V současnosti sledujeme módní trend boje za záchranu klimatu. Jak se k ní staví Piráti? Globální aspekt, výroba, závazky…
Já bych to v první řadě nenazval módním trendem. Že se něco s klimatem a planetou jako takovou děje, vidí asi každý. O co se snažíme my, je dát politice nové impulzy. V řadě oblastí, zejména v přístupu ke krajině, má smysl se vracet k tradičním, vyzkoušeným a opuštěným přístupům, jinde je třeba podpořit rozvoj technologií. Chceme stavět politiku na udržitelnosti – tedy souladu ekologie, ekonomiky a sociální oblasti. V současné době se různé zájmové skupiny snaží udržet status quo, který je neudržitelný, a to se netýká jen životního prostředí.
Předpovědi vědců a odborníků jsou více než alarmující. Když jsem byl hostem na Mnichovské bezpečnostní konferenci, tak oproti sobotnímu bloku, kde řešily světové špičky obranu, mezinárodní závazky a problematické oblasti z pohledu konfliktů, druhý den byl věnován humanitárním otázkám a právě udržitelnosti. Téma klimatické změny a jejích dopadů tam rezonovalo jako zásadní ohrožení budoucnosti všech lidí na planetě a jako spouštěč daleko větších a závažnějších problémů, které se projeví eskalací konfliktů či další, daleko masovější migrací. Země, politici, průmyslníci, ale i běžní lidé, by na to měli v rámci svých možností reagovat a chápat tato varování. I když vize jsou spíše tragické, je to na druhou stranu výzva, která umožní velkým firmám evolvovat a inovovat.
Kromě globálních závazků a inovačních výzev je v ČR však třeba řešit věci daleko blíže lidem a krajině. Je to nejen důsledná ochrana vodních zdrojů povrchových, ale i podzemních, změna přístupu k půdě a jejímu spravování, nejen v zemědělství. Půda vysychá a vysychá. Je třeba konečně efektivně řešit katastrofální stav lesů nejen v důsledku kůrovcové kalamity.
Ochrana životního prostředí je jistě naprosto v pořádku, není ale někdy ekologický alarmismus přehnaný a některé požadavky nereálné?
Jenomže naše vláda se o ochranu přírody snaží jenom na papíře a v médiích. Skutečné kroky vlády ukazují pravý opak. Od menších věcí, jako je zdanění remízků či povolování povrchových těžeb u významných vodních zdrojů, přes nastavování dotační politiky do zemědělství, která ignoruje racionální přístup ke krajině, až po fatální selhání v záležitostech, jako je kůrovcová kalamita. Své říká i přístup k uhlíkové neutralitě – nejde přece o to, že zakážeme všechno, co vytváří skleníkové plyny, ale o nastolení rovnováhy.
Pirátským heslem v kampani 2017 bylo mimo jiné „ekologie bez ideologie“, a takto postupujeme. Data, analýzy, funkční opatření. Víte, my se lidem snažíme představovat denně skutečný obraz politiky a dění ve Sněmovně. Kdyby lidé měli možnost být fakt u všeho, viděli by, že ve Sněmovně nevystupuje jeden ministr průmyslu a obchodu, ale tři.
Za průmysl kope také ministr životního prostředí Richard Brabec známý svým PR – „pouštím s premiérem sysla“ – a de facto i ministr zemědělství Miroslav Toman. To se projevuje naprostou neochotou řešit cokoliv, co by omezilo velké firmy. Přitom řada opatření včetně postupného útlumu hnědouhelných elektráren je přímo ve vládní koncepci. Místo inovací a řešení, které často spočívá v návratu k původnímu přirozenému a pro přírodu zdravému stavu, vznikají výjimky a prodlužují se termíny. To není zodpovědný přístup. To je tlak průmyslové lobby a proplétání politiky se zájmy největších agrokoncernů, těžařů či lesních firem.
Premiér Babiš, ministr Brabec a pouštění syslů. Screen: Facebook Andreje Babiše
Řešení vždy spočívají ve správně nastavené míře opatření. Pokud se přeženou, většina lidí je nebude dodržovat, a nakonec mohou dopadnout tak, jako v případě manipulací s testy automobilových emisí. Vždy je ale třeba ctít určitý princip, tedy dělat maximum toho, čeho jsem v danou chvíli schopný. Takže jsme dnes v situaci, kdy těžko donutíme brazilskou vládu ukončit těžbu dřeva v Amazonii a neuhasíme lesy na Sibiři, ale můžeme jít kilometr do obchodu pěšky místo jízdy autem. Nebo nemusíme splachovat záchod pitnou vodou.
Pak je tu ještě ekonomická stránka věci. Mnozí mají obavu, aby se připravovanými evropskými opatřeními – zvláště když se k nim nepřidají ostatní – nesnížila konkurenceschopnost evropského průmyslu, například automobilového. Co k tomu říci?
Jak jsem říkal, je třeba se na celou otázku dívat jako na výzvu. Měl jsem možnost řešit téma s lidmi pohybujícími se v automobilovém průmyslu, ale mluví tak i automobilky. Nelze očekávat, že firmy, které mají zainvestováno do technologií, které jsou přímo vázány na výrobu součástí spalovacích motorů, veškeré investice odepíší a druhý den začnou vyrábět elektromobily, jak si to někteří představují nebo jak je tato pozitivní výzva mylně a možná úmyslně předkládána politiky přes média lidem.
Dle mého názoru změna proběhne postupně, kdy se firmy s technologií vyrovnají tak, jak se to již dnes děje, neboť koncerny elektromobily již vyrábějí a ve standardní produkci pak bude jakýsi mezistupeň, který počítá s přechodem přes alternativní pohonné hmoty typu CNG a CNGplus – hybridní řešení. Toto období je definováno mezi roky 2030–2050. To je i dostatečná doba na budování potřebné infrastruktury. Když jsem již zmínil CNG, tak v tuto chvíli je v ČR okolo 200 stanic a jejich počet stále roste.
Psali jsme:
U nás doma probíhají tanečky kolem Ministerstva kultury, pak se bude schvalovat rozpočet. Jak to dopadne s ČSSD. Zůstane ve vládě? A pokud odejde, co nastane pak?
Už když pan prezident ohlásil, že ministra Staňka odvolá k 31. červenci a nedodal nic dalšího, bylo zřejmé, že druhý krok – jmenování nového ministra – opět neproběhne hladce. To mohlo být pro ČSSD varováním, ale zřejmě ho ani nechtěla vidět.
Sociální demokraté jsou mezi mlýnskými kameny. ANO na jednu stranu nerespektuje koaliční smlouvu a premiér Babiš nehodlá prosazovat svá ústavní práva vůči prezidentovi. Na druhou stranu má ČSSD mandát od členstva vzešlý z referenda o účasti na vládě. A vzhledem k tomu, jak dlouho a složitě koaliční jednání probíhala, nežene se vedení do ukončení koalice, která jim ovšem příliš voličů nepřinesla.
V případě odchodu z vlády čekají na svou příležitost komunisté i SPD. Tyto strany už nyní mají za příležitostnou podporu vlády křesla ve sněmovních orgánech i mimo ni. Ať už jde o předsednictví ve výborech a komisích, nebo místa v mediálních radách, která by jejich kandidáti nemohli obsadit na základě poměrného zastoupení ani odbornosti. Byť se premiér Andrej Babiš mediálně snaží vybruslit ze skutečnosti otevřené spolupráce s extremisty, lze očekávat, že v případě odchodu ČSSD by to byly právě uvedené dvě strany, na které by se obrátil a případně hledal podporu pro svou vládu. Té by dal PR punc vlády odborníků, protože podle průzkumů byly tyto typy vlád vždy hodnoceny poměrně pozitivně. Bez ohledu na to, kdo by ji svými hlasy dal důvěru při vzniku a v hlasováních pak držel.
PhDr. Ivan Bartoš, Ph.D.
Piráti jsou v preferencích druzí a třetí je ODS. Pokud budete chtít sestavovat vládu a odstavit hnutí ANO, bez vzájemné koaliční spolupráce to půjde těžko. Ale panuje mezi vámi nedůvěra, Jakub Michálek uvedl na otázku, proč Piráti nechtějí spolupracovat s ODS, že si stále pamatují Topolánka. Jak to vidíte a co si pamatujete vy?
S ODS je samozřejmě spjata celá řada kauz, už z porevolučního období Václava Klause. Například fiktivní sponzoring Lajosze Bácse a Radjiva Sinhy. S ODS je spojena celá řada dalších jmen; stačí uvést ty, kteří byli odsouzeni, jako např. Alexander Novák, Roman Janoušek nebo Marek Dalík, kterým už se dostáváme k Mirku Topolánkovi. ODS vždy dělalo problém se těchto lidí zbavit a ukázat, že chce dělat čistou politiku. Podle mého názoru vnitřně k zase až tak zásadní změně v ODS nedošlo a velcí hráči ODS, kteří byli třeba dočasně mimo pozornost, stále mají svůj vliv a mají tendence se do politiky v různých úrovních vracet.
S Piráty máme svou povolební strategii, které se držíme a nehodláme z ní ustoupit a zpronevěřit se našim principům. V té strategii přímo stojí: „Naše podpora libovolné vlády je podmíněna tím, že do vlády nebudou nominováni lidé nekompetentní nebo s korupční historií. V žádném případě nepodpoříme vládu s účastí subjektů ohrožujících základy liberální demokracie nebo s historickým dědictvím likvidace demokracie v této zemi.“
Jsme středová liberální strana, máme jasný program a pevný elektorát. Přesto vidíme možnost pro sloučení některých bloků stran, a to zejména blok pravicově konzervativní, kde dominuje ODS s KDU-ČSL, a pak středově konzervativní, kde by se ale z logiky věci role stran vyměnila. Vzhledem k úspěchům v regionech a zejména senátu by byla logická integrace projektu TOP 09 do celorepublikových STAN.
Současně bych rád zdůraznil, že v politice je kromě personálií zásadní i program, a v něm je mezi konzervativním blokem a Piráty zřetelný rozdíl. Ať už jde o pohled na řešení problému exekucí, boj s daňovými ráji, důraz na otevřenost státu nebo třeba problematiku životního prostředí. Je potřeba zdůraznit, že například pohled Pirátů a ODS se v těchto oblastech výrazně liší. Navíc antibabiš není a nemůže být politický program.
Kdyby se Piráti dostali do vlády, jaké by byly jejich hlavní priority?
Z opozice se nám už podařilo prosadit například konec výjimek při zveřejňování smluv státních podniků. To znamená, že stamiliardy korun ČEZu a dalších státních molochů budou konečně pod veřejnou kontrolou.
Aktuálně se v legislativním procesu nachází naše novela exekučního řádu, která díky zásadě teritoriality a principu 1 dlužník = 1 exekutor výrazně sníží náklady na dlužnou částku.
Na rozdíl od současné vlády budeme trvat na ukončení praxe politických trafik. Chceme otevřená výběrová řízení. Sami jsme tento způsob využívali pro nominace kandidátů do rad podniků a organizací ovládaných státem.
Chceme zrušit podporu biopaliv a důsledně kontrolovat zemědělské dotace. Namísto podpory lokálních výrobců a producentů trestně stíhaný premiér přihrává dotace sám sobě prostřednictvím nastrčených firem a fiktivních vlastníků. Takový případ nemá v mezinárodní politice obdoby.
Zrušíme nesmyslné EET pro e-shopy, platby kartou, řemeslníky a drobné podnikatele. Vláda nedisponuje žádnou důvěryhodnou kalkulací výnosů EET. Výsledné náklady při započítání práce a nákladů na straně provozovatelů jsou pravděpodobně v červených číslech, a vláda to nechce přiznat, proto tyto položky ve svých metodách výpočtu opomíjí.
Máme vysokou odbornost v sociální oblasti a mezi priority, které denně prezentuje 1. místopředsedkyně Olga Richterová, je zejména otázka dostupného bydlení. 150 000 lidí každý rok hledá na trhu bydlení a dostupnost je stále těžší a ekonomicky pro většinu skupin pomalu nedosažitelná. Tam je třeba dodat kvalitní zákony o dostupném bydlení.
Chceme zásadně překopat daně, aby byly jednoduché a každý jim rozuměl. Naším cílem je snížit zdanění práce. Jednak tím zůstane více peněz lidem a ti je mohou dle potřeb a své vůle použít pro sebe, z čehož benefituje celá ekonomika a stát nakonec na DPH stejně část těchto peněz získá, a zároveň vidíme, že ve výhledu několika desítek let bude tento zdroj státního rozpočtu udržitelný.
A samozřejmě budeme prosazovat digitalizaci státu. Dnes jsme v rámci EU čtvrtí od konce. Chceme pohodlné a bezpečné služby státu a zároveň vystupujeme proti šmírování vlastních občanů na internetu. Ostatně právě pod výborem pro veřejnou správu, který mám tu čest ve Sněmovně řídit, vznikla široká platforma, která připravila a prvním čtením již prosadila revoluční zákon, který občanům do 5 let bude garantovat právo (nikoliv povinnost) komunikovat s úřady elektronicky. Pro ten jsme získali podporu premiéra, všech stran Sněmovny i ministra Hamáčka za MVČR.
Jak se díváte na ústavní žalobu na prezidenta a co říkáte na nápad, který přišel právě od ODS, zrušit přímou volbu prezidenta?
Na přímé volbě jako takové nevidím nic špatného. Horší je nedodržování pravidel kampaně u kandidátů a neplnění oné otevřenosti směrem k voličům. Přímá volba přenáší velkou zodpovědnost na občany a ti musí mít čas a prostor získat si informace a rozhodnout se informovaně. Dle mého názoru nejen u volby prezidenta jsou lidé stále v zajetí kampaní, antikampaní a netransparentních financí v pozadí.
Ohledně toho „nápadu“ ODS. ODS v koalici s TOP 09 a VV svými hlasy tenkrát přímou volbu podpořila. Tak nevím, kam teď míří. Pokud nefunguje Sněmovna, také nikoho nenapadne zrušit volby. Proto se kloníme k posílení možnosti komor Parlamentu iniciovat projednání hrubého porušení Ústavy ze strany prezidenta u Ústavního soudu.
Ústavní žaloba je nejzazší možností. Vzhledem k množství schůzek v trojúhelníku Zeman–Babiš–Hamáček a žádnému posunu v horizontu čtvrt roku je zřejmé, že tato chvíle již nastala. Andrej Babiš je však slabý premiér ovlivněný skandály s dotacemi, střetem zájmů, únosem syna a dalších věcí. Bojí se ze své pozice podniknout cokoliv, co by mohlo nahněvat pana prezidenta.
Neznám pražského primátora, na kterého by se nesnášelo bombardování kritiky. Teď to od opozice schytává i pirátský primátor Hřib. Je jeho kritika neoprávněná?
Zdeněk Hřib si vede dobře a postupně plníme programové body, které se promítly do koaliční smlouvy s dalšími subjekty ve vedení Prahy. Byla zahájena výstavba metra D, v MHD se začíná platit kartou, začíná fungovat koordinace uzavírek při rekonstrukcích komunikací, na stole je přes 10 potenciálních brown fieldů pro novou výstavbu bytů, pracujeme se stávajícím zdevastovaným bytovým fondem, revidujeme smlouvy, která předchozí vedení Prahy dle mého úsudku neuzavíralo zrovna s péčí řádného hospodáře. Praha se věnuje i ambiciózním projektům pro budoucnost, jako je zřízení světového centra umělé inteligence ve spolupráci s pražskými univerzitami.
Je třeba si uvědomit, že v koalici na magistrátu nejsou tři strany, ale de facto pět, neboť projekt pod názvem Spojené síly jsou STAN, KDU-ČSL a TOP 09 toho času pod vedením europoslance Pospíšila. A pak tu máme lokální projekt poslance a starosty na Praze 7 pana Čižinského. Kdyby předsedové respektovali subsidiaritu radních, kteří za tyto subjekty byli zvoleni, možná bychom se vyvarovali některých nedorozumění, ale i zbytečných kopanců některých partnerů směrem k Pirátům, kterých jsme občas svědky. Přijde mi zbytečné, že se k již dohodnutým věcem musíme vracet, protože nějaký šéf u něčeho nebyl a po dvou měsících má potřebu do toho, jak se lidově říká, házet vidle.
S primátorem Zdeňkem Hřibem se bavím průběžně, ale nemám potřebu do dění v Praze aktivně zasahovat.
Čemu nerozumím, je situace ohledně Pražské plynárenské. Firma je vyšetřována policií kvůli podivným nákupům plynu, na kterých akcionář tratil pravděpodobně stovky milionů korun. Navíc jsou tam ve hře proplácení nenárokových tantiém lidem, jako je odsouzený Karel Březina. To nám zatím nevysvětlil ani pan ředitel PP a. s. Janeček, ani TOP 09, která má tento podnik v gesci a personálie jsou její zodpovědností. Nicméně koalice funguje v zásadních věcech dobře a daří se nám věci posouvat.
To, že je opozice ostrá, je dobře a kritiku obecně chápeme jako pozitivní fenomén směrem ke zlepšení věcí, i když v řadě případů vidím spíš směšné trapnosti typu: „Stříká tady na ulici ulomený hydrant, co s tím hodlá pan primátor dělat?“ či „Zde je nevynesený koš, pane Hřibe.“ Pokud toto publikuje na Facebooku mediální tým jménem premiéra Babiše jako jeho originální příspěvek, přijde mi to až komické stejně tak jako některé útoky ze strany politiků z městských částí, které jsou na úrovni pořvávání na plácku před školou. Ale takový je svět. Já věřím, že to lidé vidí a ve finále ocení také to, že skutečně dodržujeme náš slib řídit Prahu s čistým štítem, což bych o jakékoliv koalici dříve říci nemohl.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Oldřich Szaban
