Prezident Miloš Zeman v OSN řekl, že pokud jde o teroristické útoky, tak „posíláme kondolence, vyjadřujeme solidaritu s oběťmi, pořádáme protesty a demonstrace. Jinak ale bohužel váháme, abychom s nimi bojovali plnou silou.“ Co si o tom myslíte?
Přesně takhle na to upozorňuje řada novinářů a blogerů už víc než rok. Miloš Zeman je, myslím, první státník, který to řekl na veřejném fóru. Řekl to správně a bylo na čase, aby to slyšel celý svět. Teď už jen zvědavě čekejme, jak se to českému prezidentovi podaří prosadit alespoň do politiky české a jak si tu „plnou sílu“ představuje. Naše plná síla zatím znamená sotva 5000 bojově vycvičených profesionálních vojáků a pár tisíc podobně cvičených policistů. Ostřílených džihádistů je v Evropě podle odhadů evropských kontrarozvědek přes 100 000. A jak jsme viděli v Paříži, dobře sehraná šestice dokáže pozabíjet nebo zranit celý koncertní sál.
Zajímá vás, kolik Miloš Zeman pije alkoholu?Anketa
„Ti lidé, kteří ve Španělsku organizovali demonstrace za přijímání imigrantů, nesou plnou odpovědnost za útoky, které se teď staly, nesou odpovědnost za ty mrtvé (…) Věděli, že to povede k těm vraždám a k těm útokům. To jsou amorální lidé, kteří vědí, že způsobují vraždy, vědí, že způsobují zabíjení malých dětí, vědí, že způsobují mučení, ale přesto ta jejich touha po grantech a po penězích je tak silná, že se nedají zastavit. Oni preferují tu cestu, aby tak, jako se teď zabíjelo v Barceloně, se zítra zabíjelo v Praze, Brně, Hradci, Teplicích či kdekoli v České republice,“ říká zakladatel České společnosti pro civilizační studia sociolog Petr Hampl. To jsou silná slova. Co o nich soudíte?
Absurdita naší doby spočívá v tom, že většina těch, kdo podobné akce organizují, věří, že konají dobro pro svět, neboť západní civilizace (a s ní všichni ti, kdo ji milují a chtějí udržet na živu) je zdroj všeho zla a zaslouží si odejít na smetiště dějin a být nahrazena čímkoli a jakýmkoli způsobem. Očekávat od nich nějaké vědomí morálních hodnot je nerealistické, až naivní. Proto se s nimi nedá logicky argumentovat, tím méně vítězit, a vůbec už ne je omezovat, jestliže věříme ve svobodu projevu a shromažďování. Chováme se (jak nedávno jeden anglický novinář připodobnil), jako kdybychom při fotbalovém utkání stále nahrávali mičudu protihráčům a divili se, jak to, že prohráváme. Nacházíme se na vrcholu vlny západní civilizační sebevraždy. A jak kdysi vysvětlil kterýsi slavný historik, civilizace umírají útokem zevnitř, umožňujícím útok zvenčí.
Na své poslední přednášce jste hovořil o muslimské natalitě. Můžete tu uvést některá čísla? Ve Vídni prý například tvoří muslimové již 50 procent dětí ve školkách… Viktor Orbán řekl, že „pokud věci poběží dál tímto způsobem, v západní polovině Evropy bude dominantní muslimská přítomnost dokonce ještě během života naší generace...“
Přesné statistiky se už nedají sledovat, neboť tempo přírůstku se zrychluje a statistické propočty se rodí pomaleji. Poslední spolehlivé statistiky počtu a procent muslimů v evropských zemích jsou z roku 2014 od Carnegie Endowment for International Peace a 2015 od Pew Research a uvádějí kritická 4 procenta muslimů v několika evropských zemích. (Ta 4 procenta se pokládají historicky za hranici, při níž muslimové přestávají být „integrovaní“ a přecházejí do agresivnější nálady). Jsou to Francie, Německo, Rakousko, Švédsko, Dánsko, Nizozemí, Belgie a Švýcarsko.
Od té doby, jak víme, přišlo dalších pár milionů a ještě víc se jich v Evropě narodilo, takže k těm čtyřprocentníkům přibyly Itálie a Španělsko, zatímco Německo vystouplo na 8 % a Francie na 10–12. Zvláštním případem je Bulharsko s 13 %; tam se po přijetí do EU vrátily tisíce etnických Turků a jejich potomků, kteří předtím emigrovali do Turecka z komunismu. Mnozí z nich se teď s bulharskými pasy stěhují do západní Evropy. V mé londýnské čtvrti přibylo několik na první pohled bulharských restaurací a hokynářství, v nichž se vedle bulharštiny mluví i turecky. A už tam není jediné hokynářství anglické, jaká jsme kdysi znali na každém rohu. Klasické anglické fish-and-chips provozují Turci a Pákistánci, dnes to většinou bývá společně s kebaby.
Italský think-tank Centro Machiavelli letos propočítal, že při současných trendech bude Itálie v roce 2065 ze 40 % imigrantská (tedy islámsko-africká). Itálie má negativní porodnost, ročně o 200 000 nižší, než je úmrtnost. Německo je na tom ještě hůř. Podrobně se to dá dočíst v mých knížkách Jak zabít civilizaci z roku 2015 a Poslední naděje civilizace z roku 2016. Ale jak říkám, statistiky už to nestačí dohánět.
A pan Orbán zjevně sleduje tytéž zdroje a statistiky a dovede si to několik let dopředu spočítat. Na rozdíl od politiků západních. Není tedy náhodou, že Orbán se stává jakýmsi „churchillovským idolem“ pro západní mediální kontradžihádisty – jako jediný politik se skutečnou mocí a popularitou ve svém národě, který má vůli Evropu bránit. Maďarsko teď taky hodně přispívá k pomoci zemím, odkud migrace proudí – tam.
Psali jsme:
Hodně se hovoří o islámu a Evropě, ale co islám a mimoevropské země? Například nyní se hovoří o „vyhánění“ muslimů z Barmy… Co další země? Platí Huntingtonova teze o „krvavých hranicích islámu“?
To vyhánění je samozřejmě skutečné vyhánění bez úvozovek, ale kdo delší dobu tamní události sleduje, musel už před deseti lety zaznamenat agresivní rozpínavost muslimských Rohingyů v Barmě, vyvražďování celých buddhistických vesnic, násilné konverze na islám. A trvalo dost dlouho, než pověstná tolerantní trpělivost buddhistů přešla do sebeobrany – a pak už ne polovičatě.
Rohingyové jsou imigrantské etnikum, které se do Barmy stěhovalo z nynějšího Bangladéše v dobách, kdy Barma byla součástí britské Indie čili bez hranic. Takže to vyhánění je vlastně návratem domů. Určitá podobnost se sudetskými Němci by nám měla bránit v kritizování Barmánců a v návrzích na odebrání Nobelovy ceny jejich národní hrdince.
A další země? V Ásii už podobně delší dobu Thajsko, nejnověji Filipíny. V Africe Nigérie, Čad, Malawi, Súdán, Ethiopie... O tamních krvavých hranicích mezi islámem a křesťanstvím nebo staroafrickou kulturou se můžeme dočítat denně. Nějak nám to narušuje populární politicko-korektní mýtus, že současná globální islámská agrese je odpovědí na západní kolonialismus a imperialismus.
V ČR mělo přednášky několik izraelských bezpečnostních expertů. Jak se vlastně k imigraci a k hrozbě islamizace a terorismu staví stát Izrael? Četl jsem, že si chrání svůj „židovský charakter“. Neměli bychom se Izraelem inspirovat? Pokud jde o obranu, stavbu zdi proti nežádoucí imigraci, boji s terorismem, obrany národní identity a tak dále?
Izrael má asi 20 % občanů nežidovského vyznání, z nichž velká většina jsou muslimové. Je to mimochodem jediná země na Blízkém a Středním východě, kde přibývá křesťanů. Jednak štědrou porodností těch, co se tam narodili, jednak přijetím křesťanských uprchlíků z islamizovaného Betléma, kde se původní křesťanská většina mění pod palestinskou správou v menšinu. Izraelští křesťané také nedávno vyhlásili loajalitu židovskému státu jako náboženská obec – podobně jako drúzové od samého začátku – včetně dobrovolné služby v armádě.
Po pádu Saigonu také Izrael přijal tisíce „boat people“ prchajících z Vietnamu a dal jim azyl a pak občanství. Všichni jsou dokonale integrovaní do izraelské demokracie. Je to země malá a hustě zabydlená a její etnická skladba žije zatím v pohodě, ale nově příchozí, zvlášť ilegálové, už by ji mohli rozvrátit. A že si střeží svůj „židovský charakter“? Kolik židovských zemí (na rozdíl od křesťanských nebo muslimských) má na světě na vybranou? A že by si evropské země měly střežit svůj národní charakter a kulturu, je přece samozřejmost, na niž bychom se nikdy neptali, kdyby nám ji EU nevymazávala.
A Izrael jako vzor? Taky samozřejmě ano. O čem vlastně bylo ono nepochybně významné a médii téměř zamlčené budapešťské setkání Netanyahua s Orbánem, Sobotkou, Ficem a paní Szydlo? Máme z něho nějaké záznamy? Víme, o čem jednali? Jak budou spolupracovat?
Psali jsme:
Vy jste napsal knihu o konci bílého muže, hovoříte o nadřazenosti západní civilizace. Nebojíte se, že budete označen za rasistu?
Mně jsou rasy lhostejné a pokládám je za nerelevantní. Není to tak dávno, co opravdový bělošský rasismus perzekvoval bílé Slovany (o bílých Židech nemluvě), bělošské katolictví bělošské protestanty a naopak. Tu nerelevantnost mně mimo jiné potvrzuje průzkum úspěšnosti jednotlivých etnik v britských školách. Na špici jsou Indové (hinduisté a síkhové), na spodku Pákistánci a Bangladéšané (muslimové). Přitom tito všichni jsou stejná rasa. Takže rozdíl ve schopnostech či IQ, či co jiného chcete měřit, nemá nic společného s rasou a vše společného s ideologií. Kromě toho je zjevné, že Indové patří mezi etnikum nejlíp integrované do britské kultury, Pákistánci nejmíň. Podobně zjevná je snadnější integrace křesťanských karibských černochů na rozdíl od muslimských afrických. Mluvím o většině; i tato migrace přináší osobnosti jako britský mistr světa v běhu na dlouhé tratě nebo někdejší kapitán francouzského fotbalu. Takže jsem vděčný profesoru Billu Warnerovi, který nedávno, po mnoha nařčeních z rasismu, vymyslel slovo „civilizacionista“.
Civilizacionista?
Já vím, že nám se to blbě vyslovuje, ale měli bychom si na ně zvykat a hrdě se k němu hlásit. Civilizacionista je ten, kdo pokládá svoji civilizaci za lepší než ostatní, bez ohledu na rasu. Důkaz, že západní civilizace je ve všech ohledech lepší než všechny ostatní, najdeme už jen v tom, kolik lidí prchá do ní a kolik z ní. Že tuto civilizaci původně vytvořil člověk bílé pleti má možná víc společného s podnebím nutícím člověka k tvořivosti než s barvou pleti. Tudíž člověk jakékoli rasy hlásící se k této civilizaci a dobře v ní fungující je pro mě lepším spojencem než člověk rasy bílé pracující na jejím zničení – a ne, že by takových bylo málo. Podobně bychom měli zásadně odmítnout nálepku „islamofob“ a hlásit se místo toho k termínu „kontradžihád“ (Counterjihad), jehož používají již řadu let známí internetoví novináři jako Robert Spencer a Pamela Geller nebo politici jako Geert Wilders a Marine Le Penová.
Když to otočíme, ve své poslední knize jste psal o situaci na univerzitách v USA a na Západě. Není to dnes tak, že pod roušku humanismu začíná vládnout protibělošský rasismus?
Dáváte mně otázky, na které zároveň odpovídáte, takže zde mohu říct jen stručné „máte pravdu“. A podrobně ty rasistické absurdity (včetně bílých profesorů vyzývajících k zničení bílé rasy) popisuju hned na začátku své nejnovější (a varuji, že zdaleka ještě ne konečné) knížky Pohřbívání svobody.
Co jste říkal aféře okolo burkin v českém akvaparku a že Lidl odstraňoval kříže z etiket výrobků?
Tu první jsem nekomentoval, jen komentáře z povzdálí sledoval a zdálo se mně, že po hidžábech na zdravotní škole zatím neuspěl ani tento kulturní útok. Té druhé jsem věnoval sloupek v Reflexu. Taky jsem v něm uvedl, jak jeden známý britský obchodní dům v rámci politické korektnosti a boji proti „genderovému stereotypování“ zrušil rozlišování dětských šatiček na dívčí a chlapecké. Nebo vymazání slova „Velikonoce“ z chodeckého závodu o velikonoční vejce pořádaného tradičně mnoho let organizací, která má v názvu pěstování „národního dědictví“. Kam se hrabe Lidl.
Proč chcete volit SPD Tomia Okamury?
No vidíte, tady máte zrovna příklad mého „civilizacionismu“, Okamura je pro mě ryzí Moravák, jen tak trochu „švidrá“, jak se na Moravě říká šilhání. Ale vážně. On sám je mně víceméně lhostejný, nikdy jsme se nesetkali, kromě zdálky na jedné přednáškové akci, kterou on pořádal a já na ní jen něco plkal. SPD jsem vnímal jako stranu jednoho pána, jakých tu vždy byla přehršel a letos se jich vyrojilo pár tuctů, protože čeští politici jsou raději kohouty na malém smetišti, než aby někomu většímu hráli druhé housle.
Takže…?
Z těch všech se SPD jeví jako statisticky jediná volitelná a my potřebujeme jednu silnou v parlamentě než tucet slabých, které se tam kvůli těm kohoutům nedostanou. Ale hlavně, do těchto voleb SPD postavila na čelo pražské kandidátky Jiřího Kobzu, s nímž se dobře znám. Je to bývalý diplomat a manažer zahraničního obchodu s mnohaletým pobytem v islámských zemích a se znalostmi islámu a jeho dějin lepšími než většina našich profesionálních islamologů a arabistů. Jeho zážitkům a zkušenostem náruživě naslouchám a pokládám ho za ideální materiál na ministra zahraničí. Též jsem si pak přečetl program SPD, jehož většina bodů odpovídá mým. Místy bych jej ještě trochu vylepšil, jako když se ostrouhává tužka.
Které body třeba?
Namátkou hned dva. Odvolatelnost politiků bych rozšířil o osobní finanční odpovědnost politiků za činy nebo rozhodnutí, které způsobily nějaké škody státu nebo občanům. A zrychlil bych vystoupení z EU, případně její kolaps (co z těch variant by se podařilo dřív), coby totalitní a destruktivní organizace. Referendum je dnes už metoda předpotopní. Rok po brexitu ještě nevíme, zda se podaří do roku 2019, nebo jaksi „přechodně“ do roku 2021, nebo zda vůbec, jak vysoká nakonec bude pokuta, co se vlastně dlouhodobě dohodne a nedohodne.
Zrychlil jak?
To si nechám ještě podrobně projít hlavou, ale náznak najdete už v mé knížce Poslední naděje civilizace. Měl by být ideálně v koordinaci s V4, jejíž společná populace odpovídá populaci Británie. Podrobně se k programu SPD a dalších stran vrátím ještě v analýze jejich volitelnosti, které vypustím do luftu ještě před volbami. Jen tak, abych popíchl k praktickému přemýšlení lidi, kteří jako já donedávna nevěděli, koho volit. A nemusí to samozřejmě pro každého vkus být jen SPD, jsme přece v pluralitní demokracii. Ale některé partaje se v posledním volebním období chovaly tak nemravně, že si nezaslouží jediný hlas jediného slušného voliče. Jiné jsou zase tak statisticky nevolitelné, že by hlas odevzdaný jim byl v závěru hlasem pro ty nemravné.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Lukáš Petřík
