Český stát v poslední době klopýtá od lockdownu k lockdownu a jeho občané mají mnohdy existenční starosti. Ovlivnila nějak covidová pandemie váš Spolek Spravedlnost?
Pandemii covid lze bez nadsázky označit za globální problém lidstva. Doba, kterou nyní prožíváme, nemůže nikoho se zdravým rozumem nechat na pochybách, co je nyní prioritou v naší zemi. Jestliže ale u většiny spoluobčanů je možné v kontextu s tím pozorovat, jak se mění jejich postoj k životu, jak se mění jejich hodnoty, tak si nelze nevšimnout, že pro některé z nás je covidová doba jen nechtěnou přestávkou v neohroženém boji za svobodu a demokracii, jen příležitostí se po nějakém čase zase zviditelnit, snahou vrátit vše do starých kolejí i tam, kde by byla prospěšná změna. Slova klasiků o tom, že není možné dvakrát vstoupit do stejné řeky, zvláště po tom, čím jsme si prošli a co dnes prožíváme, všichni ti, kterým už zase po covidové odmlce schází pocit nadřazenosti, neznají nebo v zápalu své neohroženosti nechtějí znát.
Koho máte tou nadřazeností na mysli?
Velké změny bych očekával zejména v přístupu justice, která rozhoduje o osudech lidí a která se již před covidem stala státem ve státě a pod praporem nezávislosti se vymkla kontrole svých občanů. Právě občané si ji ze svých daní platí, aby chránila jejich zájmy, bránila slušné občany a bojovala se skutečnými zločinci. Při tom hledala spravedlnost i proti vůli vlivných zájmových skupin. K tomu kromě odborných znalostí, morálních zásad je však nutná i odvaha soudců. V mnoha případech je však opak pravdou a páni v talárech raději plavou s proudem, než by se proti němu postavili. A že by soudce vyřkl opačný verdikt, než se od něj podle zadání chlebodárců očekává, je spíš světlou výjimkou. Člověk nemusí mít právní vzdělání, aby viděl, že některé soudy nehledají pravdu a spravedlnost, ale hledají viníka. Ten je zpravidla znám již před zahájením procesu. O tom, že je něco shnilého v právním státě českém, svědčí zdravice prezidenta ČR Miloše Zemana účastníkům celostátního semináře ke spravedlnosti a vymahatelnosti práva 7. 9. 2020 v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR, který spolupořádal náš Spolek.
Souhlasíte s trestem stop na 10 zápasů pro fotbalistu Slavie Kúdelu za údajný rasismus?Anketa
Pokud si dobře pamatuji, tehdy vzbudil tento seminář velký zájem z řad poslanců i veřejnosti. Sledujete kauzy, které jsou z pohledu soudních procesů minimálně podezřelé. Která z nich je vám největším trnem v oku?
Náš Spolek se zabývá skutečně řadou kauz, nicméně z té řady vybočuje hlavně kauza fotovoltaických elektráren Chomutov.
Čím podle vás tato kauza vybočuje z řady?
Já myslím, že přesně vystihuje stav dnešní české justice. Stačí sledovat průběh této kauzy. Soud „jede“ podle předem daného scénáře a vynáší rozsudky, jako když z výrobní linky vyjíždí jedno auto za druhým. …Všechny stejné. Účelová konstrukce obvinění a zastírání skutečné podstaty kauzy má jediný cíl. Odsoudit nevinné občany, aby se zakryly podvody těch, kteří to celé naplánovali, nikdy žádnou elektrárnu nevlastnili, ale měli dobré kamarády na těch správných místech.
Díky tomu velmi zbohatli a dnes jsou váženými občany. Tomu, kdo nepochybuje o naší současné justici, bych doporučoval seznámit se s obhajobou v kauze chomutovských fotovoltaických elektráren a porovnat si ji s průběhem procesu, který proti Zdeňku Zemkovi vede.
Když pomineme vámi vzpomínanou kauzu, co nejvíc vám na české justici vadí?
Dosavadní soudní a celý justiční systém v naší zemi je bohužel nastaven tak, aby justice v rámci proklamované nezávislosti měla ve VIP kauzách vždy poslední slovo, a to i tam, kde je to proti zdravému rozumu. Už jenom to, že stejný soud, který vyřkl ortel nad odsouzeným, řeší i jeho odvolání proti tomuto rozsudku, považuji za nesprávné. Na všech úrovních soudy mnohdy používají pojem „soud uvěřil“ místo toho, aby učinil jednoznačný závěr a účastníků procesu i veřejnosti sdělil: Soud nevyvratitelně prokázal. Soudy tak nerozhodují na základě faktů, ale rozhodují na základě dojmu soudců.
V loňském roce jsem četl rozhovor s nejvyšší pražskou státní zástupkyní Bradáčovou, která se netají tím, jak podle její statistiky jsou státní zástupci úspěšní při jednání soudů. Tento výrok mě přivádí na myšlenku, že soudnický systém se státními žalobci při kauzách spolupracuje, a zbavuje mě tak poslední iluze nezávislosti české justice.
Fotogalerie: - Jmenování soudců
Soudní systém je ale přece několikastupňový, takže „rozmary“ jednotlivých soudců, o kterých mluvíte, by měl eliminovat.
Před časem jsem na rozhlasové stanici Radiožurnál poslouchal rozhovor s nejvyšším státním zástupcem Pavlem Zemanem. Ten člověk je úplně mimo realitu a žije zřejmě v jiné zemi než my. Kromě toho, že je naprosto přesvědčený o své neomylnosti a jak to pod jeho vedením perfektně funguje, tak v připravované novele zákona o státním zastupitelství požaduje jeho ještě větší nezávislost. Tím tak trochu naznačuje, že v některých případech je státní zastupitelství přece jen závislé. Bylo by zajímavé vědět na kom?
Co mě ale nemůže nechat v klidu, je skutečnost, že si velmi cení spolupráce s Nejvyšším soudem, o čemž svědčí jejich nedávno společně organizovaný seminář, kde koordinovali postup, tzn. domlouvali se, jak soudit v ČR. To, o čem mluví Pavel Zeman, je skandální. Soud kteréhokoliv stupně by už z principu neměl spolupracovat s jednou stranou sporu, tedy státním zastupitelstvím. Tato spolupráce už přece dopředu vylučuje jeho nezávislost.
Existuje ale přece společnost, veřejnost, která může volat po dodržování nezávislosti, nebo ji dokonce vyžadovat?
Jak je zřejmé, na Nejvyšším státním zastupitelství o žádnou zpětnou vazbu veřejnosti nestojí. Ono by je to totiž zdržovalo od práce. No, a kdyby náhodou chtěl přece jenom někdo narušit velmi dobrou spolupráci státních zástupců a soudců a nadále zpochybňovat jejich nezávislost a spravedlnost, mohou přece využít nedávné zkušenosti české armády. Ta si pronajala po celé ČR ty největší billboardy, aby za peníze daňových poplatníků informovala veřejnost, že armáda pomáhá a bojuje, aby si toho už konečně někdo všimnul.
To už jdete trochu do extrému, nemyslíte?
Pokud justice bude postupovat i v budoucnu u VIP kauz stejně jako v případě kauzy Zemek a spol., bude si muset i ona pronajmout billboardy, aby občanům na nich velkými písmeny oznámila křišťálově čistou pravdu, že je spravedlivá a nezávislá. Ať si Pavel Zeman povídá, co chce, ale podle mého laického názoru by se soudce a státní zástupce stejně jako obhájce obviněných měli potkat až v soudní síni. Jestli nějaký zákon umožňuje, aby před jednáním soudu chodili spolu soudce a státní zástupce na oběd, na kafé či jezdili na společnou rekreaci, tak jde o zákon špatný a je třeba jej změnit. Deklarovaná „rovnost zbraní“ absolutně neplatí.
Několik příkladů podivného počínání justice, a mohly by následovat i další, uvádím proto, aby občané viděli kauzu Zdeněk Zemek a spol. v širších souvislostech, aby slepě nepřebírali jen předem připravené oficiální tiskové zprávy nebo jiné jedině správné komentáře podivných písálků, kteří o té kauze nic neví, ale z obsahu jejich sdělení je zřejmé, odkud čerpají inspiraci.
Justiční orgány ale přece spadají pod ministerstvo spravedlnosti. To nemůže vést státní zástupce?
Paní ministryni spravedlnosti Marii Benešovou jsem, před jejím nástupem do funkce, považoval za naději pro justici. Bohužel pravý opak je pravdou. Státní a justiční mašinérie ji brzy po nástupu do funkce semlela, a tak v „zájmu klidu“ raději pasivně přežívá a čeká, až svůj úřad předá někomu jinému. Její doporučení spoléhat na opravné prostředky je alibismus. Ona přece musí znát chod našeho soudnictví i státního zastupitelství.
Zkušenosti našeho Spolku Spravedlnost, a nejen naše, jsou bohužel takové, že ani na úrovni vyšších soudů při opravných prostředcích soudci spis nečtou. Vše svěří k vyřízení svému asistentovi nebo sekretářce. Jednak proto, že by to pro ně bylo moc práce, a taky proto, že mají možná i obavy, že pokud by svým verdiktem „vybočili z řady“, mohlo by se jim to v jejich kariéře vymstít.
A tak se neustále opisuje a raději potvrzuje to, co již dříve rozhodl nižší soud. Tuto zkušenost má mimo jiné i donedávna elitní advokát Jiří Teryngl, který na to poukazuje při různých příležitostech. Paní ministryně určitě moc dobře ví, co se musí změnit v české justici, a bude jen dobře, pokud to, co ví, alespoň předá svému nástupci.
Mgr. Marie Benešová
Nekřivdíte paní ministryni trochu?
Máte pravdu v tom, že sám voják v poli válku nevyhrává. Někdy je dobré mít krytá záda. Asi by to chtělo nějakou odvážnou českou Čaputovou, protože na Slovensku se s jejím nástupem ledy hnuly. Policie a celá justice prochází výraznými změnami, které začaly výměnou jejich představitelů. I zde platí, že ryba smrdí od hlavy.
Máte nějaký tip na „českou Čaputovou“?
Dokážu si představit, že takovou vylepšenou Čaputovou po česku by mohla být Alena Vitásková, nositelka státního vyznamenání za odvedenou práci. Kdo zná její životopis, její odbornou způsobilost, vztah k obyčejným lidem, neohrožený boj za skutečnou spravedlnost justice, kdo zná její pracovní nasazení a odvahu nazývat věci pravým jménem, mně musí dát za pravdu. Uvidíme. Alena Vitásková stejně jako další adepti to mají na hrad stejně daleko. Její velkou předností ale je, že je velká bojovnice. Mimo jiné vyhrála i svůj poslední souboj s českou mafií, která ve velké míře využívala náklonnost rádoby nezávislé justice. I když právě ona je můj favorit na prezidenta, tak je konec konců jedno, kdo tam bude.
To si ale protiřečíte. Na jedné straně voláte po změně, a na druhé straně říkáte, že je jedno, kdo v čele státu bude.
Prvořadé je, aby to byla osobnost, která spolu s dalšími ústavními činiteli bude dělat vše ve prospěch většiny našich obyvatel.
Nejste až moc velký pesimista? Nevidíte žádné východisko ze situace, kterou popisujete?
Naopak. Jsem optimista. Ať se to komu líbí, či nikoliv, změna dřív nebo později nastane. Lidé mají momentálně strach, a tak rezignovali na to, měnit věci k lepšímu. Měli by ale vědět, že justici mohou mít pod kontrolou. Velmi často je nám Amerika dávána za vzor. Dokážu si představit, že i v naší zemi by po vzoru USA byli soudci voleni. Co si ale zatím představit nedokáži, je, kdo z představitelů státu by za současných poměrů s tím souhlasil. Demokracie by se otřásala v základech, kdyby lidé takovou možnost dostali.
Necítíte se ve svém úsilí osamocen?
Možná ano. Manželka i dcera mě žádají, abych se raději věnoval vnoučatům. Nechápou, že to, co dělám, a to, o co usiluji, je právě v zájmu budoucnosti vnoučat, a nejen těch mých. Ti, kteří si s patřičným sebevědomím a sebestředností osvojují právo rozhodovat o tom, co je a není správné v naší zemi a k tomu si ohýbají zákony, jak potřebují, nemohou donekonečna počítat s neznalostí, nezájmem a lhostejností lidí. Zatím bohužel každý, kdo má jiný názor na práci justice, je umlčován tím, že nezná zákony nebo že zasahuje do její nezávislosti, anebo je označován za odsouzeníhodného amatéra. I zde zcela jistě platí, že boží mlýny melou pomalu, ale jistě.
Tak jako např. soudce Nejvyššího soudu Sovák v dobách svého neomezeného panování, kdy rozhodoval o osudu lidí, nikdy nepředpokládal, že může nastat situace, kdy on sám bude sedět na lavici obžalovaných, tak i ti ostatní jeho současní i budoucí kolegové musí počítat s tím, že vše jednou může být jinak. Několikrát jsem si v kontextu s tím položil otázku, zda celý „realizační tým“, který stojí za žalobou v kauze Zdeněk Zemek a spol., nemá výčitky svědomí, protože i oni musí moc dobře vědět, jak to všechno bylo a na čí straně je pravda.
Co vás vyprovokovalo, že jste se pustil do tak urputného boje?
Přiměl mě k tomu nekonečný příběh nespravedlivě pronásledovaného Zdeňka Zemka, který po téměř 40 letech úspěšného podnikání i nyní zaměstnává téměř 4000 zaměstnanců. Přiměl mě zamyslet se nad tím, jakou šanci má jinak slušný člověk za současných poměrů v české justici, která se v jeho případě vrací do padesátých let, když se stal nepohodlným pro ty vlivné, kterým zkřížil jejich plány. Bohužel karty již byly dříve rozdány a hru je třeba dohrát.
O jeho nevině existuje nesčetné množství důkazů, které by dle názorů českých i zahraničních expertů musely obstát v každé demokratické zemi, kde se ctí zákony. A tak, covid necovid, roušky neroušky, ani vážné zdravotní potíže Zdenka Zemka nemohou přece odradit svolání popravčí čety pokud možno v co nejkratší době k definitivnímu pokusu o likvidaci Zemka, který by si naopak za to, co dokázal, zasloužil ocenění v podobě státního vyznamenání. Copak je to málo, i přes házené klacky pod nohy vybudovat na výzvu EÚ velké fotovoltaické elektrárny v Chomutově, které spolehlivě a bezpečně již více jak 10 let dodávají elektrickou energii do sítě? Chomutovská FVE na střeše je největší v Evropě. Než bychom na to byli hrdí, propagovali podobné elektrárny a dávali za příklad investora této velkostavby, tak ho nemilosrdně likvidujeme.
Fotogalerie: - Jmenování předsedy Nejvyššího soudu
Co když váš boj o spravedlnost neskončí podle vašich představ?
Protože neočekávám od příslušného soudu jinou možnost než ho uznat vinným, žádám jménem Spolku Spravedlnost, prostřednictvím paní místopředsedkyně Komise Evropské unie Věry Jourové, Evropskou unii o to, aby sama Evropská unie převzala nad touto kauzou mezinárodní dohled. Byla to ostatně Evropská unie, která stála na začátku pozdějšího podvodu na Zemkovi, který vyslyšel její výzvu k budování fotovoltaických elektráren. To, co pak následovalo, je všeobecně známé.
Neustále odkazujete na argumenty obhajoby a apelujete na veřejnost, aby se o stav věcí veřejných zajímala. Kde ale má jiné informace než ty, které čerpá z veřejnoprávních médií, najít?
Velmi dobře celou situaci kolem kauzy Zemek a spol. popsal před několika dny Zdeněk Jemelík, který zná dokonale justiční prostředí, spis této kauzy, zákony a je neúnavným zastáncem nespravedlivě odsouzených.
Kauza chomutovských elektráren Zdeňka Zemka se táhne už více jak deset let. Proměnila se za tu dobu nějak?
Ještě před nedávnem si advokáti Zdeňka Zemka byli jistí tím, že mají dostatek důkazů o jeho nevině. To si ale zřejmě uvědomovali i ti, kteří stojí v pozadí celého příběhu. Jako kdyby jim docházel střelný prach. Nechvalně známý státní zástupce Mezlík, který zřejmě již splnil svoji roli, musel odejít ze svého místa. Aby to nemuseli jeho šéfové přiznat, raději ho vykopli do příslušných evropských institucí.
A protože se stále více i mezi některými zástupci justice začaly objevovat pochybnosti, za co toho Zemka odsoudí, aby to aspoň zvenku vypadalo trochu věrohodně, tak někdo, kdo režíruje tento proces, přišel s osvědčeným nápadem. Zemkovo obvinění pro jistotu rozšířit a aktualizovat. A tak na poslední chvíli po více jak 10 letech, několik týdnů před jednáním soudu v Brně je tu další konstrukce, další zastrašování a obviňování i jeho nejbližších spolupracovníků, aby vlastně bylo o čem jednat. To se může stát jenom v ČR. Proč v případě FTVE zvolila justice zcela odlišný přístup v porovnání s jinými druhy podnikání?
Vy pro to máte určitě své vysvětlení?
Vysvětlení je jediné. Šlo o objednávku vlivných zájmových skupin. Jsou jednání soudů, na kterých se nedá nic pokazit. Jsou soudy, které nemohou dopadnout jinak, než dopadly, protože vina je jednoznačně prokázána. Vrah zůstane vrahem, násilník násilníkem a zloděj zlodějem. Ale v případě kauzy Zemek jde zcela jistě o připravenou akci, zlý úmysl poškodit jej. Protože někdo říká, že zázraky se dějí, nezbývá než držet Zdeňkovi Zemkovi palce, aby se už konečně našel soudce, který je osobností, řídí se přísahou soudce, a ne zájmy energetické mafie, které ve skutečnosti slouží. Pak určitě najde odvahu zprostit ho obžaloby a ukončit jeho více jak desetileté trápení.
Není pochyb o tom, že tímto aktem by aspoň částečně potvrdil legitimitu demokratického soudního systému a vůli zlepšit důvěru veřejnosti. Rád bych na závěr Zdeňkovi Zemkovi, který nyní prožívá nelehké období, poslal prostřednictvím médií vzkaz: Zdeňku, až budeš tyto řádky číst, vím, že ne se vším, co uvádím, budeš souhlasit. Vím, že jako silná osobnost, přesvědčená o své nevině, vždy dáváš přednost věcné argumentaci. To je ale úloha tvých advokátů. To, co uvádím v rozhovoru, je moje zkušenost a můj názor podporovaný Spolkem Spravedlnost a armádou těch, kteří stojí na tvojí straně.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Karel Výborný
