„Proti tomu ale objem obchodu s Řeckem není pro Jutu rozhodující, jde jen o několik desítek milionů v porovnání s celkovými sedmi miliardami obratu. Nicméně obě pojišťovací společnosti, přes které si běžně platby zajišťujeme, nám ke konci června smlouvy pro Řecko vypověděly,“ zdůraznil ovšem k tomu Hlavatý. Kromě mnoha jiných věcí se pak také vyjádřil ještě k problému imigrace.
Pane senátore, protože jste zároveň majitelem textilní společnosti Juta, nelze se vás nezeptat na to, jak se vás osobně dotýká krize v Řecku. Dotýká se řešení řecké dluhové krize v nějaké souvislosti i společnosti Juta?
Na tuhle otázku jsem už několikrát odpovídal. Ano, dotýká se také, i když ne v takovém rozsahu jako naše ztráty v Rusku, kde letos – s ohledem na sankce – očekáváme 50% reálný propad tržeb, tedy stovky milionů Kč. Proti tomu objem obchodu s Řeckem není pro Jutu rozhodující, jde jen o několik desítek milionů v porovnání s celkovými sedmi miliardami obratu. Nicméně obě pojišťovací společnosti, přes které si běžně platby zajišťujeme, nám ke konci června smlouvy pro Řecko vypověděly. Ne všechny obchody jsme měli pojištěny, a tak dnes jen můžeme doufat, že dosud nezaplacené faktury řádově v milionech nám budou zaplaceny, i když se zpožděním třeba měsíců. Vývozy jsme tedy raději zastavili nebo žádáme platbu předem.
V jakém bodě podle vás nyní „uvízla“ evropská myšlenka s ohledem na vývoj v Řecku? Směřujeme i po řecké krizi k ještě většímu sjednocení Evropy a máme o to vůbec usilovat? Co se vlastně s EU stalo od doby našeho vstupu? Co tedy podle vás udělat s EU – ještě více sjednotit, nechat takto, zrušit euro, zrušit celou EU?
Nepřeceňoval bych dopad problémů jednoho člena EU na celou existenci a potřebnost evropské jednoty. Události v Řecku jen odhalily jednu z možností, kterou pravděpodobně původní myšlenka spojení zemí Evropy nepředpokládala. Svým způsobem je to jako v rodině. Ne všichni se chovají předvídatelně, ne všichni posuzují situaci stejně. Je na místě tolerance k názorům jiných, vůle pomoci, ale důslednost při stanovení pravidel a jejich dodržování. Nemyslím si, že není v silách Evropy si s nastalou situací poradit. A euro? Fandím naší české koruně, jenom nevím, zda si ji zasloužíme. Nejsme totiž hrdý národ a chybí nám zdravé sebevědomí. Přijetí eura pak předpokládá nejen ekonomickou, ale i politickou připravenost.
Je to už sedm let od začátku velké ekonomické krize, která začala krachem amerických bank. Během té doby se kritici současného systému snažili pomocí akcí jako Occupy Wall Street přesvědčit veřejnost, že miliardáři a „banksteři“ ji pomocí finančního systému okrádají. Mnozí odborníci, jako řecký exministr financí a ekonom Varoufakis, tepali finanční systém jako cosi založeného na bublinách, na dominanci dolaru a na neustálém snižování reálných mezd. Kam jsme se v té diskusi o současném kapitalismu za sedm let dostali? Co říci o úspěšnosti pojmů kapitalismus, globalizace a volný trh?
Nemám rád propojování velkých slov a ekonomických problémů. Finanční svět není nic jiného než podnikání v určitém oboru. Má takovou moc, jakou mu stát a jeho zákony dají. Excesy se trestají a ztráta důvěry je smrtelná. To neznamená, že úlohu světa financí ve světě podnikání podceňuji. Samozřejmě má dopad i do normálního světa každého z nás. Například problémy, které souvisejí s nedostatečnou finanční gramotností, následnou insolvencí a vše s tím spojené, jsou problémy mnoha našich spoluobčanů. Ti dlouhodobě neřeší otázku úspěšnosti či neúspěšnosti kapitalismu, ale v lepším případě, jak si poradit, jak přežít. A úspěšnost vámi zmíněných pojmů? Museli bychom nejprve definovat, jaký je dnes reálný obsah samotných pojmů. To ponechme filozofům, řešme reálné problémy.
Jaká je podle vás budoucnost ekonomického řádu světa? Na jakém rozcestí se podle vás „volný trh“ právě ocitá, a to s ohledem na neustále se zvyšující automatizaci a robotizaci ve výrobě? Podle některých katastrofických odhadů totiž bude brzy k výrobě zapotřebí tak málo lidí, že je volný trh nebude moci zaměstnat, a pak se bude o ně muset postarat stát třeba tím, že jim práci zařídí. Pak ale bude muset razantně zvednout daně. Co říkáte celé této konstrukci?
Nevymýšlejme vize, ale rozhlížejme se kolem sebe a učme se z historie. Už teď jsou země, jejichž výroba srovnatelných výrobků obsahuje nesrovnatelně jiné množství lidské práce. Technicky vyspělejší země mají výrazněji rozvinutý například sektor služeb. V souvislosti se známým faktorem stárnutí obyvatel se také rýsuje velmi konkrétní sektor podnikání, se službami, kde jsou lidské síly nenahraditelné. Víte, myslím, že je zapotřebí řešit konkrétní problémy, které s sebou vývoj lidstva nese, a neděsit se katastrofickými vizemi.
Ve Spojených státech klesá již od poloviny 70. let reálná mzda. Životní úroveň Evropanů častokrát zaostává za úrovní roku 2008, přičemž jsou některé evropské země katastrofálně předlužené a zejména ty v jižní Evropě trpí příšernou mírou nezaměstnanosti, a to zejména mladých lidí. Jakou bude mít podle vás dnešní evropská mládež ekonomickou budoucnost?
Ano, s předlužeností některých evropských zemí máte pravdu. Jsou to politici, kteří vytvořili velehory dluhů, za něž si kupují hlasy voličů a přesvědčují nás, že je na hospodaření států něco složitého. Základem je přece obyčejný domácí rozpočet, jen ve větším měřítku. Nejzákladnější pravidlo finančnictví přece říká: „Když si něco půjčíš, musíš to jednoho dne také vrátit.“ Nebojím se ale o dnešní mládež. Mám kolem sebe hodně mladých, kteří využívají všech možností, které jsme my neměli – rozhlížejí se po světě, vzdělávají se a získávají zkušenosti, a nejen v Evropě. Věřím, že to bude ku prospěchu nejen jim, ale i Evropě a samozřejmě i nám. Na nás je, abychom jim doma vštípili vlastnosti a morálku, aby mohli obstát. A hlavně,aby nestudovali jen pro větší šanci získání vyššího platu, ale také proto, aby se stali slušnými lidmi.
Spojené státy lákají Evropu do dohody TTIP, kterou by byla taková pevná aliance vytvořena. Rusko, Čína, Indie a další země spojily své síly v BRICS. Jaká budoucnost čeká oba spolky, co čeká americký dolar? Kam se má zařadit naše země?
Nejsem filozof ani odborník na mezinárodní vztahy. Jako praktik ovšem vždy pečlivě zvažuji, co kterékoliv spojenectví přináší i co bere. Věřím, že právě tak budou postupovat naši politici. Ve hře nejsou jen ekonomické aspekty, ale i bezpečnostní, ideové, náboženské i historické zkušenosti.
Migrace je nyní zásadním tématem současnosti. Nakolik se ztotožňujete s názory, že mezi imigranty ze severní Afriky či Blízkého východu mohou do Evropy cíleně pronikat i islámští radikálové, a my tak dobrovolně otevíráme cestu Islámskému státu na náš kontinent? Lze ve spojitosti s tím říci, že něco takového už hrozí, nebo dokonce probíhá? A je vůbec naší morální povinností coby bohaté Evropy imigranty přijímat?
Vždycky jsme se chovali k imigrantům vstřícně. Každá doba má svá specifika, mění se i důvody migrace. Obecně platí, že v nouzi je zapotřebí podat pomocnou ruku. Na druhé straně je nutné postupovat s rozvahou a ohledem na celou řadu okolností. Sem patří mimo jiné i možnosti přijímající země, bezpečnostní rizika, vnitropolitická i ekonomická situace, nálady obyvatel. Jsem ale proti konkrétním kvótám. Je totiž také zapotřebí vnímat, kam vlastně imigranti směřují.
Koneckonců po všem, co jsme říkali o světě a neblahých trendech v něm, by mohla vyvstávat představa, že budoucí generace čeká jen to úplně nejhorší: války, sucho, nedostatek, zaostávání naší civilizace za Východem. Tak jako v 80. letech jistě rodiče neprorokovali svým dětem to, co přišlo, je to jistě těžké i dnes. Nicméně pokusme se: V čem budeme žít za dvacet, třicet let?
Nemám věšteckou kouli. Navíc si myslím, že lidé a jejich povahy se po staletí moc nemění. Jen ty vlastnosti dostávají v jiných kulisách jiný rozměr. Snažme se tedy už teď se postarat pečlivěji o to, jaké budou ty kulisy. Máme to ve svých rukách a v rukách našich dětí – jak je vychováme. Dvacet let ostatně není tak moc.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Olga Böhmová
_profil_top.jpg)
