Do jaké míry se v nejbližším období změní Evropa?
Měsíčník Forbes už začal hledat evropského vůdce. To asi neuhádnete. Žádná Merkelová! Píšou, že nakonec bude muset Evropu zachraňovat britský premiér David Cameron. Podle mě nyní víceméně svého dosáhl. Nicméně si uvědomme, že intelektuální elita Britů nejsou žádní blbci. Už vědí, co bude. V červnu, až budou mít referendum, bude Evropa už v takovém rozkladu, že by byli blázni, aby hlasovali pro setrvání v Evropské unii. Ostatně v Německu už se hroutí státní aparát. A letos mají přijít až dva miliony uprchlíků. Argument, že toho hned využijí Skotové, aby se trhli a sami si požádali o členství v EU, je mimo. Zlatý oči. I oni budou vidět ten bordel v Evropě.
Ostatně v Německu už i někteří bývalí přívrženci Merkelové říkají, že se bude střílet. Prý to začnou Maďaři a Makedonci. Na Balkáně vznikne nejspíš kvůli tomu nová válka, podobná té z devadesátých let. Nikdy to tam neutichlo, pořád to vře. Bude také velmi krvavá. Nicméně se to nemusí rozšířit do celé Evropy. Možná asi dojde na Zemanova slova, vyhlásí se všeobecná mobilizace a všichni se budou snažit za každou cenu izolovat od konfliktu. Ostatně i uprchlíci jsou ozbrojení. Pro osobní obranu si nesou slzáky, pepřáky, dýky a jiné obranné prostředky. Bojí se totiž jeden druhého. Takže se do té války zamíchají ještě problémy mezi šíity a sunnity, Kurdové versus Turci a tak dále.
Existuje nicméně i stanovisko, že Angela Merkelová, za níž třeba stojí i opoziční Zelení, vůbec neztrácí půdu pod nohama...
Vydržte to do poloviny března, do voleb v některých spolkových zemích. Jsem zvědav, jestli tam její straně voliči nenatrhnou prdel. Stanovisko, které jste předestřel, nepovažuji za nesmysl, ale za variantu. Podle mě dostane celkem podstatné procento hlasů Alternativa pro Německo. Myslím si, že má Merkelová své dny za sebou. Otevřeně to řekl v rádiu i bývalý místopředseda Evropského parlamentu a sociální demokrat Libor Rouček. Mluvil o ní jako o nadcházející politické důchodkyni.
Jak jste vnímal likvidaci části uprchlické kolonie zvané Džungle ve francouzském Calais?
Jako jedno z dílčích dramat, které uprchlickou krizi doprovázejí. Nicméně Calais bylo vždy nadějí. Byl to symbol, že se uprchlíci nakonec možná do té Británie dostanou. Jan Jůn ve Svobodné Evropě vyprávěl, že když vylezete ve vlaku v nějakém britském velkoměstě, octnete se v Karáčí. Navíc dostávám čím dál tím víc informací, že nejen převaděči uprchlíků, ale i takzvaní dobrovolníci a neziskové organizace hrají dost špinavou hru. Jsou bohatě placeni OSN a EU a vyhovuje jim to. Podle mě si mezi uprchlíky některé ženské jezdí i zašoustat. Vždyť jeden pastor v Německu zorganizoval prostitutky, aby zajely do táborů utečenců poskytnout servis. Ten sex je také velmi důležitý. Nejde jen o sociální dávky. Muži kolem třicítky si sem jedou zajebat.
Myslíte si, že jde o spiknutí k vytvoření nového evropského člověka?
Tiché. Nemusí to být tak, že by to někdo celoevropsky organizoval. Vžijme se do toho, proč se v dobrovolnictví tolik mladých lidí angažuje. Mají vysoké školy, jsou bez práce anebo mají hodně podřadnou práci a pak jim někdo nabídne celkem slušné peníze, aby dělali dobrovolníky s širokým srdcem. Znám lidskou povahu. Když jsou lidé v úzkých, tak to zamává i s lidmi s čistým charakterem. Jsou pevní lidé jako Che Guevara či Ježíš Kristus, ale jde spíše o výjimky. Podívejte se, z kolika komunistů se stali milionáři.
Mnoho levicových politiků si nemyslí, že by byla po roce 1989 idea komunismu poražena. Odůvodňují to posilováním ideje sociálního státu všude po Evropě a tak dále...
Situace se změnila a nehledejme ideje komunismu zaslepeně v evropských komunistických stranách. Ostatně i dělnická třída se velmi změnila. Vždyť ta není schopna více než stávkového boje. Mě velmi oslovuje francouzský ekonom Thomas Piketty, který napsal knihu Kapitál v 21. století. Teď mu vyšla kniha nová a ještě čtivější, proložená citáty různých oligarchů. Jde o uvažování nad přestavbou lidské společnosti. Podle Economistu je v daňových rájích třicet bilionů dolarů. HDP světa je údajně 100 bilionů dolarů. Takže je třetina ulita. Nejde jen o morální svinstvo, ale o chaos a anarchii. Jak můžete mít seriózní světové účetnictví a seriózní rozbory, když zde existuje takováto neznámá ekonomika? Takže pořád pracujeme s neznámými čísly, hausnumery.
Jak se na životě lidí odrazí současný trend digitalizace a automatizace výroby označovaný za čtvrtou průmyslovou revoluci?
Nedávno mi novinář Jan Macháček, s nímž se dobře znám, poslal otázky ohledně této diskuse. Někteří si myslí, že ta revoluce nepřinese žádné problémy. Na Světovém ekonomickém fóru v Davosu bylo ale řečeno, že padesát procent profesí zmizí. Udávají se však nižší čísla, aby to lidi uklidnilo. Navíc bude sedm milionů nezaměstnaných. Podívejte se, jak plyne život. V týdeníku Ekonom zrovna jeden podnikatel říkal, že zřizuje novou fabriku na Moravě, ale díky automatizaci nebude potřebovat žádné dělníky. Budou se vytrácet i takové profese jako sekretářky, zchudne střední nižší třída. Auta budou jezdit bez řidičů, takže přijdou o práci autobusáci, taxikáři, řidiči náklaďáků a tak dále. Netřeba kvůli tomu panikařit. Je ale třeba promýšlet, jak přestavět lidskou společnost.
Kdo je Jaromír Sedlák
Narodil se roku 1925. Za druhé světové války byl prodavačem, pak dělníkem. V roce 1945 vstoupil do KSČ. Postupně se dostával na vyšší posty ve státním aparátu a působil jako diplomat v Anglii, Švýcarsku a na Srí Lance. Pak se stal mluvčím ministerstva zahraničí. Také byl poradcem tří komunistických premiérů, tedy Lubomíra Štrougala, Ladislava Adamce a Mariána Čalfy. Napsal mimo jiné knihy Mírové soužití a soupeření a Třídy a třídní boje. V červnu 1989 byl na pozvání Henryho Kissingera v USA na velké plánovací konferenci o mezinárodních vztazích a východní Evropě. Koncem roku 1989 spoluzakládal Demokratické fórum komunistů. Také byl poradcem premiéra Jiřího Paroubka. Žije v Praze a říká: „Nikdy jsem nic nepodepsal CIA, KGB, britským MI6 či MI5, Mossadu, Stasi a ani mě o to nikdy otevřeně nepožádaly. I když nepřímé náznaky byly.“
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Rychetský
