Boj nervů, vzájemné vydírání. Ransdorf řekl tyto zásadní věci. Jen nám. Čtěte velmi pozorně

Anketa

Pokud přijde úředník zkoumat, čím doma topím, ...

... pustím ho do domu, protože to bude moje povinnost

16%

... pozvu ho do domu, i když se mi to nelíbí

... slušně ho odmítnu, i za cenu postihu

... vyženu ho s použitím sprostých slov. Ať si mě klidně popotahují

67%

hlasovalo: 4397 lidí

Někteří označují rok 2015, který je téměř za námi, dokonce za nejsložitější rok od sametové revoluce. Masová nelegální migrace, občanská válka na Ukrajině, Sýrie, Turecko a ISIL, řecká krize, teroristické útoky a hrozba jejich pokračování… Byl podle vás rok 2015 něčím přelomový?

Byl přelomový tím, že skončily všechny iluze spojené s „novým světovým řádem“ pod patronací USA.

Tématem číslo jedna se stala migrační krize. Do Evropy se dostávají stovky tisíc lidí, o kterých údajně nic nevíme. Když se s odstupem podíváme na průběh krize v roce 2015, co lze považovat za úspěch v jednání Evropské unie v tomto kontextu a v čem naopak evropské elity selhaly?

Evropská unie žádné úspěchy v krizi kolem migrantů nemá. Je to tragédie pro Německo i pro Evropu jako celek. Evropské elity selhaly a totálně shořel koncept multikulturalismu a postmoderní vidění světa. Ujednání s Tureckem jsou jen odklad. Evropa se vzpamatuje, ale v mezidobí dojde k nárůstu fašistoidních stran. Zvláštní bylo, že když to poslanci Evropského parlamentu říkali komisaři Avramopoulosovi, ten se vyjádřil, že komisi politické důsledky vlastní politiky nezajímají. V komisi mají prý svou vizi a tu budou prosazovat. To vše zopakoval i 15. prosince letošního roku v Evropském parlamentu.

V souvislosti s migrační krizí se i česká politická scéna začala polarizovat. Atmosféra posledních dní alespoň z hlediska médií působí tak, že každý v této zemi nenávidí Zemana, a to včetně premiéra republiky, který ho obvinil z šíření nenávisti. Zeman prý rozděluje národ, spolčuje se s extremisty. Je tomu opravdu tak? A bude takové názorové rozdělení ve společnosti gradovat?

Zemana napadl i šéf National Endowment for Democracy, pan Gerhman. Nemám Zemana rád, jsem vůči němu skeptický, ale musím přiznat, že je lepším prezidentem, než byl třeba Havel. Alespoň, pokud jde o obhajobu národních zájmů. Skandalizování Zemana vidím jako logické pokračování současné linie „pražské kavárny“.

Totéž se dle mnohých dělo v celoevropském kontextu. Jakoby se část Evropanů odklonila od dosavadních elitních politiků typu Merkelové nebo představitelů EU a přiklonila se k euroskeptickým a antiuprchlickým silám. Je to zdravý vývoj? Jde o reakci na konkrétní situaci, nebo na dlouhodobě neutěšený stav soužití menšin v Evropě s většinou? Objevují se též názory, že ke „krajní pravici“ se kloní lidé, kterým se zdá, že je přestala hájit běžná levice. Co na to vše říci a co v té souvislosti čekat příští rok? Bude řada voleb, mluví se i konkrétně o přežití Angely Merkelové, vzestupu Marine Le Penové...

Merkelová a Hollande otevřeli cestu pro politiky typu Geerta Wilderse nebo Marine Le Penové. Posilují strany typu Sverigedemokraterna ve Švédsku, Perussuomalaiset ve Finsku, Folkeparti v Dánsku, v Německu roste vliv Alternative für Deutschland. Levice ten nový trend nezachytila a bude poškozena následujícím děním stejně jako liberálové.

Stabilitou Evropské unie zatřásla také dluhová krize v Řecku, kdy se rozhodovalo o jeho dalším působení v eurozóně. Výsledkem je, že Řecko obdrželo překlenovací úvěr, zůstává v eurozóně, zavádí reformy. Jak hodnotit tento stav? Přinese to vyřešení problému Řecka? Zůstane Řecko v eurozóně? Pokud ano, je tomu tak dobře?

Odchod z Řecka z eurozóny nemá ekonomický smysl. Řecko nemá co vyvážet, a proto ani přechod na drachmu by ničemu nepomohl. Řecko musí bezpodmínečně změnit strukturu národního hospodářství. Ale to se nepodaří hned, i kdyby přišla jiná vláda než Syriza.

Jak se změnilo v uplynulém roce postavení Ruska ve světě a jak situaci ovlivnily nedávné události jako konflikt s Tureckem nebo bombardování cílů v Sýrii mířící na radikály z Islámského státu?

Rusko je opět významným hráčem v regionu Blízkého východu. Končí snaha ho démonizovat a izolovat. Stále ale trvá rozpor mezi zahraniční a vnitřní politikou Ruské federace.

Bývalý dlouholetý novinář Mladé fronty, odborník na rusko-ukrajinské vztahy i Francii Milan Syruček uvedl v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz: „Jsem vnitřně přesvědčen, že vlna uprchlíků nebyla živelná, ale byla to první etapa tohoto boje, za níž následovala druhá etapa, teroristické útoky. Poté může přijít třetí etapa, která zasáhne třeba i USA; to zase z hlediska mocenské pozice. Je to tedy ideologický boj, který nepotřebuje sofistikované zbraně, ale fanatiky.“ Co si o takové klasifikaci myslíte?

USA se dlouhodobě snaží islamisty pro svou politiku využívat. Aby udržely svou moc, snaží se chaotizovat svět. To je ale možné jen potud, dokud budou samy vnitřně silné.

Abychom ekonomická témata pojali šířeji... Probouzí se ve stínu migrační krize nadějně ekonomika EU a USA? Nebo stále směřujeme ke strukturálnímu průšvihu – útěk pracovních míst na Východ, další ztráty díky robotizaci a automatizaci, snižování životní úrovně, zadlužení?

Ani země Dálného východu na tom nejsou dobře. Čína čelí krizi trhu nemovitostí, krizi akciových trhů, dluhové krizi regionů i domácností, stejně jako poklesu exportního výkonu. To se dotkne všech, protože Čína představovala donedávna 50 procent světového růstu HDP.

Po ekonomické stránce prý předbíhá Spojené státy Čína. Například podle politologa Oskara Krejčího: „je střídání hegemona nejcitlivější období v mezinárodních vztazích, kdy nejvíce hrozí velká válka.“ Jak se ekonomická síla či slabost Spojených států může projevit na mezinárodních vztazích?

Čína momentálně nemá na to vystřídat USA v roli hegemona. Nemá na to ani ekonomicky, ani politicky, ani kulturně. Je relativně uzavřenou civilizací, jejíž hodnoty nemohou být universálně platné. USA mají pořád nějakých 25 procent světového HDP.

Jak moc ovlivní globální vývoj výsledky, ale i průběh a předvolební kampaň prezidentských voleb ve Spojených státech amerických? Vyhraje „normální“ kandidát, nebo třeba Donald Trump či Bernie Sanders?

Osobně si myslím, že příštím prezidentem USA bude republikán a republikáni učiní vztahy s Ruskou federací i Čínou reálnější než Obama.

Jaká je vaše prognóza budoucího vývoje Evropy v roce 2016? Poradíme si s migrační krizí, nebo se nakonec staneme obětí džihádu a evropská civilizace nastoupí cestu k postupnému zániku a spácháme sebevraždu, jak varují někteří analytici?

Bude pokračovat nástup pravicově populistických stran, krize liberální levice, která se bude muset přeskupit. Merkelová nevydrží. V německé CDU dojde k vzestupu Julie Klöcknerové. V Ruské federaci očekávám nástup nové linie v ekonomické politice směrem k větší ekonomické samostatnosti země.

Kdo se stal z vašeho pohledu nejvýraznější figurou české politické scény a proč? Do jaké míry splnil očekávání, anebo naopak zklamal prezident Miloš Zeman, Andrej Babiš, Bohuslav Sobotka, Miroslav Kalousek?

V české politice nevěřím vůbec nikomu, ale nejstabilnější podporu lidí bude mít i nadále Miloš Zeman, pokud ho nepodrazí vlastní zdraví.

Kdo na politické scéně příští rok posílí, kdo propadne? Ať už díky krajským volbám, nebo případným otřesům ve vládní koalici, nebo vývoji ve světě? Babiš, ČSSD, komunisté a radikální levice, protievropská a protiimigrační pravice (která?), proevropská pravice, někdo jiný…?

Babiš si svou pozici relativně vzato udrží, sociální demokraté budou mít problém. Je tolik nejistých faktorů, že se vše může měnit. Pro krajské volby očekávám nástup mimopartajních uskupení.

Někteří politici a publicisté nás straší, že nám, Čechům, hrozí ztráta svobody. Prstem ukazují zejména na Andreje Babiše a Miloše Zemana. Přiblíží se příští rok cosi takového?

Babiš je samozřejmě v mnohém podobný Berlusconimu.

Čas od času padne termín „válka“. Ať už světová, nebo lokální. Slýchali jsme, že Rusko může napadnout Pobaltí. Amerika Rusko. Čína Ameriku. Amerika Čínu. Írán Izrael. Izrael Írán… Přiblíží se na základě dějů příštího roku něco z toho? Nebo lze očekávat uklidnění v Sýrii či na Ukrajině?

Rusko Pobaltí nenapadne. Ruští politici nejsou hloupí a nic by tím nezískali. Čína nenapadne Ameriku a Amerika nenapadne Čínu. K válce nedojde ani na Blízkém východě. Bude to boj nervů, vzájemné vydírání, to ano. Ale válka by nikomu neprospěla. Znamenala by takovou destrukci, která je nepředstavitelná. Dnes už neplatí římské heslo „si vis pacem, para bellum“ (chceš-li mír, připravuj válku). Platí něco jiného: „si vis pacem, para pacem“. Chceš-li mír, připravuj mír.