Po teroristických útocích v Paříži upozornil před hlasováním o tříměsíčním prodloužení výjimečného stavu v Národním shromáždění francouzský premiér Manuel Valls na hrozbu použití chemických či biologických zbraní teroristy. Také britský ministerský předseda David Cameron varoval, že se teroristické skupiny jako Islámský stát či al-Káida pokusí získat chemické, biologické a radioaktivní bojové prostředky. Je reálné, že by se jim to podařilo? Jaká je podle vás dostupnost takových zbraní?
Především je si třeba uvědomit, že Islámský stát v boji proti křesťanskému světu v této fázi nepotřebuje zbraně. Jsem vnitřně přesvědčen, že vlna uprchlíků nebyla živelná, ale byla to první etapa tohoto boje, za níž následovala druhá etapa, teroristické útoky. To vše vyvolává paniku, strach a vede k tomu, že při přijímání protiopatření jsme nuceni používat prostředky, které anulují či alespoň omezují ty hodnoty, na nichž je budována naše společnost. Takže se tím dokazuje, jak vágní jsou tyto hodnoty, když se mohou porušovat. Útok Islámského státu je veden především proti Evropě, která je centrem křesťanství, a z jejích různých náboženství proti katolicismu. A jeho centrem nejsou USA nebo Čína či Asie a Afrika, ale právě Evropa. Vlna uprchlíků pomáhá rozrušovat evropské společenství a přijetí kvót k jejich rozmístění ještě více napomáhá, aby byly uprchlickou vlnou zasaženy všechny státy, aby se v nich vytvářela ohniska islámského světa. Protože nikoliv ona, ale okolí se bude více přizpůsobovat. Stavíme například islamistům mešity, dáváme jim tlumočníky, nezbytné hmotné zázemí atd. Postavil Islámský stát jediný katolický kostel? Tím se bude stále narušovat společenství křesťanského světa. Poté může přijít třetí etapa, která zasáhne třeba i USA; to zase z hlediska mocenské pozice. Je to tedy ideologický boj, který nepotřebuje sofistikované zbraně, ale fanatiky. V tom je i příčina, proč v boji proti IS nestačí jen likvidovat jeho vůdce – teroristé nepotřebují pokyny od jednoho vůdce, pokyny jim dává sama ideologie. Vzpomeňme jen, jak křesťanství bojovalo kdysi proti pohanům a jiným „bezvěrcům“. Křižácké výpravy také nepotřebovaly jednoho vůdce, vůdcovskou roli plnila ideologie křesťanské víry. A pokud mám odpovědět i na otázku zbraní, cožpak v nich je něco tak sofistikovaného a nového, že by je nikdo jiný nemohl vyvinout? Poprvé se plyn použil v roce 1915 u belgického města Ypres, od toho dostal i jméno. Biologické zbraně zkoušeli už nacisté. Co je na nich technicky tak mimořádného? Dokonce ani princip atomové bomby nebyl jen v rukou USA. Atomové zbraně mimochodem vyvíjeli jak Japonci, tak Němci. A v jejich nosičích se dostali Němci dále než Američané nebo Rusové – podkladem jejich prvních raket byly německé střely V-1 a zejména V-2. Američané si sebrali von Brauna, Rusové či Sověti poslali Koroljova, aby přivezl V-2 a vědce, kteří tuto zbraň vyvíjeli. Dokonce těmto vědcům dovolili vzít si s sebou rodiny a osobní majetek, soustředili je na jednom místě a doslova vyždímali jejich znalosti. To je jiná kapitola, ale dokazuje, že nic není nemožné.
Průzkum provedený deníkem The Sun ukázal, že 19 procent britských muslimů projevuje určitou náklonnost pro ty muslimy, kteří odcestují do Sýrie, aby se připojili k Islámskému státu. Je taková podpora v podstatě jednoho z pěti muslimů potvrzením extremismu a radikalizace a jak s tím může Velká Británie bojovat?
I bez průzkumů je jasné, že každý věřící věří své víře a bude usilovat o její prosazení. Spíše se divím, že toto procento je relativně nízké, tipnul bych si na podstatně vyšší.
Z tohoto pohledu je ještě varovnější situace ve Francii, protože loňský průzkum ICM Research ukázal, že se založením chalífátu v severní Sýrii a Iráku souhlasilo šestnáct procent dotázaných, v Británii sedm procent a v Německu pouze dvě procenta, přičemž kladný postoj k Islámskému státu projevilo dokonce 27 procent Francouzů ve věku mezi 18 a 24 lety. Jakým směrem mohou ovlivnit postoje Francouzů teroristické útoky v Paříži 13. listopadu, ale také vyhlášení výjimečného stavu nebo zintenzívnění útoků na pozice Islámského státu?
Větší procento Francouzů, kteří projevují toleranci k islámskému světu, pramení prostě z toho, že si již delší dobu zvykají na muslimské prostředí, které mají ve Francii. Když jsem svého času jezdil po francouzských školách, mnozí učitelé přiznávali, že ve třídách mají až polovinu muslimských dětí. Je to něco podobného, jako bychom se divili, proč si americká společnost zvykla na černochy. Teď nemyslím otázku víry, ale mám tím na mysli jiné společenství než to domovské – třebaže v případě USA je těžké hledat, které je vlastně domovské. Ale faktem je, že většina černochů byla do USA nuceně dovezena z Afriky. Jejich předností bylo, že nebyli zasaženi islámem a jejich víra nebyla tak agresivní.
Jak byste hodnotil dosavadní ruské vojenské angažmá v Sýrii a počátky spolupráce s Francií při útocích na pozice Islámského státu?
Řekl bych – konečně! Jen by bylo ještě zapotřebí, aby se akce koordinovaly i s USA, aby vzniklo jejich společné vedení.
Primář psychologického oddělení Vojenské nemocnice Brno Jiří Brančík v České televizi uvedl, že motivací pro teroristické útoky v Paříži je nenávist. Podle něj je v tom víra a tito lidé prostě věří v to, že je třeba bojovat proti jinému způsobu života a prosazovat svoje, nehledají nějaké zdůvodnění. Co si o takovém tvrzení myslíte?
Ale což křižácké výpravy a inkvizici proti jinověrcům nehnala také nenávist a víra, že to jejich přesvědčení je nejlepší? Což nebylo málo hořících hranic a Koniášů? Někdy nenávisti mohou propadnout i ti, jimž to víra přímo zakazuje. Prožil jsem například v Kambodži dost času na to, abych ji z jedné strany poznal jako zemi, kde buddhistické kláštery byly otevřeny všem, a pak její období, kdy tito buddhisté se převtělili v Rudé Khmery a vyvraždili třetinu vlastního obyvatelstva, většinou také buddhisty. Přeroste-li víra ve fanatismus, je to vždy špatné.
Premiér Bohuslav Sobotka vydal prohlášení, že nebezpečí představují teroristé, ne uprchlíci, že rizikem pro evropskou bezpečnost jsou bojovníci Islámského státu, ne ti, kteří před nimi utíkají. Myslíte si, že tím může uklidnit zjitřenou atmosféru, která se projevuje i v tom, že vedení Prahy z obav o bezpečnost raději zrušilo slavnostní rozsvěcení vánočního stromu na Staroměstském náměstí?
Premiér má přirozeně pravdu, že uprchlíci nejsou totéž co teroristé. Jde jen o to, jak je rozeznat. Mají to napsáno na čele, nosí jako Židé za nacismu žlutou hvězdu? Přirozeně souhlasím s tím, že nelze na každého uprchlíka pohlížet jako na teroristu, ba ani na každého muslima ne, to bychom museli bojovat proti více než miliardě lidí. Také si myslím, že nelze kvůli falešné ostraze používat tak primitivní způsoby, abychom zakázali kdejaké veřejné shromáždění – mimo jiné právě o to islámským radikálům jde. Na Staroměstském náměstí budou před Vánocemi – i bez nich – vždy stovky lidí, ať budeme rozsvěcovat strom nebo jen lampičky v okolních kavárnách. A uzavřít ho? Vzhledem k tomu, že teroristé už útočili na kavárny, divadla, stanice metra, to bychom museli skončit vůbec s naším společenským životem. To by se radikální islamisté radovali!
Psali jsme:
Balancuje česká vláda úspěšně mezi na jedné straně mezinárodními závazky a na druhé bezpečím země, nebo je více poplatná evropské většině, či vyděšeným voličům?
Já si myslím, že česká vláda vůbec balancuje mezi tím, zda má mít nějakou dlouhodobou pevnou koncepci, nebo jen pragmaticky řešit problémy případ od případu. Co máme v Evropě dělat, jakou si máme vytvořit pozici, vztahy, jakou roli hrát, a to nejen ve vztahu k EU, ale také k USA, Ruské federaci, Číně, současnému světu – to jsme si zatím zcela jasně neřekli a bez ohledu na politické proudy nedefinovali. A tak balancujeme. Spíš než vůči EU, tak vůči vlastním názorům.
Co může přinést změněný přístup některých zemí ve vztahu k migrační krizi, kdy Srbsko a Makedonie začaly povolovat přechod přes svá území jen uprchlíkům ze Sýrie, z Afghánistánu a z Iráku, a stejný krok chystá i Slovinsko?
Všechno je to ex post a nekoordinované. Teprve nad nebožtíkem zkoumáme, jak jsme ho měli léčit, aby nezemřel. Uprchlická vlna se netříští, je jednotná, jednosměrná. A my jí čelíme příliš pozdě a naprosto nekoordinovaně. To je totéž, jako bychom chtěli proti povodni, aby si každý postavil svou hrázičku, a nikoliv vybudovat jednu a dostatečně solidní. Chce to v Bruselu méně řečí, co dělat, a hlavně něco už společně udělat.
Klíčový pro další vývoj migrační vlny bude postoj Německa. Kancléřku Merkelovou za politiku otevřených dveří už kritizují ministr vnitra a financí i její straničtí kolegové. Přesto v sobotu odmítla na sjezdu sesterské CSU výzvu, aby stanovila strop pro přijímání migrantů a naopak přijímání uprchlíků označila za megavýzvu. Může tedy postoj Německa vůbec něco změnit?
Podle mého názoru není ani tak klíčový postoj Německa jako klíčovým je, aby postoj EU byl jednotný. Budeme-li rázně čelit vlně na vnější hranici, nebude problémem, co si Němci počnou s dalšími migranty. Znamená to však rozhodnout se také, jak vůbec za dané situace pohlížet na podobné uprchlické vlny. To je zásadní otázka: jsme u nás schopni asimilovat celý svět, anebo prostě na to nejsme připraveni? Nejen materiálně, ale také psychikou obyvatel? To je však problém, který by měla řešit i OSN jako jeden ze základních problémů dalšího vývoje a života naší planety. Což už dnes není pohyb uprchlíků tak mnohonárodnostní, tak různokontinentální, že v něm zdaleka nejde jen o záchranu lidí z jednoho ohniska kruté války? A je to jenom ohnisko války, které žene lidi do masového pochodu světem? Je náš svět dostatečně velký na takový pochod? Jestliže, z hlediska teritorií, možná ano, je to řešením celé budoucnosti lidstva? Prostě, bude-li někde blbě, dáme se na pochod tam, kde se dosud žije dobře? Jsme si jisti, že se pořád, i v budoucnu, najde takové místo?
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Václav Fiala
