejchudších zemí,“ připomínal jste v předmluvě jedné své knihy. Asi nemá smysl se ptát na to, jak moc se rozevírají za posledních třicet let sociální nůžky. Přesto, jak jsme se vyrovnali s tolerováním nerovnosti? A spějeme více k rezignaci, nebo konfliktu?
V otázce tolerance nerovností se spěje jednoznačně k rezignaci stejně jako v otázkách jiných forem nespravedlnosti. Najdou se politici, kteří tvrdí, že nízká volební účast je znakem toho, že lidé jsou spokojení, takže nemají potřebu ani chodit k volbám. V tom případě by ideální demokracie musela vypadat tak, že k volebním urnám by už nechodil vůbec nikdo. Existuje ovšem i jiné vysvětlení nízké volební účasti: Stále více lidí je přesvědčeno, že chodit k volbám nemá smysl. Jednak vidí, jak málo se toho změní, když je v rytmu volebního kyvadla pravicová vláda nahrazena levicovou a opačně, jednak mají zkušenost s tím, jak se vyvinuly strany, které se zpočátku tvářily jako alternativa ke stranám klasickým. Dnes můžeme tuto proměnu od naděje k průšvihu nejlépe pozorovat na vývoji Pirátů.
Fotogalerie: - Čaputová na Národní třídě
Svoboda od bídy měla být výdobytkem demokracie. Do jaké míry je myšlenka, řekněme, na sociální stát dnes u nás marná?
Prakticky ve všech zemích zažívá sociální stát vleklou krizi. Těch důvodů je celá řada. Jeden z nich spočívá v tom, že sociální stát mohl fungovat jenom v době, kdy vlády dokázaly vybrat dostatek prostředků z daní. Nástup dnešní fáze ekonomické globalizace někdy od konce 70. let 20. století umožnil velkým nadnárodním firmám svůj podíl na placení daní plynule snižovat a nejbohatším příjmovým kategoriím otevřel dokořán dveře do daňových rájů. Stát tak může v plné míře zdanit jen střední a nižší vrstvy, které ovšem příjmově stagnují. Tito poslední plátci daní sociální stát neutáhnou. Proto se státy při financování sociálních a dalších výdajů stále více zadlužují. Pro střední a nižší vrstvy z toho plyne další povinnost – platit navíc i úroky z dluhů. Přitom samy mají ze sociálních transferů stále méně. Změna věkové struktury a zhoršování zdravotního stavu populace výdaje dále zvyšují. S pokračujícím úpadkem sociálního státu se budou nerovnosti, o kterých byla řeč v předchozí otázce, dále zvyšovat. Ještě více lidí přestane chodit k volbám, což dále posílí přesvědčení jistých politiků, že lidé jsou vlastně docela spokojení.
Fotogalerie: - Kolaps v Praze
Statisíce lidí skončily v exekuci, dle průzkumů podstatná část občanů nic neuspoří. Naučili jsme se za 30 let zvládat svobodu a nakládat s penězi? Poznamenává nás v tom stále zkušenost se socialismem? Můžeme si za to sami?
Když se podíváme na 90. léta: Mnozí v nich přišli o práci a museli si zvykat na jinou. Jiní říkají, že to byla léta úplné a dokonalé svobody, příležitostí atd. Jak je vnímáte vy? Jak se svobodou v uplynulých třiceti letech nakládáme?
Ta dvě tvrzení si neodporují. Člověk může žít v dokonalé svobodě, a přitom přijít o práci, být dlouhodobě nezaměstnaný, anebo se stát bezdomovcem. Už Anatole France ostatně říkával, že v demokracii má miliardář i chudý člověk naprosto stejné právo spávat pod mostem. To, že chudí lidé využívají tohoto práva častěji než ti bohatí, není problém miliardářů.
Svobodu slova tu podle zákona máme. Máme ji i skutečně? Je někdo, kdo ji ohrožuje, nebo nám ji bere?
Ano, máme svobodu slova a je to tak dobře. Vede to ovšem i ke dvěma krajnostem. Na jedné straně využívají jedni svobodu slova k tomu, aby ukazovali, kam až může klesnout obyčejná lidská sprostota. Svobodu slova si vysvětlují jako právo urážet kohokoliv a cokoliv. Na straně druhé jsou snahy z řad umělců či studentů vychovávat ty ostatní k informační gramotnosti. Tedy v podstatě jim ukazovat, které zdroje informací jsou pro ně ty správné a kterým by se měli vyhýbat, aby se nestali pomýlenými. Myslím si, že užitečnější by bylo, kdyby osvětově naladění umělci a studenti upozorňovali sprosťáky, že sprostě se mluvit nemá. Dokonce ani o prezidentovi ne. To by ale mnozí z nich museli zaměřit svoji osvětovou činnost především do svých vlastních řad.
Psali jsme:
Symbolem ekonomické transformace byl Václav Klaus. Prezident Zeman mu dal vyznamenání, čímž probudil hlasy: Za Klause se tunelovalo, podniky se prodaly do zahraničí, Klaus udělil amnestii ... Co lze vyčítat Klausovi, a co ne? Sám exprezident se brání, že zákony o privatizaci vznikaly jako společné dílo.
O devadesátých letech a o způsobech, jakými se tehdy rozděloval majetek, nemám ty nejmenší iluze. Nelíbilo se mi to a nepořídil jsem si ani kupónovou knížku. Nechápal jsem, proč bych se měl stát akcionářem nějakého podniku, k jehož činnosti vůbec ničím nepřispívám. Lidem to nevadilo, kupónové knížky si ve frontách na poště fasovali a pak je střelili pod cenou spekulantům typu Viktora Koženého. Proč teď nadávají, když do toho sami s takovým nadšením šli? Václav Klaus udělal jenom to, co jim viděl na očích.
Fotogalerie: - Předávání státních vyznamenání
Premiér Andrej Babiš přemýšlí o tom, jak uctí 17. listopad. „Když půjdu na Národní, tak zase mi někdo bude sprostě nadávat a můj věnec zase skončí v koši. Když tam nepůjdu, tak zase budu poslouchat, že jsem tam měl jít, protože jsem důstojně neuctil památku listopadu. Takže budu kritizován, ať udělám cokoli. Určitě chci výročí uctít, ale jak přesně, ještě uvidím,“ uvedl pro novinky.cz. O čem to svědčí?
Upřímně řečeno, já Andreje Babiše nechápu. Každý z jeho kritiků, pokud by měl jeho peníze, střelil by pod cenou všechny firmy i noviny a odstěhoval by se za Rittigem do Monaka, kde by žil jako spořádaný miliardář, který vůbec nikomu nevadí. Kdyby čas od času poslal ještě pár drobných na udržování Knihovny Václava Havla, patřil by mezi světce spolu s Bakalou. Pan Minář s kolektivem by si pak museli pracně shánět někoho jiného, proti komu by i s rizikem lehkého nachlazení na Letenské pláni chránili demokracii.
Proč bere zhruba polovina národa Babiše jako určitého zachránce a vykupitele od toho, co zde bylo předtím? Jsou připraveni omluvit zločiny vlády KSČ, Babišovo údajné estébáctví, jeho členství v KSČ? Anebo jim vlastně „havlovské“ řeči o vyrovnání se s minulostí nikdy nic neříkaly? Mávne rukou polovina národa nad připomínkou 17. listopadu se slovy, „co jsme si, to jsme si“? A je to dobře?
Pokud by byl Andrej Babiš před listopadem velká ryba, jeho spis by byl dávno skartován. To, že ho takhle vláčejí, je nejlepším důkazem, že v ničem velkém zaručeně nejel.
Mládež se dnes do značné míry věnuje boji proti klimatické změně a za životní prostředí. Inspirací je jí Greta Thunbergová. Lze vidět podobnost mezi studenty, kteří v roce 89 bojovali za svobodu, a tímto klimatickým hnutím?
Greta je na tom hůře než studenti, kteří bojovali za svobodu v roce 89. Studenti vyšli na barikády dávno poté, co se Rusové rozhodli pustit Československo ze sféry svého vlivu a předat moc v něm tomu, kdo si o ni řekne. To, že studenti nevěděli, že jdou do předem vyhraného boje, je jiná věc. Greta jde na rozdíl od nich do boje předem prohraného. Naštěstí to také netuší. Populační vývoj na zeměkouli, naše vzorce spotřeby, energetická a prostorová náročnost našeho i Gretina způsobu života, to vše je neslučitelné s udržitelným vývojem. Jen by to neměl Gretě a těm, kdo kvůli ní nechodí v pátek do školy, nikdo prozrazovat. Mohli by se zhroutit.
Pokud jde o hlasy, které tvrdí, že socialismus se k nám vrací právě skrze tato ekologická hnutí, co k nim říci? Jsou věci jako masivní omezování průmyslu, zdražování masa, zdražování letecké přepravy nebo dotování elektromobilů a obnovitelných zdrojů energie cestou k novryé totalitě, jak tvrdí klimaskeptici?
Já jsem optimista. Vzhledem k tomu, jak rychle probíhá devastace planety, nevěřím, že by ještě někdo stihnul nainstalovat zelený socialismus. Na to je už pozdě. Chvála bohu pozdě, jak by řekli klimaskeptici.
Tomáš Halík, Michael Žantovský, Michael Kocáb a jiní. To jsou ti, kteří se hlásí k odkazu Václava Havla. Je o Havlovi s odstupem času referováno spravedlivě a objektivně? A nesou zmínění jeho odkaz důstojně? A co jeho žena Dagmar?
Musím jen zopakovat, že se Sověti kdysi v polovině osmdesátých let rozhodli přenechat moc u nás komukoliv, kdo si o ni řekne. Vámi jmenovaní tu moc zvedli jen proto, aby ji vzápětí předali jako štafetový kolík zase někomu jinému. Dnes se vztekají, že nejsou doceněni. Když byli tak chytří, měli poměry nasměrovat podle svých představ. Možná bychom se divili, v jaké společnosti bychom dneska žili.
Prezident Miloš Zeman se omluvil za to, že jeho vláda v roce 1999 podpořila bombardování Kosova. Za co by se naše zahraniční politika po roce 1989 měla omlouvat, a na co by naopak měla být hrdá?
I tento rok informovala BIS o rozvědném nebezpečí ze strany Ruska. Je Rusko 30 let po sametové revoluci naším nepřítelem? Co kdo ve vzájemných vztazích za oněch 30 let zkazil a čemu pomohl? Co třeba pohled na rok 68, vývoj na Ukrajině, lidská práva v Rusku?
No, když to říká BISka… V devadesátých letech, ještě dříve než se narodila Greta, jsem našel své jméno na seznamu ekologických extremistů. Bylo to v době, kdy ministrem vnitra byl Jan Ruml. Nedávno se tentýž člověk ucházel o členství mezi Piráty, jejichž ekologické požadavky jsou docela razantní. Co si mám myslet o věrohodnosti fungování a pravdivosti informací podávaných takovými profesionály?
Bývalý předseda Vojenského výboru NATO Petr Pavel chápe Macronova slova o „mozkové smrti“ NATO tak, že se francouzský prezident snaží zvýšit svou roli v EU. Zároveň prý musela potěšit v Kremlu. Vyjádřil se tak v ČT v Otázkách Václava Moravce. Macron ale usiluje o zásadní zvýšení obranyschopnosti EU. Mají v Kremlu podle vás radost z jednání francouzského prezidenta a z jeho vyjádření o mozkové smrti NATO? A měli bychom si na Francii v rámci EU dávat raději pozor?
Ještě že Petr Pavel už nevelí NATO. Jestliže vyhodnotil Macrona jako někoho, kdo chce potěšit Kreml, mohla mít Francie vážné problémy. Tím spíše, že víme, že ze směru od jeho bruselské kanceláře je Maginotova linie slabší než v jiných, jižnějších úsecích. Generál Petr Pavel by byl druhým člověkem v dějinách, který by toho mohl využít.
Rozvědně aktivní má být u nás i Čína. Je tato nastávající ekonomická mocnost naším nepřítelem? Jak hodnotit sbližování, o které se pokouší prezident Zeman? A opět, co lidská práva v Číně?
Především si myslím, že poté, co naši politiku vůči Číně začali určovat pražští komunální politici, měla by Čína udělat podobně vstřícný krok a přenechat vztahy s Českem na starost Šanghaji. Jednak je toto město více než dvakrát lidnatější než celá Česká republika, jednak se rozvíjí ekonomicky mnohem dynamičtěji než my a ve světovém obchodu, na rozdíl od Česka, hraje poměrně významnou roli. O lidských právech v Číně je třeba mluvit co nejvíce. Především proto, aby už nezbyl čas na zmínky o dodržování lidských práv v Saúdské Arábii, v Kataru a v dalších zemích, které jsou momentálně na rozdíl od Číny našimi spojenci na věčné časy.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Daniela Černá
