Donald Trump přichází s jedním silným prohlášením za druhým. Nejdřív váš dojem, co vás osobně nejvíc zaujalo?
Z jeho výroků a tweetů zatím nejsem o nic moudřejší, než z tweetů, které posílal během volební kampaně, a podobně to vnímají analytici, pozorovatelé a novináři po celém světě. Ať to jsou otázky zahraniční politiky, vztahů s Evropou, Ruskem, Čínou, Asií, zahraničněobchodní politiky, vnitřních záležitostí Ameriky, nikde nevidíme konzistentní strategii. Když se podíváme na slyšení, které probíhalo v jednotlivých výborech amerického Senátu, ani z něj nejsme moudřejší. V mnohých případech, ať to byl navržený nový ministr zahraničí, nebo nový ministr obrany, jejich vyjádření byla v rozporu s vyjádřeními Donalda Trumpa. Na ucelenější strategii a závěry, co nás ve světě i České republice čeká, si budeme muset ještě počkat.
V interview pro britský deník The Times zkritizoval mimo jiné EU i německou kancléřku za migrační politiku. Domnívá se, že kdyby EU nenutila země přijímat migranty, Británie by nevystoupila; a otevřenou politiku kancléřky Angely Merkelové vůči běžencům označil za „katastrofální chybu“. „Myslím, že my Evropané máme svůj osud ve vlastních rukou,“ řekla kancléřka v reakci na Trumpovy výroky a ohradili se i další státníci. Všichni ovšem deklarují, že po inauguraci chtějí začít s čistým stolem. Povede se jim to?
Nejen kancléřka Merkelová, ale v podstatě všichni státníci, ať je to ve Francii, Rusku, Číně, nebo v Austrálii, kde jsem teď byl, čekají na něco ucelenějšího, konzistentnějšího, s čím Trumpova administrativa přijde. Ne na jednotlivé výkřiky, ale na ucelenější koncept. Jak si představuje vztahy mezi EU, s Německem, Ruskem, Čínou. Kritizoval také NATO, takže jak by měly vypadat vztahy se Severoantalantickou aliancí? Na to všechno lídři čekají a v podstatě vyjadřují názor, že v podstatě nebudou reagovat, dokud nebudou znát jasný postoj.
Kdo má víc vaší úcty a respektu?Anketa
Když hovoříte o NATO, budoucí 45. prezident Spojených států ho označil za „zastaralé“. Trump hovořil o možném zrušení protiruských sankcí výměnou za dohodu o snížení počtu jaderných zbraní. Je to dobrý obchod, nebo ne?
O tom obchodu nic nevíme. Byla vyřčena jedna věta. Jak ruská strana, tak pozorovatelé, jak ve Spojených státech, nebo Evropě, čekají, co bude dál. Pokud jde o snižování jaderného potenciálu, je to myšlenka velmi správná. Konec konců snižování začalo už za vlády prezidenta Reagana a Michaila Gorbačova. Byly snahy v tom pokračovat i po nástupu Baracka Obamy a Vladimira Putina. Zda to měnit za zrušení sankcí si nejsem jistý, situace je mnohem složitější.
Brexit je podle Trumpa „velká věc“. V už zmiňovaném rozhovoru uvedl: „Lidé a státy chtějí svou vlastní identitu a Spojené království chce rovněž svou identitu.“ Domnívá se, že budou EU opouštět další státy. Může tento postoj amerického prezidenta nějak ovlivnit nálady v členských zemích?
Lidé z Trumpovy administrativy budou mít nejprve za úkol Trumpovi vysvětlit situaci v Evropě, vysvětlit mu, co to je Evropská unie a na jakých principech funguje. Dosavadní prohlášení Trumpa – a ilustruji to na jeho výroku hned den po Brexitu, když poblahopřál Skotům k odtržení od Evropy bez toho, aby znal situaci ve Skotsku, Skotové byli pro setrvání v Evropské unii – jen ukazuje, že Donald Trump, i když má dvě manželky, které pocházejí z Evropy, Evropě nerozumí. Prvním úkolem vůbec členů jeho administrativy bude, seznámit ho se situací v Evropě, aby nepronášel výroky podobného typu, protože tím se jen zdiskredituje, jak v očích Evropanů, tak Američanů.
Už teď Trumpovi evidentně vadí měnová politika Číny, a nejen to. Do jaké míry je pravděpodobné, že výbušným problémem mohou být právě vztahy s Pekingem, nebo jde jen o nějaké vymezování pozic?
Pokud by v tomto pokračoval i poté, co se ujme úřadu, mohlo by potenciálně jít o problém. Donald Trump potřebuje řádný briefing na celou situaci v Číně, východní Asii, protože, mluví například o tom, že Čína nehraje fér, pokud jde o měnovou politiku, ale taková byla situace před několika lety. V loňském roce jüan devalvoval a dá se očekávat, že bude i dále. Má zastaralé informace. Pokud jde o zahraniční obchod, je potřeba, aby si uvědomil, jak úzce je americká, čínská, evropská ekonomika provázaná a jaké katastrofální následky by pro celý zahraniční obchod a ekonomiku včetně USA měly obchodní války. Samozřejmě politika jedné Číny do toho zapadá. Doufám, že například od lidí jako Henry Kissinger, který je v jeho širším okruhu poradců, který vlastně na počátku 70. let změnil americkou politiku vůči Číně, uznal Čínu, navázal diplomatické, politické, obchodní a další vztahy s Čínou, toto Donaldu Trumpovi bude vysvětleno, aby situaci zbytečně nevyhrocoval. Nejen politické, ale i ekonomické následky by byly dost katastrofální... i pro Ameriku.
Psali jsme:
Už pár týdnů se řeší kauza údajného ovlivňování amerických voleb. Aktuálně se objevil i pětatřicetistránkový kompromitující materiál, jehož pravost ale není ověřena. Novinář Bob Woodward, který odhalil nezákonné odposlechy v kauze Watergate a byl oceněn Pulitzerovou cenou, označil antitrumpovský dokument tajných služeb za odpad, který se nikdy neměl dostat ven, a zpravodajci by se měli omluvit. Jenže, když se vrátíme na začátek, Trump připustil, že za hackerskými útoky byli Rusové, i když podle něj do výsledků nezasáhli. Když to shrneme, jde o zcela zásadní záležitost, která bude mít klíčové dopady, nebo prostě za chvíli vyšumí?
Kompromitující materiál bych nechal stranou, protože tam jsou nepodložené věci. Co nikdo nezpochybňuje je, že se ruská strana prostřednictvím svých hackerů a vypouštěním jednotlivých informací, do dění vměšovala. To dnes jak ve Spojených státech, tak ve světě nikdo nezpochybňuje. A jaké následky to bude mít? Veřejné mínění vůči Putinovi i Rusku jednoznačně přitvrdilo, asi 83 procent Američanů si myslí, že Rusko za Putina je protivník, a v tom se bude muset Trump pohybovat, ať si myslí cokoli. I kdyby chtěl, nebude moct dělat politiku, která bude zaměřena proti americkému veřejnému mínění, tím by se během několika měsíců víc a víc diskreditoval. Ano, Trump vyhrál volby, mnoho lidí je přesvědčených, že je vyhrál s pomocí strategického protivníka, to znamená Ruska, ale jak říkám, co se z toho bude vyvozovat? Uvidíme. Trump není sám. Americký politický systém není založen jen na prezidentovi. Jednou protiváhou je Kongres, kde jak víme nejen demokraté, ale i značná část republikánských kongresmanů mají na Rusko jednoznačně tvrdý a negativní názor. Od toho všeho se bude odvíjet americká politika vůči Rusku a americko-ruské vztahy.
Podívejme se na téměř ukončenou osmiletou Obamovu éru. Lze dle vašeho mínění vypíchnout něco, co v souvislosti s Obamovou vládou utkvělo lidem v paměti nejvíc? Jak se zapíše do historie?
I když se to nyní nezdá, bude v Americké historii zapsán jako jeden z velkých prezidentů podobně jako Abraham Lincoln, Franklin Delano Roosevelt nebo Ronald Reagan. Bude to nejen tím, že byl vlastně prvním černošským prezidentem. Když se podíváme na osm let vlády Baracka Obamy, nejprve z domácí americké perspektivy, tak to byl on, který vlastně zachránil americké banky, automobilový průmysl, statisíce lidí, kterým chtěly banky sebrat po krizi v nemovitostech střechu nad hlavou. Pro dvacet milionů Američanů se mu podařilo zavést zdravotní pojištění, pro dvacet milionů lidí, kteří před tím neměli pojištění žádné. Dnes se o tom moc nemluví, ale jeden z prvních kroků, které Trumpova administrativa udělá, bude, že zdravotní systém, tzv. Obamacare, zruší, to znamená, že miliony lidí nebudou mít zdravotní pojištění. Co Obama také dosáhl, o čemž se také nemluví, ale bude mluvit v budoucnosti, je, že zajistil určitý sociální a rasový smír v americké společnosti. I když byly občas určité rasové nepokoje, vcelku byl smír. Nyní se obávám, že tím, jak se zhorší sociální postavení milionů lidí, budou mezi nimi slabší sociální skupiny, během dvou tří let podle mého názoru, pokud Trump bude dělat hospodářskou politiku, kterou naznačuje, že budou zvýhodnění nejbohatší a miliardáři, dojde v Americe k sociálním a rasovým nepokojům. Opět budou lidé vzpomínat na Baracka Obamu. Pokud jde o zahraničí, jsou lidé, kteří budou Ameriku neustále kritizovat, ať udělá cokoli. Kritizovali prezidenta Bushe za zásah z Iráku, stejně tak kritizují Baracka Obamu, že se například z velké části stáhnul z Iráku i Afghánistánu, že neintervenoval vojensky v Sýrii, čehož samozřejmě vojensky využilo Putinovo Rusko. To se mu dneska dává za vinu. Podle mého názoru se Barack Obama ani v zahraniční politice nemá za co stydět. Udělal společně s ostatními partnery jak v Evropě, tak s Ruskem dohodu s Íránem, mohli jsme si přečíst nyní vyjádření kontrolorů OSN, že Írán tuto dohodu plní. Nezapomínejme také, že například po nesmyslných více než padesáti letech embarga vůči Kubě, otevřel Obama americko-kubánské vztahy. Nezapomínejme také na to, že se snažil Obama z počátku o reset vztahů s Putinovým Ruskem. Že se to nepovedlo, není pouze jeho vina. Jak v hospodářské politice, tak i v domácí, sociální, i v zahraniční se nemá za co stydět a pozitivní dědictví vynikne ještě mnohem více, až se za rok, dva či tři podíváme, co zůstává po Donaldu Trumpovi.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Daniela Černá
