Letos v září je to rok, co byla spuštěna česká verze webu amerického think-tanku Gatestone Institute, který je často citován při publikování politicky nekorektních zpráv o ohrožení svobod jednotlivce – a to nejen dnes tolik skloňovanou islamizací. Vaše české překlady iniciovaly její vznik a jste i korektorem pro další dobrovolné překladatele. Jak hodnotíte dosavadní spolupráci?
Čtenost české verze Gatestone Institutu, s aktuálně 50 články, přesáhla za poslední rok 65 tisíc návštěv. Překlady mé a sedmi dalších překladatelů publikuje administrátor z Jeruzaléma a návštěvnost i spolupráci si velmi pochvaluje. Naší motivací jako dobrovolných překladatelů je, že chceme veřejnou debatu o svobodách ohrožených islamizací, politickou korektností a multikulturalismem doplnit o informace, kterým se mainstreamová média vyhýbají. Obrovský kus práce v tom udělal překladatel Libor Popovský, který své texty zveřejňuje také na svém blogu, odkud je často přejímají další weby jako Pravý prostor nebo Neviditelný pes. Jiné překlady od dalších překladatelů jde zase najít na webech epshark.cz nebo svobodnenoviny.eu. Dosahují tak celkově čtenosti v řádu statisíců. Nicméně překlady jsou časově náročné a rád bych tak tímto vyzval čtenáře, kteří by se chtěli nějak zapojit při ochraně svobod, ať se mi přihlásí na zboril.josef@email.cz a zkusí aspoň třeba i jen jeden článek přeložit. Toto je konstruktivní cesta, jak podnítit změnu ve společnosti v duchu západní tradice – inteligentní debatou.
Spolupracujete s proizraelským Gatestone Institutem, absolvoval jste programy izraelské armády SAR-EL pro mezinárodní dobrovolníky a jste z Prostějova. To vás muselo potěšit společné srpnové cvičení prostějovských vojáků ze 601. skupiny speciálních sil Armády České republiky s obdobně elitní a prestižní jednotkou 217 Izraelských obranných sil, známé jako Duvdevan.
Prostějovští speciálové jsou naše vojenská elita, o kterých mám samozřejmě větší přehled než neprostějovská veřejnost. Jejich základna navíc sousedí s areálem bývalých Hanáckých železáren, kde 13 let pracuji, a často se tak setkávám s jejich konvoji, s přelety bezpilotních letadel nebo vidím, když mají cvičné seskoky. Dříve se dokonce i stalo, že doskočili k nám do areálu na parkoviště a pak pro ně museli přijet autem. Nicméně bojují hlavně jako expediční síly v Islámské republice Afghánistán za místní islamistickou vládu proti jiným islamistickým frakcím Tálibánu a Al-Káidy. Navíc s tučnými příplatky za kompenzaci rizika řádově za 170 tisíc měsíčně. V Afghánistánu může být například prezidentem jen muslim a v roce 2010 tam vláda postavila v městě Herat Muzeum džihádu. Jak se to slučuje s našimi hodnotami svobodné republiky? K jejich nasazení v Afghánistánu, v rámci geopolitických šachů velmocí, jsem tak velmi kritický a prestižnější jsou pro mě pořád jejich předchůdci ze 7. holešovského výsadkového pluku.
Psali jsme:
Čím na vás tento 7. holešovský výsadkový pluk udělal dojem?
Byl elitní jednotkou podřízenou přímo československým vojenským zpravodajcům v 60. letech, který se v roce 1968 odmítl vzdát okupačním silám Varšavské smlouvy a současně navíc plánoval záchranné akce případně unesených vládních činitelů. To byli chlapi a přístup. Jeho štáb byl však pak pro antisovětizaci a nacionalismus v dalších letech rozprášen a pluk se i přesunul z Holešova do Prostějova. Jelikož zastávám reaganovský postoj „mír skrze sílu“, tak očekávám obdobný postoj v celé naší armádě. A bez těch tučných příplatků za kompenzaci rizika. Žoldácká mentalita do republikové a republikánské armády svobodných občanů nepatří. Do armády by však dnes a dalších 7 let měly plynout 4 % HDP, abychom aspoň do roku 2024, kdy oslavíme 25 let v NATO, vyrovnali náš neplněný závazek spojencům v průměrné výši 2 % HDP. Naši republiku tak teď chrání řádově jednodivizní armáda s 20 tisíci vojáky a 10tisícovou zálohou, ale měla by být řádově pětidivizní se 170 tisíci vojáky, 100 tisícovou zálohou a s dvojnásobným počtem těžké techniky. Ta by už vojenskou nebo humanitární invazi u nás nebo u spojenců dokázala odvrátit.
Humanitární invazí máte na mysli tu probíhající imigrační vlnu?
Ano. Připomíná mi úvodní scénáře a mentalitu uprchlických vln takzvaných Palestinců z Izraele do okolních zemí, kteří chtěli nejdříve během černého září v roce 1970 během desetidenní občanské války svrhnout Jordánského krále a kteří pak v roce 1975 v Libanonu rozpumpovali, s podporou extrémních levičáků typu Antifa, patnáctiletou občanskou válku. V Sýrii kvůli nim pak v roce 1976 založili elitní republikánskou gardu chránící ústavní činitele republiky. Nakonec v roce 1991 během okupace Kuvajtu kolaborovali se Saddámovským Irákem a po osvobození jich Kuvajťané statisíce vypakovali ze země a dodnes je nesnáší. Libanon byl ekonomickým a tolerantním „Švýcarskem Blízkého východu“. A jak skončil? Přiučme se z historie i současnosti arabského a islámského světa.
Co zajímavého se lze například přiučit?
Tak třeba: protože Arabové říkají, že „neustálá slunečnost tvoří poušť“, možná proto nemají žádné sluníčkářské pravdoláskaře. Protože říkají „líbej ruku, kterou nemůžeš useknout“, respektují jen sílu a odtud se bere ona orientální pohostinnost, ale i proradnost a pokrytectví. Protože říkají „lepší mít dům obklíčen tisíci nepřáteli než mít jednoho v domě“, nesnáší v centru islámského světa existenci státu Izrael, kde mají ženy a věřící všech vyznání stejná práva a postavení, nejsou vybíjeni psi jako nečistá zvířata, ateismus není považován za terorismus jako v Saúdské Arábii a nehrozí za něj trest smrti jako v dalších 12 zemích islámského světa.
Dříve jste uvedl, že svobodný občan je přirozeným predátorem islámu a jeho projevy netoleruje. Dlouhodobě čtete a překládáte jak soudobé dokumenty Organizace islámské spolupráce, tak historické citáty osobností z období islámského zlatého věku. Nezměnil jste názor?
Že jde o střet svobody a islámu, začíná chápat stále více lidí. Co byl ještě v roce 2015 radikální a extremistický postoj reprezentovaný Konvičkou se spolky „Islám v ČR nechceme“ a „Blokem proti islámu“, ve kterém jsem se do jeho seberozpuštění také angažoval, je dnes postoj široké veřejnosti, kterému už ani premiér Sobotka nedokáže vzdorovat a populisticky prohlašuje, že muslimy v ČR nechce. Přesto muslimové mohou být dobří lidé, a je to islám, co je zavrženíhodná politická ideologie. Sobotkovo kolektivistické myšlení se nezapře. Islámský svět je ještě různorodější než západní, a i když se o jeho podobu zabíjí 14 století, tak základ a jádro má v „radikálním islámu“ islamistického mohamedánství reprezentovaného Saúdskou Arábií, kde je Korán její ústavou a dostal ji podle indexu demokracie mezi nejméně demokratické země světa a kde lidé patřící do 13 % světové menšiny ateistů, sekularistů a humanistů trpí nejvíce.
Psali jsme:
Bylo by to tedy projevem kolektivismu a chybou házet všechny muslimy do jednoho pytle „radikálního islámu“ Mohamedánů?
Ano. Stejně hluboká chyba jako označovat každého ze Západu jako obhájce svobody. Někteří, a zpravidla dnešní představitelé západních zemí v čele s Macronem a Merkelovou, kteří káží multikulturní konformismus, který je stejně pokrytecký jako islámská společnost, rozumí islámskému koránu chalífátu stejně špatně jako svobodné ústavě republiky. Svobodný islám nebo islámská svoboda je oxymoron čili protimluv.
Neslučitelnost světa západního a islámského tedy podle vás spočívá v jádrovém chápání, kdo je suverénem moci – zda svobodný občan, nebo Alláh?
Ano. Buď volíte svobodu, nebo se podvolíte islámu. Na západě pak dochází ke střetu obhájců svobody a pravdy s obhájci multikulturalismu a politické korektnosti, kteří chtějí získat morální převahu akceptací a tolerancí islámu. Obhájci svobody a pravdy mají zase za spojence disidenty islámského světa typu exmuslimky Ayaan Hirsí Alí, která například sepsala 29 doporučení, jak mohamedánství čelit. Uskutečněme je. Burkiny i burky pak musíme odsoudit morálně i zákonem a zakázat je jako „hadry na otroky“, a ne z důvodu náboženské netolerance či zástupných hygienických důvodů. Evropské národy se tomu musí postavit hned, jinak mohou za pár generací skončit jako svobodu milující berberské kmeny po islámsko-arabské kolonizaci severní Afriky čili Maghrebu – což v arabštině znamená Západ.
Co tím myslíte?
Zbývajících 30 milionů Berberů roztroušených převážně po Alžírsku a Maroku, tvořících dnes asi třetinu populace Magrebu, je stále hrdých na svůj původ. Sami si říkají „Ejmazigové“, což znamená svobodní lidé. Mají různá náboženství i etnický vzhled, ale islám už jasně dominuje a překvapivě existují i modroocí blonďáci. Ještě ve 20. letech 20. století existovala na bývalém území Numidie ve východním Maroku Rífská republika, kde v konfederaci žily místní berberské kmeny. Arabsko-islámská kolonizace je ale stále více marginalizuje. I když mají bohatou historii, občasné projevy národního obrození nebo nepokojů proti arabské vládě Maroka, která ekonomicky preferuje neberberské oblasti, tak průběžně ztrácí na významu a upadají. A to i když se mezi ně řadí Zinedine Zidane nebo svatý Augustin. Svobodní lidé národů Evropy 21. století by neměly opakovat tento scénář a dojít tak ke stejnému osudu jako tito svobodní lidé berberských kmenů severní Afriky, u nichž se začal psát v 7. století. Islámsko-arabská invaze přetéká ze severní Afriky do Evropy a vyvolá stejné změny.
Když jsme u „svobodných lidí“. Koncem srpna rezignoval na post europoslance za Stranu svobodných občanů jejich předseda Petr Mach a nahradil jej Jiří Payne. Vy jste byl dva roky krajským olomouckým předsedou Svobodných a úzce jste s nimi spolupracoval v několika kampaních. Jak hodnotíte tento čin?
Jako poslední marketingový tah. Od zvolení Petra Macha za europoslance jej už šlo vnímat čím dál víc jen jako prodavače deště kapitalizujícího antiestablishmentový postoj a jako freeloadera dělajícího si business ze salónního eurodisidenství, a ne jako nositele myšlenky a lídra pozitivní společenské změny. Jeho nástupce Jiří Payne, jeho žena Jana Payne a vybraní funkcionáři Svobodných byli i na výplatních páskách jako jeho europoslanečtí asistenti. Tím a také, že nechtěl Svobodné jako stranu protiislámskou ani národního odporu a že se nesmí při ochraně hranic střílet po uprchlících, stranu rozvrátil. Prosazoval také porušování zákona přelepováním SPZ jako akt svobody projevu – ale obhajuje konzistentně stejně nošení burek? Ne. Česká republika nesmí skončit v rozkladu jako organizace Svobodní a sám zvažuji volit menší zla: ANO, SPD, Realisty nebo Piráty. Co ale stále prosazuji, je systém bez kariérních politiků dosažitelný pomocí metod z technické praxe, s vlajkovou lodí nástrojů Průmyslu 4.0.
V čem spočívá?
Dnešní volby a referenda mi připadají stejně zastaralé jako korespondenční šachy. Způsob psaní a nakládání s peticemi pak jako přeposílání řetězových dopisů. Vidím cestu ke stejnému revolučnímu mechanismu v řízení státu, jakým byl například walkman oproti stereu. Dá se to označit za „Občanství 4.0: Datově řízenou správu občanských a veřejných služeb“ a průběžně tuto vizi shrnuji na www.ministerstvo.org. Muslimům pak i umožní dopřát si život či živoření v šaríi na saúdskoarabský způsob. A hlavně může smést současnou politiku extremistického euronacionalismu i s kariérními politiky revolucí Občanů 4.0.
|
Ing. Josef Zbořil, Ph.D. (1979) pracuje jako strojírenský technik v železničním průmyslu a jako podnikatel. Čtyři roky byl členem Svobodných, jejich olomouckým krajským předsedou a lídrem kandidátek pro krajské volby 2012 a sněmovní volby 2013. Vícekrát absolvoval několikatýdenní dobrovolnický mezinárodní program SAR-EL v izraelské armádě. Překladatel článků - o ohrožení svobod - amerického Gatestone Institute, které iniciovaly založení jeho české mutace webu. Po pěti a půl letech psaní blogu, s více než milionovou čteností, jej završil shrnujícím založením „Ministerstva svobodného prostředí“ na www.ministerstvo.org. |
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
