Jaká je aktuálně situace v oblastech severní Sýrie, kam vstoupili bojovníci organizovaní Tureckem?
Rojava jako taková už prakticky neexistuje. Na místě jsou novináři a fotografové. Pravda je, že mnoho z nich se stáhlo poté, co se v oblasti objevily jednotky syrské armády, a to proto, že většina z nich nedostala od Asadova režimu víza. Zprávy z oblasti ale k dispozici jsou. V současnosti tam dochází k brutálním násilným činům a také k válečným zločinům, které páchají spojenci turecké armády, což jsou v podstatě džihádisté spojení do organizace nazývané Syrská národní armáda.
Džihádisté?
Ano, Erdogan již před nějakou dobou dal dohromady několik džihádistických skupin a z nich posléze vytvořil takzvanou Syrskou národní armádu, kterou použil už k invazi do Afrínu. (Invaze do severosyrského Afrínu odstartovala v lednu 2018 Erdoganovu operaci Olivová ratolest, která je v rozporu s mezinárodním právem, většinu obyvatel Afrínu tvořili právě Kurdové, pozn. red.)
Fotogalerie: - Erdogan je terorista
Jedná se v podstatě o polovojenskou jednotku složenou z různých nesourodých skupin. Všichni její členové se ovšem vyznačují tím, že se jedná o islamisty a žoldáky. Někteří byli dokonce v minulosti členy Islámského státu (ISIS) a frakce Al-Nusra (součást teroristické organizace Al-Kaída, pozn. red.). Již to, jak se tito bojovníci, islamisté v Afrínu pod patronátem Turecka chovali, OSN označila za pokračování válečných zločinů, ke kterým v minulosti v občanské válce v Sýrii docházelo. A to jsou ti samí lidé, kteří nyní pro Turecko v oblastech severní Sýrie provádějí pozemní ofenzívu. Nejedná se o pravidelnou tureckou armádu, ale jsou to paravojenské milice.
Jakou podporu poskytují těmto oddílům Turci?
Turecká armáda těmto bojovníkům poskytuje leteckou a dělostřeleckou podporu. V podstatě je také vyzbrojila a vycvičila. A je to Turecko, které tyto skupiny nějakým způsobem organizuje, velí jim a je za ně v důsledku odpovědné. Toto jsou ty skupiny, které páchaly brutální zvěrstva, která se posléze objevila na sítích. Dokonce se u toho natáčeli. Jedná se o vraždy civilistů, mimosoudní popravy. Oni prostě pokračují v páchání válečných zvěrstev, které už předtím páchali v Afrínu. Většinou se jedná o bojovníky arabského původu a radikální islamisty.
To jsou ti, kteří zavraždili kurdskou političku Hefrínovou?
Ano, to jsou přesně oni. Zde to byla skupina Ahrar al Sharqia, která se u vraždy natočila a poté ji na svém profilu i zveřejnila.
Fotogalerie: - Kurdové proti Erdoganovi
Objevily se i záběry, na kterých tito bojovníci pózují s uřezanými hlavami svých nepřátel… To je pravidelná armáda?
Ne, to není pravidelná turecká armáda. Ovšem bohužel v minulosti takové věci v oblastech jihovýchodního Turecka páchala i pravidelná turecká armáda. Takže celkově vzato, oni k tomu nemají daleko. Američané v souvislosti s tureckou invazí na sever Sýrie uvedli, že disponují důkazy o spáchaných válečných zločinech. Objevila se i kritika ze strany mezinárodních lidskoprávních organizací.
Kurdové v obavě z turecké agrese uzavřeli dohodu se syrským režimem prezidenta Bašára Asada. Aktuálně se do toho vložili ještě Rusové, jejichž jednotky v oblasti působí jako jakýsi nárazník mezi tureckými a syrskými silami…
Ano, to je pravda.
Jak moc je obava Kurdů z tureckého násilí, potažmo genocidy, odůvodněná?
Myslím si, že je to naprosto reálná obava. Problém bohužel je, že v dnešním Turecku není ten přístup ke Kurdům selektivní a to v tom smyslu, že by Erdoganův režim rozlišoval, který Kurd je terorista, a který ne. V tuto chvíli jsou pro Turky všichni Kurdové teroristé – a to jenom proto, že jsou Kurdové.
Kurdové v oblasti zadržovali bývalé bojovníky Islámského státu a jejich rodiny. Máte zprávy o tom, že by ve světle turecké invaze a bombardování bojovníci ISIS z táborů, kde jsou zadržováni, začali utíkat?
Ano, ví se o dvou prokázaných případech.
O jaké případy jde a kolik je to lidí?
V prvním případě se jednalo o rodinné příslušníky. Došlo k tomu, že Turci vybombardovali jeden ze zajateckých táborů letecky a následně uteklo asi 800 rodinných příslušníků islamistů.
Ženy a děti?
Ano, ovšem chci předeslat, že vdovy a manželky těch islamistů, o kterých se tu bavíme, byly velice radikální a v podstatě i v průběhu jejich věznění došlo k tomu, že zavraždily několik lidí z ostrahy i několik lidí z řad ostatních zadržených, kteří nebyli členy ISIS. Těmhle ženám chodily i během jejich věznění od ISIS peníze, a ony šířily mezi ostatními vězni radikální islamistické móresy, například co se týče oblékání a chování. A pokud se objevil někdo, kdo toto nehodlal respektovat, neváhaly sáhnout k výhrůžkám a posléze i k fyzickému násilí. To jsou velice nebezpečné ženy.
Druhým případem pak byl útěk více než stovky příslušníků toho nejtvrdšího islamistického jádra. A bohužel existují důkazy o tom, že to proběhlo za součinnosti tureckých sil.
Jak ta součinnost vypadala?
Turecko už předem počítá s tím, že uprchlé islamisty zařadí do řad svých bojujících milic. Ono už se prokazatelně ví asi o 150 radikálních islamistech bojujících v severní Sýrii na straně Turecka. Ti lidé byli prokazatelně identifikováni.
Ty ženy a děti islamistů, zmínil jste, že jsou ty ženy nebezpečné, ale co s nimi?
(pokrčí rameny) Ony své názory nikdy nezmění. Naopak je budou šířit dál. A jelikož jsou ochotny pro šíření svých názorů udělat cokoliv, tak jsou opravdu nebezpečné. Řekl bych, že v jejich případě je nutná doživotní detence. Náprava dospělých lidí takovéhoto smýšlení podle mě už není možná.
A děti?
Ty je nutné z toho prostředí vytrhnout a vychovat je někde daleko. Bohužel nyní svět doplatí na to, že syrští Kurdové neznají trest smrti.
Proč?
Kurdové v Sýrii dlouhou dobu zadržovali desítky tisíc těchto islamistických radikálů a vyzývali evropské státy, aby si ty své občany – jelikož se ví, že to jsou i občané evropských států – převzaly. Část z nich si převzal Irák, a ty většinou popravil.
Ovšem evropské státy si tam své občany nechaly – a dnes se Turecko podílí na jejich osvobození. Takže oni budou znovu ve hře a to je nebezpečí nejen pro celou oblast, ale i pro celý svět.
Fotogalerie: - Erdogan je terorista
Turci nasadili těžké zbraně, jako je letectvo a dělostřelectvo, proti civilním cílům...
Ano, dokonce i zakázané zbraně. Ví se o bílém fosforu ve vesnici Serekányie, což nyní vyšetřují Britové. Byla to vesnice, kterou se jim nedařilo dobýt, tak ji rozbombardovali.
Existuje informace o tom, kolik má dosud turecká ofenzíva do severní Sýrie na svědomí životů?
V této chvíli je to i s bojovníky SDF něco okolo tisíce životů od začátku ofenzívy, tedy od 9. října.
Jak se chovají Turci ke svým Kurdům doma? Řekl byste, že tam probíhá něco, co by se dalo označit slovem genocida?
Od roku 1920 zaniklo v Turecku celkem 1100 kurdských sídel. Kurdština byla dlouhou dobu jako jazyk zakázána a její používání, byť doma v rodinném kruhu, bylo trestným činem. Je to paradoxní, ale v Turecku dnes žije spousta Kurdů, kteří neumí kurdsky. Dokonce i první kurdský nositel Nobelovy ceny, který aktuálně žije v exilu, neumí mluvit jazykem svých předků.
Slovo genocida bych ale asi nepoužil. O násilnou asimilaci se ovšem jedná podle mne zcela určitě, je to taková „turkizace“. Snaží se všemi možnými prostředky kurdský národ asimilovat. A některé ty prostředky jsou i silové. Dost často tam dochází například k obvinění z terorismu za absurdní věci a maličkosti, například lajkování příspěvků na sociálních sítích, za použití kurdštiny v parlamentu a podobně.
Na druhé straně, Američané takříkajíc „šoupali“ Kurdy v regionu v posledních pěti dekádách opakovaně, a to vždy za účelem dosažení svých cílů. Nevyužívali je trochu jako nástroj?
Také se to tak dá nazvat. Ovšem ne vždy se tak dělo k neprospěchu Kurdů. Spolupráce s Kurdy během posledních 17 let například vedla k tomu, že se Irák zbavil diktátora Saddáma Husajna, pomohla i ke zřízení kurdské autonomní oblasti v severním Iráku. A nakonec koaliční síly, a především tedy speciální jednotky americké armády, napomohly tomu, že došlo definitivně k porážce Islámského státu.
Není tedy pravda, jak píše Martin Koller, že Islámský stát porazili Bašár Asad a Rusové, protože ti se nezapojili do bojů proti Islámskému státu až do vypuknutí bojů o Palmyru. Do boje proti Islámskému státu se zapojili v situaci, kdy byl již Islámský stát vážně vojensky oslaben. V té době byl již zcela vyhnán z Iráku a také z většiny území severní Sýrie. Asad obsadil asi jen 1/6 území ovládaného Islámským státem. Z 80 % se jednalo o neobydlenou poušť s jediným městem, kde před válkou žilo asi 50 tisíc obyvatel. Jádro bojů proti Islámskému státu probíhalo v Iráku, kde se ani Rusové, ani Asad vůbec neangažovali. Islámský stát tam porazily koaliční síly, kurdské jednotky Peshmerga a irácká armáda (v Mosulu).
Teď ale Američané hodili i navzdory písemným dohodám Kurdy přes palubu, a to se prostě nedělá.
Neměli by Kurdové svůj postoj ke Spojeným státům nyní přehodnotit?
Nemyslím si. Dneska je to tak, že většina Kurdů rozlišuje mezi tím, co dělá prezident Trump, a mezi Američany. Zatím jsem se nesetkal s tím, že by nenáviděli Američany nebo americkou armádu. I když je pravda, že když odjížděli z Kobani a z Kamiše, tak po amerických jednotkách házeli kamení. Když potom přejeli do iráckého Kurdistánu, tak po nich zase házeli kamení. Já to ale celkem chápu, jelikož když vám vybombardují dům a pomře tam vaše rodina a váš spojenec vás zradí, tak na něj celkem budete naštvaný. Myslím ale, že časem ty emoce odpadnou a většina lidí si uvědomí, možná si to už uvědomuje, že je rozdíl mezi tím, co dělá americký prezident – a mezi Amerikou jako takovou.
Jak to vlastně fungovalo v Rojavě? Média předkládají obrázek jisté socialistické utopie…
Utopie to rozhodně nebyla, a socialismus také ne. Pokud vím, tak respektovali jak soukromé, tak družstevní vlastnictví. Z toho, co jsem vypozoroval, soudím, že jejich obdiv směřoval ke komunardům a k myšlence jejich pospolitosti za Velké francouzské revoluce. Spíše bych Rojavu asi přirovnal k tomu, jak fungovaly kibucy během raného období vzniku státu Izrael.
K excesům v regionu tak běžným tam nedocházelo?
Ale ano. Vím například o tom, že několik lidí z oblasti před Kurdy uprchlo. Nefungovala tam demokracie a svobody tak, jak tomu je například u nás. Vím, o tom, že pár lidí kurdské milice věznily, několik šikanovaly. Ale není to nic oproti tomu, jak funguje například Asadův režim nebo jak se chová Erdogan. Prostě v oblasti, o které se bavíme, jsou nastavena trochu jiná měřítka, jiný pohled na to, jak funguje demokracie. Ovšem na druhou stranu, v rámci regionu a s přihlédnutím k tomu, jak se v něm lidé chovali k ženám a také k některým menšinám, tak si myslím, že Rojava byla v těchto oblastech na pomyslném vrcholu. Bohužel ale skončila.
Mnoho Turků i například v Evropě se s Erdoganovou politikou často ztotožňuje. Dávají to veřejně najevo...
Ano, já mám bohužel z Turků takový pocit, jako by mi připomínali Němce před druhou světovou válkou. Erdogan má takto velkou podporu proto, že dal tomu tureckému národu společného nepřítele, což vždycky u autoritářských vládců funguje, že prostě na někoho ukážou prstem a řeknou: tak tohohle je třeba vyhubit.
Zpět k syrskému konfliktu. Jaká velmoc tam podle vás sehrála, řekněme, nejvíce pozitivní roli?
Záleží na tom, v jakém období. Občanská válka v Sýrii trvala osm let, takže se to logicky měnilo. Osobně si ale myslím, že nejvíce pozitivní roli tam sehrála mezinárodní koalice vedená Spojenými státy, a to tím, že podpořila kurdské pozemní jednotky, které přispěly k poražení Islámského státu.
A Rusové?
V Sýrii je to i často o volbě menšího, nebo většího zla. A musím říct, že aktuálně docela pozitivní roli sehrávají i Rusové, kteří zabránili hrozícímu masakru ze strany tureckých sil tím, že do oblasti poslali své vojenské policisty. Otázka je, co bude následovat...
Jak to myslíte?
Například v Afrínu (turecká invaze do severosyrského Afrínu proběhla začátkem roku 2018, pozn. red.) byla role Rusů velice negativní. Do doby, než se domluvili s Tureckem, tak zajišťovali Rusové v Afrínu bezpečnost a měli tam i svojí vojenskou základnu. V momentě, kdy uzavřeli s Tureckem kontrakt na jednu významnou zbrojní dodávku, tak ten prostor vyklidili. Na útěku z Afrínu je 150 tisíc lidí, což je podle mě vysoké číslo. A část viny na té situaci nesou určitě Rusové. Takže, můžeme teď čekat od nich něco jiného?
Vidíte v současnosti nějakou možnost vzniku samostatného Kurdistánu?
Ne, ani náhodou. A myslím, že ani Kurdové, například na severu Sýrie, o něj neusilují. Šlo jim jen o jakousi minimální míru autonomie. Navíc guerilla PKK působící v Turecku se vzdala myšlenky na samostatný stát už někdy v průběhu devadesátých let. Od té doby usilují jenom o kulturní autonomii.
Žádný požadavek po samostatnosti jsem nezaznamenal ani od syrských Kurdů, kteří od začátku deklarovali, že chtějí fungovat v intencích Sýrie, byť v rámci nějaké autonomie nebo federalizace. A to jim nechtějí umožnit ani Asad, ani rebelové a ani džihádisté. Nechce jim to umožnit arabský nacionalismus, ani nacionalismus turecký a Erdogan.
Kurdové měli slib, že Amerika jejich nároky po autonomii podpoří, ale nakonec je Trump takhle podrazil. Přitom Kurdové v Sýrii umírali i za Američany.
Zmínil jste článek Martina Kollera, čím vás zaujal?
Článek se zabývá analýzou situace v severní Sýrii. Pan Koller v něm píše o Kurdech. A protože tam píše několik zjevných nepravd, které dokonce korespondují s několika zjevnými nepravdami, které šíří ruská propaganda, tak se mi hrubě nelíbí.
Jaké nepravdy? Můžete být konkrétní?
Jednak se v něm snaží zmenšit počet Kurdů v Sýrii, o kterých uvádí, že jich je v zemi necelých 200 tisíc, přičemž jich jsou v Sýrii více než dva miliony. Za druhé šíří i lež o tom, že Islámský stát neporazili Kurdové za podpory Američanů, ale Asadův režim a Rusko. To jsou věci, které o Kurdech šíří ruská propaganda a které jsou v zájmu posílení názorové pozice Bašára Asada. Asad je koneckonců klientem Ruska. Ostatně stejně, jako je jejich klientem i Turecko.
Já jsem přesvědčen stejně jako česká tajná služba, že zde probíhá hybridní válka a Rusové v ní prostě podporují pozici Bašára Asada. Nejprve se zmenší podíl kurdského obyvatelstva na nějaké jedno procento celkového počtu obyvatel Sýrie místo asi čtrnácti procent, a pak jen tak náhodou někdo napíše, že vlastně ti Kurdové v té válce nic neudělali, že se jenom bránili, a že ve skutečnosti ten Islámský stát porazilo Rusko a Bašár Asad. Ale to je lež, protože až do vypuknutí bojů o Palmyru se do boje proti Islámskému státu vůbec nezapojili.
Ve skutečnosti tu válku proti Islámskému státu vyhrála mezinárodní koalice ve vzduchu a Kurdové na zemi. Ale pan analytik ve svém článku o tomto píše, že to je lež. Na několika místech také píše, jak jsou Kurdové v regionu neoblíbeni, jak vyvraždili Armény, a snaží se nějakým způsobem navodit negativní obraz Kurdů. Nevím proč, a nevím ani, co tím vlastně zamýšlí.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jonáš Kříž
