Britové už příští týden rozhodnou o své budoucnosti v EU. Poslední tři průzkumy se značným náskokem favorizují příznivce tzv. brexitu. Odchod z Unie podpořil i nejprodávanější deník Sun. Lze říci, že je už „hotovo“ a z osmadvacítky se stane opět sedmadvacítka?
Jak to dopadne, se dozvíme až po sečtení hlasů. Nikdo nemůže vědět, nakolik přesné jsou ty výzkumy, nikdo nemůže vědět ani to, co všechno se ještě může stát do 23. června, kdy referendum proběhne.
Český mediální prostor je plný názorů, komentářů a scénářů, co by se stalo, kdyby Britové zvolili odchod. Výjimkou nejsou ani výhrůžky, že by se Velká Británie zhroutila, ekonomicky by se odřízla a Britové by trpce litovali. Tak tedy, jaké konkrétní negativní důsledky by ostrovní zemi potkaly? A jak by se to dotklo Česka?
Nevěřím v tomto bodě expertům ani slovo. Jejich varovné prognózy mají sloužit jako takzvané sebepopírající se proroctví. Vyslovují ho proto, aby se nenaplnilo, a doufají, že jejich hrozby zaberou. Po případném vystoupení Velké Británie z EU je myslitelných mnoho způsobů kooperace v oblasti hospodářství a je velice nepravděpodobné, že by EU nehledala ten způsob, který by byl nejvýhodnější jak pro ni, tak pro Británii. Evropská unie není v takové hospodářské kondici, aby si mohla dovolit vedle sankcí vůči Rusku, bojkotovat i vztahy s Británií, Čínou popřípadě dalšími zeměmi. Pak už by jí zbyla jenom dohoda o obchodu a investicích s USA (TTIP), která pro ni vůbec nemusí být tak výhodná, jak tvrdí ti, kdo za ni lobbují.
Který předseda politické strany má vaše sympatie?Anketa
Europoslanec Jan Zahradil varuje, že v případě odchodu Británie z EU bude Německo ovládat celou Evropu, nebude mít protiváhu a bruselské špičky si prosadí z EU „superstát“. Jen blázen by se prý z brexitu radoval.
Uvidíme, jestli je takových bláznů v Británii pod, anebo nad 50 procent. Pokud by Německo skutečně chtělo ovládnout celou Evropu, což se vyloučit samozřejmě nedá, pak je docela irelevantní, jestli je členem EU také Británie, která má už nyní v rámci svého členství více výjimek než pravidel, takže jí může být vcelku jedno, co se na kontinentu děje.
Exministr pro EU a obranu Alexandr Vondra před časem pro PL nastínil černý scénář brexitu. Podle něho by brexit znamenal začátek konce EU a NATO by se otřásalo v základech, protože by tím Velká Británie skončila jako země s globálním dosahem a most mezi USA a Evropou, což by vedlo k americké izolaci od EU. Co všechno by naplnění těchto černých předpovědí mohlo způsobit?
Není to zase až tak dávno, co exministr Vondra strašil, že bez výstavby amerického radaru v Brdech budou na Prahu dopadat rakety s atomovými hlavicemi. Proto beru jeho předpovědi s velkou rezervou. NATO přece docela solidně fungovalo dávno před tím, než se Británie stala členem Evropské unie. Proč by mělo přestat fungovat poté, co by z ní vystoupila? Je to jen další z řady sebepopírajících se proroctví.
Nízkou podporu má dlouhodobě EU také v Česku. Co se od revoluce stalo, že lidé najednou přestali věřit Západu, respektive Evropské unii? Je to tak, že některé zahraničně-politické kroky Češi „nepobrali“? Ať jde o bombardování Jugoslávie, invazi do Iráku, prosazování radaru, řešení krize na Ukrajině a podobně?
Myslím si, že to má mnohem hlubší příčiny. Podle nedávných průzkumů obliby EU se sympatie k Evropské unii propadly v poslední době nejvíce v Německu a ve Francii. Jedná se tedy o obecnější trend, který čistě českými postoji nevysvětlíme. Domnívám se, že Evropská unie nebyla připravena na přistoupení deseti nových členů v roce 2004. Obrovsky tím vzrostla nestejnorodost ekonomik i sociální situace jednotlivých členských zemí a světová hospodářská krize, která nastoupila o pár let později, jednak zhoršila situaci v zemích bohatších, jednak dále prohloubila rozdíly mezi nimi a zeměmi ostatními. Skoro každý má v takové situaci pocit, že doplácí na ty druhé.
Ukrajinský politolog Kost Bondarenko míní, že vlivem mnoha voleb, které se po Evropě budou konat, začnou politici více slyšet na negativní hlasy vůči protiruské sankční politice a postupně dojde k upřednostnění ekonomických zájmů, zrušení nebo zásadnímu zredukování sankcí a Ukrajina přestane zajímat. Francouzský senát odhlasoval, že chce zrušit sankce vůči Rusku, a podobné hlasy se prý objevují stále častěji. Není to začátek pukání hráze výrazné podpory Ukrajině ze strany EU? Směřuje to celé k vítězství Ruska a Putina? Případně lze to říci tak, že si Putin vítězství vyseděl?
Obnovení normálních hospodářských vztahů by nebylo vítězstvím Putina, ale vítězstvím zdravého rozumu. Osobně bych Putina ztotožňoval se zdravým rozumem jen o něco málo více než Angelu Merkelovou. Ekonomické kruhy ve vlivných evropských zemích prostě zjistily, že hospodářské ztráty z embarga jsou vyšší než politické zisky. Takže jde jen o to, najít formuli, která zdůvodní zrušení sankcí z hlediska nejvyšších evropských hodnot. Pak se dozvíme překvapivou novinu, a sice, že sankce byly slepou uličkou, kterou je třeba právě v rámci našich nejvyšších hodnot překonat.
Ve věci migrační krize začíná EU tiše ustupovat z přímého nátlaku na členské státy, aby přijímaly migranty. Zaznívají hlasy, že lze vyjednat dohodu po vzoru Turecka také se severní Afrikou a zastavit tak příliv dalších běženců. Co se změnilo za ten rok, kdy migrační krize trvá?
Platí totéž, co v předchozí odpovědi. Opět se zjistilo, že neomezená vstřícnost je po ekonomické stránce příliš drahý špás. Proto se od ní upustí a zdůvodní se to tím, že jinými způsoby lze pomoci uprchlíkům účinněji. Dokonce bude na tom tvrzení kus pravdy.
Koncem tohoto měsíce se Slovensko ujme předsednictví v EU. Myslíte si, že se Robertu Ficovi podaří zvrátit, nebo alespoň otupit názory Unie na zavedení povinných „uprchlických“ kvót?
Myslím si, že od povinných kvót se potichu ustoupí, ale nikdo nikdy nepřizná, že si to vyvzdoroval Fico. Bude se tvrdit něco na ten způsob, že Angela Merkelová ani Juncker vlastně nikdy žádné povinné kvóty nechtěli, protože od počátku věděli, že to je hloupost. Tímto způsobem postupují Merkelová i Juncker po celou dobu své politické kariéry a podívejte se, jak daleko to oba dotáhli.
Evropská unie poskytla Řecku další finanční pomoc ve výši 10,3 miliard eur, protože prý plní dohody uzavřené s EU ohledně ozdravění své ekonomiky. Nicméně podle statistických údajů je Řecko v EU vůbec nejhorší v úspěšnosti při vybírání daní. Například lidé s nižším ročním příjmem než 250 tisíc Kč je, alespoň podle analytiků idnes.cz, nemusí platit vůbec! To by byla například v Česku kromě Prahy a okolí většina národa. Někteří političtí komentátoři to hodnotí tak, že řecká vláda sice přijala řadu doporučení, aby Bruselu „zacpala ústa“ a dosáhla na další finanční dotace, ale ve skutečnosti ty sliby většinou nenaplňuje, ani se o ně více nesnaží. Může tomu tak být? Jaký na to zastáváte názor?
Řecko je v zoufalé situaci a krok za krokem se z něho stává rozvojová země. Jako v každé rozvojové zemi se finančně silné subjekty soustředí na to, aby urvaly maximum, a to, pokud možno, hluboko pod cenou. Pokud by vláda tlačila na lidi ještě více, došlo by k chaosu a Řecko má bohatou historii vojenských převratů. Obávám se, že pro řadu věřitelů by byl právě vojenský převrat docela vítanou cestou, jak se dostat ke svým penězům. Syriza to ví určitě taky, proto se chová tak, jak se chová.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Štěpán
