Babiš vykládá, že bude líp, ale jak na to, netuší. Vláda se plazí před Bruselem. Už brzy se hrdě přihlásíme o slovo, slibuje místopředseda ODS

Anketa

Které opatření by vláda měla ,,dotáhnout'' co nejdříve?

Zákon o prokázání původu příjmů a majetku

87%

Elektronická evidence tržeb v obchodech, restauracích etc.

Maximální podpora dostavby dálnic

Zadání zakázky na dostavbu Temelína

Kurzarbeit

Přijetí syrských uprchlíků

Další zvýšení minimální mzdy

Zákrok proti daňovým podvodníkům

hlasovalo: 4049 lidí

Jak byste v současné době hodnotil činnost vlády, co se jí podle vás daří a naopak nedaří a v čem má "rezervy"?

Tuto vládu bych nazval vládou virtuální reality. Těší se dosud slušné popularitě, ta však nevychází z jejích skutků. Po období nestability a politické krize před dvěma lety společnost jako surfař nastoupila na vlnu negace, jejímž jediným obsahem je: Ne tak jako dřív. Jiní lidé teď budou dělat jinou politiku. Nic nevystihuje onu vlnu lépe než heslo "bude líp“, k němuž nedávno Andrej Babiš dodal "ale neřekli jsme kdy“, a já bych doplnil "a nevíme jak“. Ještě nějakou dobu veřejnosti vystačí kouřová clona nekonečných litanií o "karuselech, podělaných dálnicích a kradení“. Budeme-li posuzovat nikoliv tyto řeči, ale činy, vláda nic skutečně zásadního pro ono zlepšení nečiní. Na provoz utrácí více, než se utrácelo v minulosti, investuje pro změnu méně, schodek se nezmenšuje, i když ekonomika roste.

Marketingového tahu se snížením státního dluhu Babiš dosáhl nikoliv racionálnějším hospodařením, nýbrž rozpuštěním různých mimorozpočtových finančních rezerv. Chyby z minulosti vláda spíše prohlubuje. Její legislativci se ještě více plazí před Evropskou unií a nové zákony typu EIA hrozí zastavit investiční aktivitu v zemi. Mám-li tedy říct, co se vládě nedaří, řekl bych: práce. A co se daří? Udržovat bublinu iluze při životě. Ale abych nebyl úplně kategorický: Udělalo mi například radost, že energetická koncepce počítá s rolí jaderné energie a využitím zásob uhlí a nepodléhá zcela atmosféře ekologického šílenství.

Co říkáte současné ekonomické situaci, a existuje vůbec podpora především malého a středního podnikání?

Zažíváme období růstu, který je způsoben více faktory s kořeny v minulosti, vůbec není jasné, že jde o růst dlouhodobý a na pevných základech. Proto onen odpor k vládní rozpočtové politice ze strany ODS. Řada podnikatelů má dojem, že je teď ve vládě jeden z nich, který jim rozumí. Obávám se, že porozumění bude končit na úrovni velkých hráčů v boji o koláče dotací a podíl na lukrativních trzích. Malí a střední podnikatelé potřebují hlavně zjednodušení a předvídatelnost prostředí, právní jistotu, snížení administrativní zátěže a celkovou stabilitu. Nevidím kroky tímto směrem.

Přináší jim něco takového třetí sazba DPH, registrační pokladny, komplikace v daňových paušálech či cifršpioni slídící na jejich účtech? Na půdě hospodářského výboru sněmovny se snažím pomáhat. Nejsem žádný stoupenec investičních pobídek, ale když už je novela ve sněmovně, přišlo mi absurdní, že slevy na daních fakticky využívá jen třináct procent investorů, jimž byly zprvu přiznány. K čemu taková pobídka? Navrhl jsem změnu modelu fungování slevy a vládní poslanci se chytili a šli ještě dál. Takový malý krůček racionálním směrem.

Jak vidíte ekonomickou situaci v zahraničí, sankce proti Rusku a pád cen ropy na světových trzích?

Už řadu let jsme v situaci, v níž tradiční ekonomické velmoci druhé poloviny dvacátého století, USA, západní Evropa a Japonsko, zažívají závažné ekonomické problémy. Dílem jsou projevem globalizace ekonomiky, v rámci které na sebe působí ekonomicko-civilizační "masy“ odlišných vlastností, což vyvolává velmi dynamické jevy. Je to trochu jako v chemické laboratoři, kde vzájemná reakce některých látek je velmi bouřlivá a v baňkách to extrémně bublá, než je dosažena nová rovnováha. Tento proces bude nepochybně trvat ještě desítky let. Druhým faktorem jsou vážné chyby v rozpočtové politice, omyly evropské integrace a také neschopnost adaptace na výzvy onoho globálního prostředí, zkrátka věci, za které si můžeme sami. Ekonomicky nejdynamičtější regiony tak dnes leží mimo onu osu síly dvacátého století. Minulý rok podle mě ukázal, že v podhoubí americké ekonomiky se odehrávají podstatné změny, například v oblasti surovin a energetiky, ale i u výroby s vysokou přidanou hodnotou.

Američané zjevně řeší strategické problémy surovinových zdrojů a schopnosti obstát v konkurenci levné výroby z Východu. Vývoj ceny ropy reflektuje tyto zásadní změny na trhu. Proti tomu Evropa dál spí a bilanční čísla potvrzují stagnaci. Co Evropu probudí z bludů přeregulované ekonomiky? Ultralevicová revoluce v Řecku? Vítězství krajní pravice ve Francii? Moment probuzení se blíží a naše rčení praví, že "těžká jsou rána opilcova“. V kombinaci s množstvím jiných problémů v Evropě i ve světě půjde o velmi citlivé období s vysokým nárokem na politické lídry, kterých se zatím spíše nedostává. Pokud jde o dílčí téma sankcí vůči Rusku, myslím, že svoji roli splnily. Správnou budoucí politiku vůči Rusku bych viděl v bismarckovské politice cukru a biče: Cukrem je čilý vzájemný obchod, bičem pak naprostá neochota vůči velmocenským ambicím Ruska, vnitřně silná Severoatlantická aliance, vyléčená z minulých chyb, jako je vývoz demokracie, samostatná evropská obrana a podobně.

Zdá se, že Rusko ekonomicky oslabuje. Oslabuje však i politicky? Nezvětšuje se naopak v této zemi obliba prezidenta Putina?

Jednostranně orientovaná ekonomika, která stojí a padá s rolí surovinových zdrojů, je velmi zranitelná. Nemá jiný pilíř stability a je-li ten jediný ohrožen, např. zásadním poklesem cen, rozkmitá se a může se zhroutit jako domeček z karet. Racionální arabské ropné velmoci většinou věděly, že ono písmeno v ve slově velmoc je v jejich případě malé, nikoliv velké, a že jejich síla pramení z byznysu. Hra na všestrannou politickou velmoc tento byznys ohrožuje, jak ukázaly tragické konce řady ambiciózních diktátorů. Ruské surovinové zdroje představují obrovskou sílu, ale i tuto sílu lze přecenit. V kombinaci s tendencí obnovy vojenské síly a diplomaticko-zpravodajskou ofenzivou se svět začal Ruska bát - a strach není emoce prospívající obchodu. Nepatřím k těm, kteří by evropskou a americkou politiku vůči Rusku považovali za bezchybnou, existuje spousta legitimních otázek.

Ale velmocenská tendence Ruska je autonomní, vychází z něho samého, není jen reakcí na tento vnější podnět. Mnoho posledních let pozoruji jasnou strategii, realizovanou ruskými diplomaty, tajnými službami, informačními agenturami. Tato ruská ofenziva je přepálená a předčasná, založená na přehnané euforii rychlokvašných surovinových zbohatlíků a resentimentu vůči velmocenskému postavení ze sovětských časů. Čína je v tomto ohledu mnohem racionálnější a ač výrazně ekonomicky silnější, drží se zpátky. Na Putinově politické síle a popularitě doma v tomto směru není nic překvapivého. Rusku samotnému však ale jeho praktická politika už dnes neprospívá, nýbrž škodí.

Zůstáváte jako jedna z mála stran v pozici proti přijímání většího množství uprchlíků z islámských zemí. Neměli bychom však spíše selektovat? Vždyť křesťanské menšiny jsou tam jedny z nejutlačovanějších...

To je omyl. Snažíme se vrátit do imigrační politiky zdravý rozum. Rozlišujeme humanitární pomoc, dočasný azyl, zkrátka pomoc potřebným od masové imigrace. Musíme hledat efektivní formy pomoci lidem v nouzi, zejména těm nejslabším, tedy dětem. Řešením pro budoucnost je však větší stabilita a prosperita v jejich domovských zemích. Nemyslím, že by jim štěstí přinesl masový exodus do Evropy, zejména při jejích současných problémech. Pojďme se bavit, jaká je racionální zahraniční politika Evropy vůči Blízkému východu, jak pomoci tamnímu míru, jestli jsme v tom v minulosti neudělali chyby. Jak se obecně stavět k imigrační politice. Pomáhejme lidem v nouzi. Masový exodus do Evropy však není řešením bez ohledu na náboženské přesvědčení obyvatel.

Pojďme k ODS. Jak hodnotíte její aktuální stav a výhledy?

Občanská demokratická strana obstála ve zkoušce životaschopnosti a to nejhorší má za sebou. Spoustu práce však ale zároveň před sebou. Mnozí ji už odepsali a po dění posledních měsíců včetně výsledků komunálních voleb musejí přepisovat scénáře. Strana prožívá velké vnitřní změny, některé ji ještě letos čekají. Preference jdou nahoru pozvolna, což je logické. Po dlouhém období krize nelze očekávat raketově rychlé restarty, to by bylo nepřirozené. V roce 2015 musíme obhájit pozici nejsilnějšího subjektu na pravici, dokončit vnitřní reformu, přehoupnout se do druhé desítky preferencí a prohlubovat přípravu na příští volby.

Nabere ODS nový dech před krajskými volbami? Nezačala už kontinuální příprava?

Pečlivě jsme zanalyzovali výsledky ODS v celé republice, víme, kde jsme silní a zdraví, kde je naše politika úspěšná a osobnosti se těší důvěře, i kde máme problémy a potřebujeme zásadní změny a nový vítr. Prostor pro tento nový vítr má pomoci vytvořit také reforma struktury strany, jejímž cílem je otevřít stranu vevnitř i navenek, dát prostor aktivním jednotlivcům, ochotným viditelně převzít zodpovědnost na všech úrovních, a definitivně dát přes prsty těm, kteří v minulosti zkoušeli řídit lidi a procesy zpovzdálí. Dostal jsem na starosti přípravu zásadní změny stanov strany, a i o tomto tématu bude náš nadcházející kongres na prahu letošního léta. Příprava tedy naplno běží.

Co říkáte názorům prezidenta Zemana na školství, zařazování postižených dětí do tříd mezi ostatní?

Zdravý rozum a životní zkušenost říká, že pravdu v této věci nemá žádný extrémní postoj. Ani segregace a vyloučení, ani integrace za každou cenu a bez ohledu na realitu. Každou situaci je potřeba posuzovat individuálně, tam, kde je integrace možná, maximálně jí pomoci, včetně pomoci materiální a organizační. Každý hendikep je jiný a vyžaduje jiný přístup. Proti integraci za každou cenu je potřeba se vymezit, ale určitě ne takto, druhým extrémem. Pěkně to vyjádřila karikatura s fyzikem Stephenem Hawkingem, který je na vozíku expedován "mezi své, kde mu bude dobře“.

Miloš Zeman po zvolení prezidentem prohlásil, že chce být prezidentem pro dolních deset milionů, nikoliv horních deset tisíc. Osobně jsem s ním v minulosti zažil řadu dlouhých diskuzí, ve kterých se prokazoval jeho intelekt i schopnost naslouchat. Dnes mám obavu, že příliš často sklouzává svou rétorikou do role prezidenta dolních deseti tisíc, mezi "buřty, pivo a nenávist“. A vyčítám mu to. Jinde, třeba v postoji k Izraeli, na Blízkém východě, jedná rozumně.