Blížíme se další velké a možná horší ekonomické krizi. EU se není schopna připravit. Dávám Junckerovi rok, maximálně dva, udeřil ekonom Klvač

Naši zákonodárci před nedávnem schválili rozpočet pro tento rok se schodkem 60 miliard. Letošní rok je dokonce přebytkový, ve „státní kase“ zůstalo o něco málo více než těch zmíněných 60 miliard. Je podle vašeho názoru současná vláda opravdu dobrým hospodářem? Opozice například vládní koalici za rozpočet kritizuje, vadí jí především (stejně jako prezidentu Zemanovi) nízké financování investic, údajně velké výdaje na sociální dávky a upozorňuje také na fakt, že v tak příznivém období by se měl především snížit státní dluh. Souhlasíte s těmito výhradami opozice, či nikoli?

Česko má kromě zadlužení (které patří v Evropě mezi nejnižší) řadu jiných silně podfinancovaných systémů, jejichž řešení bych dal po 25 letech konečně přednost. Úspora je sice jednorázová a nemusí se vytvářet i v dalších letech, ale přesto bych podpořil ty aktivity, které se odmění následným ekonomickým růstem a stabilitou, tedy investice, podpora vědy a techniky a také částečně zvýšení mezd ve veřejné sféře a důchodů, neboť i spotřeba patří mezi spolehlivé faktory stability a růstu. Nemůže to však být rozhodnutí bez důkladných analýz.

V médiích jsme si mohli před nedávnem přečíst prohlášení členů vlády, že Česká republika by měla začít něco dělat se strukturou ekonomiky, kdy 80 procent hrubého domácího produktu (HDP) u nás vytvářejí zahraniční firmy. Tedy upozornili na skutečnost, o které hovoří například docentka Švihlíková či uznávaný ekonomický expert v mezinárodním měřítku – profesor Zelený – už několik let. Co si myslíte, že by bylo nutné nejprve k tomu provést, aby se tento nepříznivý poměr začal pomalu otáčet?

Tento stav je důsledkem extrémně liberalizované a neregulované privatizace, kdy stát totálně zklamal. Zde souhlasím s názory doc. Švihlíkové a prof. Zeleného. V současné době je to nesnadný úkol, ale bez vládní podpory tuzemského, ale i komunálního kapitálu to zřejmě nepůjde. Kromě této podpory státu také trestuhodně chybí dlouhodobý zájem státu o směry užití výnosů, které zahraniční kapitál prostřednictvím našich občanů v Česku vydělává. Nejde jen o regulaci, ale i o přitažlivou nabídku aktivit, aby tento kapitál neodcházel řešit francouzské, německé a další problémy, ale zůstával ve významné míře v tuzemsku.

Před koncem roku se rozjela elektronická evidence tržeb (EET). Stovky menších živnostníků skončily, někde se zvýšily ceny v restauracích, žádné protesty opozice ani části veřejnosti nepomohly. Nyní se každý den dočítáme o technických chybách v tomto nově zavedeném systému. Sám autor celého projektu – Andrej Babiš – chtěl těsně před startem EET z ní vyjmout drobné podnikatele. Jaký vlastně zastáváte názor na zavedení EET? Skutečně se teď naplní státní kasa daleko vyšším odvodem daní?

Se zavedením EET souhlasím, protože jejím cílem je jednoznačně narovnat soutěživé konkurenční prostředí v oblasti placení daní. Je to perspektivní trend, nabízející využití moderních informačních systémů, kterému se svět nevyhne. Každý nový převratný systém má v sobě chyby a nedomyšlenosti, které je nutno řešit a odstraňovat. Nevěřím ale, že zavedení EET prospěje státnímu rozpočtu natolik, aby odstranilo dlouhodobou hlubokou podfinancovanost veřejných financí.

Řada politologů uvádí, že příští rok můžeme očekávat vůbec nejtvrdší volební boj v novodobé historii českého státu. Bohuslav Sobotka si chce naklonit přízeň voličů i zavedením progresivní daně. Naopak jeho budoucí největší rival ve volebním klání – Andrej Babiš – by chtěl přilákat domácí podnikatele, aby neutíkali do zahraničí, zrušením daně z dividend, což padlo z jeho strany zatím jen jako taková myšlenka. Jaký máte názor na tyto návrhy, pomohly by ekonomice a především většině obyvatelstva?

Prosadit spravedlivý daňový systém je téměř neřešitelná otázka, zejména v českém systému, plném preferencí a výjimek zejména ve prospěch některých kapitálových struktur. Je známá řada případů tzv. dobývání renty zájmovými skupinami na úkor veřejných financí (investiční pobídky, mandatorní výdaje, bankovnictví, solární energetika a zřejmě i operace ČNB s kurzem jsou v zájmu jedněch na úkor druhých). Ze sledování vývoje rozpočtové politiky je zřetelně vidět, jak veřejné finance jsou poddimenzované a jak trvale plodí silnou podfinancovanost rozhodujících společenských subsystémů (infrastruktura, bezpečnost, armáda, školství, zdravotnictví, sociální systém atd.). V tomto smyslu vidím východisko zejména ve zvýšení daní z příjmů právnických osob na standardní západoevropskou úroveň například Německa nebo Rakouska a také zvážit sektorové daně podobně jako v Maďarsku, kde v reakci žádný zahraniční kapitál neodešel. Možná by to bylo i východisko pro zlepšení vlastnické kapitálové struktury Česka. Nevěřím, že zrušení zdanění dividend podpoří příliv kapitálu. Je to spekulativní hledisko silné zájmové skupiny. Podpoře přílivu kapitálu jednoznačně prospěje zejména zlepšení předvídavosti a stability podnikatelského prostředí v ČR než uplácení kapitálu zase na úkor veřejných financí.

Přibližujeme se globální finanční krizi, jak varují někteří ekonomové? Máme se obávat zejména situace v Itálii? Brexit Evropské unii také zrovna nepomohl. Může to opět „bouchnout“ ve světové ekonomice? Které scénáře jsou podle vás reálné a dokáže se EU na něco takového vůbec připravit?

Ano, myslím si, že se blížíme další velké a možná ještě horší krizi. Příčiny velké recese 2008–2009 nebyly v zásadě odstraněny. Nadbytek peněz z kvantitativního uvolňování bloudí finančním světem a uplatnění nachází zejména v růstu cen cenných papírů. Svědčí o tom i nepoměr jejich růstu s růstem HDP, kdy některá odvětví s bídou dosahují předkrizové úrovně. O nafukování bublin by však lépe mohly informovat kapitálové trhy i se všemi riziky neochránění majetků akcionářů a investorů, tak jak se stalo v roce 2009. Evropská unie se na případný podobný vývoj není schopna připravit a dnes je nejslabším článkem západního světa. Blížící se rozpad EU způsobuje zejména nefunkční a nerealistická bruselská administrativa se svým překonaným modelem, jímž nepomáhá řešit problémy členských států… O budoucnosti EU rozhodnou letošní volby v řadě významných států EU. A nemusí to být nutně zadlužená a stagnující Itálie. O mnoho lepší situace není ani ve Francii. Program zřejmě budoucího prezidenta Fillona k řešení vnitřních sociálních a národnostních problémů jde tvrdě proti cílům a záměrům dnešní bruselské administrativy. V souladu s klasikem tedy konstatuji, „dávám Junckerovi rok, maximálně dva“.

Česká národní banka (ČNB) stále utrácí stovky miliard za oslabení koruny vůči ostatním měnám. Je to i v současné době správné řešení? A co se stane s naší ekonomikou, až ČNB s intervencemi přestane? Názory různých ekonomů i politiků se na tuto záležitost dost odlišují…

Finanční svět, včetně bankovních rad států, se vlastní politikou levných peněz a různých regulací dostal do složité situace. Standardní měnová opatření přestala být účinná (deflační tendence působí i při nadbytku peněz) a nově zaváděné nestandardní metody (financování vládních dluhů, záporné sazby, atd.) přes svůj bezprecedentní rozsah také svým efektem nepřesvědčily. Dle mého názoru protideflační znehodnocování kurzu za tři roky hmatatelné výsledky nepřineslo. Spíše se jeví nástrojem obchodní politiky s cílem podpory konkurenceschopnosti a zvýšení vývozu. Takto však platí za obnovu své konkurenceschopnosti země, které ztratily krok v růstu produktivity práce a které se chtějí dostat k tomuto růstu kurzovou zkratkou a na chvíli dohnat ty, kteří volí spolehlivou, ale delší cestu přes růst produktivity a přidané hodnoty. Co se stane s kurzem po ukončení manipulací? Na jedné straně stojí národní banka s desítkami miliard nakoupených deviz, na druhé straně mnohamiliardové nákupy korun, spekulujících na posílení kurzu. Vývoj může být různorodý a hledání nedeformovaného tržního kurzu složité. Zřejmě jediným východiskem je postupná snaha o návrat k principům svobodného trhu.

V Evropě i za mořem se dostávají pomalu k moci různá populistická hnutí, včetně jejich lídrů. U nás nyní máme Andreje Babiše, který si poměrně rychle získal přízeň voličů. Jedná se o masivní nástup nového politického směru, kterému frustrovaní voliči dali přednost před těmi tradičními, protože chtějí zásadní společenskou změnu? Nemají na tento zvrat v myšlení voličů vliv, zvláště u nás v ČR, i korupční kauzy politiků z minulosti? Co si o tom myslíte?

Určitě, ta nedůvěra k těm, co jsou střídavě 20 let u moci, je obrovská. Stále se hledá spasitel. Zájemců není málo, ale téměř nikdo, kdo by nabídl silnou vizi, jak se dostat ven z této situace, kdy u nás vládne cizí kapitál a prosazují se cizí zájmy.