Po více než roce, co Evropu překvapila migrační vlna, se zdá, že informace o ní už dnes nikoho příliš nevzrušují. Emoce většinou opadly, a tak se dá i na možné přijímání migrantů v naší zemi nahlížet s chladnou hlavou. Jste zastánce, nebo naopak odpůrce jejich přijímání v České republice?
Samozřejmě nám soucit, solidarita i koncept lidských práv přikazují postarat se o bezdomovce prchající před válkou, terorem a beznadějí, nikdo u nás také nežádá stavět na hranicích pětimetrovou zeď, jakou postavily USA na hranici s Mexikem. Ale pokud Západ rychle a účinně nenapraví či aspoň nezmírní příčiny celé té humanitární katastrofy, z níž si různé mafie i státy udělaly výnosný byznys, migrační vlna se změní ve vlnu tsunami, která evropskou civilizaci rozvrátí. Namístě je ptát se po příčinách. Komu ten chaos a rozklad národních států vyhovuje? Není to stěhování národů součástí geopolitické hry velmocí? Odmítám uvěřit, že to je spontánní, živelná událost.
Politici států, které otevřely běžencům dveře dokořán, nám vyčítají, že jsme xenofobní. Jsme opravdu takoví, nebo nejsme?
Připadá mi absurdní, že nám xenofobii předhazují představitelé bývalých koloniálních velmocí, potomci lidí, pro které byl snědý domorodec vždy jen Massa Bob, schopný nanejvýš pucovat boty bílým tuanům. Rasovou nadřazenost dávno před nacisty praktikovali ve svých koloniích Španělé, Britové, Francouzi, Holanďané, Portugalci, Belgičané, a kdybychom šli zpátky proti běhu času, jejími zdatnými průkopníky byli ti zbožní a horliví křižáci, kteří jezdili do Svaté země hrdinně osvobozovat Jeruzalém ze spárů nevěřících.
Tímhle bychom tedy měli na kritiku především západoevropských politiků odpovídat?
Já bych ty staré hříchy našim evropským spojencům nevyčítal, ale ať si s tou xenofobií dají pokoj. Nenávist třetího světa k bílým Evropanům celá staletí živili a rozdmýchávali jejich předkové. Argumenty flagelantů, že nynější exodus je spravedlivá odplata za zvěrstva, která při kolonizaci a obchodu s otroky napáchali naši předkové, se nás netýkají – naši středoevropští praprapradědové mají v tomto ohledu ruce čisté. Češi nejsou o nic větší xenofobové než jiní Evropané, ani sobci. Žije u nás víc než půl milionu cizinců a není s nimi téměř žádný problém, jen máme neblahou zkušenost s masovými invazemi. I s těmi islámskými. Expanzivní Osmanská říše, které se během staletí nepodařilo dobýt Evropu vojensky, se díky gastarbeiterům uchytila v Německu; z frustrovaných dětí těch gastarbeiterů se rekrutují zuřiví džihádisté. Kdo věří, že osmanské sny o podmanění Evropy jsou dávno zapomenuty, neví nic o islámu ani o geopolitice.
Váš dlouholetý spolupracovník a častý ilustrátor vašich knížek Adolf Born začátkem roku v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz prohlásil, že Evropa bude převálcovaná a naprosto přestane existovat, což dokazoval na příkladu Paříže, která se za několik desítek let změnila k nepoznání a do některých čtvrtí je neradno se vypravit. Máte podobné zkušenosti?
Evropa má šanci přežít jedině tehdy, když místo jalového žvanění konečně začne jednat. Myslím přežít jako Evropa, s evropskou identitou. Ale jsme schopni hájit své evropanství? Nebude pro nás pohodlnější konvertovat k islámu? Umím si představit, že příchod početné muslimské komunity může některým Evropanům vyhovovat. Možná že levicové strany počítají s přílivem nových voličů, zatímco pravicoví oligarchové se těší na razantní zvýšení pracovní síly, možná si katoličtí fundamentalisté slibují bojovné spojence do svaté války proti neznabohům, možná se jemnocitné netýkavky s úlevou převléknou do burek a nikábů, které je ochrání před sexuálním harašením. Ale mnohem víc než Evropanům ta uprchlická tsunami vyhovuje našim konkurentům na globálním tržišti světa – Spojeným státům, Číně, Rusku a možná ještě víc menším blízkovýchodním hráčům – Íránu, Turecku a Saúdské Arábii.
Psali jsme:
Co by příchod většího počtu migrantů z islámského prostředí mohl znamenat pro Českou republiku?
Přemýšlel jsem o tom cestou z Prahy do Jizerek. A jak jsem byl vystresovaný z dvouhodinového popojíždění v několikakilometrové koloně, napadalo mě: Už aby tady byli! K čertu se státem, kde se ročně rozkrade sto miliard a nikdo za to nesedí v kriminále! Kde vláda v přímém přenosu uplácí tři poslance lukrativními posty a justice nad tím zavírá oči. Kde vykutálené firmy stavějí dálnice připomínající tankodrom a mosty, které se zřítí na jedoucí vlak, aniž je za to někdo odpovědný. Kde se nikdo za nic nestydí a vlast je sprosté slovo. Kde nemají rodiče čas na děti ani děti na rodiče. Kde platíme zemědělcům za to, že nechají pole ležet ladem. Kde školáci rozmazlení nevychovanými rodiči šikanují své učitele. Kde o prachy jde až v první řadě a o člověka v té poslední. Ať nám přísní muslimové v tom českém bordelu udělají pořádek!
To ale nemyslíte vážně?
Samozřejmě, člověk nemá ztrácet nervy. Ne, velbloudi, mešity ani právo šaría tady nemají co dělat, pořádek si musíme doma udělat my sami. Stejně tak by si měli doma udělat pořádek migranti. Pokud jsou už v Evropě, ať si podporu odpracují, jinak se sem přestěhuje celá Afrika a půl Asie. S diktátory, před nimiž uprchli, by měli bojovat oni sami. A co když o evropskou demokracii ani nestojí? Co když jim osvícený tyran vyhovuje lépe? A my Evropané bychom měli přestat dělat pořádek v cizích zemích, protože naše intervence vždycky – z mnoha důvodů – končí katastrofou.
Zatím tu máme imigrantů z té vlny do Evropy pomálu, ale zcela jistě je tu můžeme minimálně ve stovkách očekávat. Co nám vezmou, co nám naopak přinesou a máme se jich bát?
Proč bychom se měli bát? Muslimové nejsou o nic horší než my, ale jsou jiní. Mají jiné civilizační návyky, jiné zákony, jiné náboženství. Z každé jinakosti může vzniknout řada nedorozumění a problémů. Je třeba počítat s tím, že cizinci z islámských zemí se budou chovat jinak než soused Vopršálek odnaproti. A nedělat si zbytečné iluze. Blouznit o tom, jak uprchlíci zachrání svou pracovitostí evropskou ekonomiku nebo jak nás kulturně obohatí, je naivní. Většina z nich přichází za štědrými sociálními programy, a ne proto, aby přijali naše zákony a obdivovali naše tradice. Muslimský starosta Londýna Khan to říká bez obalu, když vybízí běžence, aby se nepřizpůsobovali zvyklostem zemí, kam přicházejí, ale aby je naopak změnili. Rozumím tomu tak, že ti politováníhodní bezdomovci se nepřicházejí asimilovat, oni nám přicházejí vládnout. A mnoho z nich je snadno ovlivnitelných radikálními imámy. Migranti nejsou nebezpeční, smrtelně nebezpečný je náboženský fanatismus.
Jak bychom se měli k těm, kteří k nám dorazí na základě kvót Evropské unie anebo dobrovolného závazku české vlády, chovat, aby to vzájemné soužití bylo co nejsnesitelnější?
Až k nám uprchlíci přijdou, měli bychom je nakrmit a dát jim střechu nad hlavou, naučit je česky a najít jim práci, ale také bychom si je měli důkladně otestovat, zda jsou schopni žít s námi bez konfliktů.
Otázka je, kolik jsme schopni přijmout válečných uprchlíků, aniž se zhroutí celá infrastruktura. Kdo v nedávných týdnech zavítal do Paříže, mohl se přesvědčit, jak se s přívalem migrantů potýká Francie. Stovky uprchlíků stanují v parčících anebo se povalují na matracích na bulvárech, všude odpadky a smrad. Tipl bych si, že tihle sebevědomí svalnatí chlapíci nebudou vydělávat na svůj chléb v potu tváře. Když nedostanou, co potřebují, vezmou si to bez dovolení a nikdo jim v tom nezabrání. Kdo by si troufl použít proti nim zbraně?
Kaddáfí měl pravdu: muslimové nepotřebují zbraně, stačí jim výkonné dělohy jejich žen, aby dobyli Evropu. Matematika je neúprosná: je-li porodnost Evropanek v průměru 1,38 a muslimek 8,1, pak není o čem diskutovat, leda o tom, kolik let potrvá, než nás muslimové demograficky přečíslí a jak to Evropu změní.
Psali jsme:
Proti přečíslení ze strany muslimů už se tedy starý kontinent ubránit nedokáže?
I kdyby dělohy evropských žen pracovaly ve stejném tempu, byla by to pro všechny jen rychlejší cesta do pekel, protože kolabující planeta neuživí dvacet miliard lidí a jediným řešením budou války – o vodu, o potravu, o zdroje, o prostor. Rád bych věřil, že křesťanský a islámský svět dokážou spolupracovat při řešení celoplanetárních problémů, ale náboženští fanatikové na obou stranách dobře vědí, jak vyvolat konfrontaci. Dojde-li k tomu, bude to znamenat, že lidé jako živočišný druh absolutně selhali.
Napsal jste spoustu kouzelných knížek pro děti, jen za minulý rok vám jich vyšlo pět včetně Encyklopedie pro děti 21. století, jste autorem knížek pro školáky – Slabikáře, Mojí první čítanky, Malého čtenáře. Neuvažoval jste o tom, že byste napsal pro děti knížku, která by jim přiblížila i problematiku, o níž se bavíme? Před rokem se o to pokusila Česká televize na svém dětském programu, ale její vítačská propaganda sklidila kritiku za přílišnou jednostrannost. Nebo jste pro to dětskou duši něčím takovým nezatěžovat?
Kdybych věděl, jak na to, tak bych se do toho třeba i pustil. Ale popravdě nevím. Obávám se, že taková publikace pro děti bude vždycky zjednodušující, zvlášť když to bude emotivně vypjatý příběh malého uprchlíka. Takové knížky mají vznikat, abychom nepřestali být lidmi. Ale k pochopení celé problematiky nestačí srdceryvné příběhy, odrostlejším dětem víc pomůže debata s rodiči nebo s učiteli.
Když už jsem zmínil Českou televizi, sledujete jako koncesionář její zpravodajství a publicistiku a patříte k těm, kteří ji spíše hájí, nebo kritizují?
Jsem schopen Českou televizi pochválit za řadu pořadů, ale zpravodajství mi připadá trochu moc propagandistické. Jako by diváci byli dementní a muselo se jim napovědět, co si mají myslet. Vím už předem, jak bude který moderátor komentovat události ze světa a který host bude pozván, aby zkritizoval každý výrok českého prezidenta.
Povídání o migraci by nebylo úplné bez vašeho pohledu na to, jak o ní referovala a referují média. Obstála podle vás v této zkoušce, při níž z jedné strany létala obvinění z xenofobie a z druhé strany, že zatajují informace o negativních událostech, k nimž v souvislosti s migrací v Evropě dochází?
Netroufám si na neomylné soudy, mám jen nutkavý pocit, že média nám tají znepokojivé informace, abychom migraci vnímali div ne jako spásu Evropy. Proč? Mají politické zadání? Od koho? Média dlouhodobě pracují na svém znedůvěryhodnění. Věřit se dá pouze některým žurnalistům. Když jdu do trafiky pro noviny, žertem říkám prodavačce: „Dejte mi noviny, které nelžou.“ A ona mi s úsměvem odpovídá: „Žádné takové nemám.“ Tak nevím: je dobré, že o tom dokážeme žertovat, anebo je smutné, že to není žert, ale pravda?
Psali jsme:
autor: Jiří Hroník
