Lze aktuální přístup vicepremiéra Andreje Babiše vnímat jako nesoudnost, protože nechce sám odejít, i když premiér žádá jeho odvolání, případně jako nesrozumitelnou defenzivu, protože už dávno se měl věnovat kampani v ulicích, kde by měl větší úspěch, a ve Sněmovně to má marné? Nebo je správně, že trvá na svém, čeká na rozhodnutí prezidenta, nechce vládu opustit do poslední chvíle, protože tím by mohl dát signál, že vlastně uznává, že pochybně obchodoval nebo ovlivňoval média?
Naše Ústava dává premiérovi velmi silnou pozici, kterou Bohuslav Sobotka tentokrát plně využil a dostal Babiše do defenzivy. V situaci, kdy je proti ANO prakticky celá sněmovna, nemá moc variant na výběr a lavíruje. Ve chvíli, kdy premiér odmítl jeho první dva návrhy na ministra financí, dostalo možnost krizi prodloužit tím, že bude Sobotkovi předkládat nové a nové návrhy, které budou buď odmítnuty, nebo akceptovány. V prvním případě to bude vyhovovat prezidentovi, který nebude s odvoláním Babiše pospíchat, v druhém případě se pak nesplní premiérovo přání ovládnout Ministerstvo financí a využít jej jako nástroj útoku na hnutí ANO. Andrej Babiš nechce podat demisi sám, protože by tím oslabil svoji obranu proti vysloveným nařčením.
Do jaké míry se kauza kolem dluhopisů, kompromitující nahrávky a obecně důsledky vládní krize promítnou do popularity hnutí ANO? Stane se skutečně Babiš mučedníkem a Sobotka mu přináší vítězství ve volbách na stříbrném podnose? Znemožnily se „tradiční politické strany“ nebo konečně došlo na nebezpečného oligarchu, který ohrožuje demokracii?
Do popularity hnutí ANO se zmíněné kauzy nepromítnou, u ČSSD si nejsem jist. Tam budou působit i jiné faktory, například deklarovaná podpora vstupu do eurozóny ze strany premiéra. To straně hlasy nepřidá, a pokud ANO zaujme rezervovanou pozici, rozdíl v preferencích se ještě zvýší. Tradiční politické strany se znemožňují již dlouho a jsou to právě ony, kdo nejvíce ohrožují demokracii tím, že ji profanují v očích veřejnosti. Opravdu nevím, čím hnutí ANO ohrožuje demokracii. Je to předvolební demagogie.
Může se stát, že pokud Babiš zmizí z vlády, sníží se mu publicita a tzv. sejde z očí, sejde z mysli a klesnou mu preference? Nebo je pravděpodobnější úvaha, že i kdyby ho část médií ignorovala, pro další bude zajímavý a veřejnost bude zajímat stále, protože to tak bylo vždycky?
Neměli bychom zapomínat, že ANO není jen Andrej Babiš. Za více jak tři roky ve vládě se v něm vyprofilovaly výrazné osobnosti, jakými jsou eurokomisařka Jourová, ministři Brabec, Šlechtová či Pelikán. A i mezi poslanci jsou kvalitní lidé. Odchodem Andreje Babiše z vlády se mu samozřejmě sníží publicita v České televizi, ale to bude asi tak všechno. Kromě toho útoky na něj nepřestanou, a tím se do médií dostane, částečně i v roli mučedníka. Tím, že bude z vlády, bude moci uplatnit svůj vliv i v médiích, která vlastní, a nikdo mu nebude moci vyčítat střet zájmů. Jeho pozice se s přiblížením voleb bude ještě zlepšovat.
Vystačí si Andrej Babiš v kampani se současnou rétorikou? V podstatě se dá předpokládat, že princip bude stejný jako ten, s kterým do politiky šel, takže opět „Babiš proti všem.“ Bude to fungovat?
Bude tomu tak, ale s opačným znaménkem. Všichni proti Babišovi a ANO. Pod záminkou záchrany liberální demokracie se spojí i dříve absolutně protikladné subjekty. Docela bych si dovedl představit, že Kalouskovi opět jako kdysi nebude vadit podpora komunistů. Sobotka evidentně vsadil na to, že i když bude ve volbách druhý, může být teoreticky premiérem (podobně jako kdysi Petr Nečas). Stačí jen, když ČSSD a pravice dostanou více hlasů než ANO. Pak už se dohodnou na nějaké „proevropské“ platformě. Doufejme jen, že voliči takový komplot překazí.
Minulou středu si asi Andrej Babiš nepřidá na seznam příjemných dnů, na které bude rád vzpomínat. Nejen, že v Poslanecké sněmovně v souvislosti s nahrávkami, podle kterých měl ovlivňovat novináře, dospěli k závěru, že opakovaně lhal a zneužíval média, ale na náměstích v republice proti němu a také proti prezidentu Zemanovi demonstrovaly tisíce lidí. Proč? Proto! Lidé žádali, aby oba pánové už z politické scény raději odešli. Zeman namíchl veřejnost i tím, že odddaluje odvolání vicepremiéra a Babišovi sečetli jeho údajně pochybné obchody, nahrávky, EET atp. O čem to svědčí? Dnes se budou konat další protesty...
Tisíce lidí nejsou statisíce ani miliony. Právem poukazuje senátor Veleba na „mlčící většinu“. Trapné divadlo v Parlamentu, zakončené působivě schváleným usnesením, že se tím krize jen prohloubila, bych nepřeceňoval. Škoda jen, že komunisté zatím nesehnali dost podpisů pro svolání mimořádné schůze. Docela bychom se pobavili, jak znesvářené partaje cukrují jako hrdličky a hájí unisono stávající vládní koalici, kterou fakticky rozbily. A slyšeli bychom určitě, že Babiš je sice gauner, ovšem jeho ministři jsou fajn a ve vládě dělají dobrou práci. Nevím, do jaké míry prezident namíchl veřejnost tím, že oddaluje odvolání vicepremiéra. Spíše je to tak půl na půl... jako ostatně skoro všechno na naší politické scéně. Ovšem tím, že nešikovným postupem odradil Sobotku od podání demise celé vlády, Miloš Zeman namíchl mne. Byla to politická chyba, mohli bychom mít už po krizi.
Ostrá slova zazněla od vicepremiéra Andreje Babiše na besedě s občany v Plzni: „Pan premiér mi něco vyčítá? Nemluvím o tom, že už v roce 1996 podváděl při své první kandidátce do Sněmovny. Zeptejte se jeho organizace. Ve Vyškově jej chtěli vyloučit. Manipuloval, černé duše.“ A vicepremiér pak zopakoval i další obecně známé argumenty proti ČSSD, samozřejmě včetně OKD. Co vy na to?
Tyto případy neznám, a tudíž se nemohu kvalifikovaně vyjádřit. Ale v devadesátých letech byl vývoj tak divoký, že skoro na každého, kdo nějak vyčnívá z průměru, lze nalézt něco nepěkného.
Jak obstál prozatím ve vládní krizi premiér Bohuslav Sobotka? Bývalý prezident Václav Klaus velmi chválil jeho předchozí jednání. Dokázal, že umí pevnou rukou řídit zem a sjednat pořádek, když je potřeba, nebo se chce jen zbavit silného politického protivníka? Dostane se ČSSD díky vládní krizi z nepříznivých čísel volebních preferencí, nebo se propadne ještě níž?
Premiér se choval chaoticky, ale na nohy jej postavil paradoxně prezident nepříliš šťastně připravenou kabaretní scénkou s demisí-nedemisí. Jak už jsem podotkl na jiném místě, využívá silného ústavního postavení premiéra a hraje hru „vabank“, ve které může hodně získat – i druhé premiérské období po podzimních volbách. Může ale také ztratit; a pak se vrátí do situace, kdy bude na odpis. Je to hra s nulovým součtem a rozhodne volič. Teď je ještě brzy dělat nějaké prognózy.
Psali jsme:
Má premiér Sobotka problém v komunikaci, nebo se jen nechce s lidmi bavit, když to považuje za nepodstatné? „Čekala jsem, že se se mnou pan premiér sejde. Jsem docela v šoku, když jsem si přečetla dnešní vyjádření pana premiéra, on se mnou vůbec nemluvil. Jsem úplně obyčejná ženská,“ zareagovala náměstkyně Schillerová, jejíž nominaci na ministryni financí premiér odmítl. Co si o tom myslíte?
Nepřijetí p. Schillerové spadá do zvolené konfrontační taktiky ČSSD vůči ANO. Nic víc bych v tom nespatřoval. Až bude premiér posuzovat další návrhy ANO na ministra financí, budeme moudřejší.
Zaznívají názory, že vlastně nejde o vicepremiéra Andreje Babiše, ale spíš o prezidenta Zemana. Do jaké míry jde podle vás „o krále“? Mimochodem, ČSSD prý zvažuje, že postaví vlastního kandidáta na prezidenta.
A kdo by to proboha měl být? Vladimír Špidla, který prohrál až dosud všechny volby, kterých se zúčastnil jako jednotlivec? Miloš Zeman si svým postupem u ČSSD uškodil, u voličů však až na výjimky ne. Myslím, že si to nakonec sociální demokraté po prohraných parlamentních volbách rozmyslí. Dvojí ostuda – to by bylo už příliš. Také v čele strany v té době nemusí být už Sobotka.
Na základě událostí, kterých jsme byli v minulých dnech nebo týdnech svědky, změnil se nějak váš názor na prezidenta Miloše Zemana?
Nezměnil. K některým jeho výrokům a postupům jsem měl výhrady i dříve. Mezi prezidentskými kandidáty však nemá a ani mít nebude rovnocenného protivníka.
Premiér připravuje návrh kompetenční žaloby na prezidenta Miloše Zemana pro případ, že by Andreje Babiše odmítl odvolat z vlády. Miloš Zeman při návštěvě Libereckého kraje uvedl, že se chce obrátit na Ústavní soud, aby posoudil, zda je prezident povinný na přání premiéra odvolat ministra. Senátoři avizovali možnost ústavní žaloby. Jde pouze o argumenty, které nenastanou, protože nakonec prezident kývne Sobotkovi na odvolání Babiše, nebo se, ještě než k tomu dojde, budou čelní představitelé státu s lejstry střídat u Ústavního soudu?
To je otázka spíš pro ústavní právníky. Řeknu zde něco jiného. Události poslední doby mne donutily změnit názor na náš ústavní systém. Už bych se nebránil podpoře prezidentského systému, dokonce bych jej za podmínky přesného nastavení kompetencí uvítal. Že by prezidentský systém byl méně demokratický, to ať fanatičtí obránci parlamentní demokracie řeknou v USA – a uvidí, s jakou se potkají. Je to demagogie. Demokracie je taková, jakou ji utvářejí aktéři politické scény, a formální systém na to nemá zásadní vliv. Je to podobné jako spory, jestli většinový volební systém je více či méně demokratický než poměrný. A také bych chtěl zdůraznit, že to neříkám kvůli Miloši Zemanovi. Toho by se změna systému už netýkala, protože by platila až od dalšího prezidentského období. V každém případě by prezidentský či poloprezidentský systém generoval silné prezidentské kandidáty – politiky, a nikoli různé ambiciózní exhibicionisty nebo osoby z prostředí vědy, kultury či sportu. Ti zvládnou klást věnce, ale už ne řídit stát. Takový systém by byl i levnější, pokud by se sloučily funkce prezidenta a vlády.
Jak tohle všechno může skončit konkrétně pro tři hlavní aktéry této krize: Babiš, Sobotka, Zeman, ať už to vezmeme v jakémkoli pořadí? A může tato vládní krize vůbec někomu prospět?
Co se týče Miloše Zemana, na jeho prezidentských ambicích se nic nemění. Nestane-li se nic mimořádného, bude opět zvolen. Andrej Babiš vyhraje volby, ale vládu nemusí být schopen sestavit, zvláště když Bohuslav Sobotka naznačuje stále silněji, že je připraven se dohodnout s pravicí. V této souvislosti bude klíčové, kolik hlasů dostanou komunisté a další menší subjekty, zejména SPD a Piráti a zda se do Sněmovny dostane koalice KDU–STAN. Pokud Andrej Babiš se nestane premiérem, bude pravděpodobně v čele Sněmovny a v roce 2018 senátorem.
Co je na tom všem podle vás nejpodstatnější? Čeho bychom si měli všímat?
Především bychom měli méně propadat emocím a být schopni racionálně posuzovat skutky jednotlivých aktérů současné krize. A před ultimativními prohlášeními typu „ten už můj hlas nedostane“ si chvilku v klidu zapřemýšlet. Krize zase pomine a do popředí vystoupí programové priority. Musíme dávat pozor na to, jak se kdo vyjadřuje ke klíčovým otázkám dnešní politiky: válce a míru, Evropské unii, přijetí eura, migraci, sociálnímu (především penzijnímu) systému, regulaci ekonomiky v zájmu střední třídy a nižších vrstev atd. A pak se teprve rozhodněme, komu dát svůj hlas. Máme jen jeden, nemůžeme s ním hazardovat.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Daniela Černá
