Bezpečnostní expert zcela vážně: Radím všem. Jestli se na to cítíte, určitě si udělejte zbrojní průkaz a co nejdříve si pořiďte zbraň!

5. 2. 2017 13:07

ROZHOVOR „Válku o Pobaltí mezi Ruskem a NATO považuji leda za vhodný námět pro techno-thrillery,“ říká bezpečnostní expert a publicista Lukáš Visingr. K současným razantním krokům prezidenta Trumpa pak uvádí: “Barack Obama se chtěl vyhnout náročným operacím, a tak sahal k polovičatým zásahům, které ale nic nevyřešily, nebo spíše tu situaci ještě zhoršily. Mimochodem, nynější Trumpův poradce pro národní bezpečnost, bývalý generál Michael Flynn, byl z postu ředitele vojenské zpravodajské služby odvolán i proto, že Obamovu vládu opakovaně varoval, že její přístup k Sýrii způsobí katastrofu, jelikož povede k chaosu a vzestupu islamistů. Ukazuje se, že měl bohužel pravdu.“

Bezpečnostní expert zcela vážně: Radím všem. Jestli se na to cítíte, určitě si udělejte zbrojní průkaz a co nejdříve si pořiďte zbraň!
Foto: jdipracovat.cz
Popisek: Lukáš Visingr

Donald Trump pověřil své generály z Pentagonu vypracováním plánu na rychlé zničení Islámského státu. Domníváte se, že by to bylo v silách americké armády za současného stavu v Sýrii a Iráku? Odhodlají se Spojené státy k riskantní pozemní operaci? Myslíte si, že Trump si k tomu přizve pomoc i z Evropy, například z Velké Británie?

Nepochybuji, že v silách americké armády to bylo a je. Problém u amerických ozbrojených sil nebývá ani tak ve vojenských kapacitách, ale v přístupu politiků. Barack Obama se totiž chtěl vyhnout náročným „okupačním“ operacím z období George Bushe, a tak sahal k polovičatým zásahům, které ale takřka nic nevyřešily, nebo spíše tu situaci zhoršily. Mimochodem, nynější Trumpův poradce pro národní bezpečnost, bývalý generál Michael Flynn, byl z postu ředitele vojenské zpravodajské služby DIA (Defense Intelligence Agency) odvolán i proto, že Obamovu vládu opakovaně varoval, že její přístup k Sýrii způsobí katastrofu, protože povede k chaosu a vzestupu islamistů. Ukazuje se, že měl bohužel pravdu. Flynn tehdy říkal, že Amerika by měla buď zasáhnout s maximální palebnou silou, nebo nezasahovat vůbec. Tohle je přístup, který hlásal i prezident Eisenhower. Válka má být až poslední řešení, ale když už začne, má se do ní jít s plným nasazením. Nesmí se bojovat takříkajíc s jednou rukou za zády jako ve Vietnamu či jako dosud proti Islámskému státu. Takže si myslím, že USA by mohly vyslat i větší počet pozemních sil, pokud to opravdu bude třeba, a samozřejmě uvítají i pomoc spojenců. Každopádně očekávám, že Donald Trump jako prezident už nebude začínat žádné opatrné „omezené intervence“ s pochybnými výsledky a bude se po celou dobu držet té základní koncepce, která se dá přeneseně vyjádřit slovy: Buď nestřílejte vůbec, nebo střílejte ze všech hlavní.

A do jaké míry bude muset americký prezident při tomto možném odvážném plánu spolupracovat s Vladimírem Putinem?

Myslím si, že spolupráce by byla nanejvýš potřebná, což si Trump a Putin zajisté uvědomují. To příměří z konce roku 2016 bylo opravdu příznačné tím, že se na něm shodly Moskva, Teherán a Ankara, zatímco Američané byli zcela vynecháni, což jasně ukazuje, jak vliv USA v regionu poklesl. Donald Trump už určitě nechce zaplétat USA do dalších konfliktů, ale současně nechce, aby svůj vliv na strategicky důležitém Středním východě úplně ztratily, takže se bude snažit o nějaký pragmatický kompromis. Ostatně přichází neoficiální zprávy, že již probíhají zákulisní jednání o faktickém rozdělení Sýrie na jakési zóny vlivu mezi USA, Rusko a Turecko, kdežto Írán by měl přijít zkrátka. To dokazuje dvě věci. Za prvé, partnerství Moskvy a Teheránu není žádné opravdové spojenectví, je to jen kalkul. Putin je ryzí pragmatik a domnívám se, že mu nebude činit žádné problémy hodit Teherán přes palubu, pokud mu někdo nabídne lepší dohodu. A za druhé, ten plán nese evidentní rukopis muže, který stojí jako „šedá eminence“ za Trumpovým týmem. Henry Kissinger opakovaně Trumpa podpořil a tahle „kantonizace“ Sýrie je přesně to, co nedávno doporučoval. Ostatně i Trumpova politika vůči Rusku, Číně a Velké Británii se dá víceméně ztotožnit s některými Kissingerovými návrhy. A byl to Kissinger, kdo také podpořil Rexe Tillersona na pozici amerického ministra zahraničí.

Europoslanec Jan Zahradil napsal, že Trump dělá tečku za 90. léty, tedy léty Clintona, Albrightové či Havla. Je způsob chápání mezinárodních vztahů jakožto boje USA za jakýsi lepší svět už u konce? Je dobře, když Trumpovi nebude záležet na boji Ukrajiny proti Rusku, ochraně lidských práv, a naopak s Ruskem může uzavírat pragmatické dohody? Opravdu v tomto ohledu, kdy USA zastávaly roli světového policajta či ochránce demokracie, „starý svět“ již definitivně skončil?

Domnívám se, že mohu plynule navázat na předchozí odpověď. Jméno Henryho Kissingera je téměř synonymum realistické zahraniční politiky. Právě tento směr teď bude v USA dominovat, což je podle mě správně, protože to znamená návrat k normálnímu stavu. Heslo „America First“ a příslušná část Trumpova inauguračního projevu ukazují, že svět bude (snad) fungovat zase tak jako kdysi, tedy na bázi jasně čitelných a racionálních národních zájmů. Kritizovat Trumpa za údajný „nacionalismus“ je podle mě pokrytecké a odtržené od reality. Každý stát a národ mají zájmy a ty brání a prosazují. Evropské mocnosti to dělají pořád a selhávání Evropské unie jen dokazuje, že je to projekt snažící se o totální nemožnost, a to o nahrazení geopolitiky jakýmsi umělým idealistickým konstruktem. Z nějakého důvodu se etablovala představa, že USA tvoří mezi mocnostmi nějakou výjimku a že budou klást zájmy ostatních zemí nad ty svoje. Někteří američtí prezidenti to tak do určité míry i dělali, ale to je exces, nikoli norma. Trump je ovšem realista, byznysmen a dealmaker. Nehodlá „zachraňovat svět“ či vyvážet americké hodnoty do světa, chce prostě prosperitu své země a nedělá s tím žádné tajnosti, podobně jako s tím žádné tajnosti nedělá ani Vladimir Putin. Proto by si snad měli rozumět. To sice neznamená, že se ve všem shodnou, velmoci spolu vždy budou soupeřit, ale snad spolu dokážou normálně mluvit a uzavírat pragmatické dohody o rozdělení sfér vlivu.

Miliardář a filantrop George Soros je se svým konglomerátem nevládních organizací podezírán z organizování „barevných revolucí“ a ovlivňování politiky po celém světě ve prospěch liberálních představ. U nás sponzoroval boj za práva Romů či boj proti ruské propagandě. Jak nahlížet v těchto souvislostech na dílo tohoto muže, který bývá někdy oceňován i jako ochránce západních hodnot? O co mu jde, je jeho přínos pro světovou politiku a bezpečnost za současného stavu skutečně pozitivní?

George Soros je perfektním dokladem přísloví, že cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly. Řekl bych, že přinejmenším zpočátku to myslel skutečně upřímně a poctivě a chtěl napomáhat šíření hodnot, které považoval za správné. To je určitě legitimní postup. Ale problém je v tom, že pokud rozjedete něco tak obrovského, jako jsou Sorosovy globální aktivity, takřka zákonitě se to záhy změní v něco úplně jiného. Politická korektnost, boj proti „globálnímu oteplování“, boj proti rasismu, za takzvané práva žen a LGBT komunity, to vše bylo kdysi myšleno dobře. Šlo o odstranění diskriminace, o zlepšování světa, jenže dnes už o nic takového doopravdy nejde. Je z toho gigantická mašinérie peněz, nikým nekontrolované moci a vlivu a mediální pozornosti, jelikož se k tomu nadšeně připojil i mediální mainstream. Ty takzvané neziskové organizace mívají často velmi daleko k neziskovosti, protože jsou součástí té mašinérie a lidem v nich už nejde o to, co hlásají, ale hlavně o peníze a moc. Proto také neustále zvyšují požadavky, protože přece nemohou prohlásit: Fajn, uspěli jsme, naše práce skončila, rozpouštíme to. V té chvíli by se jejich mašinérie zastavila a oni by byli takříkajíc bez práce. Výsledkem však bohužel je, že to, co se dnes často označuje za „západní hodnoty“, je groteskní karikatura skutečných západních hodnot, těch antických, židovských a křesťanských. A z liberalismu se stal jeho opak, protože místo svobody se dnes usiluje de facto o omezování svobod.

Donald Trump nejprve označil NATO za zastaralé, pak v rozhovoru s britskou premiérkou i německou kancléřkou dodal, že jeho úloha je zásadní. Vyzval také Evropany, aby se začali starat o své zbrojní výdaje sami. Neočekává se od něj pomoc při vojenském tlaku na Rusko včetně podpory Pobaltí, coby zemí ohrožených možnou agresí. Americký prezident také označil mezi řádky Evropskou unii za nedůležitou. Opravdu myslí vážně jistý izolacionismus? A co s tím my Evropané? Máme pomalu začít budovat svoji evropskou armádu?

Nejdřív k tomu Pobaltí. Nikdy jsem nepovažoval za reálné, že by Putin skutečně chtěl obsadit Pobaltí. Třeba Ukrajina je něco jiného, to je pro Rusko téměř existenční záležitost, ale válku o Pobaltí mezi Ruskem a NATO považuji leda za vhodný námět pro techno-thrillery. Kdyby ale na ni přece jen došlo, neřekl bych, že by to Trump nechal být a že by USA nezasáhly. A ani si nemyslím, že by chtěl opravdu rozpustit či zrušit NATO. Ti, kdo straší takovými alarmujícími prognózami, toho o Trumpovi zjevně moc nevědí. Kdyby si přečetli alespoň něco z jeho knih, tak by asi věděli, že on do mezinárodní politiky prostě jen přenáší svůj styl vyjednávání, který začíná tlakem, který může působit i jako vyhrožování. Tvrdá ofenzivní hra od první chvíle ale neznamená, že hodlá shodit šachovnici ze stolu. Jen jedná přesně podle hesla „America First“, tedy hledí v prvé řadě na národní zájmy USA. Když většina členů NATO svévolně neplní své závazky, proč by je měli plnit Američané? Tím tlakem chce Trump docílit toho, aby evropské státy investovaly do své obrany a bezpečnosti tolik, kolik je nutné. V podstatě je mu asi jedno, zda tak budou činit samostatně, nebo pohromadě. Já osobně nejsem příznivcem stálé evropské armády, která by nahradila armády národních států, ale jsem určitě pro to, aby evropské země společně bránily hranice Evropy a aby si postupně vybudovaly také nějaké společné kapacity, typicky třeba strategické transportní a tankovací letouny.

V souvislosti s předchozí otázkou, nebylo by načase zavést znovu u nás brannou povinnost? Byla by to pomoc pro náš bezpečnostní systém, kdyby opět chodili muži na vojnu, dejme tomu, po dobu devíti měsíců a samozřejmě za naprosto jiných podmínek, než tomu bylo za minulého režimu? Nebo je spíše správný názor generála Bečváře, vrchního vojenského velitele našich ozbrojených sil, že by to nemělo smysl a efektivnější cestou je budování české profesionální armády?

Povinnou vojenskou službu nepovažuji za správné řešení, tedy s výjimkou států, které jsou ve zcela specifické situaci, jako je Izrael, Jižní Korea nebo Tchaj-wan. Současně si ale nemyslím, že optimálním řešením je čistě profesionální armáda. Já osobně jsem zastáncem modelu, který již tradičně funguje v Americe, tedy profesionální armáda doplňovaná dobrovolnou službou a rozsáhlými zálohami, což jsou v USA jejich Národní gardy, jež podléhají jednotlivým státům. Povinná služba by u nás znamenala donucování, což nikdy nedělá velkou dobrotu. Tvrdím, že armáda by měla lákat, nikoli nutit. Ta dobrovolná služba by měla být nastavená tak, aby se do ní mladí lidé hrnuli, protože pro ně bude opravdu lákavá a zajímavá. Ti, kdo by ji absolvovali, případně i ti, kdo by odešli z profesionální armády, by se stali členy aktivních záloh. Dnes má česká armáda méně než 2500 aktivních záložníků, což je naprosto nedostatečné. Osobně bych rád viděl přinejmenším dvojnásobek a myslím, že by armáda našla uplatnění i pro 10 tisíc lidí. Stejně tak bych však zvyšoval počty aktivně sloužících, protože dnes má AČR tabulkový stav asi 22 tisíc osob, plánuje se 27 tisíc a generál Bečvář prosazuje až 32 tisíc mužů, faktem ovšem je, že mnoho tabulkových míst není obsazeno. Každopádně jsem přesvědčen, že česká armáda by měla být ještě větší, možná až kolem 40 tisíc osob.

Je téměř jisté, že Evropská komise za několik týdnů definitivně posvětí svoji směrnici o zákazu držení dlouhých poloautomatických zbraní se zásobníkem na 20 a více nábojů, což se bude týkat stovek držitelů takových pušek i u nás v Česku. V situaci, kdy se v Evropě uskutečňují velmi často teroristické útoky proti veřejnosti, si u nás lidé kvůli této legislativní normě EU klepou na čelo, podobně je tomu i v Polsku nebo na Slovensku. Čím si vysvětlujete, že v řadě západních zemí politikové toto kontroverzní rozhodnutí schvalují?

Těch důvodů může být víc. U mnoha politiků asi opravdu působí to idealistické, ale absolutně chybné přesvědčení, že zbraně způsobují či podněcují zločinnost, což je ale naprostý nesmysl, jak dokazují statistiky z nejvíce vyzbrojených evropských zemí, například ze Švýcarska či Finska. Jak výstižně kdysi pravil už Robert Heinlein (americký spisovatel), ozbrojená společnost je slušná společnost. Vedle toho ale existuje určitě i nemalý počet politiků, kteří se prostě a jednoduše bojí zbraní v rukou svobodných občanů, jelikož takové lidi nelze spolehlivě ovládnout a kontrolovat. Vypůjčím si ještě jeden citát, a to od George Orwella: „Puška na stěně dělníkova bytu nebo farmářovy chaty je symbolem demokracie“. Z historie víme, že totalitní režimy začaly tím, že omezily právo lidí vlastnit zbraně, a to tak, aby zbraně mohli mít jen vojáci a policisté. A tady se hodí ještě jeden varovný výrok - pokud vám vláda chce sebrat zbraně, vězte, že je budete brzy potřebovat. Je to něco, čemu je třeba se vzepřít, a to za jakoukoli cenu. Česká vláda by měla konečně jasně říci, že tuto směrnici prostě nebude implementovat a jakékoli opatření Unie v tomto směru nehodlá respektovat. Ale upřímně řečeno, ono už stejně o moc nejde, protože EU je jako projekt mrtvá a za pár let stejně nebude existovat, a proto nikdo nebude řešit, co jsme dodrželi či nedodrželi. Ale jakési poučení pro každého by z toho být mělo. Radím všem: „Jestli se na to cítíte, určitě si udělejte zbrojní průkaz, a co nejdříve si pořiďte zbraň.“

Donald Trump koncem minulého týdne vyvolal bouři kritiky, když zcela pozastavil příliv migrantů do USA. Ihned proti tomu začaly demonstrace, jiní naopak tleskají, že plní své sliby. Může takto razantní přístup prezidenta USA vykořenit představu, že se migrantům musí automaticky pomáhat? Anebo je to pro starý kontinent spíše špatná zpráva, jelikož se vlny uprchlíků ještě více zaměří na slabou a stále nechráněnou Evropu?

Nejdříve bych podotkl, že před volbami mu nadávali, že slibuje, co nemůže splnit, a teď mu nadávají, že plní přesně to, co slíbil. Liberální mainstream má zkrátka jasno vždycky a Trump je špatný, i když říká, že jedna a jedna jsou dvě. Mimochodem, Trump tady jen použil seznam rizikových zemí, který vznikl už za Obamy. Každopádně to opatření má mou podporu. A ano, je to jasná demonstrace toho, že západní země prostě nejsou a nemohou být jakási celosvětová charita, která bude za každých okolností pomáhat každému, kdo si řekne, a to ještě bez ohledu na vlastní bezpečnost. Správná odpověď Evropy by samozřejmě měla být naprosto stejná jako ta Trumpova a měla přijít už dávno, to znamená dramatické omezení migrace, ostraha hranic a přesun imigrantů do táborů například v Libyi, kde by se za tím účelem měly vytvořit chráněné oblasti. Už dříve něco podobného dokázala Austrálie, jež zavedla velice tvrdá, ale efektivní opatření proti ilegální imigraci, v důsledku kterých se postupně povedlo ji snížit prakticky na nulu. Austrálie je stát velmi přátelský vůči legálním přistěhovalcům, samozřejmě když dodržují tamní zákony i nepsaná pravidla a zvyklosti, proti ilegální imigraci však postupuje zcela nesmlouvavě. Nyní se touto cestou vydaly USA, avšak většina evropských politiků z jakéhosi důvodu stále usiluje o to, aby Evropa byla za „posledního blbce“. Potvrzuje se platnost starého přísloví, že ten, kdo chce, hledá způsoby, zatímco ten, kdo nechce, hledá důvody.

 

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: Jan Štěpán

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Skandální selhání premiéra a doznání otřesných rozměrů. Reálná hrozba krádeže za tisíce miliard. Přední skalní odpůrce privatizace českého lithia přináší nová znepokojivá fakta

17:09 Skandální selhání premiéra a doznání otřesných rozměrů. Reálná hrozba krádeže za tisíce miliard. Přední skalní odpůrce privatizace českého lithia přináší nová znepokojivá fakta

ROZHOVOR „Emisi nových akcií EMH, následující hned po podpisu ‚memoranda o porozumění‘, bych rozhodn…