Co z ekonomického hlediska přinesl Česku minulý rok? Šlo o nevyhnutelný vývoj v důsledku nepříznivých vnějších vlivů, nebo mohla vláda podniknout nějaké kroky proti zdražování či energetické krizi?

Byl to rok, který bych nazval rokem velkého přelomu v mezinárodní politice i v mezinárodní ekonomice. Možná to někoho překvapilo. Nějak jsme totiž zapomněli, že svět okolo nás se stále vyvíjí a vyvinul jiným způsobem, než si byla většina z nás schopna představit, anebo si tuto změnu nebyla ochotna připustit. Problém je také v tom, že řadu tendencí, které tu byly už v předchozích obdobích, nikdo nebral vážně. Bralo se to jako plané hrozby a nakonec se ukázalo, že to tak není.

Samozřejmě i v naší ekonomice, protože jsme se dostali do situace, kdy čelíme ohromnému propadu životní úrovně - o deset procent poklesly naše reálné mzdy – jejich koupěschopnost. To je to, co charakterizuje rok 2022. Byl to nejen rok hlubokých změn ve světové politice, ale i v naší společnosti. Musíme přece vidět, že jsme v minulém roce zchudli možná až o patnáct procent – nejvíce za posledních třicet let. Naše úspory se při loňské inflaci právě o tolik zmenšily. Rok 2022 byl prostě rokem, kdy jsme vstoupili do etapy zásadních změn v ekonomice a zejména ve světové politice.

Z toho, co říkáte, se dá číst, že berete za zásadní válku na Ukrajině, která začala 24. února. Je to tak?

Ale tak jednoduše se to říci nedá. Když se podíváme na rok 2021, tak celý ten rok byl ve znamení toho, že představitelé USA říkali, že s plynovodem Nord Stream 2 nesouhlasí, říkali, že ho chtějí zastavit. Vyhlašovali nejrůznější sankce proti těm, co se podíleli na jeho výstavbě a nakonec dosáhli toho, že se zastavila certifikace procesu zprovoznění plynovodu. V podstatě už tehdy říkali, že si Evropa nebude brát plyn z toho Východu, ale bude ho kupovat u nich. Pak došlo k tomuto konfliktu, který roztrhl ekonomické vztahy mezi Východem a Západem tak, že dnes mezi nimi existují minimální obchodní vztahy. Jaké to bude mít další dopady na evropskou ekonomiku, to si nikdo netroufá předpovědět. Protože loňským Silvestrem to neskončilo, dopady budou pokračovat dál a dál. To se samozřejmě dotkne naší ekonomiky. Obchodní bilanci máme dnes pasivní, jsme v mínusu. Jak budeme pokračovat dál při exportním charakteru české ekonomiky? A to, co mě osobně nejvíc trápí a co by mělo trápit každého z nás, je ten ohromný propad životní úrovně, ke kterému došlo v minulém roce a v tom letošním to bude pokračovat. A hned tak neskončí. Ceny podle všech prognóz ještě porostou. Pro ilustraci – při letošní desetiprocentní inflaci budou na konci roku 2023 ceny vyšší o více než 30 procent oproti konci roku 2021. Co potom dál? Jak dovedeme čelit poměrně hlubokému propadu v materiální životní úrovni obyvatelstva?

O razantním zchudnutí obyvatelstva se mluvilo po většinu minulého roku. Koho se nejvíce dotýká?

Nemáme statistiky, abychom mohli říct, jak se vyvíjí struktura příjmů domácností. Ty budou známy s nějakým zpožděním. Ale jestliže klesnou reálné mzdy zhruba o desetinu, tak se to samozřejmě musí projevit v úrovni spotřeby obyvatelstva. A je to již patrné ve statistice maloobchodního obratu, který reálně – v množství prodaného zboží – pořád klesá. Loňský říjen byl o více než devět procent nižší, než byl loňský, v reálných cenách. Velmi silně se to projevuje v prodeji potravin, tam jsme na poklesu sedmi procent meziročně. To je výsledek toho, že se asi ne všechno vyvíjí tak, jak by si někdo maloval.

To je materiální spotřeba. Pak je tam ovšem i snížení hodnoty úspor, Jejich hodnota se snížila přirozeně diferencovaně podle toho, zda tyto úspory jsou v bance a jsou nějak úročeny. Ale víme, že s těmi úroky to je problematické, takže to chudnutí nebude příliš daleko od úrovně inflace. ale bude to rozdílné podle konkrétní příjmové situace každého z nás.