Ve středu jmenoval prezident Miloš Zeman novou vládu a nejrůznější komentátoři se předhánějí v doporučeních, aby se až do hlasování o důvěře zdržela jakýchkoli jen trochu významnějších kroků. A pokud ji v Poslanecké sněmovně v lednu nezíská, jak se očekává, tak aby konala snad ještě méně. Nebyl by to trochu velký přepych, platit vysoké úředníky jen za jakousi údržbu?
Myslím, že mnohem větším přepychem by bylo přijmout zásadní zákony vládou bez důvěry, a pak je napadat a rušit u Ústavního soudu, pokud by se ukázalo, že na nich nebyla politická shoda. To je daň za demokracii. Ostatně připomeňme, jaké negativní pozdvižení přinesl podpis Evropského pilíře sociálních práv Bohuslavem Sobotkou, který již byl na odchodu. Kdyby totéž podepsal o tři měsíce dřív, nikdo by nemohl oprávněnost takového kroku zpochybňovat, maximálně by mohl nesouhlasit s obsahem.
Čekáte, že nová vláda zastaví nárůst úřednictva, k němuž výrazně napomohl kabinet Bohuslava Sobotky, už jen proto, že by se měl lišit přístup bývalého šéfa firmy od celoživotního politika, jenž se mezi úřednictvem ať už v minulosti na ministerstvu financí, naposledy čtyři roky na Úřadu vlády nebo ve stranickém aparátu ČSSD musel cítit jako ryba ve vodě?
Vzhledem k tomu, že Andrej Babiš vedl ministerstvo financí ve stejné době, kdy přibýval počet úředníků, navíc značný díl těchto nových úředníků jde na vrub navýšené administrativě v podobě tzv. kontrolních hlášení, souhrnných hlášení, EET a další, tedy administrativě právě z dílny ministerstva financí, nepředpokládám, že by se v tomto ohledu něco změnilo.
Ale přece jen, nedá se za drobný příslib hospodárnějšího uvažování považovat už to, že vláda bude mít o dva členy méně? Nebo si věda a výzkum, což měl na starosti Pavel Bělobrádek, a lidská práva a rovné příležitosti, jimž se postupně věnovali Jiří Dienstbier a Jan Chvojka, zasloužily být plnohodnotně ve vládě zastoupené, a ne jen tak přifařené k jiné agendě člena vlády?
Nemyslím, že v tomto případě šlo o otázku hospodárnosti, ale spíš o otázku politického uspořádání. Když je ve vládě mnoho stran, musí se uměle vytvořit mnoho postů, aby jejich personální zastoupení aspoň přibližně odpovídalo významu stran. Nyní to vypadá na jednobarevnou vládu nebo na vládu maximálně dvou stran, takže tyto uměle vytvořené posty jsou už zbytečné. To je vše.
Psali jsme:
V letošním roce dosahovala složená daňová kvóta 34 procent, což je nejvyšší úroveň od roku 2011. V příštím roce má dosáhnout nového maxima, 34,4 procenta. Když už podíl všech daní a jiných povinných plateb na HDP dosáhl této výše, není načase přistoupit ke snížení některých daní a odvodů?
Vysoké daně každou ekonomiku zadusí, akorát silná zdravá ekonomika přežije o něco déle. Vysoká daňová kvóta – a z ní plynoucí výše přerozdělování a dotací – je tím, co dohnalo Evropskou unii v podstatě do stavu socialismu, a také tím, proč EU se začíná relativně k jiným oblastem světa víc propadat či ztrácet náskok. Takže ano, vysoká daňová kvóta je špatně. Ovšem začít musíme z druhé strany: Nejprve snížit vládní výdaje, potom teprve snížit daně a další příjmy rozpočtu. Kdybychom to otočili, tedy kdybychom kladli větší důraz na daně než na výdaje, pak bychom prudce prohloubili veřejný dluh a následovali předlužené Řecko, které je dosud v ekonomickém rozvratu.
V Česku strmě rostou ceny za bydlení. I panelové byty, které jsou nejdostupnějším typem, podražily v posledních letech o desítky procent, takže na ně často nedosáhne ani střední třída. Co nedostatek novostaveb a vysoká poptávka po vlastním bydlení může s realitním trhem v nejbližších letech udělat? Nedostaly se už ceny na úroveň, že kdo může, tak byt prodá, protože takové zhodnocení jako byty mu za posledních deset let mohlo máloco přinést?
Tak jako v mezilidských vztazích se říká „za vším hledej ženu“, v ekonomice u makroekonomických jevů v drtivé většině případů můžeme říci „za vším hledej centrální banku“. I zde centrální banka stojí se svými intervencemi a nízkými úrokovými sazbami, neboli se svou takzvaně expanzivní měnovou politikou, za nafouknutím cenové bubliny u nemovitostí. Teď právě sbíráme hořké plody těchto několik let starých intervencí.
Teď malá odbočka: Když se intervenovat začalo, mnoho lidí si to naivně spojovalo „jen“ s vyššími cenami dovozů. To byl ale velmi úzký a naivní pohled. Jakmile se v makroekonomice a v monetárním světě zatáhne za jeden cípek pavučiny, pavučina se rozvlní celá a vybublá to na mnohých nečekaných místech. Zde tato podpora ekonomiky skrze intervence a skrze nízké úrokové sazby vybublala právě kromě jiného do přehřátí realitního trhu, ale bohužel už málokdo si po takové době dokáže spojit, kde jsou kořeny tohoto problému.
Ing. Miloš Zeman
Možná si vzpomenete, že když se s intervencemi začínalo, někteří ekonomové varovali, že to vyvolá inflaci. Centrální banka se jim smála, že prý k žádné inflaci nedochází. Teď se ukazuje, že to nebyla centrální banka, ale právě ti ekonomové, kdo měli pravdu – protože inflace se projevila právě v cenách realit: Prostě jejich ceny jsou příliš vysoko.
Osobně nemyslím, že ceny jsou „tak vysoko, že kdo může, prodá“. Ano, prodejů bude teď víc. Ale ten hlavní problém bude jinde. Spíš jsou ceny tak vysoko, že teď už řada lidí nebude schopna splácet. Takže poroste podíl nesplácených úvěrů, a tedy i exekucí. Což bude ještě umocněno faktem, že se už opět zvyšují úrokové sazby.
Předchozí premiér Bohuslav Sobotka nechal připravit studii, podle níž je euro pro ČR nezbytné. Nyní vyšel průzkum, že pro přijetí eura by už bylo 73 procent českých exportujících společností, zatímco loni jen 44. Na nedávném setkání lídrů českého exportu prohlásil Andrej Babiš, že adekvátní přístupový kurz by byl dvacet korun za euro. Přidal se guvernér ČNB Jiří Rusnok, že přece nelze občany a střadatele ožebračit, kdybychom vstupovali do eurozóny při kurzu 25 korun. Myslíte, že kurz 20 korun za euro už nebude ožebračením? Nebo kde je ta hranice?
Zaprvé nic jako hranice neexistuje, to je naprostý nesmysl. I deset korun za euro by za určitých okolností bylo ožebračením. Kurz je průtoková veličina, o kurzu zcela postrádá logiku mluvit jako o jednom čísle. Jediné, co by dávalo jakýsi smysl, by bylo říci, že euro má smysl přijmout ne při nějakém konkrétním kurzu, ale v okamžiku, kdy budou sladěny hospodářský cyklus, výše mezd, produktivita práce a další jevy u nás a například v Německu.
Zadruhé to, že „musíme přijmout“ euro, prostě není pravda. Tázali se jen malé části ekonomiky: exportérů. Přijetí eura by nahrnulo zisky k exportérům a přihrnulo ztráty k importérům i k domácnostem a zaměstnancům. Takže to je zmanipulovaný pohled.
Zatřetí diskuse o euru je prostě principiálně úplně mimo mísu. Jeden z nejvlivnějších ekonomů světa a šéf mnichovského institutu Ifo, Hans-Werner Sinn, se nechal slyšet, že euro je nepovedený projekt. Sám otec eura, ekonom Otmar Issing, zase uvedl, že euro je tikající časovaná bomba, která brzy vyletí do povětří a smete celou Evropskou unii. Voliči jsou proti euru, jen zhruba čtvrtina z nich volila strany, které chtějí euro. Zakladatelé eura jsou proti euru. Významní ekonomové jsou proti euru. Ale odcházející premiér Bohuslav Sobotka euro zjevně miluje a nechává připravit studie, které se zcela okatě ptají jen jedné strany a nezkoumají skutečný vliv eura na CELOU ekonomiku.
Některé velké firmy ve světě – v Německu například Adidas, BMW či Lufthansa, ale i tamní sídlo Microsoftu – začínají šetřit na tom, že v kancelářích nejsou pevně určená pracovní místa. Kde je volný stůl, tam si příchozí zaměstnanec sedne. Je to reakce na skutečnost, že hodně lidí pracuje občas z domova, nebo jsou v terénu, takže firmy až dosud platily za kancelářské prostory více, než bylo nutné. Jsou klasické kanceláře a pevná pracovní místa už dnes překonaná, nebo jde především o finanční kalkul?
Je to takový meziprodukt. Tak jako se open space moc neosvědčil, protože sice šetřil náklady, ale taky ničil psychiku a snižoval ve výsledku efektivitu, tak taky to, že člověk nemá své pracovní místo, podle mne negativně časem dolehne na jeho psychiku a sníží to jeho výkonnost. Nicméně tento meziprodukt je důsledkem toho, že stále častější je a ještě bude práce z domova. Nebude trvat dlouho a víc lidí bude pracovat z domova než z kanceláře… I to je jeden z průvodních jevů čtvrté průmyslové revoluce.
Psali jsme:
|
aneb Zpráva o podivném stavu světa a co s tím
Stojí lidstvo na prahu ráje, anebo naopak pomalu degeneruje a řítí se vstříc svému konci? A jsme odsouzeni do role pouhých diváků, anebo můžeme o svém osudu rozhodnout sami? Dá se vůbec v okamžiku těchto dějinných změn najít něco jako svatý grál štěstí? Odpověď na tuhle otázku vás hodně překvapí...
|
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
