V armádě i policii jsou snížené podmínky pro přijetí. To asi není moc dobře…
Dokonce u ozbrojených složek se snížily jak fyzické, tak i psychologické testy. Ten člověk má u sebe zbraň. Ta byla vyvinuta pro to, aby zabíjela. A tomu člověku to visí u pasu. A když třeba nemá svůj den, použije ji správně? V pravou chvíli a oprávněně. Anebo je to trochu labilní člověk, který byl po ránu v afektu a pak zastaví nějakého řidiče, který na něj bude drzejší, začne s ním nějak polemizovat a ten policista na něj vytáhne to železo. Já si dělám trochu legraci, ale na takového člověka můžete narazit, pokud se snížily psychologické testy. S tím naprosto nesouhlasím.
Je to tak i v zahraničí? Tam rovněž klesly požadavky?
Myslím, že ne. Třeba v Německu určitě ne, i když mi jej pro srovnání používáme rádi, protože jej máme tady hned za čárou, deset kilometrů za zadkem. Ale my se s nimi opravdu nemůžeme rovnat. Oni jsou úplně někde jinde, a to v mnoha směrech. A myslím si, že je už nikdy nedoženeme. Já si myslím, že jsme pořád takový východní blok, který se snaží začlenit do Evropy. Jsme malinký stát s málo lidmi a co my můžeme v Evropě ovlivnit, třeba právě vůči takovým zemím, jako je třeba Německo.
Po třiceti letech je to tedy zpráva zpráv. To nám slibovali, že je nejen dohoníme, ale i předhoníme. Všechna ta Německa, Rakouska a tak…
Kéž by to tak bylo, ale realita je jinde. Nedávno mi přijela kamarádka ze Švýcarska a bavili jsme se o nich, jakou mají mentalitu. Protože Švýcaři na rozdíl od nás jsou otevření. U nás se neřekne, že cikánská skupina napadla rodinu Nováků. To se u nás nevidí. Prostě někdo napadl rodinu a je to. U Švýcarů se to pojmenuje. Albánci napadli… a jsou v tom pojmenování důslední. To se mi na nich mimo jiné líbí také.
Ono se to nepojmenovává třeba ani ve Francii. Až podle jména vytušíme, že Mustafa jistě není deset generací žijící Francouz v zemi galského kohouta.
No, ti už sami ani nevědí, kolik tam mají muslimů. A už to nezjistí. Možná mají nějaké hrubé odhady, ale na veřejnost to nedají už vůbec. Kolik je tam muslimů. Snad proto, aby nevznikla nějaká panika. Ale oni je tam doslova a do písmene sežerou.
Ta země je tedy odepsaná?
To je.
Ale i Německo to nemá jednoduché. Myslíte, že je tam bezpečnostní hrozbou ta kavalkáda migrantů všech barev a národů anebo třeba turecká menšina, která se z asimilace poněkud vymanila, ale stále tam má určité kořeny. A co když se tam dostanou do sebe Pákistánci s Afghánci a Turkové s Kurdy a tak dále. Není to takový kotel před výbuchem?
Určitě! Jestliže Turci tam v některých oblastech začnou převažovat, tak může nastat určité nebezpečí. Ale nechci se jich nějak dotknout. Je to všeobecné – když nějaká menšina naroste, začne mít větší a větší nároky. A to se v tom Německu může stát.
A když slyšíte, že ty miliony uprchlíků se chtějí dostat z Turecka ven, není to příjemný pocit. Chraň nás ruka páně, to bude velké.
Fotogalerie: - Ne turecké agresi
Dokážeme to nějak zastavit?
To nevím.
Určitá paní Uršula, která je známá ze svého hrůzostrašného působení „na obraně“, protože prakticky „znebojeschopnila“ armádu, tak dnes tato ctihodná dáma vede Evropskou unii. Pomohou Turci německé armádě, když bude rekrutovat? Anebo Češi?
Češi by tam mohli. Dcera mého kamaráda tam vystudovala vojenskou školu a nyní už slouží u leteckého útvaru a cítí se na to, aby byla pilotkou stíhačky.
Otázkou je, jak s Turky. Pustím si do své armády Turky a jiné menšiny? Udělám nějaké prověrky? Ano, může to být Turek, který se již narodil v Německu, je bezúhonný, v pořádku, ale ta míra posouzení je velice citlivá. Kdo každý ten případ objektivně posoudí?
Něco jiného je ve francouzské Cizinecké legii, tam přece byli a jsou vojáci černé pleti, ale ti jsou z bývalých kolonií. A myslíte si, že by Německo nebo Francie měly být vůdčí, co se týká armád EU?
Nevím, zda vůdčí, ale tak bych to nenazval. Každý stát by měl mít svoji armádu, která se dokáže postarat o svůj stát, chránit jeho rozlohu. Proto by její počet měl být adekvátní. Když v Německu zjistili, že jsou nebojeschopní, tak je asi něco systémově špatně.
Nu, kdyby se zjistilo, v jakém skutečném aktuálním stavu je česká armáda, když odmyslím takové plky, které jsou v současném tisku, jak je na tom armáda výborně. Já vím, v jakém, řekněme, rozpoložení armáda byla, když jsem z ní odcházel. Na jaké blbce narazíte při výcviku a tak dále, kdy vám to jeden idiot stopne a řekne, že to a to se prostě cvičit nebude. Vy namítnete jako profesionál, proč by se to necvičilo, naopak, že se to cvičit musí. My přece potřebujeme, aby vojáci uměli ovládat zbraně a aby se trefili do terče. A člověk, který je třeba z týlového zabezpečení, je dobrý, když vám z jednoho náklaďáku do druhého přendá motor. Pak přijde řidič, nastartuje a odjede. Takový šikula je naprosto potřebný člověk, ale i když v armádě neodpovídá všem okolnostem, tak by se tam měl nechat. Tak ať se překlopí do civilu a jako občanský zaměstnanec tu bude dělat tuto práci. A měl by dostat dobře zaplaceno.
Ovšem vojákem být nemůže, pokud neuběhne kilometr a zdechne za dvě stě metrů nebo se po dvaceti letech služby netrefí do terče, tak sorry, ale kontrakt mu neprodloužím.
Je tedy naše armáda přespříliš benevolentní?
Je. A hodně. V dnešní době se do armády dokonce nabírá i s klasifikací C, takže ten člověk třeba nemůže držet zbraň. Takže on si ji ze trojáku vůbec nevyzvedne, protože ji nemůže mít přidělenou. Takže toho člověka nemohu dát do služby, protože tam má být voják se zbraní.
Ale tabulkově je tam čárka. On mi tedy může přehazovat nějaké papíry, ale pak přijde a řekne, že u toho nemůže stát, že si musí sednout. A pak přijde, že už je to moc, že tam dělá čtyři hodiny a že už mu z toho hrabe.
To jsem sloužil ve Strakonicích a přišla mi desátnice, že jsem ji napsal do služby. A prý to nepůjde. Proč? Co má za problém? Prý se bojí tmy! Neuvěřitelné. Prostě ona do té služby nenastoupí.
Vy jste ji tedy musel nahradit, protože má svá práva…
Ano. Šel jsem to pořešit za náčelníkem štábu. A ten mi řekl – co je za problém, tak ji vyměňte. Tak jsem na to koukal s otevřenými ústy a vyvalenýma očima. Ona je vojákyně a bojí se tmy! Co na to říci!
To je tedy síla!
A další a další věci, problémy. Dnešní profesionální armáda, Vyškov, nabere z civilu sto lidí, z toho je 30 lidí v klasifikaci C nebo B. Co tam s těmi lidmi dělají? Nu, vozí je v mikrobusech po vojenském prostoru a ukazují jim střelnice. A dál nic. Oni nemohou dělat přesuny, chodit někam daleko, nosit na zádech nějakou zátěž, protože jsou zdravotně méně způsobilí než ten s tím A. Na co jsou tito vojáci“? A to jsou profíci.
Zaplať pánbůh za aktivní zálohy!
Určitě. Tam jsou lidé, kteří tam chtějí být, něco umějí a chtějí se něco naučit.
Psali jsme:
My máme teď něco přes dvacet tisíc vojáků?
Já teď přesně nevím, protože se mi to vždycky pletlo s občanskými zaměstnanci. Jednou to bylo tak, že jich bylo více než vojáků. Pak se nad tím asi někdo hluboce zamyslel a začali se propouštět občanští zaměstnanci. Tím se samozřejmě propustili odborníci, kteří třeba dvacet let sloužili u útvaru. Pak šli do civilu, zůstali jako občanští zaměstnanci a ti naprosto věděli, co mají dělat. To byli ostřílení kozáci. Takže se jich velení zbavilo, dalo tam profesionální vojáky, ale ti uměli úplné… však víte co. Jenže. Ten voják, který toto uměl, byl pro ně velice cenný. Protože oni s ním „vymydlili“ celý systém. Oni jej museli vystrojit, poslali jej do školy, na nějaký kurz, aby jej zdokonalili, a pak ještě na jiný kurz a tam byl ještě déle. A všechno bylo náročnější na finance a na čas. Ve finále byl ten člověk ve služebním poměru dva tři roky, neříkám, že nic neuměl, uměl o trošičku více, ale tomu, kterého propustili, nesahal ani po kotníky. Takže velice špatný tah!
Výhled tedy optimistický moc není, že?
Tu vnitřní pravdu už dnes nemohu posoudit ani já, protože už jsem dva roky z toho pryč. Takže mohu mluvit o tom, co bylo před dvěma lety, když jsem odcházel jako vedoucí praporčík.
Že bych dnes slyšel od svých bývalých kolegů, když se někdy sejdeme, že by se něco změnilo, tak to ne, všechno jede ve stejných kolejích.
Nu, když si odmyslíme opravdu špičkové jednotky, jako je chemické vojsko, lidi, kteří jsou na misích – a těch není zase až tak málo, a kteří neustále rotují, tak to není tak moc slavná armáda…
Určitě ne. Těch lidí, co jsou na misích, je procentuálně málo. Já bych tam točil všechny, nejen ty, kteří mají někde nějakého známého a dostanou se tam. Ale povinně bych tam točil všechny, protože zkušenost z mise je úplně nejvíc než nějaká škola, kurz nebo nějaké plky. Jenže ono se to nedá dělat, když v armádě máte ty lidi, o kterých jsme mluvili, tedy kteří mají sníženou klasifikaci. Do zahraničí musím přece poslat zdravého člověka…
Nu, ona ta tma, při vší úctě, třeba v Bosně, nebo dokonce v Africe, je temnější než u nás, kde je samý světelný smog…
To máte pravdu.
Tak si vzpomínám, když se dívám na YouTube na některé armádní přehlídky některých jihoamerických států – asi to byl Ekvádor nebo Bolívie, teď už přesně nevím, tak tam při slavnostních přehlídkách generalita běžela, nebo alespoň klusala. To by tady asi nedopadlo dobře…
To by opravdu asi dobře nedopadlo. To určitě ne!
Minule jsme hovořili o technice v armádě, že to také není ono. Zeptám se z jiné oblasti, a vím to od civilního sektoru – oni moc nejsou ani cvičení psi…
Samozřejmě psů a vycvičených psovodů by mělo být více. Vím, že když jsme dělali kontroly, tak tam dojížděli psovodi se svými psy až z nějaké základny bůhvíkde. Určitě by jich mělo být více a na každém útvaru by mělo být alespoň družstvo, neříkám, že četa. A bylo by to namístě, protože opravdu stát se může cokoliv. To je jako o tom, že všude na útvarech by měl být chemik, který by měl posoudit nebezpečí, může aktivovat další jednotky včetně integrovaného záchranného systému. Chemik tedy naštěstí je vyčleněn, ale s jeho vzděláním je to někdy takové nějaké. Jsou útvary, kde jsou dva tři lidé naprosto špičkoví profíci, a jsou útvary, že to tam mají napsáno jen papírově. Prostě mají čárku, že „sedí na fleku“.
To tedy také není příznivá zpráva. Co taková civilní ochrana nebo obrana…
… počkejte, vy mluvíte o něčem, co snad ani neexistuje… nu, kdysi to existovalo. Asi myslíte ta „ceočka“, to byl třeba Rakovník, ale ten byl zrušen. Potažmo po třech čtyřech letech začal nově vznikat. Nevím, jak je na tom teď aktuálně, ale prý tam dali hrozně moc peněz, aby to tam zase bylo, nějaký ten prapor, ale o přesné aktuální situaci nevím.
A tady ta civilní obrana, to byli naprostí profíci. Dříve třeba ženisté. To byli naprosto špičkoví lidé, kteří uměli ovládat všechno možné – od pily po bagr, uměli svařovat, řezat plamenem, uměli všechno možné, dělali všechno možné. Ještě za mé éry v Janovicích nad Úhlavou to byli opravdoví odborníci. Ale dnes… dnes… nevím, v jakém jsou dnes stavu, a přemýšlím, jestli tato „céočka“ ještě vůbec existují.
Ono je totiž o tom ticho po pěšině. Vždyť přece tahle část armády kdysi měla vyprošťovací tanky, pontonové mosty, pomáhalo se při povodních…
Teď jsou po republice ženijní prapory, ale kolik je jich po republice? Tři, dva?
To je ale přece většinou pro vnitřní potřebu armády…
Ale vláda je může povolat v krizových situacích.
Nu, ale civilní obrana nebo ochrana byla kdysi ve školách. Sice jsme se smáli tomu, když jsme navlékali na ruce a nohy igelitové sáčky, ale věděli jsme, jaký je poplach, kam utéci. A dnes…? Povědomí by mělo být, že když houká siréna, tak se asi něco děje a není to jen zkouška. Nebo by lidé měli vědět, kam se rozprchnout, kde si lehnout… nebo už je to všechno passé?
Nedávno jsem to poslouchal v médiích. Že bude zkouška signalizačních sirén. Pouštěli tam cvičné houkačky. Zazněl tam i zvuk a byl tam záběr, jak to vypadá. Pro veškeré obyvatelstvo je cvičný zvuk. A pak jsem vyvalil oči. Protože jsem čekal, že tam pustí ten ostrý. Jenže to už nepustili. Udělali pod to zvukový graf, jak ten zvuk vypadá. Tak to tedy je pecka, ale většina lidí ví kulový.
Ten ostrý zvuk je tedy v případě, když opravdu, skutečně k něčemu dojde, že?
Ano. Protože zkouška je jen zkouška signalizačního zařízení. Když se opravdu něco děje, tak to lidé uslyší něco jiného. Ale oni nebudou vědět, co to je. A třeba si řeknou – oni zkoušejí jiný signál. Prostě ukazovat ostrý zvuk z grafu, pochopí to všichni nebo většina?
Říká se, že na různá nebezpečí jsou různé tóny a zvuky…
Jasně!
Fotogalerie: - Stojím za ČT
Ale to už nikdo neví…
Za socialismu, když začal někdo mlátit do nějaké kovadliny ve škole, tak všichni věděli, co mají dělat. Dnes budu mlátit do nějaké lampy nebo kovadliny a seberou mne policisté – „měšťáci“ za výtržnictví, že jsem napitý jako dělo. Nebo zavřou starostu. Protože to lidi prostě neznají.
Další věcí, o které bychom se mohli bavit, je třeba ukrytí obyvatelstva…
No, kdo ví, kde je nějaký úkryt? To je asi tajné nebo co…
Zpět k tomu civilu. Proč se tu nevyzývá, abychom měli, jako v případě Německa, doma zásoby na několik dní. A také nějakou větší hotovost. Bagatelizujeme případné problémy? Nejde přece jen o válečný stav…
Abych nebyl moc sarkastický. Teď se udělalo nové řešení. Ty zásoby prý už nemusejí být, protože v případě nějakého nebezpečí či ohrožení, třeba nějakým živlem, tak radnice a složky mají k tomu zpracovány příručky a použijí se k tomu markety. Ty se vyberou. Řekne se – připravte nám pití a konzervy pro 200 lidí. Osušky, deky. Pak navštíví jiný market, přijede na rampu auto a vyzvedne si to. Bude to garantovat určitý zmocněnec. Takže nyní se to řeší takto.
To mne opět, pokolikáté v našich rozhovorech, šokujete. To jistě jde, když se rozvodní potůček. Tím to nechci bagatelizovat. To jsme dál než v tom Německu.
Já myslím, že tam je to to samé. Určitě tam tento modul také používají a vycházejí z toho. Armáda samozřejmě nějaké zásoby má a musí je obměňovat.
Ano, jsou tu i strategické rezervy…
Prostě něco má, ale pro civil to není, to je pro profesionální armádu. Kdyby se musela někam přesunovat, tak aby měla něco na osmačtyřicet hodin, protože víc asi dostat nemohou vzhledem k váze, aby byl ten voják pohyblivý.
Ale civilní obyvatelstvo se řeší těmi markety.
Vždycky se říkalo, že by každý měl vědět, kde je jaký úkryt…
Někdo tedy vleze mámě pod peřinu nebo pod postel…
Ale dříve se vědělo kudy a kam. Písklo se a naprostá většina lidí ve školách i ve fabrikách věděla, kde je shromaždiště, kam běžet do úkrytu.
Já tedy nevím, jaký kryt je nejblíže mého bydliště, takže asi bych lámal mříže od kanálu.
Nu, jak se dnes vyvíjejí technologie – vy víte, že uděláte dobře, když vběhnete někam do suterénu budovy? Udělal jste to dobře, nebo špatně? Nebo máte být venku na prostranství, kde uvidíte, co kam padá, a pokud možno tomu uhnete. Nebo vběhnete do nejvyššího patra nějaké budovy, aby vás viděli a mohli vás evakuovat… prostě, kdo vám co řekne, kdo vás co naučí?
Branná výchova se vztahovala na žáky, ale dnes to nevědí lidé v mém věku. Ti, kteří nebyli na vojně. A mladí, třicetiletí, ti už nevědí vůbec nic a mají z toho tak jedině bžundu.
Pojďme ke zbraním a přípravě. Připraveného prostě jen tak něco nepřekvapí, nemám pravdu?
Ano, dnes se pro armádu kupují nejrůznější zařízení a technika. Třeba u kolové techniky mne překvapila ta neuvěřitelná suma. Ani to nechci komentovat. Když se dozvíte, že ostatní armády to mají daleko, daleko levnější, tak si říkáte, jak je to vůbec možné.
Jsem pro novou techniku do armády. Do dneška se jezdí ve uazech, který má asi 27 výjimek a na silnici nemá co dělat, ale pustí jej tam a jezdí dodnes. Nová technika jednoznačně ano. Ale s posvěcením praporu, profíků, kteří slouží a řeknou. My jsme to zkoušeli půl roku, rok v ostrém provozu, máme to vyzkoušené, sedí nám to, je to dobré, chceme to. A bylo by to přínosem. A ne, co jsem se dozvěděl o pandurech nebo nových tatrách. Ta jede 90 po komunikaci jak po másle, ale nemůžete s ní do bahna. Pak to potřebujete ostříkat vapkou, a to v návodu na použití nesmíte. Protože jakmile to uděláte, tak tím porušujete záruku toho vozidla. A až s tím pojedete do servisu, že vám vyhořela elektrika, tak vám řeknou, že se na to nevztahuje záruka, protože jste to myli vapkou.
A čím byste to teda měli mít? Hadříkem?
Hadříkem maximálně. Nejlépe je, kdyby to auto nemělo co dělat v terénu.
Prostě nová technika ano, ale s požehnáním profesionálů.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Václav Fiala
