Benešík prozradil, co se dozvěděl při setkání se švédskými politiky: Nejdříve se mluví o tom, že je potřeba pomáhat lidem v ohrožení. A za dvě minuty...

Po měsíci prezidentství Donalda Trumpa, jak byste zhodnotili jeho působení?

Vehementně a rychle se snaží plnit své předvolební sliby, což je v pořádku a politik by to měl dělat, ale někdy to dělá nešikovně. Například zákaz vstupu lidí z některých muslimských zemí do USA. Myslím si, že měl rozhodnutí daleko více promyslet, aby nezpůsobil chaos a rozepře v americké administrativě. Co se týká jeho výroků na adresu NATO, myslím si, že trochu zařadil zpátečku. Je to vidět ve slovech jeho nejbližších spolupracovníků, například viceprezidenta Pence nebo ministra obrany a zahraničních věcí. Alespoň mediálně jejich výroky nejsou v souladu s tím, co pronášel prezident Trump v souvislosti s EU nebo NATO atd., takže asi pochopili, že EU je partnerem a důležitým. NATO potřebuje nějaký nový impulz, to je pravda a s tím naprosto souhlasím, ale některé Trumpovy výroky vyznívaly tak, že chce snad spolupráci velmi radikálně omezit. Poslední kroky jsou ale takové, že si asi uvědomuje, že jedna věc je realita a druhá předvolební rétorika.

Ani ne po měsíci od jmenování rezignoval kvůli podezřelým vazbám na Rusko prezidentův poradce Michael Flynn. Trumpovu nabídku nakonec přijal generál Herbert R. McMaster, který se bude o křeslo národního bezpečnostního poradce ucházet. Nominace veterána válek v Perském zálivu, Iráku i Afghánistánu vzbudila veskrze pozitivní ohlasy a nadšený je z něj i senátor McCain. Čili i to možná svědčí o nesouladu… Co z toho vyplývá?

Personální politika Bílého domu se musí odrážet i do ideí a konkrétního politického programu, který chce prezident prosazovat. Opravdu si myslím, že prezident začíná vyhodnocovat, jak chce udělat Ameriku velkou, zda náklonností k Ruské federaci a Vladimiru Putinovi, nebo se bude spoléhat na své osvědčené partnery, i když mu ne vždy mohou být po chuti. Samozřejmě partnerem například v boji proti terorismu Rusko určitě je. Něco jiného je ale spojenec. Ty nespojuje jen společný cíl, ale také hodnoty a postoje. V tomto ohledu je EU a evropská část NATO nejen partnerem, na rozdíl od Ruska, které v některých věcech partnerem být může, ale také spojencem. Mám dojem, že si to Donald Trump možná začíná uvědomovat, ale nechvalme den před večeří. Možná jde jen o můj přehnaný optimismus.

Teď bude otázka, zda si to, jak říkáte, začíná uvědomovat, nebo nemá na vybranou. Do jaké míry se může prohlubovat rozpor mezi některými členy Republikánské strany a prezidentské administrativy a prezidentem Donaldem Trumpem v otázce vztahu s Ruskem? Když přihlédneme k tomu, že Trump o Rusku jako o hrozbě nemluví?

Rusko je v mnoha ohledech pro EU partnerem, ale jak říkám, není spojencem. A pokud tohle Trump začal zjišťovat, neznamená to, že by eskaloval napětí mezi USA, potažmo NATO a Ruskou federací, ale musí si uvědomit, že hodnotový systém euroatlantické civilizace nemusí být v souladu s tím, co chce Ruská federace. Budou oblasti, kde se USA a Ruskou budou střetávat. Musí si uvědomit, kdo je jeho ideovým spojencem v tomto zápolení.

Donald Trump se stal terčem kritiky i posměchu za své prohlášení o Švédsku, ve kterém odkazoval na neexistující událost v pátek v noci. Přesto, o tři dny později došlo k masivním nepokojům v přistěhovalecké čtvrti Rinkeby ve Stockholmu, když místní přistěhovalecké gangy zapálili asi dvanáct automobilů. Ale zeptám se obecně, do jaké míry je v současné době jak ve Švédsku, tak i v dalších západoeropských zemích problém s přistěhovaleckou kriminalitou?

První má poznámka k Donaldu Trumpovi, řekl bych, že to bylo neprofesionální a takové věci vrhají špatné světlo. Co se týká kriminality konkrétně ze Švédska, nemám přesná čísla, ale že dochází k podobným excesům, je známé. Je to záležitost, ze které bychom se měli všichni hodně poučit, velmi silně zvažovat, kdy podlehneme falešné politické korektnosti a kdy si opravdu nalijeme čistého vína. Tyto věci je potřeba řešit a ne je bagatelizovat.

Měl jsem nedávno schůzku se Švédy, byl tady předseda jejich parlamentu, delegace poslanců včetně členů švédského evropského výboru. Přijeli lidé ze strany Zelených přes socialisty až po křesťanské demokraty i lidé z radikálnější pravice. Sestava byla hodně pestrá. Člověk pozoroval rozdíl v argumentaci. Vidí problémy, snaží se je řešit. Problém je v tom, že ve Švédsku je přiznání statusu azylanta mnohem snazší než v České republice. A teď je otázka, zda je to dobře?

Jak se hovoří o tom, že bychom měli mít společný azylový systém a měli mít více společných prvků, měli bychom jít spíš konzervativnějším přístupem České republiky a dalších států, nebo liberálnějším přístupem Švédu?

To je velká diskuse. Na rovinu říkám, že si myslím, že s naším českým azylovým systémem není v nepořádku nic. Funguje velmi dobře.

Ale ještě bych se vrátil k tomu setkání se švédskou stranou. Mluvilo se také o tom, že část spektra nerozlišuje mezi ekonomickou migrací a lidmi, kteří se přemísťují proto, že jim jde o život. A tohle není jen problém Švédska. Nejdříve se mluví o tom, že je potřeba pomáhat lidem v ohrožení, a pak za dvě minuty někdo zmíní, že mají málo obyvatel a ekonomika je potřebuje. Jestliže někdo chce řešit výpadky v populaci, nesmí to vydávat za altruismus. To jsou dvě rozdílné věci. Nemůžeme vydávat ekonomické zájmy za pomoc bližnímu.

Jak vidíte další rozvoj americko-německých vztahů, zvláště nyní, za nového německého prezidenta? A co říkáte nástupu žhavého kandidáta na kancléře Martina Schulze?

Sociální demokracie v Německu se snaží vyhrát volby. Jen co se týká Martina Schulze… Je to skutečný socialista a je pro mě překvapující, že nabírá na popularitě. V České republice vnímáme německou politiku přes Angelu Merkelovou a její v mnoha ohledech nešťastnou migrační politiku. Ale jak znám Německo, téma tam nerezonuje natolik jako u nás. Schulz se profiluje na ekonomických, sociálních tématech a je trochu zvláštní a zatím jsem nerozklíčoval, proč na popularitě nabírá. Co se týká ekonomických výsledků, fungování Německa v ekonomické sféře funguje dobře, je motor Evropy, daří se. Přitom spousta Němců zvažuje výměnu Merkelové za Schulze i v situaci, kdy je na tom Německo velmi dobře. Migrační politiku řešíme víc než Němci. Ale kdybych se v tom měl mýlit a je to pro Německo velké téma, pak si myslím, že Schulz je v otázce migrace ještě liberálnější a otevřenější.

Dá se uvažovat o tom, že by Schulz se Steinmeierem mohli nějak modifikovat politiku vůči Moskvě?

Těžko říct. Německá politika vůči Moskvě má docela jasné kontury. Samozřejmě Německo a EU jsou velkými obchodními partnery Ruské federace, jsme si navzájem významní. Asi nikoho nepřekvapí, že politiku do určité míry určují ekonomické vztahy. Rozhodně i vzhledem k minulosti pana Schulze, který má někdy až eurohujerské postoje, bych nepředpokládal extrémní přibližování nebo oddalování. Myslím, že v tomto ohledu budou pragmatičtí a jejich politika bude spíš stabilní a vycházet z dlouhodobé strategie.

Zásadní událostí bude výsledek francouzských prezidentských voleb. Kandidátka francouzské krajní pravice na hlavu státu Marine Le Penová dosahuje v průzkumech nových maxim. Přesto analytici předpokládají, že ve druhém kole už se neprosadí. Kdybyste si měl vsadit, na koho?

Teď mi dáváte neskutečně těžkou otázku. Vsadil bych samozřejmě na středového kandidáta Fillona, ale jeho šance byly zásadním způsobem oslabeny aférami. Jestli jsou pravdivé, nebo ne, to samozřejmě nevím. Pokud se Marine Le Penová dostane do druhého kola, vznikne vůči ní obrovská opozice. Francouzi asi nebudou chtít až takovou revoluci. V osobě Fillona byla ukázána velká sebereflexe, je to člověk konzervativní, má zdravé názory na to, jak má Francie vypadat a na jakých hodnotách má stát, což se ne vždy nosí. Ale zdá se, že byl oslaben aférami, bohužel. Paradoxní je, že pozice byla zásadně zpochybněna kvůli zaměstnávání jeho ženy. Paní Le Penová má ale podobný problém v Evropském parlamentu, kdy nestandardně používala prostředky na své asistenty. Je vidět, že když dva dělají totéž nebo něco podobného, volič situaci nevyhodnotí stejně.